o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 C 39/2017 - 184

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení původně částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že má proti žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému za rok 2015 dostalo v důsledku bezesmluvního užívání pozemku parc. č. 2087 v katastrálním území Radotín (dále jen předmětný pozemek) v rozsahu 2 463 m2 patřícího žalobci, žalovaný na něm má svůj požární vodovod. Tvrdil, že žalovaný bezdůvodně užívá jeho pozemek v rozsahu záboru ve prospěch stavby protipožárního vodovodu, a žalobci tak za užívání pozemku žalovaným náleží náhrada, její výši stanovil podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] s tím, že v souladu s věstníkem Ministerstva financí činí obvyklá cena nájmu [částka] za m2. Žalobce zdůraznil, že stavba žalovaného je neoprávněná, dosud nebyla zkolaudována, je vedeno stavební řízení o její odstranění. Žalovaný neplnil přes to, že mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum].

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět jednak ohledně svého požadavku na zaplacení daně z přidané hodnoty z požadovaného plnění a jednak ohledně toho, co mu bylo žalovaným po zahájení řízení zaplaceno, z druhého důvodu ve vztahu k částce [částka]. Po částečném zastavení řízení byl spor veden o žalobní nárok na zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že stavba So 322 — Požární vodovod DN 200 je součástí stavby nazvané Silniční okruh kolem [obec], stavba 514 [část obce] — [část obce], na kterou bylo dne [datum] vydáno odborem dopravy Magistrátu hl. m. Prahy stavební povolení. Požární vodovod je umístěn pod povrchem a slouží potřebám Hasičského záchranného sboru České republiky v případě záchranných prací při mimořádných událostech v tunelu [část obce] — [část obce]. Podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod nesmí být vlastnictví veřejně prospěšného zařízení zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. To se vztahuje na zřizování veřejně prospěšných inženýrských sítí. Žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku na základě kupní smlouvy uzavřené se Společností Lesy Steinských spol. s r.o. dne [datum]. Podle údajů ve stavebním deníku byla výstavba požárního vodovodu zahájena dne [datum] a dokončena dne [datum]. Žalovaný navrhla žalobci uzavření smlouvy o náhradě ve výši [částka] za rok a za m2 za dobu výstavby vodovodu a uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene vodovodu, žalobce obě nabídky odmítl. Žalovaný namítl, že v daném případě mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, dostalo se mu jedině bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé náhrady za zřízení věcného břemene. Poukázal na to, že požární vodovod je umístěn pod povrchem pozemku, nepůsobí žalobci téměř žádnou újmu, ani neobohacuje žalovaného v rozsahu žalobcem tvrzeném. Předmětem řízení není užití pozemku za období [datum] až [datum], tedy pro účely výstavby vodovodu, plocha samotného požárního vodovodu činí 442 m2. Poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4335/2007, podle nichž se v případě zřízení součásti inženýrské sítě na pozemku nemůže vlastník pozemku domoci náhrady za užívání věcného břemene z titulu bezdůvodného obohacení, ale výhradně jen z titulu věcného břemene podle §151n odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [účinnost], zkráceně obč. zák., žalobce tak není aktivně legitimován k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobní nárok žalovaný sporoval i co do jeho výše.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování objasnil skutkový stav věci a svá zjištění obsáhl do odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí plně odkazuje a ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně vychází. Soud I. stupně vysvětlil, že důkazy nezmíněné v odůvodnění svého rozhodnutí dílem nepokládal pro rozhodnutí o věci samé za podstatné, dílem za duplicitní důkazy vedle důkazů významnějších, o něž své rozhodnutí převážně opřel.

