o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 52/2017-346

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci b) částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z částek [částka] a [částka] (výrok [příjmení]), zamítl žalobu, jíž se žalobce b) domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z částek [částka] a [částka] (výrok V), uložil žalované zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) a uložil žalované zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII).

2. Rozhodl v řízení, v němž se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení jednak částky [částka] a jednak částky [částka] spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení z výše uvedených částek za dobu od [datum] do zaplacení s tvrzením, že byla jimi a žalovanou ústní smlouvou založena dne [datum] Společnost dle ust. § 2716 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako sdružení osob a majetku, jejímž cílem a účelem bylo vyrobit 16 000 kusů dozimetrických diod, tyto prodat zájemci, jímž byla [právnická osoba] Technologies a rozdělit mezi společníky zisk z realizovaného prodeje. Jako majetek bylo žalobci do Společnosti vloženo 25 kusů waferů, které si nechali v předchozí době vyrobit na své náklady u [právnická osoba] s. r. o., s tím, že za tento počet jimi byla uhrazena částka [částka], respektive částka [částka] za 30 ks waferů. Do Společnosti bylo žalobci vloženo i jejich unikátní know-how, tito se aktivně podíleli na výrobě diod po odborné a technické stránce, řešili se subjekty, které zajišťovaly jednotlivé kroky výroby diod, technické aspekty, řešili se [právnická osoba] Technologies otázky požadovaných technických parametrů vyráběných diod, přičemž zdůrazňovali, že žalovaná by bez spolupráce s žalobci nebyla schopna dozimetrické diody vyrobit, protože neměla nezbytné technické znalosti a praktické zkušenosti s jejich výrobou. Dozimetrické diody v počtu 16 000 Ks byly vyrobeny a [právnická osoba] Technologies dodány, za ně byla inkasována částka [částka] s tím, že po odečtení nákladů na výrobu diod činil čistý zisk z obchodu [částka] a [částka], na základě vzájemných ujednání měla každému z osob zúčastněných na Společnosti připadnout 1/3 ze zisku z realizovaného obchodu, to vše za situace, kdy faktura ve vztahu ke [právnická osoba] Technologies byla vystavena žalovanou, která v rámci Společnosti měla na starosti ekonomickou stránku věci a obchodněprávní jednání s odběratelem. Pro případ, že by nebyla prokázána dohoda o rozdělení zisku, žalobci odkazovali na ust. § 2728 o. z., podle kterého není-li určen poměr, v jakém se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku či ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Žalobce a) vystavil dne [datum] faktury na částky [částka] a [částka], jež zahrnovaly i podíl nárokovaný žalobcem b) ve vztahu k rozdělení zisku Společnosti, žalovaná tyto neuhradila. Každý ze žalobců tak požadoval 1/3 podílu na zisku Společnosti s tím, že pro každého z žalobců v korunách českých činí tento podíl částku [částka] a v eurech částku [částka], a dále požadoval, aby žalovaná uhradila každému z žalobců část nákladů na pořízení waferů v rozsahu 1/6 s tím, že tedy každý z žalobců ještě požadoval částku [částka], když vložení waferů v hodnotě [částka] použitých na výrobu diod bylo žalobci prezentováno jako jejich vklad do Společnosti.

