pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1 povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalované 2 uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok II), žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III), žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok [příjmení]), řízení zastavil v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok V), řízení zastavil v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok [příjmení]), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok VII) a uložil žalovaným zaplatit [země] soudní poplatek ve výši [částka] (výrok VIII). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy vzniklé jí v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo v katastru obce Brloh dne [datum].

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla zaviněna řidiči vozidel pojištěných u žalované 1 (ze 70 %) a u žalované 2 (z 30 %), při této nehodě byla žalobkyně zraněna. Utrpěla poměrně vážná poranění ruky, která mohla důvodně vzbuzovat obavu z její ztráty v zápěstí. Její zranění, [anonymizováno] ruky a nohy, si vyžádala léčení po dobu několika měsíců v nemocnici, poté další [anonymizována dvě slova] s krátkodobými [anonymizováno], dále rehabilitace včetně pobytu v lázních. Celkem podstoupila 8 [anonymizováno], při kterých byla uvedena do celkové anestezie. Po nehodě a v době léčení byl psychický stav žalobkyně špatný, musela vyhledat odbornou pomoc. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by narušení vztahu s manželem bylo vyvoláno výlučně předmětnou nehodou a zraněními při ní utrpěnými. Základ manželských potíží existoval již předtím, zranění v důsledku nehody vedla spíše ke gradaci těchto potíží. Žalované uhradily žalobkyni na náhradu vytrpěných bolestí celkem [částka].

3. Na základě těchto zjištění posoudil soud prvního stupně věc podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a [ustanovení pr. předpisu], občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Pokud jde o nárok žalobkyně na bolestné, uvedl, že úvahu o stanovení přiměřeného bolestného nelze redukovat na bodový výpočet podle metodiky, která je právně nezávazná, nýbrž soud musí sám zohlednit okolnosti konkrétní věci a kriticky zhodnotit i to, k čemu došli ve svých výpočtech lékaři (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Hodnocení bolestí provedené znalcem dr. [příjmení] z tohoto pohledu rozčlenil na dva základní okruhy. V první řadě šlo o bolesti způsobené popsanými zraněními včetně jejich následného léčení, u nichž dr. [příjmení] aplikoval přímo položky metodiky a dospěl k hodnocení vytrpěných bolestí tak, že v roce [rok] odpovídaly bodovému hodnocení celkem [číslo] body (nepočítaje položku dalšího vymknutí zápěstí), v roce [rok] dalším celkem [anonymizováno] bodům, v roce [rok] celkem [anonymizováno] bodům a v roce [rok] celkem [anonymizováno] bodům. V tomto rozsahu o vytrpěných bolestech nebylo mezi stranami sporu a žalované podle toho i plnily. Druhou množinu představovalo analogické použití položek metodiky pro ohodnocení podstoupených anestezií, což dr. [příjmení] vypočetl na [anonymizováno] bodů za rok [rok], [anonymizováno] bodů za rok [rok], [anonymizováno] bodů za rok [rok] a [anonymizováno] bodů za rok [rok].

4. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve vztahu k vytrpěným zraněním a jejich léčení (před zohledněním anestezií), představují vzhledem k hodnotě bodu dle metodiky ([částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok] a [částka] za rok [rok]) výchozí částky cca [částka] za bolesti [anonymizováno] se zraněními a [anonymizováno] v roce [rok], cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok], cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok] a cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok]. Soud prvního stupně však zohlednil, že k vymknutí ruky žalobkyně při samotné nehodě došlo ve dvou liniích skloubení. V tomto směru nepovažoval za rozhodující, že metodika nerozlišuje v detailu, ve které linii skloubení k vymknutí dojde. Za podstatné považoval, že v tomto konkrétním případě šlo o poranění většího rozsahu, než kdyby k němu došlo jen v jednom skloubení, tudíž se jeví jako odpovídající stanovit bolestné přiměřeně této skutečnosti, tedy hodnotit vymknutí zápěstí nikoli částkou cca [částka] (což odpovídá 50 bodům dle metodiky násobeným [částka]), nýbrž částkou dvojnásobnou. Soud prvního stupně proto považoval za přiměřené zvýšit výchozí částku za rok [rok] o [částka] na [částka]. Soud prvního stupně rovněž považoval za nezbytné zohlednit celkové anestezie, které žalobkyně podstoupila, a to v roce [rok] dvě, v roce [rok] tři, v roce [rok] dvě a v roce [rok] jednu. Uvedl, že tyto [anonymizováno] jsou pro každého člověka do jisté míry zatěžující, tím spíše, když se opakují během období mírně přesahujícího tři roky osmkrát. Tyto anestezie zohlednil nikoli pomocí analogického použití nepřípadných položek metodiky, nýbrž přiměřeným navýšením výchozí částky stanovené s ohledem na skutečně vytrpěná zranění. S ohledem na tento faktor považoval za přiměřené zvýšit výchozí částky za jednotlivé roky o přibližně 10 %, na výsledné částky [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok] a [částka] za rok [rok].

