o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaslat[Anonymizováno]žalobci písemnou omluvu v navrženém znění a dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoli rozšiřování nepravdivých informací o tom, že žalobce v řízení před Okresním soudem v [adresa] (sp. zn. [spisová značka]) a Krajským soudem v [adresa], pobočka [adresa] (sp. zn. [spisová značka]) porušil právní a/nebo stavovské předpisy a mohl se dopustit trestného činu. Tvrdí, že účastníci zastupovali ve shora označeném soudním sporu procesní strany – žalobce jako advokát stranu žalující a žalovaný jako obecný zmocněnec stranu žalovanou. Žalovaný v průběhu tohoto sporu podal na žalobce stížnost k [orgán] (dále jen „[orgán]“), v níž žalobce osočil z porušování stavovských předpisů s tím, že se mohl dopustit i trestného činu. Mimo jiné uvedl, že žalobce ho měl opakovaně zesměšnit, což není pravda, neboť žalobce pouze přiměřeným způsobem upozornil na vady v argumentaci žalovaného. Žalovaný žalobce nařkl i z protiprávního jednání před Krajským soudem v [adresa], pobočka [adresa], třebaže z protokolu z jednání tohoto soudu ze dne 10. 5. 2023 nic takového nevyplývá. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný podáním stížnosti i trestního oznámení ve skutečnosti sledoval nikoliv výkon svého práva, nýbrž chtěl žalobce poškodit, vyvinout na něj nátlak a způsobit mu nepříjemnosti.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 8 až 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I a II) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 21 111,74 Kč (výrok III).

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným a také neúplným skutkovým zjištěním, pokud nekriticky převzal skutkovou verzi žalovaného ohledně toho, co se odehrálo při jednání před Krajským soudem v [adresa], pobočka [adresa], dne 10. 5. 2023, a pokud neprovedl důkaz trestním oznámením, které žalovaný na žalobce podal. Soud prvního stupně věc i nesprávně právně posoudil, neboť neuvedl, zda výroky žalovaného posuzuje jako hodnotící soudy anebo jako skutková tvrzení. Dle žalobcova přesvědčení ani jedno z tvrzení, které o něm žalovaný ve stížnosti ze dne 21. 5. 2023 uvedl, není pravdivé ani nemá jakýkoliv pravdivostní základ. Je tak zřejmé, že žalovaný podáním stížnosti a trestního oznámení vybočil z mezí toho, k čemu mají tyto instituty sloužit, a jedná se proto o exces z jeho strany. Soud prvního stupně pochybil i ohledně zdržovacího petitu, neboť požadavek, aby se žalovaný zdržel šíření nepravdivých informací o žalobci, je důvodný a také dostatečně určitý. Riziko, že žalovaný bude své zásahy opakovat, plyne mimo jiné z toho, jak zareagoval na předžalobní výzvu, která mu byla v předmětné věci zaslána. Opět podal stížnost k [orgán], tentokrát na žalobcova zástupce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnil a navrhl jeho potvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně pro své právní závěry učinil zcela postačující skutková zjištění a odvolací soud neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování postupem dle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně citoval relevantní normy objektivního práva, které odvolací soud již znovu neopakuje, a správný je též jeho závěr, že žalovaný obsahem své stížnosti ze dne 21. 5. 2023 nevybočil z mezí výkonu zákonem stanovených práv a povinností.

8. Žalobce se domáhá zadostiučinění za újmu, kterou mu měl žalovaný způsobit svými výroky ve stížnosti k [orgán] ze dne 21. 5. 2023. Konkrétně se jednalo o výroky, dle nichž žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]: a) opakovaně zesměšnil žalovaného, když v podání ze dne 26. 5. 2022 poukazoval na jeho údajné „odborné pseudoargumenty“ a „neodborné laické dovozování“, b) skočil bez vyzvání do řeči předsedkyni senátu odvolacího soudu s tím, že chce doplnit svou závěrečnou řeč, a žalovanému, když proti tomu protestoval, řekl., že tomu nerozumí a neví, jak to chodí, c) připustil, aby před soudem vypovídal svědek [tituly před jménem] [jméno FO], d) předložil společně s [tituly před jménem] [jméno FO] údajnou kopii stavebního deníku jako důkaz a e) postupoval v rozporu se zákonem o advokacii a pravidly advokátní etiky.