3. Soud I. stupně uvedl, že žalobci (následně – poznámka odvolacího soudu) rozporovali argumentaci žalované stran zpochybňování její pasivní legitimace, když to byla žalovaná, kdo inkasoval úhradu za dodávku 16 000 kusů dozimetrických diod dodaných [právnická osoba] Technologies, které byly vyrobeny na základě spolupráce žalobců a žalované v rámci vzniklé Společnosti a argumentaci žalované stran zpochybňování aktivní legitimace žalobce b), když Společnost byla uzavřena nejen mezi žalovanou a žalobcem a), ale společníkem Společnosti byl i žalobce b), který se aktivně podílel na její činnosti, tedy na výrobě diod, které pak byl prodány [právnická osoba] Technologies. Žalobci k obraně žalované uzavřeli, že tato svou argumentaci staví jen na nekonstruktivní negaci jejich tvrzení.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž sporovala svoji pasivní legitimaci i aktivní legitimaci žalobce b). Stran jí tvrzené absence své pasivní legitimace poukazovala na to, že z předložené komunikace ze strany žalobců je zřejmé, že je tato vedena s panem [jméno] [příjmení], který je sice jednatelem žalované, nicméně není z ní zřejmé, že by jednal za žalovanou. Pokud pak s žalobcem a) jednala žalovaná, jednalo se pouze o zamýšlenou spolupráci, kdy tak žalovaná sporovala založení Společnosti mezi ní a oběma žalobci. Tato jednání měla vést k uzavření obchodní dohody, což dokládá smlouva o budoucí smlouvě o spolupráci, která však nebyla nikdy podepsána. Pokud žalobci uvádějí, že žalovaná nabízela žalobcům 66% podíl na čistém zisku, pak žalovaná zdůrazňovala, že předložený návrh toliko připouštěl dohodu o podílu na čistém zisku v rozsahu 50- 66 %, avšak tato záležitost měla být předmětem dalších jednání, k nimž však již nedošlo. Stran žalovanou tvrzené absence aktivní legitimace žalobce b) uváděla, že pokud se případně v některých činnostech angažoval žalobce b), tak jednal jménem žalobce a), svého otce, což dosvědčuje i to, že faktury, které byly dne [datum] vystaveny, byly vystaveny toliko žalobcem a). Žalovaná uzavřela, že žalobci neprokázali, že by Společnost vznikla a že by byl naplněn její cíl, tedy že by byly diody vyvinuty a prodány [právnická osoba] Technologies.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování (když stran navržených a neprovedených důkazů uvedl, z jakých důvodů tyto neprovedl, kdy na straně jedné se dílem jednalo o důkazy, jež nebyly způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, a na straně druhé dílem se jednalo o důkazy, jež měly prokazovat skutečnosti, jež však byly prokázány jinými důkazy, na které odkázal, a konečně se dílem jednalo nejen o důkazy, které nemohly mít vliv na posouzení věci, ale zároveň byly žalovanou označeny až po koncentraci řízení) a po citaci ust. § 2716 odst. 1, odst. 2 o. z. upravujících vznik Společnosti, ust. § 2728 odst. 1 o. z. upravujícího poměr společníků mimo jiné na zisku Společnosti, ust. § 2731 o. z. upravujícího pověření osoby správou společných věcí a ust. § [číslo] odst. 1, odst. 2 upravujících institut bezdůvodného obohacení, dospěl k závěru, že žalobci mají právo na podíl ze zisku Společnosti v jimi požadované výši a žalobce b) nadto i právo na úhradu jím požadované částky odpovídající poskytnutým waferům.

6. Soud I. stupně nejdříve popsal jím zjištěný skutkový stav věci, kdy v této souvislosti uvedl, že dne [datum] byla v sídle žalované žalobci a žalovanou jednající prostřednictvím svého jednatele založena Společnost osob, nikoliv však majetku, jejímž účelem bylo zajištění výroby 16 000 kusů dozimetrických diod, které byly následně prodány [právnická osoba] Technologies za žalovanou fakturovanou částku [částka], tato částka byla poukázána na účet vedený na jméno žalované, který však byl účtem, který byl založen jako transparentní účet bezprostředně související s činností založené Společnosti. [příjmení] zisk z realizace uvedené zakázky pak byl pro Společnost představován částkami ve výši [částka] a [částka]. Každý z žalobců požadoval svůj podíl na zisku v rozsahu 1/3, avšak žalovaná ani jednomu z žalobců žádnou částku nezaplatila. Žalobci se na činnosti Společnosti podíleli při zajištění realizace zakázky po technické stránce zadáváním pokynů ohledně výroby diod tak, aby splňovaly konkrétní požadavky objednatele a žalovaná zajišťovala obchodní a ekonomické záležitosti Společnosti, včetně správy finančních toků příjmů a výdajů. Při realizaci zakázky pak byl na výrobu diod použit materiál, tzv. wafery, kdy platby za ně nebyly součástí nákladů na výrobu diod, v hodnotě [částka] za 25 ks, přičemž tento materiál byl uhrazen žalobcem b).

7. Soud I. stupně se následně zabýval otázkou, zda byla založena Společnost, zda oba žalobci mají právo na podíl ze zisku Společnosti a v jaké výši a otázkou věcné legitimace účastníků.

