o zadostiučinění

1. Žalobce se domáhá zadostiučinění v penězích za újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále posuzované řízení). V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalobce předestřeny v bodech 2 až 5 a 9 až 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, navrhla její zamítnutí. Její obranná tvrzení a argumentace jsou obsaženy v bodu 6 až 8 a 14 až 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 65 025 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 53 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 065 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce (výrok III). Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Napadla jej ve vyhovujícím výroku I a v nákladovém výroku III a namítla, že rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení věci, soud prvého stupně se výrazně odklonil od dlouhodobé konstantní judikatury. Metodika výpočtu výše satisfakce je obsažena ve Stanovisku Cpjn 206/2010 (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 – poznámka odvolacího soudu), váže se k ní rozsáhlá judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu (žalovaná označila konkrétní rozhodnutí a z části z nich citovala). Platí, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. Soud má individuálně posoudit výši spravedlivého odškodnění v jednotlivých případech, přihlédnout k celkovým okolnostem případu. Úvahy soudu prvního stupně jsou nepřípadné a s konstantní judikaturou neslučitelné. Žalovaná popsala, jaké spatřuje rozdíly mezi imateriální újmou související s nepřiměřenou délkou řízení a ztížením společenského uplatnění nebo náhradou za ztrátu na výdělku či služebním platu. Vycházet z vyšší základní částky, než jakou předpokládá Stanovisko Cpjn 206/82010, proto, že došlo k vývoji ve společnosti, na který bylo reagováno např. navýšením náhrad za bolest a ztížení společenského uplatnění nebo valorizací výše náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu, označila za zcestné. V druhém případě se jedná o nároky, které se projevují v materiální sféře poškozeného. Stav nejistoty o výsledek řízení, zejména civilního, vzniklý délkou řízení, je stavem mysli poškozeného, který nelze promítnout, převést do konkrétní finanční hodnoty. Satisfakce je v podstatě jakési „vyrovnání křivdy“, která nemá materiální povahu. Žalovaná odmítla úvahy soudu prvního stupně o jakési dobové ceně radosti. Dále žalovaná poukázala na to, že soud prvního stupně při hodnocení kritérií procentně snížil základní částku více než ona, (o 20 % oproti 15 %). Předmětem posuzovaného řízení byla finanční pohledávka žalobce, která vzhledem k jeho majetkovým poměrům nemohla zapříčinit takovou nejistotu, která by u žalobce způsobila v souvislosti s nepřiměřenu délkou řízení zvlášť významnou újmu. Závěrem žalovaná poukázala na jiná rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných věcech, v nichž se odvolací soud vyslovil proti jí zpochybněným závěrům soudu prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se co do částky 65 025 Kč zamítá, aby změnil i výrok III rozsudku soudu prvního stupně a aby žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil. Sporoval důvody odvolání a navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

6. Usnesením ze dne 18. 3. 2025 č. j. [spisová značka] odvolací soud přerušil odvolací řízení do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp.zn. [spisová značka]. O pokračování odvolacího řízení bylo rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 21. 10. 2025 č. j. [spisová značka].

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Byl vázán mezemi, v nichž byl rozsudek soudu prvního stupně napaden. V zamítavém výroku II nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

8. Při odvolacím jednání označil žalobce posuzované řízení za mimořádně dlouhé. Uvedl, že posuzované řízení pro něho mělo zvýšený význam s ohledem na částku, která byla ve hře. Před soudem prvního stupně doložil, že má jen nízké příjmy. K postupu v řízení žalobce uvedl, že mu nelze přičítat k tíži, že se nezasloužil o rychlejší běh posuzovaného řízení, stejně jako ani to, že soud nevyužil svoji autoritu k tomu, aby svědky, kteří se nedostavili k jednání, k němuž byli voláni, k účasti přiměl. Na délku posuzovaného řízení měla dopad i změna soudce, který věc projednával, vadné zadání znaleckého posudku a dlouhé prodlevy mezi jednotlivými úkony soudu. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení došlo k tomu, že nárok žalobce se po jeho skončení stal nevymožitelným vinou důchodového věku a insolvence žalované v posuzovaném řízení.