6. Soud I. stupně s citací ust. § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (zkráceně o. z.) poukázal na to, že analogická věc (spor téhož žalobce proti témuž žalovanému o shodný nárok za jiné časové období vedený u soudu I. stupně pod sp. zn. věci 12 C 57/2014 a u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 22 Co 111, 112/ 2018 – poznámka odvolacího soudu) byla řešena se závěrem, že po faktickém ukončení výstavby požárního vodovodu již žalovaný část předmětného pozemku žalobce v celém rozsahu 2 463 m2 neužíval, tudíž se v tomto rozsahu na úkor žalobce dále neobohacoval. Podstatné je, jakou část pozemku zabírá samotný požární vodovod a ochranné pásmo kolem něj, neboť toliko v tomto rozsahu je předmětný pozemek nadále žalovaným užíván, byť aniž by k tomu měl žalovaný právní důvod a aniž by za to žalobci poskytl úhradu. Dodatečné tvrzení o škodách utrpěných v důsledku chování žalované se týká jiného skutku, jde tedy o odlišný nárok. Ze stavebního deníku vedeného k výstavbě PV pod č. SOKP 514 [část obce] [část obce], SO 322 soud I. stupně zjistil, že samotná výstavba požárního vodovodu na předmětném pozemku započala [datum] a byla ukončena [datum], technickou zprávou SO 322 Požární vodovod DN 200 z července r. 2010 vyhotovenou Ing. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že po ukončení výstavby je požární vodovod přes předmětný pozemek veden v délce 146,21m2 a celkem spolu s ochranným pásmem zabírá v předmětném pozemku plochu 468 m2. V analogickém řízení vyšel odvolací soud z toho, že výše bezdůvodného obohacení byla judikaturou stanovena podle dosažitelného nájmu za užívání pozemku. Se zřetelem k (nekomerčnímu) nepodnikatelskému využití předmětného pozemku žalobcem soud přihlédl k cenám regulovaného nájemného dle tehdy (v roce 2015 – poznámka odvolacího soudu) platných a účinných výměrů ministerstva financí vydávaných na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Judikatura, již soud I. stupně označil, dovodila, že bylo-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy. Podle usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 158/16 (ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) v obecné rovině lze jako ústavně konformní akceptovat právní názor plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle něhož výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám vynakládaným v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu, jakož i navazující právní názor, že výše bezdůvodného obohacení nemůže přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy, pakliže v rozhodném období bylo nájemné regulováno.

7. Soud I. stupně proto ve shodě s východisky v obdobném sporu vycházel z výše maximální ceny regulovaného nájemného u pozemku nesloužícího k podnikání pro rok [rok] (Výměr [číslo] 2015 (MF) - oddíl A z částky 120 Kč/m2/rok). Poukázal na to, že výše stanovené jednotkové ceny dle výměru se navíc shoduje se znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok], jehož se dovolával žalobce.

8. Soud I. stupně tak uzavřel, že v době od [datum] do [datum], kdy žalovaný užíval část pozemku žalobce o rozloze 468 m2, se žalovaný obohatil na úkor žalobce o [částka]. Žalobce v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1701/2019 - 597 (ze dne [datum rozhodnutí] - poznámka odvolacího soudu) žalobci částku [částka] uhradil dne [datum]. Obranou námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce soud I. stupně odmítl s tím, že žalobce je oprávněn se proti žalovanému domáhat vydání bezdůvodného obohacení.

9. Námitky žalobce stran rozsahu užívání předmětného pozemku a užívacího práva žalovaného v trase požárního vodovodu s ochranným pásmem soud I. stupně odmítl s tím, že stav byl prokázán technickou zprávou SO 322 Požární vodovod DN 200, km 11,75 z července [rok] spolu s přílohami. Ta popisuje rozsah omezení vlastnického práva v souvislosti s probíhající stavbou požárního vodovodu, žalovaný se bezdůvodně neobohatil v celém rozsahu vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku, nýbrž toliko ve vztahu k jeho části vymezené faktickou stavbou požárního vodovodu. Pokud žalobce tvrdil, že předmětný pozemek byl v rozhodné době žalovaným užíván v širším rozsahu, je třeba důsledně vycházet ze stavu jeho faktického omezení. Žalobce byl soudem I. stupně poučen o svém břemenu tvrzení, v řízení bylo prokázáno, že stavba v letech [rok] až [rok] zaujímala plochu 468 m2 a shodný faktický stav zůstal i v roce [rok] zachován. Soud I. stupně uvedl, že intenzita užívání je daná výhradně výskytem podpovrchové stavby potrubí v inkriminovaném období, bez průkazných zásahů ze strany žalovaného v rámci někdejšího záboru na pozemku samém. Poukaz žalobce na provizorní úpravu terénu žalovaným a potřebu rekultivace pozemku soud I. stupně odmítl s tím, že je nezbytné přísně rozlišit nárok na náhradu škody od nároku z titulu bezdůvodného obohacení a to s ohledem na skutková tvrzení žalobce. Soud I. stupně uzavřel, že rozhodl v zájmu jednoty soudního rozhodování a legitimního očekávání účastníků při stejných skutkových tvrzeních shodně s rozhodnutími nadřízených soudů v analogické věci, když zde posuzovaná věc se odlišuje jen obdobím, za něž žalobce vydání bezdůvodného obohacení požaduje. Dodal, že žalobce nabyl předmětný pozemek kupní smlouvou a při jejím podpisu vzal na vědomí existenci nájemní smlouvy se žalovaným za současného přijetí stavu zatížení a vad předávaných nemovitosti, tedy si byl vědom zatížení a vad předmětného pozemku.