8. Stran založení Společnosti soud I. stupně uvedl, že dne [datum] došlo mezi oběma žalobci a žalovanou k ústnímu uzavření smlouvy o vzniku Společnosti, přičemž se jednalo o vznik Společnosti osob a nikoliv osob a majetku, neboť ust. § [číslo] vyžaduje v případě sdružení majetku k platnosti smlouvy provedení soupisu vkladů společníků stvrzených jejich podpisy, který však nikdy sepsán ani podepsán nebyl. Pokud žalobci subjektivně vnímali poskytnuté zápůjčky jako vklad do společnosti, tak se nemohlo jednat o platné vklady do Společnosti, nadto sami žalobci označovali tyto platby, které byly poskytnuty ve prospěch společného účtu, byť vedeného na jméno žalované, jako půjčky (správně zápůjčky), přičemž tyto zápůjčky pak následně byly zpětně uhrazeny a nejsou tak ani předmětem řízení. Žalobci a žalovaná se zavázali k vzájemné spolupráci za účelem dosažení společného cíle, a to výroby 16 000 kusů dozimetrických diod za účelem zajištění dodávky těchto vyrobených dozimetrických diod [právnická osoba] Technologies.

9. Stran podílu žalobců ze zisku Společnosti a jeho výše soud I. stupně uvedl, že shledal nárok žalobců na zaplacení částek [částka] a [částka] pro každého z nich důvodným, když každému žalobci jako společníku Společnosti vzniklo podle ust. § 2728 o. z. právo na podíl na zisku v rozsahu 1/3. Za dodávky pro Mirion Technologies bylo dosaženo příjmu [částka], přičemž po zohlednění nákladů, které s výrobou dozimetrických diod souvisely, byl vykázán zisk ve výši [částka] na korunovém bankovním účtu (žalobci uváděli částku nižší, a to [částka], z níž žádali podíl) a ve výši [částka] na eurovém bankovním účtu. Žalobci a) i žalobci b) tak vznikl nárok na podíl ze zisku z uvedených částek v rozsahu 1/3 pro každého z nich. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že námitky žalované stran rozdělení zisku neshledal důvodné, když sice z návrhu smlouvy či z e-mailové korespondence z listopadu 2016 lze usuzovat, že mezi žalovanou a žalobci bylo jednáno o podílu na zisku, avšak tato jednání se týkala další plánované budoucí spolupráce, ke které však již nedošlo, tyto listiny tak mohly svědčit o záměru rozdělení zisku do budoucna, nikoliv však o rozdělení zisku z minulosti (z předmětné spolupráce – poznámka odvolacího soudu), pročež soud I. stupně právě vycházel z ust. § 2728 o. z.

10. Stran žalovanou zpochybňované své pasivní legitimace a aktivní legitimace žalobce b) soud I. stupně uvedl, že došlo ke vzniku Společnosti mezi všemi účastníky a rovněž bylo prokázáno, že předmětná dodávka byla uskutečněna a uhrazena. V této souvislosti uvedl, že obrana žalované byla obranou účelovou a nedůvodnou, když byla postavena toliko na negaci a zpochybňování tvrzení předložených žalobci, aniž by však žalovaná nabídla logické vysvětlení, z jakých důvodů jednatel žalované oznamoval žalobcům založení účtů vedených na žalovanou, z jakých důvodů by žalobci měli k těmto účtům přístup, z jakých důvodů by se žalovaná prostřednictvím svého jednatele opakovaně obracela na žalobce s odbornými dotazy týkajícími se dodávky právě dozimetrických diod, z jakých důvodů [právnická osoba] Technologies řadu e-mailové korespondence zejména odborného charakteru posílala i žalobcům. Soud I. stupně v této souvislosti uvedl, že tak po provedeném dokazování a zhodnocení všech rozhodných okolností dospěl k závěru, že žalobci unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran vzniku Společnosti mezi žalobci a žalovanou, jejímž účelem byla výroba dozimetrických diod a jejich dodávka [právnická osoba] Technologies, uskutečnění této dodávky za cenu [částka], její úhrady. Žalobci uváděná a prokazovaná spolupráce tedy objektivně existovala, jednalo se o dodávku dozimetrických diod pro [právnická osoba] Technologies a tato spolupráce byla zahájena a probíhala v časovém období předcházejícím datu návrhu smlouvy o budoucí smlouvě o spolupráci předloženém žalovanou. K žalovanou zpochybňované aktivní legitimace žalobce b) soud I. stupně uvedl, že sám jednatel žalované opakovaně jednal nejen s žalobcem a), ale i s žalobcem b), a to i o odborných výrobně technologických otázkách, žalobci b) byly přeposílány e-maily žalovanou na vědomí a na vědomí zasílala své e-maily oběma žalobcům i [právnická osoba] Technologies. Soud I. stupně tak tyto listinné důkazy vyhodnotil v kontextu s výpovědí žalobce b) tak, že i žalobce b) byl členem Společnosti, když i on, stejně jako žalobce a), řešil odborné otázky při výrobě dozimetrických diod na základě konkrétních odborných požadavků objednatele, přínosem obou žalobců bylo know-how výroby dozimetrických diod, přičemž není rozhodné to, zda v daném období byl či nebyl zapsán korespondující užitný vzor, ale to, zda po technické stránce to byli právě žalobci, kteří byli schopni dodávku požadovaného zboží po odborné stránce zajistit. K žalovanou zdůrazňovaným fakturám vystaveným jen žalobcem a), z níž dovozovala absenci aktivní legitimace žalobce b), soud I. stupně uvedl, že z těchto, v kontextu celého provedeného dokazování, nelze dovodit, že by žalobce b) nebyl jedním ze společníků Společnosti.