5. Nárok žalobkyně na další nemajetkovou újmu následně soud prvního stupně rozdělil na několik okruhů skutkových okolností. 1) [anonymizováno] a rekonvalescence omezující zapojení do společenského a rodinného života, 2) odkázání na pomoc druhých a omezení v běžném životě po propuštění do domácího léčení, 3) zmeškané rodinné příležitosti, 4) intenzivní strach o život a psychický šok bezprostředně po nehodě s obavami o ztrátu končetin, 5) úzkosti, deprese a pocity méněcennosti v době po návratu z nemocnice, 6) odchod manžela, byť s pozdějším návratem k rodině. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], neshledal, že by žalobkyni vznikl nárok na další náhradu z titulu okruhů uvedených pod body 1) a 2), tedy z titulu bolestí, útrap, obav, omezení, odkázání na pomoc druhých apod., nakolik byly spojeny s léčením zranění žalobkyně. Její zranění byla vážná a je zřejmé, že léčení takových zranění je pravidelně spojeno s řadou naznačených útrap. Léčení žalobkyně bylo přitom i dle ní přiměřené těmto zraněním, tedy nikoli výrazně delší nebo náročnější než ve srovnatelných případech.

6. Pokud šlo o okruh ad 3), tedy zameškané rodinné příležitosti, soud prvního stupně především uvedl, že jakékoli náročnější léčení nutně zasáhne do běžného života poškozeného a tím velmi pravděpodobně naruší i některé jinak obvyklé rodinné oslavy. Bylo by spíše vzácností, pokud by se několikaměsíční léčení veškerým takovým událostem zcela vyhnulo. Události, které žalobkyně uvedla, považoval soud prvního stupně za relativně běžné, s menším významem z hlediska rodinného života. Šlo vesměs o jmeniny, dále první školní den v daném školním roce (nikoli ovšem první školní den kteréhokoli z dětí žalobkyně vůbec, žádné z nich nešlo do první třídy), dále o [jméno]. Nemožnost oslavy výročí svatby v situaci přinejmenším problematického vztahu mezi oběma manžely soud prvního stupně rovněž neshledal za zvláštní újmu žalobkyně. Pokud jde o vlastní 40. narozeniny žalobkyně dne [datum], soud akceptoval, že muselo být nepříjemné je trávit v nemocnici, nicméně žalobkyně z ní byla dle propouštěcí zprávy propuštěna již [datum] v cca 8.45 hod., příležitost k oslavě narozenin se tak opozdila o jeden den.

7. Naproti tomu soud prvního stupně shledal, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu další nemajetkové újmy z důvodu strachu a psychického šoku bezprostředně po nehodě (ad 4)). V tomto případě nešlo jen o to, že žalobkyně utrpěla otevřenou zlomeninu ruky. Ta je pro zraněného, který je při vědomí a vnímá, že mu z těla vyčnívají vlastní kosti, nepochybně traumatizující prakticky vždy. Zde ovšem navíc byla důvodnou obava, že může dojít k úplné anatomické ztrátě ruky v zápěstí. K tomu přistupovala další zranění, krvácení apod. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že v tomto případě psychická újma žalobkyně spojená s vnímáním [anonymizováno] bezprostředně po nehodě překračuje rámec kompenzovaný již v rámci bolestného. Zároveň vzal v úvahu, že tento stav netrval enormně dlouho (podle samotné žalobkyně půl hodiny), přičemž po probuzení v nemocnici již byl stav stabilnější a přes možné další obavy z trvalých následků již nepochybně ze subjektivního pohledu ne tak akutně hrozivý. Z těchto důvodů soud prvního stupně považoval za přiměřenou náhradu této další nemajetkové újmy nad rámec bolestného částku ve výši [částka].

8. Soud prvního stupně rovněž považoval za důvodný nárok žalobkyně na náhradu další nemajetkové újmy z důvodu úzkosti a duševních depresí v průběhu rekonvalescence (ad 5)). Že žalobkyně situaci prožívala poměrně těžce, vyplývá ze zprávy psychologa. Zároveň však z uvedené zprávy vyplývá, že předmětná nehoda nebyla jediným spouštěčem potíží, [anonymizováno] rodinných (vztahových), byť jim zřejmě napomohla. S ohledem na to soud prvního stupně považoval za přiměřenou náhradu této další nemajetkové újmy částku ve výši dalších [částka].

