o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, k odvolání žalovaných [číslo] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 216/2021 - 33, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 216/2021 – 68

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že nedobrovolná dražba nemovitých věcí, tj. pozemku p. č. st. 996, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], označená jako rodinný dům, a pozemku p. [číslo] označeného jako zahrada, vše v k. ú. Třebeš, obec Hradec Králové, zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, podle smlouvy o provedení nedobrovolné dražby č. j. 800ND2021 uzavřené žalovanou [číslo] žalovanou [číslo] je nepřípustná (výrok I). Současně rozhodl o tom, že žalované [číslo] [číslo] jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta (výrok II).

2. Takto rozhodl soud I. stupně rozsudkem pro uznání na podkladě žalobních tvrzení, dle nichž shora uvedené nemovitosti představují zástavu podle smlouvy o zřízení zástavního práva smluvního ze dne [datum], uzavřené mezi žalobci coby zástavci a věřitelem, [právnická osoba] [příjmení] [právnická osoba] Zástavní právo dle této smlouvy zajišťuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi věřitelem a dlužníky [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná [číslo] vstoupila do práv věřitele v důsledku postoupení pohledávky. Jelikož dlužníci své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas nesplnili, žalovaná [číslo] podala žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy k Okresnímu soudu v Hradci Králové, který jí usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 190/2019 - 158, vyhověl. Žalovaná [číslo] poté zahájila exekuci prodejem zástavy a soudní exekutor JUDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M., Exekutorský úřad Praha 4, vydal dne [datum] exekuční příkaz k prodeji zástavy a zahájil další kroky směřující k jejímu zpeněžení. Dne [datum] žalobci obdrželi od žalované [číslo] oznámení, že žalované [číslo] uzavřely smlouvu o provedení nedobrovolné dražby k uspokojení totožné pohledávky ze smlouvy o úvěru podle § 39 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejných dražbách“), jejímž předmětem je zástava. Tato smlouva je dle přesvědčení žalobců neplatná z důvodu uvedených v § 39 odst. 11 zákona o veřejných dražbách, neboť ohledně téže pohledávky a téhož předmětu dražby (zástavy) byl již dříve zahájen exekuční prodej zástavy.

3. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), měl soud I. stupně za naplněné, neboť žalované [číslo] se na výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. k věci nevyjádřily. Oběma žalovaným byly dne [datum] doručeny žaloba spolu s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 216/2021 - 27, a byly vyzvány, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení ve věci písemně vyjádřily a aby v případě, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznají, ve vyjádření vylíčily rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a aby označily důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byly poučeny, že neučiní-li tak a ani soudu ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají a na základě toho bude žalobě v plném rozsahu vyhověno rozsudkem pro uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. Ani jedna ze žalovaných na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, která marně uplynula dne [datum], nereagovala. Soud I. stupně proto rozsudkem pro uznání žalobě vyhověl.

4. Výrok o nákladech řízení opřel o § 142 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nímž mají procesně úspěšní žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, tvořených soudním poplatkem a náklady jejich právního zastoupení, jejichž výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

5. Proti tomuto rozsudku podaly obě žalované včasné a přípustné odvolání.

6. Žalovaná [číslo] namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 114 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť institut kvalifikované výzvy je institutem výjimečným, který nelze užít bez dalšího a za jakýchkoliv okolností. Vydání usnesení s kvalifikovanou výzvou nepřichází v úvahu ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání. Typově jednoduchou je i projednávaná věc o nepřípustnost prodeje zástavy, nadto ze spisu nevyplývá záměr žalované postup soudu jakkoliv ztěžovat či zdržovat. Přitom právní úprava kvalifikované výzvy je vyhrazena právě pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalované strany, jinak je k fikci uznání nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, přičemž podmínky jeho použití musejí být interpretovány restriktivně, a nikoliv extenzivně. Žalovaná [číslo] dále poukázala na to, že řízení v této věci bylo zahájeno dne [datum] a již dne [datum] žalovaná [číslo] od dražby upustila z důvodu úhrady pohledávky. O této skutečnosti byli žalobci vyrozuměni ve dnech 8. 7. a [datum], přesto neučinili žádný tomu odpovídající úkon vůči soudu, byť další vedení řízení se již stalo bezpředmětným. Tím, že úmyslně rezignovali na zpětvzetí žaloby, zneužili své postavení (neboť jinak by museli hradit žalovaným náklady řízení). Žalovaná [číslo] proto navrhla, aby napadený rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a aby žalobcům byla uložena povinnost nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Rovněž žalovaná [číslo] namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání, neboť užití kvalifikované výzvy ve smyslu § 114b o. s. ř. je vyloučeno ve věcech jednoduchých a v situaci, kdy není důvod očekávat obstrukční či nulovou aktivitu strany žalované. Navrhla, aby napadený rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované [číslo] bude přiznána náhrada nákladů řízení, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobci v reakci na odvolání žalovaných poukázali na to, že žalované neuvedly0 žádný konkrétní důvod, který by jim bránil vyhovět kvalifikované výzvě a podat včasné vyjádření ve věci. Pokud je žalobcům vyčítáno, že úmyslně (kvůli nákladům řízení) rezignovali na zpětvzetí žaloby, není to pravda. Pokud totiž k upuštění od dražby došlo až po zahájení řízení, je třeba na žalobu hledět jako na podanou důvodně, a proto by – i v případě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby – povinnost k náhradě nákladů řízení tížila žalované. Navrhli, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen a žalobcům byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných nejsou důvodná.

10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

11. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

12. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

13. Předpokladem pro vydání usnesení, kterým soud žalovanému ukládá, aby se ve věci písemně vyjádřil, je (jak vyplývá z výše citovaného § 114b odst. 1 o. s. ř.) především to, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu. Dle ustálené judikatury povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalované strany nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu pak odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. v zejména takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, sp. zn. 23 Cdo 760/2015 či sp. zn. 28 Cdo 5733/2016).

14. V posuzovaném případě se žalobci domáhali, aby bylo určeno, že nedobrovolná dražba jejich nemovitých věcí, zatížených smluvním zástavním právem, je nepřípustná, přičemž již z obsahu žaloby je zřejmé, že názory účastníků na skutečnosti, které v ní jsou tvrzeny a které jsou pro právní posouzení věci rozhodné, se mohou lišit (to nepřímo potvrzuje i odvolání 1. žalované, v němž je uváděn zcela jiný důvod, pro který mělo být od dražby ustoupeno, než ten, o který žalobu opřeli žalobci). V rámci přípravy na jednání se tak jevilo jako účelné zjistit stanovisko žalovaných týkající se jejich kroků směřujících ke zpeněžení zástavy, když ani typově nelze předmět sporu označit za zcela jednoduchou věc, která by nevyžadovala důkladnější přípravu na jednání. Nelze proto přisvědčit stěžejní odvolací námitce, že by povaha dané věci neumožňovala zvolit postup předvídaný v § 114b odst. 1 o. s. ř., tedy vyzvat žalované, aby se ve věci kvalifikovaně písemně vyjádřily. Obě však nechaly lhůtu k vyjádření marně uplynout, neboť ze spisu soudu I. stupně se nepodává (a žádná ze žalovaných to ani netvrdí), že by v jejím průběhu, tj. nejpozději dne [datum], učinily úkon, jímž by uplatněný nárok rozporovaly, resp. že by vůbec učinily jakýkoliv úkon (např. i takový, jímž by soudu oznámily, že od dražby bylo upuštěno a že další vedení sporu již mají za bezpředmětné), aniž by současně bylo zřejmé (a opět to ani nikdo netvrdí), že by jim v tom cokoliv bránilo. Pokud tedy zůstaly zcela pasivní a na svou obranu v řízení rezignovaly, nelze shledat nic, co by mohlo fikci uznání dle 114b odst. 5 o. s. ř. zabránit.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, který byl vydán v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř., jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšným žalobcům byla přiznána jejich náhrada sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby vykonané pro dvě společně zastupované osoby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu; § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 4 x [částka] (§ 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a dvou režijních paušálů ve výši 2 x [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem [částka].