11. Soud I. stupně se dále zabýval částkou [částka] požadovanou každým ze žalobců, kdy se jednalo o část nákladů na pořízení waferů, materiálu použitého na výrobu diod, kdy platby za ně nebyly součástí nákladů na výrobu diod, v hodnotě [částka] za 25 ks. Ani u této soud I. stupně nedospěl k závěru, že by se jednalo o vklad věci do Společnosti z již uvedených důvodů. Nicméně soud I. stupně dospěl k závěru, že jestliže bylo prokázáno, že k výrobě dozimetrických diod jsou jako základní materiál potřeba wafery, a jestliže nedošlo k úhradě žádné subdodávky za takovýto materiál, je třeba na vyžití těchto waferů v hodnotě [částka] za 25 ks, pohlížet jako na částku, ve vztahu k níž se jednotliví společníci Společnosti obohatili na úkor žalobce b), který uvedenou dodávku waferů uhradil ze svého účtu, přičemž obohacení spočívalo v navýšení čistého zisku z prodeje dozimetrických diod připadajícího na každého ze společníků Společnosti o částku, která nemusela být vynaložena na nákup waferů, z nichž byly dozimetrické diody vyrobeny. Pokud žalobce b) v souvislosti s poskytnutými wafery po žalované požadoval úhradu částky [částka], pak na úhradu této částky mu ve vztahu k žalované vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení na její straně, když o tuto částku byly ve vztahu k žalované, co by účastníkovi [příjmení], poníženy náklady, které by musely být jinak na výrobu 16 000 kusů dozimetrických diod vynaloženy, čímž tak došlo k navýšení podílu žalované na čistém zisku z uskutečněného prodeje dozimetrických diod [právnická osoba] Technologies. Žalovaná se však nemohla o shora uvedenou částku bezdůvodně obohatit na úkor žalobce a), jenž žádnou platbu za wafery použité při výrobě diod neprovedl, když celá částka byla uhrazena žalobcem b), pročež v této části byl požadavek žalobce a) shledán soudem I. stupně nedůvodným.

12. Soud I. stupně konečně uvedl, že žalobcům přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle ust. § 1970 o. z., tedy ve výši 8,05 % ročně /zjevně tak dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) /, a to za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, který byl v předžalobní výzvě uveden jako den pro poskytnutí požadovaného plnění. Soud I. stupně dále uvedl, že takto rozhodl za situace, kdy ze strany žalobců nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se žalobcem b) /správně žalobcem a) – poznámka odvolacího soudu) vystavené faktury dostaly do dispoziční sféry žalované, pročež v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se dostala do prodlení právě až dnem [datum]. Za dobu předcházející, tedy od [datum] do [datum], žalobci požadované úroky z prodlení soud I. stupně zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když neúspěch žalobce a) ve věci byl nepatrný (pouze ve výši [částka] a dále v požadavku na úrok z prodlení z přiznaných částek za dobu od [datum] do [datum]), pročež soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) plnou náhradu nákladů řízení.

14. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobce b) ve věci byl nepatrný (pouze v požadavku na úrok z prodlení z přiznaných částek za dobu od [datum] do [datum]), pročež soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci b) plnou náhradu nákladů řízení.