9. Pokud šlo o odchod manžela od rodiny (ad 6)), měl soud prvního stupně za to, že spojovat dočasný rozpad partnerského vztahu pouze s dopravní nehodou a kalkulovat na základě toho nějakou finanční kompenzaci je velmi problematické. V partnerských vztazích hraje zpravidla roli celá řada okolností, které ani v soudním řízení nelze patřičně zjistit. V projednávané věci navíc plyne i ze zprávy psychologa, že problémy v partnerském vztahu existovaly již před nehodou. Soud prvního stupně proto nepovažoval za důvodné přiznávat na základě toho žalobkyni nějaké další odškodnění.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku (jeho zamítavým výrokům III. a IV.) podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně při posouzení nároku na doplacení bolestného neadekvátně, když navýšil bolestné za prodělané anestézie pouze o 10 %. Zdůraznila, že prodělala v rámci léčení následků dopravní nehody celkem 8 [anonymizováno] v celkové anestezii, z čehož 4 [anonymizováno] byly provedeny za použití endotracheální intubace a 4 [anonymizováno] za použití laryngální masky. Žalobkyně dále považovala za nesprávné a nezákonné rozhodnutí o náhradě další nemajetkové újmy v celkové výši [částka]. Odkázala na znění § 2958 o. z. ve spojení judikaturou Ústavního soudu a tvrdila, že v rámci bolestného jí nemohla být žádným způsobem kompenzována především dlouhodobá ztráta možnosti být v kontaktu se svými blízkými, [anonymizováno] se svými dětmi. Žalobkyně také odmítla názor soudu prvního stupně, že byla z nemocnice propuštěna pouze jeden den po svých 40. narozeninách, a tedy se zřejmě mohla s pouhým jednodenním zpožděním bezstarostně vrhnout do víru oslav. Již samotná skutečnost, že byla nucena trávit svůj narozeninový den významného životního jubilea v nemocnici bez svých blízkých, byl pro ni velmi závažnou životní zkušeností, kterou v psychické rovině pociťovala a i zpětně vnímá velmi negativně. Kromě toho žalobkyně nebyla po propuštění z nemocnice ani fyzicky schopna své narozeniny plnohodnotně oslavit. Zmeškané rodinné a osobní příležitosti jsou podle názoru žalobkyně typickým příkladem, kdy je pouze náhrada další nemajetkové újmy způsobilá kompenzovat poškozenému tyto nevratné osobní ztráty. Stejně tak byla žalobkyně po přechodnou dobu zcela vyřazena z rodinného a společenského života, nemohla navštěvovat kulturní akce, trávit čas s přáteli, jezdit s rodinou na dovolené a podobně. Žalobkyně rovněž odmítla názor prvostupňového soudu, že vztah žalobkyně s manželem byl narušený již před předmětnou dopravní nehodou, a proto zásah v podobě narušení rodinných a manželských vztahů nebyl příliš intenzivní, a tedy je možné jej odčinit zaplacením pouhých [částka]. I když žalobkyně sama uvedla, že její vztah s manželem nebyl ideální ani před dopravní nehodou, tato zásadním způsobem jeho další osud ovlivnila. Závěrem žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích III. a IV. změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

12. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Pojem dalších nemajetkových újem je vedle relativně vyhraněných a dosavadní literaturou i soudní praxí definovaných nároků náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění kategorií dosti neurčitou a dosud nepojmenovanou. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru. Jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace [anonymizována dvě slova], tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Může jít například o nečekaně závažné komplikace [anonymizováno] s léčením a z nich plynoucí omezení. Vedle omezení spojených čistě s [anonymizována dvě slova] sem lze nejspíše řadit i poněkud odvozenější zásahy přinášející ztrátu různých životních příležitostí, např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání, kulturní akce, setkání s význačnou osobností, nemožnost strávit s osobami blízkými [anonymizováno] nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. Na druhou stranu obvyklá omezení či obtíže [anonymizováno] s jednotlivými [anonymizována dvě slova] u bolesti by měly být zahrnuty již v odškodnění za bolest v tzv. širším smyslu. Například obavy poškozeného z léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, dlouhodobé odloučení od blízkých osob, omezení soukromí při sdílení [anonymizována dvě slova] s ostatními [anonymizováno], pocit studu při odkázání na pomoc ošetřovatelky a posléze vlastního dítěte při výkonu nejprve fyziologických a posléze hygienických potřeb v domácím prostředí, nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života poškozeného, a nejde tedy o strádání, jež by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma.