10. Pro rozhodnutí o příslušenství pohledávky soud I. stupně vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Žalobce vyzval žalovaného ke splnění dluhu výzvou doručenou mu dne [datum] a určil sedmidenní lhůtu k plnění, žalovaný tak měl plnit do [datum]. Od té doby do [datum] byl žalovaný s dílčím plněním v prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) s tím, že žalovaný byl neúspěšný v poměrně nepatrné části - ohledně úroků z prodlení do doby dobrovolného uhrazení částky [částka]. Žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., za dva úkony.

12. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávně posoudil věc po právní stránce. Vyšel primárně z předešlých rozhodnutí ve věci shodného nároku za jiné období (sp. zn. 12 C 57/2014) a v zájmu jednoty soudního rozhodování a legitimního očekávání účastníků řízení přejal jejich obsah. Žalobce ale namítl, že nadřízené soudy nevzaly v úvahu rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v obdobných věcech a poukázal na dosud nepravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci shodného nároku žalobce za jiné období sp. zn. 18 C 47/2021. Zopakoval svoji procesní obranu, že způsob určení rozsahu bezdůvodného obohacení žalovaného by měl být dán rozlohou ochranného pásma nedokončeného požárního vodovodu, nebo že by se měl odvíjet od faktické stavební činnosti či nečinnosti žalovaného na pozemku žalobce, trasu vedení požárního vodovodu v roce [rok] nelze považovat za konečnou, požární vodovod byl vystavěn v rozporu se stavebním povolením a ohledně požárního vodovodu v roce 2015 probíhala další správní řízení, řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném stavebním povolení. Do rozhodnutí soudu I. stupně nelze považovat výstavbu požárního vodovodu za dokončenou. Soud I. stupně vzal za nesporné, že výstavba požárního vodovodu byla ukončena v srpnu roku [rok]. Žalobce trvá na tom, že je třeba odlišovat stavbu (výstavbu) v užším smyslu, vlastní dokončení stavební činnosti, zde umístění poslední části vodovodního potrubí pod povrch pozemku, a stavbu v širším smyslu, úplné dokončení stavební činnosti včetně uvedení pozemku do původního stavu a zajištění potřebných veřejnoprávních souhlasů. Dobu ukončení výstavby požárního vodovodu tak nelze považovat za nespornou. V tomto směru žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 111/98. Pokud soud I. stupně vycházel ze zjištění z Technické zprávy SO 322 Požární vodovod DN 200 km 11,75 z července [rok] a jejích příloh, žalobce namítá, že technická zpráva vznikla v roce 2010, nemůže tak prokazovat stav v letech pozdějších, pokud hovoří o probíhající výstavbě, není z ní možné dovozovat omezení vlastnického práva žalobce dokončenou stavbou požárního vodovodu. [ulice] zpráva popisuje rozsah samotné stavby, nelze z ní dovozovat skutečnou potřebu rozsahu užívacího práva potřebného ke stavbě. [ulice] zpráva také nemůže prokazovat existenci ochranného pásma požárního vodovodu, ke stanovení ochranného pásma musí dojít podle zákona rozhodnutím příslušného vodoprávního úřadu. Způsob realizace vlastnického práva není v případě bezdůvodného obohacení neoprávněným umístěním stavby na pozemek jiného vlastníka rozhodující (žalobce odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1881/2018 ze dne [datum rozhodnutí]). Žalovaný zabral část pozemku žalobce o rozloze 2463 m2 za účelem úplného dokončení požárního vodovodu, stavbu do dnešního dne zcela nedokončil, sám usiluje o změnu stavby, není rozhodné, zda výstavba aktuálně probíhá či nikoliv. Žalobce označil další rozhodnutí Nejvyššího soudu - rozsudek sp. zn. 30 Cdo 199/2007 ze dne 8. 1. 2008 a usnesení sp. zn. 28 Cdo 1836/2017 ze dne 5. 9. 2017, z nichž citoval s tím, že soud I. stupně měl odpovědět na otázku, o jaké prostředky by se zmenšil majetkový stav žalovaného, pokud by si měl zajistit užívací právo potřebné k úplnému vybudování (tedy nejen k umístění) požárního vodovodu na předmětném pozemku. K obohacení žalovaného dochází bez dalšího tím, že umístil na pozemek nedokončenou stavbu požárního vodovodu, tím, že ji začal budovat; žalovanému chybí od počátku právní důvod, který by ho opravňoval k vybudování požárního vodovodu; žalovanému vzniká majetkový prospěch tím, že se protiprávně chopil užívacího práva k pozemku, aniž by za to žalobci čehokoliv platil. Soud I. stupně měl vycházet z toho, jakou podobu by za obvyklých okolností měla nájemní smlouva. Pouhé konstatování, že rozsah užívání předmětného pozemku po dokončení výstavby nemůže být dotčen pouhou eventualitou obnovy rozsahu stavebního záboru pro eventuální změnu vedení trasy požárního vodovodu, neobstojí, právě ona eventualita či hypotéza je ale okolnost, kterou je třeba brát v úvahu při určení podoby užívacího práva, které by si žalovaný po právu musel zajistit. Žalovaný si pro účely výstavby veřejně prospěšné stavby dálničního okruhu kolem [obec] zajistil užívací právo k jiným částem pozemku, či k jiným pozemkům žalobce nájemními smlouvami. K výstavbě požárního vodovodu žalovaný žádným souhlasem nikdy nedisponoval, lze mít za to, že na něj zapomněl, nebo jinak pochybil. Není možné odhlížet od chování žalovaného v jiných případech. Žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 946/2013 ze dne [datum rozhodnutí]. Dále žalobce položil otázku, za jakým účelem žalovaný užívací právo k pozemku potřeboval, s tím, že to bylo proto, aby mohl zcela dokončit výstavbu požárního vodovodu. I pro žalovaného platí zákaz profitování z protiprávního činu nebo protiprávního stavu, který sám vyvolal. Je neudržitelné v situaci, kdy žalovaný bez souhlasu žalobce umístí na jeho pozemek nedokončenou stavbu, kterou vybuduje částečně v rozporu se stavebním povolením, nepřihlédnout při určení jeho majetkového prospěchu k tomu, jakým způsobem žalovaný postupuje ve stejných případech. V nájemní smlouvě [číslo] uzavřené s žalobcem k jiné části téhož pozemku za účelem výstavby silničního okruhu kolem [obec] se žalovaný zavázal platit nájemné do doby, než pozemek uvede do původního stavu. Podle rozhodnutí soudu I. stupně by se žalovaný v bezesmluvním vztahu nacházel ve výhodnější pozici než ve vztahu smluvním. Žalobce také nesouhlasil s argumentací, že původní situace mající původ ve svobodném (smluvním) projevu vůle, se postupem času přetransformovala do četných sporů mezi účastníky řízení. Žalovaný zabral část pozemku neoprávněně, od počátku absentoval jakýkoliv právní titul, na jehož základě by jeho část užíval. Chybný je závěr, jenž soud I. stupně zaujal na základě znění kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, tedy že žalobce byl srozuměn s vadami a zatížením předmětných pozemků. Jedinou vadou či zatížením pozemku byla nájemní smlouva [číslo], žalobce zakoupil pozemky s vědomím, že žalovaný má jejich část pronajatou do doby, než je uvede do původního stavu, ne s vědomím, že se žalovaný svémocně zmocní jiné části pozemku. Následné soudní spory vznikly výlučně tím, že žalovaný protiprávně bez vědomí žalobce zabral část pozemků žalobce, aniž by za to platil náhradu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil výroky I a III rozsudku soudu I. stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby změnou rozsudku soudu I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přisoudil právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v napadených výrocích, procesní aktivitu žalobce označil s ohledem na další spory účastníků a jejich výsledky za šikanu. Odmítl odvolací argumentaci žalobce, poukázal na to, že nájemní smlouvu D 116/04 posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení sp. zn. 12 C 57/2014 jako absolutně neplatnou.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Byl vázán mezemi odvolání, jímž byl rozsudek soudu I. stupně napaden v zamítavém výroku o věci samé a v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení, takže v odvoláním nedotčeném vyhovujícím výroku o věci samé nabyl podle ust. § 206 odst. 2 o. s. ř. samostatně právní moci.

15. Při odvolacím jednání odvolací soud zamítl návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., protože žalobcem užitou argumentaci – probíhající dovolací řízení, v němž by měla být řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí odvolacího soudu, neshledal důvodnou. Žalobce spatřoval důvod pro přerušení odvolacího řízení v tom, že proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 197/2021 - 202 podal dovolání. Tímto rozhodnutím byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 182/2015 - 163 (jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítnuta žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému) v zamítavém výroku změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku; jinak byl v tomto výroku potvrzen a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Protože rozhodnutí nabylo právní moci, není to, že žalobce uplatnil mimořádný opravný prostředek, důvodem pro přerušení odvolacího řízení ve věci zde posuzované.

16. Odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným.

17. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

18. Soud I. stupně postupoval správně, pokud v situaci, kdy spory týchž účastníků o shodný nárok žalobce toliko za jiné časové období byly již soudy řešeny, bral takto vydaná rozhodnutí v potaz. Stejně postupuje i odvolací soud a hodnotí, že o nároku žalobce proti žalovanému na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání téhož předmětného pozemku bylo rozhodnuto kromě výše zmíněného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 182/2015-163 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 197/2021 - 202 o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za rok 2013, soudem I. stupně akcentovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 57/2014-423 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 111,112/ 2018 - 543 (proti němuž žalobcem podané dovolání bylo odmítnuto usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 Cdo 1701/2019 - 597; ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 Cdo 1701/2019 - 597 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 111,112/ 2018 - 543 byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2282/20), jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 47/2021 - 50 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 Co 338/2021 - 83, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za rok 2018. Ve všech případech byl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného spočívající v bezesmluvním užívání předmětného pozemku posouzen jako zčásti důvodný s tím, že žalovaný je žalobci povinen vydat bezdůvodné obohacení, jehož se mu dostalo užíváním předmětného pozemku v rozsahu vedení požárního vodovodu pod jeho povrchem a také ochranného pásma požárního vodovodu v konstantním rozsahu 467,8m2, když v takovém rozsahu, nikoli v rozsahu větším, je pozemek žalobce žalovaným využíván od ukončení své faktické výstavby dnem [datum] nadále.

19. Odvolací soud při svém jednání doplnil dokazování a sdělil pro posouzení věci podstatný obsah listiny – Protokolu o předání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí dle obchodního zákonu č. 513/91 Sb., a navazujících předpisů pro stavbu„ Silniční okruh kolem [obec] stavba 514 [část obce] – [část obce]“ s tím, že stavba byla předána a přejímací řízení bylo ukončeno dne [datum].

20. Žalobce ani netvrdil, že by po tomto datu na předmětném pozemku probíhala jakákoli stavební či jiná činnost žalovaného, ve vztahu k období posuzovanému v tomto řízení, tedy období roku 2015 tak nebylo sporu o způsobu, jakým žalovaný předmětný pozemek žalobce užívá. Odvolací soud dává za pravdu soudu I. stupně v jeho závěru, že žalovaný se za dobu od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. užíváním předmětného pozemku žalobce v rozsahu 468 m2, tedy v rozsahu vedení požárního vodovodu a jeho ochranného pásma přes předmětný pozemek. Ze soudem I. stupně správně vysvětlených důvodů žalobci tak náleží právo na zaplacení [částka], tuto částku mu žalovaný v průběhu řízení uhradil a řízení bylo v rozsahu tomu odpovídajícím zastaveno. V části týkající se příslušenství tohoto nároku nebyl rozsudek soudu I. stupně odvoláním dotčen, a nabyl právní moci.

21. Pokud se žalobce domáhal dalších [částka] s příslušenstvím s argumentací, že žalovaný bezesmluvně užíval v roce [rok] dalších 1 995 m2 jeho pozemku, nelze jeho argumentaci přisvědčit. Jak vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 Cdo 1701/2019 - 597 (s poukazem na závěry svého usnesení [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1537/2009), otázku bezdůvodného obohacení a využitelnosti nezastavěných pozemků je třeba posuzovat vždy individuálně. V dané věci je bez pochyb prokázáno, že žalovaný po ukončení výstavby požárního vodovodu již neužíval předmětný pozemek žalobce v celém rozsahu 2 463 m2, že stavba požárního vodovodu není kolaudována a vede se řízení o jejím odstranění, ale v roce [rok] na předmětném pozemku žádné práce neprobíhaly. Za takového stavu je rozhodné pouze to, v jakém rozsahu se žalovaný užíváním pozemku žalobce obohatil bez právního důvodu, tedy jakou část předmětného pozemku v rozhodném období zabíral jednak vlastní požární vodovod a jednak jeho ochranné pásmo, když, jak již bylo uvedeno, žalobce ani netvrdil, že by jeho pozemek byl žalovaným užíván i jinak. Ve zbývající části žalovaný předmětný pozemek v roce [rok] neužíval, tudíž se neobohacoval bez právního důvodu na úkor žalobce. V tomto směru není rozhodné, zda stavba požárního vodovodu byla kolaudována, či zda by v době budoucí snad měla být odstraněna. Neobstojí ani poukaz na mezi účastníky uzavřenou smlouvu o nájmu jiných částí předmětného pozemku. Ve zde posuzovaném případě je předmětem nároku žalobce vydání bezdůvodného obohacení žalovaného za bezesmluvní užívání pozemku, jeho výši je třeba stanovit podle toho, o co se žalovaný skutečně obohatil.

22. Aniž by odvolací soud tomuto zjištění přikládal podstatný význam pro zhodnocení důvodnosti žalobního nároku, poukazuje v souvislosti s argumentací soudu I. stupně a odvolací obranou žalobce na to, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku na základě kupní smlouvy uzavřené se Společností Lesy Steinských spol. s r.o. dne [datum], tedy poté, kdy byla dne [datum] zahájena výstavba požárního vodovodu. V situaci, kdy žalobce byl v době uzavření kupní smlouvy jednatelem [právnická osoba] Steinských spol. s r.o., což při odvolacím jednání učinil nesporným, je správný závěr soudu I. stupně, že žalobce si při nabytí předmětného pozemku musel být vědom reálné situace k němu se vážící, tedy v té době již probíhající výstavby požárního vodovodu na něm.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném zamítavém výroku o věci samé ad I jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Ve výroku o náhradě nákladů řízení ad III, jenž přezkoumal jako výrok související s tím, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje bez návrhu účastníků, a tudíž jimi není vázán, odvolací soud rozhodl s tím, že žalovanému náleží právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně jako většinově úspěšné straně sporu podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. respektive § 146 odst. 1, odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobce se původně domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím, ohledně částky [částka] vzal žalobu zpět poté, kdy žalovaný splnil, co po něm bylo žalobou žádáno, v tomto rozsahu byl tedy žalobce úspěšný. Ve zbytku nároku, částce [částka] žalobce dílem ([částka]) spor prohrál, dílem vzal žalobu zpět nikoli pro chování žalovaného. Ten tak uspěl v 84 % předmětu řízení, žalobce v 16 % předmětu řízení, žalovaný tak má právo na náhradu 68 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty představuje 6 paušálních náhrad po [částka] podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, 3 písm. a), b), c) vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], dvě přípravy na jednání soudu I. stupně a účast na nich ve dnech [datum] a [datum]), celkem [částka]. Podíl 68 % z této částky činí [částka] Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že výše náhrady činí [částka], jinak, ohledně povinnosti k náhradě, místa splatnosti a lhůty k plnění jej v tomto výroku jako správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo za užití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v této fázi plně úspěšnému žalovanému náleží podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, 3 písm. a), b), c) vyhlášky 254/2015 Sb., tři paušální náhrady (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání, účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka], celkem [částka] O lhůtě k plnění bylo za užití ust. § 211 o. s. ř. rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.