pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I), a dále uložil žalobci povinnost nahradit žalované do tří dnů od [anonymizováno] moci rozsudku náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Takto rozhodl o požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla podána žaloba, kterou se žalobce (shodně i v tomto řízení) domáhal zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] cel, kterým byl uznán vinným přestupkem podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, spočívajícím v tom, že užil zpoplatněnou pozemní komunikaci bez toho, aby před užitím uhradil časový poplatek za její užití. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši [částka] a současně povinnost nahradit náklady řízení ve výši [částka]. Řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“) a bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabyl [anonymizováno] moci rozsudek Nejvyššího správního soudu, který zamítl kasační stížnost žalobce proti usnesení, jímž byla žaloba pro opožděné podání odmítnuta. Dne [datum] bylo žalovanou vydáno stanovisko, ve kterém žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

3. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně věc posoudil po [anonymizováno] stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen„ OdpŠk“). Dospěl k závěru, že celková doba řízení činila 4 roky a 9 měsíců, a že tedy k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení došlo. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění vyšel soud prvního stupně z ust. § 31a OdpŠk, zohlednil jednotlivá kritéria vymezená tímto ustanovením a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva je dostačujícím prostředkem nápravy za vzniklou [anonymizována dvě slova] z titulu nepřiměřené délky řízení. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž zdůraznil, že význam řízení pro žalobce byl s ohledem na jeho předmět (zrušení rozhodnutí správního orgánu ohledně uložené sankce ve výši [částka] a nákladů řízení [částka])„ snížený“. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, soud prvního stupně žalobu zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém zpochybnil závěr soudu prvního stupně týkající se nepatrného významu řízení pro žalobce. Namítal, že předmětem řízení nebyla částka, jejíž zaplacení žalobci bylo uloženo jako sankce, nýbrž otázka, zda byl žalobce právem uznán vinným z přestupku, jehož se podle svého přesvědčení nedopustil. Tato otázka nemůže mít pro žádného obviněného z přestupku nepatrný význam už kvůli dopadu této skutečnosti do jiných řízení, v nichž bude posuzována otázka recidivy. Dále žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle které má zásadně přednost kompenzace ve formě finanční před pouhým konstatováním porušení práva. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobci přiznal požadovanou náhradu v penězích.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud plně souhlasí se závěry, které soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku po skutkové i [anonymizováno] stránce vyjádřil. Soud prvního stupně správně vycházel z §31a OdpŠk i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze sjednocujícího stanoviska ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS].

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou [anonymizována dvě slova] (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže [anonymizována dvě slova] nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

11. Již ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (dále jen„ Stanovisko“), Nejvyšší soud uvedl následující: [anonymizována dvě slova] způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Evropský soud pro lidská práva (dále jen [anonymizováno]) vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální [anonymizováno] a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek velkého senátu [anonymizováno] ze dne [datum], stížnost [číslo] A. proti Itálii, odst. 93, nebo [příjmení], J. K výši zadostiučinění za [anonymizována dvě slova] způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, [anonymizována dvě slova], srpen [rok], str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. [anonymizováno] jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud je toho názoru, že otázka významu řízení pro žalobce byla soudem prvního stupně posouzena správně. Při hodnocení kritéria významu řízení odvolací soud především zvažoval, jakou intenzitu zásahu do nemajetkové sféry žalobce posuzované řízení pro žalobce představovalo, a to s ohledem na to, co pro něho bylo„ v sázce“. Pro žalobce byla„ v sázce“ otázka, zda v posuzovaném řízení dojde ke zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uznán vinným z přestupku spočívajícím v jízdě po zpoplatněné komunikaci bez dálniční známky (v době kontroly neměl na viditelném místě ve vozidle celou plochou přilepen platný díl kuponu prokazující úhradu časového poplatku), tedy zda bude prokázáno, že se dopustil protiprávního jednání či nikoli. Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení (srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se dopravního přestupku spočívajícího v jízdě po zpoplatněné komunikaci bez dálniční známky dopustil a za tento přestupek mu byla uložena finanční sankce ve výši [částka]. Z ustanovení § 42a odst. 8 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vyplývá, že žalobci byla uložena pokuta při dolní hranici zákonného rozmezí, když za takový přestupek zákon umožňuje uložení pokuty až do výše [částka]. S ohledem na vše výše uvedené je zřejmé, že význam posuzovaného řízení byl pro žalobce, s ohledem na to, co bylo pro něho v sázce, nepatrný. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě konstatování porušení práva na spravedlivý proces lze považovat za dostačující formu satisfakce.

12. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.