15. Soud I. stupně uvedl, že jak náklady řízení žalobce a) v celkové výši [částka], tak náklady řízení žalobce b) v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta dle ust. §§ 7, 8, 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši [částka] /za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka] (částka [částka] snížená o 20 % z důvodu, že advokát zastupoval v řízení oba žalobce), počítáno z tarifní hodnoty [částka] ([částka] + [částka] po přepočtu částky [částka] na koruny české) /, paušálních náhrad hotových výdajů ve výši [částka] po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 a. t.

16. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně v jeho vyhovujících výrocích ve věci samé (výrok I a III) a výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok VI a výrok VII) včasným a přípustným odvoláním.

17. V něm nejprve vyčetla soudu I. stupně, že jeho rozhodnutí bylo překvapivé a nepředvídatelné, neboť to byli pouze žalobci, kdo byl poučován ze strany soudu I. stupně ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalované se však poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. nedostalo, pročež řízení nebylo vůči ní zkoncentrováno. Žalovaná tak vyslovila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že jí označené důkazy byly označeny až po koncentraci řízení. Rovněž nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že jí označené důkazy byly nadbytečné, nemající vliv na posouzení věci, naopak šlo o důkazy, které měly vyvrátit to, co soud I. stupně měl za prokázané. Zejména mělo být vyvráceno tvrzení o tom, že oba žalobci jsou nositelem unikátního know-how, které mělo být použito při výrobě diod pro [právnická osoba] Technologies, a že naopak jde o v dnešní době běžné znalosti v daném oboru. Dále měly dokázat, že žalobci chtěli od spolupráce se [právnická osoba] Technologies odstřihnout Ing. [jméno] [příjmení], pročež si nechali zapsat užitný vzor, jakkoliv věděli, že dojde k jeho výmazu, ale dříve, než se tak stane, stihnou uzavřít licenční smlouvu se [právnická osoba] Technologies. Jelikož tak soud I. stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž tato skutková zjištění nemohou obstát. V této souvislosti žalovaná uvedla, že z provedených důkazů nelze jednoznačně určit, zda byla uzavřena smlouva, mezi kým byla případná smlouva uzavřena a zda byla případně naplněna, tj. zda byl splněn účel Společnosti, nelze z nich postavit najisto, zda a pokud ano pak kdy Společnost vznikla, když z komunikace mezi stranami je zřejmé, že mohlo docházet k různé ad hoc spolupráci. Rovněž neřešenou otázkou zůstal blíže nespecifikovaný obchod, na nějž je odkazováno platbou připsanou na účet žalované.

