o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby žalované bylo uloženo poskytnout mu peněžité zadostiučinění ve výši 71 000 Kč, zaslat mu v listinné podobě a e-mailem omluvu v navrženém znění, vylepit na dveře ambulance chirurgie a na dveře pohotovosti ortopedie a plastické chirurgie na dobu minimálně šesti měsíců omluvu v navrženém znění a tuto omluvu umístit na dobu minimálně tří měsíců i na hlavní stránku webového portálu [www]. Tvrdí, že žalovaná zasáhla ve dnech 28. 1. a 29. 1. 2024 a dále 28. 6., 19. 7. a 15. 12. 2021 do jeho osobnostních práv tím, že mu neposkytla řádnou lékařskou péči, nemocniční personál po něm nedůvodně vyžadoval občanský průkaz, ačkoliv se jednalo o případy neodkladné péče, lékaři ho nutili do úkonů, které byly zbytečné, a nahrávali si ho na mobilní telefon. Žalobce byl naopak ve svém právu natáčet si personál omezován a byla na něj bezdůvodně zavolána [orgán]. [funkce] žalované obtěžoval žalobce sledováním na ulici a žalovaná nevyřizovala žalobcovy stížnosti.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I až IV) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 391,70 Kč (výrok V).

4. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné a přípustné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu s právními předpisy, judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Soud prvního stupně neuznal, že žalovaná opakovaně neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobce, ačkoliv dne 29. 1. 2024 její [funkce] žalobce sledoval na veřejném prostranství. Žalovaná dále narušila soukromí žalobce, když ho její zaměstnanci bez souhlasu natáčeli a vystavovali přítomnosti desítek osob v ordinaci. Žalovaná rovněž odmítala poskytnout žalobci zdravotní péči, přestože potřeboval neodkladné ošetření, a neoprávněně ho omezovala v právu natáčet si průběh ošetření. Nereagovala ani na opakované stížnosti žalobce tak, jak jí ukládá § 93 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V doplnění odvolání ze dne 7. 3. 2025 žalobce brojí proti tomu, že žalované byla přiznána odměna advokáta, která je vzhledem k povaze a rozsahu řízení nepřiměřeně vysoká. Žalovaná je státem zřízené zařízení, které má vlastní právní oddělení, jež je schopno zastupovat ji v soudních řízeních. Náklady řízení by proto měly být vypočítány podle obvyklého platu právníka žalované anebo podle minimální sazby advokátního tarifu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl, případně aby přehodnotil výši nákladů řízení a snížil je na přiměřenou úroveň, tedy dle hodinové sazby právníka žalované, která dle žalobcova povědomí činí 320 Kč/hod.

5. Žalovaná se s rozsudkem soudu prvního stupně plně ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. Pokud jde o náklady řízení, poukázala na to, že daný spor se týká specializované právní problematiky, která nespadá do běžné agendy právního oddělení žalované, a zastupování žalované advokátem je proto opodstatněné.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně učinil správný závěr o skutkovém stavu věci, správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a správně uzavřel, že žaloba není důvodná.

8. Žalobce ve svém odvolání opakuje argumentaci, s níž se náležitě vypořádal v napadeném rozsudku již soud prvního stupně (s jedinou výjimkou uvedenou níže), a lze tak v podrobnostech odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí. V krátkosti je možno shrnout, že na podkladě zjištění, která učinil, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalobce při žádné ze svých návštěv ve zdravotnickém zařízení žalované nebyl ve stavu bezprostředního ohrožení života či vážného ohrožení zdraví (a byl proto i povinen se na požádaní prokázat občanským průkazem), ani mu nebyla lékařská péče ze strany žalované odepírána. Bylo zjištěno, že lékaři a další zaměstnanci žalované se k žalobci chovali slušně a byli připraveni jej ošetřit, případně jej i ošetřili, naopak žalobce uplatňoval svá práva pacienta nepřijatelným způsobem. Vůči nemocničnímu personálu se choval hrubě a urážlivě, neustále si vše nahrával, nerespektoval pokyny lékařů a odmítal součinnost při vyšetření. Žalobcem namítaná pochybení v postupu žalované při poskytování zdravotnických služeb (jako je přítomnost více osob v ordinaci či ojedinělé natáčení si žalobce na mobilní telefon) a při vyřizování stížností (s urážlivým obsahem) nepředstavují neoprávněné zásahy, které by byly s to poškodit žalobcova osobnostní práva alespoň takovou minimální měrou, pro kterou by je již nebylo možno vzhledem k okolnostem daného případu (zejména chování samotného žalobce) tolerovat a pro kterou by bylo nutno poskytnout žalobci soudní ochranu.

9. Odvolací soud však uznal, že jednání zaměstnance žalované ([funkce]), jenž žalobce zjevně záměrně sledoval na ulici – neboť šel neustále za ním, a to od nemocnice až na [adresa], a měnil směr chůze podle žalobce – již nelze onačit za „v zásadě marginální“, nýbrž představuje neoprávněný zásah do žalobcova soukromí. Při úvaze o přiměřeném zadostiučinění je však třeba vzít v úvahu i to, zda si jistou formu satisfakce neposkytl sám poškozený, a to na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku apod. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2971/2000). V posuzovaném případě došlo mezi žalobcem a zaměstnancem žalované k přímé konfrontaci na přechodu přes ulici, kde se pohybovali i další lidé. Žalobce do zaměstnance žalované strčil a křičel na něj, ať vypadne, proč ho pronásleduje, a užil přitom i silně expresivní výrazy jako „ty [Anonymizováno]“, „ty [Anonymizováno]“ a „ty [Anonymizováno]“. Vzhledem k tomuto verbálnímu výpadu žalobce vůči zaměstnanci žalované, k němuž došlo na veřejnosti v přítomnosti třetích osob, je možno přijmout závěr, že žalobce si již na místě sám zjednal dostatečnou satisfakci, a není proto důvod pro přiznání jakéhokoliv dalšího zadostiučinění.

10. Ve světle uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

11. Správné je i rozhodnutí o nákladech řízení. Soud prvního stupně přesvědčivě zdůvodnil, proč náklady na advokáta žalované shledává účelně vynaloženými. Tyto důvody tkví v tom, že žalovaná jako státní příspěvková organizace, jejímž úkolem je především poskytování zdravotnických služeb, nedisponuje dostatečně personálně vybaveným právním oddělením, které by bylo s to účinně zajistit ochranu jejích zájmů v řízení, které se týká speciální právní problematiky (ochrany osobnosti s velmi specifickými, neobvyklými skutkovými okolnostmi), a nespadá tak do běžné agendy, kterou žalovaná svými zaměstnanci obvykle obstarává. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil i ve výroku o náhradě nákladů řízení, jejichž výši soud prvního stupně správně určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“)

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V souladu s nimi má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení na bránění svého práva vynaložila, přičemž o účelnosti těchto nákladů platí obdobně, co bylo uvedeno shora. V odvolacím řízení vznikly žalované náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 16. 4. 2025 a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 10. 7. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalovanou zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu částku 3 940 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč za úkon. K nákladům žalované se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. částka 1 843,80 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalované 10 623,80 Kč.

13. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.