9. Odvolací soud shledal odvolání žalované zčásti důvodným.

10. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení, které bylo v běhu 9 let a šest měsíců, bylo nepřiměřeně dlouhé. Sdílí také závěr, že nemajetková újma, která byla tímto nesprávným úředním postupem soudu žalobci způsobena ve smyslu § 22 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /zkráceně OdpŠk/ je natolik významná, že jediným přiměřeným zadostiučiněním za ni je odškodnění v penězích.

11. S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil také s hodnocením kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Sdílí závěr o důvodech celkového ponížení základní částky zadostiučinění o 20 % (snížení o 30 % pro skutkovou a procesní složitost věci, jak je vysvětlena v bodu 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; snížení o 5 % pro podíl žalobce na trvání posuzovaného řízení vysvětlené v bodu 47 jeho odvodnění; navýšení o 15 % pro postup soudu v posuzovaném řízení, jehož důvody jsou vysvětleny v bodu 46 odůvodnění napadeného rozsudku). V tomto směru nebyly konečně vzneseny žádné odvolací námitky. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal žádné důvody pro modifikaci základní částky pro to, že by sám žalobce aktivně usiloval o zajištění rychlejšího postupu v posuzovaném řízení. Ani on netvrdí, že by v tomto směru vyvinul nějakou aktivitu. Argument vznesený ve vyjádření a při jednání odvolacího soudu, že mu nedostatek takové činnosti nelze přičítat k tíži, není přiléhavý, neboť tato skutečnost nebyla jakkoli k tíži žalobce hodnocena. Naopak pro postup soudu v posuzovaném řízení a shledaná pochybení v něm byla základní částka zadostiučinění navýšena.

12. Ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu nejsou zatím dány důvody po navýšení základní částky zadostiučinění z důvodu růstu cen (z důvodu inflace). Jak vyslovil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 10. 2025 sp. zn. [spisová značka] obecně není důvod do rozhodnutí o zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení promítat úvahy o inflaci či změně životní úrovně, když částky, které jsou přiznávány podle Stanoviska, nejsou nepřiměřeně nízké. Odvolací soud pak v posuzované věci neshledal žádné okolnosti, které by výjimečně odůvodňovaly jiný postup.

13. Protože celková délka posuzovaného řízení v trvání 9 a půl roku je ovšem výrazně, jakkoli ne extrémně, nepřiměřená, odvolací soud shledal s ohledem na základní rozpětí Stanoviskem určených částek za prvé dva a každý následující rok běhu řízení důvod pro to vycházet pro určení základní částky zadostiučinění v této věci ze sumy 17 000 Kč. Základní částka tak v dané věci činí 144 500 Kč (8,5 x 17 000 Kč = 144 500 Kč). Po ponížení o 20 % činí nárok žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení 115 600 Kč. Žalovaná žalobci již uhradila 108 375 Kč, zbývá tedy doplatit 7 225 Kč. Celková částka poskytnutá takto žalobci jako zadostiučinění za újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, není nepřiměřená, plně reparuje jím utrpěnou újmu.

14. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm., a) o. s. ř. změnil tak, že žaloba o zaplacení 57 800 Kč se zamítá, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce požadoval splnění dvou relativně samostatných nároků – odškodnění své nemajetkové újmy a úroky z prodlení. V prvém nároku je na žalobce podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu třeba hledět jako na plně úspěšného, jakkoli mu byla přisouzena toliko část jím požadované částky. Ve vztahu k druhému z nároků byla žaloba pravomocně zamítnuta, žalobce tak byl zcela neúspěšný. Za takového stavu odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Takto odvolací soud uvážil vzhledem k výši požadovaného příslušenství a s ohledem na skutečnost, že žalobce byl úspěšný jen ve velmi malé, méně než desetinové, části požadovaného zadostiučinění.

16. V odvolacím řízení byl ve hře již jen nárok žalobce na část zadostiučinění. S ohledem na obsah rozhodnutí o věci samé vyšel odvolací soud podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. z toho, že žalobce měl ve věci samé plný úspěch, a náleží mu tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří náhrada za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 /zkráceně n.a.t./ (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 1 500 Kč z přiznané částky 7 225 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) n.a.t. a § 7 n.a.t., dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 n.a.t., spolu 3 900 Kč, a 21 % daň z přidané hodnoty z uvedené částky, jíž je advokátka žalobce plátkyní, tedy 819 Kč. Celkově tak má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 719 Kč. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o místu plnění rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.