9. Jedním z předpokladů existence zásahu do osobnosti člověka je neoprávněnost takového zásahu. V posuzovaném případě však okolnosti, za nichž byly předmětné výroky proneseny, a míra jejich závažnosti vylučují, aby zásah do žalobcovy osobnostní sféry bylo možno hodnotit jako neoprávněný. Protiprávnost zásahu je totiž vyloučena, došlo-li k němu v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, pokud osoba, jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností. Za zřetelné vybočení z práv a povinností (exces) je v případech činění podání či jiných úkonů vůči veřejným orgánům (kterým je také [orgán], pokud řeší kárná provinění advokátů a přijímá k tomu podání občanů) považováno zejména křivé obvinění či křivá výpověď nebo jiné obdobně závažné jednání (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007). V posuzovaném případě se žalovaný svou stížností obrátil na [orgán], jež vykonává veřejnou správu na úseku advokacie (§ 40 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb.), aby poukázal na jednání žalobce, které dle jeho přesvědčení kolidovalo s povinnostmi advokáta stanovenými zákonem a stavovskými předpisy. Výroky žalovaného, jakkoliv jsou zatíženy jeho subjektivním pohledem, nevybočují z mezí slušnosti (nejsou vulgární ani urážlivé) ani z rámce, který se týká profesní činnosti žalobce (výkonu advokacie), a je tak především věcí příslušného orgánu, jemuž byla stížnost určena, aby je prověřil, vyhodnotil a přijal tomu odpovídající postup. Žalovaným podaný popis závadného jednání - i pokud by byl nepřesný, zkreslený či zcela nepravdivý - však zcela jistě nezahrnuje takový okruh skutkových okolností, které by byly potřebné pro naplnění znaků trestného činu či alespoň obdobně závažného jednání (a patrně ani kárného provinění advokáta), a nemůže tak dosáhnout závažnosti případů, v nichž judikatura obvykle spatřuje exces z výkonu stanovených práv a povinností. Jednoduše řečeno, to, co žalovaný napsal do své stížnosti k [orgán] (čímž vykonal své petiční právo), není zjevně obsahově natolik závažné, aby tímto jednáním mohlo být neoprávněně zasaženo do osobnostních práv žalobce, i pokud by byla předmětná sdělení nepravdivá.

10. Nelze-li jednání žalovaného hodnotit jako neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, pak nemůže být opodstatněný ani požadavek na uložení povinnosti směřující ke zdržení se takového jednání, nehledě na to, že nebyla prokázána žádná hrozba jeho opakování do budoucna. To, že žalovaný v reakci na předžalobní výzvu podal stížnost k [orgán] na žalobcova zástupce ([tituly před jménem] [jméno FO]), se skutkem, který je předmětem tohoto řízení, nijak nesouvisí. Lze dodat, že protiprávnost v posuzované věci nespočívá ani v nepřiměřené četnosti jednání žalovaného, jež by naplňovala znaky šikanózního jednání, neboť nebylo zjištěno (a žalobce to ani netvrdil), že by žalovaný k podávání stížností na žalobce přistupoval opakovaně, šikanózně.

11. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (I a II), a stejně tak i v rovněž správném akcesorickém výroku o nákladech řízení (III).

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V souladu s nimi má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení na bránění svého práva účelně vynaložil.

13. Žalovanému v odvolacím řízení vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby: 1) další porada s klientem přesahující jednu hodinu uskutečněná dne 13. 1. 2025, 2) vyjádření k odvolání ze dne 14. 1. 2025 a 3) účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 5. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalovaného zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. d), § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), částku 3 700 Kč. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu částku 450 Kč za úkon. Náklady žalovaného tvoří i cestovní výlohy advokáta za cestu dne 15. 5. 2025 z [adresa] a zpět (celkem 220 km), konanou osobním automobilem tov. zn. [nazev], reg. zn. [SPZ] (průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, cena pohonných hmot 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80 Kč/km.). Cestovné činí 1 749,30 Kč, z čehož ceně spotřebovaného paliva odpovídá částka 473,30 Kč (§ 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.). Žalovanému náleží rovněž náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět za celkem 8 započatých půlhodin ve výši 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). K těmto nákladům (vyjma ceny paliva, kde je již zahrnuta) se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty činí 3 134,47 Kč. Celkem náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalovaného částku 18 533,77 Kč.

14. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř