o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 142/2018 – 76

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok II).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím dílem z titulu dlužného nájemného za období listopad 2015 až březen 2016 ([částka]) a dílem z titulu neuhrazené dodávky vody ([částka]), kdy účastnice dne [datum] uzavřely nájemní smlouvu, přičemž žalovaná dne [datum] svůj dluh ve výši [částka] vůči žalobkyni stran neuhrazeného nájemného za období listopad 2015 až březen 2016 písemně uznala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž uvedla, že mezi účastnicemi, respektive mezi společnostmi ve skupině žalobkyně a žalované dochází k vzájemným jednáním, jejichž obsahem jsou v širších souvislostech i veškeré pohledávky žalobkyně, žalované a dalších osob spjatých s účastnicemi řízení. Na straně žalované dochází k vyčíslení škody způsobené jednáním žalobkyně, z níž vyplyne protinárok žalované směrem k žalobkyni v případě, že mezi stranami nedojde k vyřešení všech širších obchodních souvislostí.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a poté, kdy k jeho výzvě žalovaná výslovně uvedla,

že pravost důkazů předložených žalobkyní včetně uznání dluhu nerozporuje, nerozporuje ani správnost přehledu žalobkyní vystavených faktur či vyúčtování vodného a stočného, uzavřel, že žalobkyně svůj nárok na úhradu jednak dlužného nájemného ve výši [částka] a jednak na úhradu vodného a stočného ve výši [částka], které žalobkyně uhradila za dodávku a odvod odpadních vod za období, kdy předmětné nemovitosti užívala žalovaná, prokázala, přičemž po právní stránce soud I. stupně nárok žalobkyně na úhradu dlužného nájemného posoudil podle ust. § [číslo] a ust. § 2217 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž pokud jde o úrok z prodlení z jednotlivých splátek nájemného, soud I. stupně uvedl, že ten žalobkyně důvodně požaduje v souladu s nájemní smlouvou ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur, kterými bylo nájemné vyúčtováno, a nárok žalobkyně na úhradu vodného a stočného posoudil podle ust. § 2991 o. z., kdy se na straně žalované jedná o bezdůvodné obohacení, neboť za situace, kdy dodávané služby užívala, získala majetkový prospěch bez právního důvodu na úkor žalobkyně, která je uhradila, je jí tak povinna bezdůvodné obohacení vydat, přičemž pokud jde o úrok z prodlení, ten byl opět žalobkyní požadován důvodně, když bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu.

5. K obraně žalované, kdy ta ve vyjádření k žalobě zmínila možnost vznesení kompenzační námitky, když uváděla, že dochází k vyčíslení škody způsobené jednáním žalobkyně, soud I. stupně uvedl, že žádná skutková tvrzení žalovaná konkrétně neuvedla, natož aby označila důkazy k jejich prokázání. Dále uvedl, že žalovanou při jednání konaném dne [datum] postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) výslovně poučil o tom, že neuvádí žádná skutková tvrzení, která by bylo možno považovat za relevantní obranu vůči nároku žalobkyně, a zároveň ji upozornil, že pokud svá skutková tvrzení nedoplní a neoznačí důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení, může to mít za následek její neúspěch ve sporu, žalovaná však přes poučení soudu nedoplnila ničeho.

6. O náhradě nákladů řízení účastnic soud I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů ve výši [částka] skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a odměny za její právní zastoupení za 5 úkonů právní služby po [částka], jež soud I. stupně konkretizoval, pěti paušálních náhrad po [částka] za každý z těchto úkonů, cestovného ze sídla advokátky žalobkyně k jednání soudu I. stupně dne [datum] a zpět ve výši [částka] a náhrady promeškaného času advokátky žalobkyně stráveného cestou k jednání soudu I. stupně a zpět ve výši [částka] O lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., o platebním místě podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm uvedla, že soud I. stupně pochybil, když žalované neposkytl dostatečný časový prostor k prokázání protinároku vůči žalobkyni, přičemž připomněla, že zdůrazňovala, že připravuje vyčíslení škody způsobené jednáním žalobkyně, z něhož vyplývá protinárok žalované proti ní. Žalovaná rovněž připomněla, že uváděla, že mezi ní a žalobkyní probíhají vzájemná jednání, jejichž závěry budou mít dopad na případné uplatnění protinároku žalované v tomto řízení. Soud I. stupně však přistoupil k výzvě žalované ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. a následně již v dokazování nepokračoval, neproporcionálně v rozporu s ust. § 6 o. s. ř. tak upřednostnil zásadu rychlosti soudní ochrany práv před zásadou její účinnosti a věcné správnosti. Závěr soudu I. stupně, že má dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci, tak nelze akceptovat, a je nutné jej označit za nesprávný. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované nesouhlasně argumentovala stran toho, že by soud I. stupně měl pochybit, když žalované neměl poskytnout dostatečný časový prostor k prokázání jejího protinároku vůči žalobkyni, přičemž v této souvislosti připomněla, že se domáhá svého nároku žalobou podanou již dne [datum], soud I. stupně vycházel žalované vstříc, když ji opakovaně vyzýval k doplnění tvrzení, prodlužoval již poskytnuté lhůty, žalovaná se však jen z nařízených jednání omlouvala a žádala o odročení jednání, žádné důkazy na podporu svých tvrzení nepředložila ani při jednání konaném dne [datum], jakkoliv měla nadstandardní časový prostor svá tvrzení opřít o relevantní důkazy, čehož nevyužila. Žalobkyně dále uvedla, že tvrzení žalované o uplatnění případného protinároku považuje za irelevantní, neboť pokud takový nárok vůbec skutečně existuje, žalovaná mohla a kdykoli může tento nárok uplatnit samostatnou žalobou. Tvrzení žalované, že mezi ní a žalobkyní probíhají vzájemná jednání, pak žalobkyně označila za nepravdivá, neboť od jakýchkoli vzájemných jednání sešlo již v roce 2018. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že jednání žalované je obstrukční s cílem vyhnout se splnění své povinnosti vůči žalobkyni, přičemž takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil se závěrem, že žalobkyně své tvrzené nároky prokázala, když ty žalovaná ani nijak nesporovala a ničeho k nim nenamítala, a zároveň se závěrem o tom, že žalovaná nejenže neunesla břemeno důkazní, ale ani břemeno tvrzení, kdy její obranná tvrzení zůstala ve zcela obecné rovině, a to přes výzvu soudu I. stupně učiněnou při jednání konaném dne [datum] zjevně postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kdy soud I. stupně reagoval na to, že žalovaná ničeho konkrétního ve své obraně neuváděla, natož aby navrhovala k prokázání svých tvrzení důkazy, přičemž soud I. stupně ji správně poučil o následku nevyhovění výzvě. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že žalovaná ještě před uvedeným jednáním byla spolu s předvoláním k němu dne [datum] upozorněna, že se jedná již o páté nařízené jednání, kdy předchozí byla k jejím žádostem odročena, a zejména poukazuje na to, že byla zároveň výslovně upozorněna na to, že v rámci její obrany absentují relevantní skutková tvrzení. [příjmení] žalované však po celou dobu řízení, kdy se žalované dostalo, jak již bylo naznačeno, více než dostatečného času k realizace jejího práva žalobním nárokům se bránit (je tak neodpovídající průběhu řízení výtka žalované, že soud I. stupně upřednostnil zásadu rychlosti soudní ochrany práv zakotvenou v ust. § 6 o. s. ř. před zásadou její účinnosti a věcné správnosti, kdy tak dle ní zřejmě neučinil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci), nedoznala konkretizace, přičemž její vyjádření, že (teprve) dochází k vyčíslení (blíže neobjasněné) škody způsobené (blíže neobjasněným) jednáním žalobkyně, z níž (teprve) vyplyne protinárok (nebylo a dosud není zřejmé, o jaký nárok žalované by se mělo jednat, zda tento uplatní jen jako obranu proti nároku či oběma nárokům žalobkyně, v jaké výši, zda její nárok bude nároky žalobkyně přesahovat a bude i v přesahující části uplatněn jako vzájemný návrh), soud I. stupně správně zhodnotil jako nedostatečné ve smyslu absence konkrétních tvrzení. V této souvislosti odvolací soud uzavírá, že podle ust. § 101 a ust. § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení musí být postavena na jisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007).

11. Odvolací soud tak vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně a za situace neunesení břemene tvrzení (a důkazního) žalovanou uvádí, že je správný závěr soudu I. stupně stran pasivní legitimace žalované jakožto nájemkyně ve vztahu k povinnosti uhradit dlužný nájem, tak i stran pasivní legitimace žalované jakožto toho, kdo se na úkor žalobkyně obohatil, přičemž stran výše žalobou uplatněných nároků odvolací soud uvádí, že tyto vyplynuly z provedeného dokazování, kdy ostatně žalovaná k důkazům žalobkyně ničeho nenamítala a zjištění z nich plynoucí nijak nezpochybňovala.

12. Jelikož výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, soud I. stupně nepochybil ani stran žalobního požadavku na úhradu tohoto příslušenství pohledávek žalobkyně.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil jak co do požadované jistiny, tak i příslušenství, a to včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení účastnic.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

15. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náklady, jimž odpovídají náklady zastoupení žalobkyně advokátkou ve výši [částka], kdy tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobkyně ve výši [částka] za dva úkony právní služby po [částka] dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. strávený cestou ze sídla advokátky žalobkyně do místa jednání odvolacího soudu a zpět, kdy za čtyři započaté půlhodiny po [částka] přísluší částka [částka], cestovného k jednání odvolacího soudu, jemuž odpovídá částka [částka], neboť zástupkyně žalobkyně použila k dopravě osobní automobil s kombinovanou spotřebou motorové nafty 4,5 l/ 100 km, kdy tato částka byla vypočtena dle ust. § 157 odst. 4 písm. b), dle ust. § 158 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve spojení s ust. § 1, § 4 vyhlášky 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (cena 1 l motorové nafty [částka], sazba základní náhrady [částka]), s tím, že odvolací soud vycházel z trasy sídla zástupkyně žalobkyně do místa jednání odvolacího soudu a zpět.

16. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.