16. Odvolací soud zdůrazňuje, že s veškerými shora naznačenými aspekty další nemajetkové újmy se soud prvního stupně beze zbytku vypořádal, a proto odvolací soud především odkazuje na jeho podrobné a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a následně velmi pečlivě posoudil jednotlivé žalobkyní uplatněné nároky, tedy na bolestné a další nemajetkovou újmu. Těmto úvahám odvolací soud nemá co vytknout a považuje je za přiléhavé. Lze snad jen doplnit, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v průběhu léčby došlo k nějakým závažným neočekávaným komplikacím, které by nebylo možno očekávat, ostatně žalobkyně takové neočekávané komplikace ani netvrdila. K odvolacím námitkám žalobkyně proto odvolací soud uvádí následující.

17. Pokud jde o nárok žalobkyně na bolestné, odvolací soud souhlasí s navýšením základní částky bolestného o 10 % z důvodu prodělaných anestézií tak, jak jej provedl soud prvního stupně, a toto zvýšení považuje za adekvátní. Soud prvního stupně v odstavci 31. a 32. napadeného rozsudku velmi podrobně vyložil důvody, které jej k takovému navýšení (a nikoli vyššímu) vedly, a odvolací soud nemá, co by k argumentaci tam uvedené doplnil, když by pouze jinými slovy opakoval tytéž důvody. Provedení celkové anestezie v souvislosti s [anonymizováno] je bezpochyby pro organismus zatěžující, nicméně z hlediska subjektivního vnímání [anonymizováno] (žalobkyně) se jedná o [anonymizována dvě slova] šetrnější, než anestezie lokální, při které [anonymizováno] zůstává zpravidla při vědomí a tudíž přímo vnímá prováděný [anonymizována dvě slova] (zásah do jeho tělesné integrity).

18. Taktéž posouzení nároku žalobkyně na náhradu další nemajetkové újmy tak, jak byl posouzen soudem prvního stupně, nelze nic vytknout. Zameškané rodinné příležitosti, jimiž žalobkyně odůvodňovala požadované odškodnění nad rámec bolestného, lze považovat za běžné, spíše s menším významem (jmeniny, oslava [jméno], první školní den, nikoli však prvňáčků), a jejich zameškání vyplývá již ze samotného charakteru primárního zranění a potřeby léčení formou dlouhodobé [anonymizováno] Ani nemožnost oslavy 40. narozenin žalobkyně právě v den jejich dovršení nepovažuje odvolací soud za natolik významné omezení, které by odůvodňovalo náhradu další újmy. Žalobkyně mohla oslavu narozenin (i když se jedná o významnější životní jubileum) odložit o několik dní, aniž by takové odložení bylo třeba vnímat jakkoli úkorně. Odškodnit by v takovém případě bylo na místě např. zmeškání oslavy významného životního jubilea osoby blízké (např. rodičů) nebo svatby osoby blízké, které byly naplánovány dlouho dopředu a jejich odložení by v zásadě nebylo možné. Žalobkyní namítaná fyzická neschopnost uspořádat oslavu narozenin pak přímo souvisí s jejím primárním zraněním a není tedy na místě, aby bylo odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. Rovněž žalobkyní namítaný rozpad vztahu s manželem nebyl z větší části zapříčiněn poškozením jejího zdraví. V řízení bylo prokázáno, že vztah žalobkyně s manželem byl narušený již před dopravní nehodou, a proto tento zásah do rodinných a manželských vztahů nemohl být natolik intenzivní, aby to bylo důvodem odškodnění nad rámec bolestného.

19. Odvolací soud považuje za správné přiznání další nemajetkové újmy v celkové výši [částka] za žalobkyní tvrzené skutečnosti, a to subjektivně velmi těžké prožívání rekonvalescence a šoku bezprostředně po dopravní nehodě, kdy žalobkyně se s ohledem na charakter zranění (především otevřenou zlomeninu ruky) mohla důvodně obávat možnosti její úplné ztráty. Taktéž návštěvy psychologa z důvodu úzkostných stavů žalobkyně v průběhu její rekonvalescence byly v řízení prokázány.

20. Odvolací soud proto ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako věcně správný shledal též jeho výrok o nákladech řízení.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle§ 224 odst. 1, § [anonymizováno] odst. 1 a § 150 o. s. ř., když přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení úspěšným žalovaným by s ohledem na okolnosti případu považoval za nespravedlivé.