18. Žalovaná vyčetla soudu I. stupně i to, že věc nesprávně právně posoudil, když nesprávně zhodnotil, že ve věci byla uzavřena mezi účastníky řízení smlouva o Společnosti, z toho důvodu nevyhověl ani její námitce o nedostatku aktivní legitimace žalobce b). Z provedených důkazů však nelze spolehlivě dovodit, že se účastníci řízení sdružili ve Společnosti. V této souvislosti žalovaná upozornila na to, že Ing. [příjmení], případně žalovaná spolupracovala se [právnická osoba] Technologies již minimálně od roku 2008. Nabízí se proto i verze o tom, že Ing. [příjmení] dostal zakázku od této společnosti a pouze požádal žalobce a), aby mu s jejím plněním pomohl. To bylo možné realizovat například v režimu smlouvy o dílo nebo smlouvy o spolupráci. Ani zřízení přístupu k účtu žalované není potvrzením uzavření dohody o Společnosti. Spojitost plnění [právnická osoba] Technologies s existencí či vznikem Společnosti rovněž nelze z ničeho dovozovat. Neobstojí ani závěr soudu I. stupně o tom, že smlouva o spolupráci předkládaná žalobci a) k podpisu měla být pokračováním spolupráce do budoucna a netýkala se původní dodávky 16 000 diod. Existence Společnosti je sporná tím spíše, že žalobci nepředložili žádné důkazy o tom, že by došlo k plnění mezi údajným sdružením účastníků řízení a [firma] [anonymizováno]. Částky, které [právnická osoba] Technologies zaslala na účet žalované, sem byly připsány v průběhu září, října a začátku listopadu, tedy v době, kdy účastníci řízení teprve jednali o podpisu smlouvy o spolupráci. Spíše tak lze uzavřít, že tyto peníze nelze chápat jako zisk z obchodu sdružení účastníků řízení se [právnická osoba] Technologies a nabízí se, že částka, která se objevila na účtu žalované, plyne z dvojstranného smluvního vztahu mezi ní a Mirion Technologies a nemá nic co dělat s neprokázaným vztahem mezi [firma] [anonymizováno] a sdružením účastníků řízení, které ani nikdy oficiálně nevzniklo. Žalovaná dále namítla, že nelze učinit ani závěr, že vyráběné wafery měly být použity právě k výrobě diod dodávaných [právnická osoba] Technologies. Žalovaná rovněž nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobci disponovali unikátním osobním know-how, které by při spolupráci mohlo být využito. V této souvislosti uvedla, že jakkoliv je pravdou, že pro výrobu diod je zapotřebí mít určité znalosti, tak metoda jejich výroby už není něčím novým, přičemž žalobce a) nebyl ani kdysi výlučným nositelem know-how. Žalovaná také nesouhlasila s posouzením otázky aktivní legitimace žalobce b) soudem I. stupně, přičemž setrvala na svém přesvědčení, že tento není ve sporu aktivně legitimován, což lze vyčíst z řady důkazů. Nejprve z toho, že žalobce b) byl Ing. [příjmení] žádán o poskytnutí kontaktu na žalobce a), přičemž následně jen žalobci a) byla nabídnuta k podpisu vlastní smlouva o spolupráci, a rovněž z toho, že to byl také výlučně žalobce a), kdo žalované fakturoval sporné částky. Nelze tak dovodit, že žalobce b) byl na věci zúčastněn více, než jen jako asistent žalobce a). Žalovaná rovněž setrvala na své námitce nedostatku své pasivní legitimace, přičemž poukázala na smlouvu o spolupráci, kterou žalobce a) odmítl koncem října 2016 podepsat, kdy tato měla být uzavírána výlučně mezi ním a Ing. [jméno] [příjmení], na jeho komunikaci s oběma žalobci i se [právnická osoba] Technologies, když ji ve většině případů vedl ze svých soukromých e-mailových adres, přičemž v některém z e-mailů je podepsán jako ředitel [právnická osoba] s. r. o. a pouze v jednom z nich je uveden jako jednatel žalované. [ulice] se tak účastnil pouze Ing. [příjmení] jako fyzická osoba a nikoliv žalovaná. Není tedy jasné, zda Společnost vznikla, a pokud vznikla, tak kdo se v ní sdružil, tedy zda žalobce a) s Ing. [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou nebo s žalovanou. Právní posouzení celé záležitosti podle úpravy bezdůvodného obohacení je pak nasnadě proto, že existence sdružení mezi účastníky řízení je sporná. Jestliže žalovaná od žalobců získala nějaký majetkový prospěch, je třeba jej posoudit jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Stejně tak žalobcem b) zakoupené wafery v únoru 2016 byly zapůjčeny Ing. [jméno] [příjmení], kdy tento závěr platí v případě soudem I. stupně dovozené existence Společnosti, v případě opačném by bylo lze uvažovat o bezdůvodném obohacení žalobce a) a žalované na úkor žalobce b).

19. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě, aby jej změnil a žalobu zamítl.

20. Žalobci k odvolání žalované uvedli, že v řízení před soudem I. stupně byla provedena řada důkazů, které tvoří logický celek a potvrzují konzistentní tvrzení žalobců, oproti žalované, která nebyla schopna tato tvrzení žádným věrohodným způsobem vyvrátit, nenabídla žádnou svoji rozumnou alternativní verzi příběhu stran povahy vztahu účastníků, co bylo předmětem jejich dohody, kterou by byla schopna prokázat, kdy svoji obranu omezila jen na negaci tvrzení žalobců a na prohlašování, že žalobci svá tvrzení neprokázali. To činí žalovanou nedůvěryhodnou, přičemž soud I. stupně k této nedůvěryhodnosti správně přihlédl při aplikaci zásady volného hodnocení provedených důkazů.

21. Žalobci se ztotožnili s postupem soudu I. stupně, který nepřipustil žalovanou až po koncentraci řízení navržené důkazy. K argumentaci žalované stran toho, že navrženými důkazy mělo být vyvráceno tvrzení o tom, že oba žalobci jsou nositelem unikátního know-how, které mělo být použito při výrobě diod pro [právnická osoba] Technologies a že naopak jde o v dnešní době běžné znalosti v daném oboru, žalobci uvedli, že i kdyby nebylo know-how žalobců unikátní, tak žalovaná toto know-how neměla, tudíž by bez žalobců nebyla schopna diody vyrobit. Know-how žalobců tak bylo hodnotným a klíčovým vkladem žalobců do společného projektu, bez know-how žalobců by projekt nemohl být realizován, přičemž v této souvislosti poukázali na to, že se jednatel žalované musel doptávat žalobců na všechny technické aspekty výroby diod a že nebyl schopen Mirion Technologies samostatně předložit jakoukoliv technickou informaci ohledně jejich výroby. Je tak nepodstatné, zda je know-how žalobců nové nebo unikátní, tedy zda ho má ještě někdo jiný. Podstatné je, že toto know-how měli žalobci a dali ho k dispozici za účelem realizace projektu, žalovaná jej neměla. Díky využití know-how žalobců pak mohl být projekt realizován a byl generován zisk.

22. K vlastnímu uzavření smlouvy účastníky žalobci uvedli, že uvedené bylo v řízení prokázáno, následná komunikace v průběhu podzimu roku 2016 se týkala budoucí spolupráce, která se nezrealizovala, přičemž je nelogické, aby se strany domlouvaly na podmínkách spolupráce až poté, co tato spolupráce úspěšně proběhla, tedy poté, co byly vyrobeny, dodány a zaplaceny předmětné diody. K pasivní legitimaci žalované žalobci uvedli, že byla prokázána již minimálně tím, že [právnická osoba] Technologies zaplatila za diody na účet žalované, jinak by nebyl důvod, aby [právnická osoba] Technologies plnila na účet žalované. Z jakých e-mailů komunikoval jednatel žalované je pak irelevantní, neboť si může používat e-mailové adresy, jaké chce. Je na žalované, aby své tvrzení, že účastníkem [příjmení] měl být pan [příjmení] a nikoliv ona, prokázala. K pasivní legitimaci žalobce b) žalobci uvedli, že tato byla v řízení prokázána, řešil technické aspekty výroby diod, měl know-how k jejich výrobě, byl spoluvlastníkem a spolupůvodcem příslušného užitného vzoru. Otázka fakturace celé dlužné částky žalobcem a) pak byla v řízení před soudem I. stupně vysvětlena.

23. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

24. Odvolací soud nařídil na den [datum] odvolací jednání, přičemž před jeho vlastním zahájením, vzal žalobce a) žalobu výslovně zpět co do 8,05% úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (rozdíl mezi předmětem řízení na straně jedné a mezi předmětem řízení, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum]). Žalovaná vyslovila s částečným zpětvzetím žaloby souhlas.

25. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení; v takovém případě soud řízení zastaví podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. první věta. Dle ust. § 96 odst. 3 první věty o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí je neúčinné. Dle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ust. § 96 odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve než začalo jednání. Jelikož ke zpětvzetí žaloby v tomto případě došlo po zahájení jednání (soudem I. stupně), je pro účinnost zpětvzetí nutný souhlas žalované. Vzhledem tedy k tomu, že žalobce a) vzal žalobu částečně zpět za souhlasu žalované, rozhodl odvolací soud za použití ust. § 211 o. s. ř. na základě výše uvedených zákonných ustanovení o zastavení předmětného řízení, a to v rozsahu zpětvzetí žaloby.

26. Při jednání odvolacího soudu odvolací soud zkonstatoval, že žalovaná jak v řízení před soudem I. stupně, tak i v řízení odvolacím nenabízela konkrétní obranná skutková tvrzení a dále vzhledem k předvídatelnosti jeho postupu a rozhodnutí zkonstatoval, že se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovanou navržené důkazy nesměřovaly k prokázání rozhodných skutečností. Odvolací soud v této souvislosti předestřel, že se ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že i kdyby byly prokázány tvrzené skutečnosti, a to že oba žalobci nejsou nositeli unikátního know-how, které mělo být použito při výrobě diod pro [právnická osoba] Technologies, že jejich cílem bylo od spolupráce se [právnická osoba] Technologies odstřihnout Ing. [jméno] [příjmení], pročež si nechali zapsat užitný vzor, jakkoliv věděli, že dojde k jeho výmazu, ale dříve, než se tak stane, stihnou uzavřít licenční smlouvu se [právnická osoba] Technologies, nemělo by to na posouzení věci vliv. Závěrem k této otázce tak odvolací soud uvedl, že aprobuje postup soudu I. stupně, jenž tyto důkazy neprovedl, a to i kdyby byly navrženy po koncentraci řízení z důvodu vyvrácení důkazů navržených žalobci, na nichž spočívá rozsudek soudu I. stupně.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), a po nařízení odvolacího jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

28. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil.

29. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně dále uvádí, že je pro věc zcela zásadní správná aplikace ust. § 2716 odst. 1 o. z. stran vzniku Společnosti účastníků jakožto společníků, ust. § 2728 odst. 1 o. z. stran poměru podílu účastníků jakožto společníků Společnosti na vzniklém zisku Společnosti a ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. stran vzniku bezdůvodného obohacení žalované ve vztahu k žalobci b) a její povinnosti bezdůvodné obohacení mu vydat soudem I. stupně.

30. Stran skutkového závěru odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, kdy žalobci prokázali vznik Společnosti na základě ústně uzavřené smlouvy mezi všemi účastníky, její účel, zisk vzniklý z obchodu, pro nějž Společnost vznikla (provedení zakázky, tedy výroba diod a jejich dodání zákazníkovi) jeho výši (dílem v korunách českých na korunovém bankovním účtu a dílem v eurech na eurovém bankovním účtu) a žalobce b) i bezdůvodné obohacení žalované, které se jí dostalo, když (jen) žalobce b) uhradil materiál, jenž byl třeba ke splnění zakázky, aniž by se tento materiál projevil v nákladech na dosažení zisku, respektive byl mezi společníky vypořádán, přičemž soud I. stupně správně odůvodnil, proč tento materiál nemohl být vkladem majetku do Společnosti. Zjištění soud I. stupně učinil z v řízení provedených důkazů, o nichž ani odvolací soud nemá pochybnost, přičemž konkrétní obranná tvrzení žalovaná v řízení před soudem I. stupně nenabídla, když její obrana spočívala v zásadě na alternativní argumentaci, že spolupráce mohla být vedena na základě jiných právních vztahů a mezi jinými subjekty /v čemž shledávala absenci věcné legitimace žalované či žalobce b) /, kdy měla za to, že jí postačí v zásadě veškerá rozhodná tvrzení žalobců a jimi předložené důkazy negovat ve smyslu, že žalobci svá tvrzení dostatečně neprokazují. Pak nelze soudu I. stupně vyčítat, že ve vztahu k žalované nepřistoupil k výzvě či výzvám učiněným postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná konkrétní verzi příběhu spolupráce žalobců s ní či s jejím statutárním orgánem ve vztahu ke [právnická osoba] Technologies jakožto odběrateli diod, nenabídla. Pak jsou výtky žalované vůči soudu I. stupně, jenž ji měl dle ní zjevně poučit postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., bezpředmětné. Přitom žalované nic nebránilo, aby nabídla konkrétní tvrzení a k nim navrhovala důkazy již před soudem I. stupně, to však nečinila a zůstala v řízení pasivní (ve smyslu negace skutkového příběhu nabízeného žalobci bez toho, že by pozitivní tvrzení nabídla) s tím, že zřejmě očekávala, že žalobci po výzvách soudu I. stupně svá pozitivní tvrzení neprokáží. Rovněž odvolací soud sdílí náhled soudu I. stupně na poměrné rozdělení zisku zakotvené právní úpravou za situace, kdy jiná dohoda účastníků [příjmení] (stran jiného poměru; třetinový poměr byl žalobci tvrzen, jakkoliv takovou dohodu stran poměrného rozdělení zisku žalobci neprokázali, což však nebylo vzhledem k poměrnému rozdělení zakotvenému právní úpravou podstatné) nebyla ani tvrzena. Co se týče žalovanou navrženého dokazování, jež nebylo soudem I. stupně provedeno, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, kdy se tento s návrhy žalované adekvátně vypořádal a i na předestření svého názoru učiněné již v průběhu odvolacího řízení (nebylo podstatné, zda žalobci disponovali unikátním know-how, podstatné bylo zjištění, že bez jejich odbornosti by účel činnosti Společnosti nebyl naplněn, není podstatné, že cílem žalobců dle tvrzení žalované mělo být odstřihnutí jednatele žalované od zjevně další spolupráce se [právnická osoba] Technologies, neboť i kdyby tato skutečnost byla pravdivá, neměla by vliv na to, že žalobci mají právo na podíl na zisku z již uskutečněného obchodu). Odvolací soud uzavírá, že odvolací námitky žalované jsou jen opakováním její argumentace užité již před soudem I. stupně, s níž se však soud I. stupně přesvědčivě vypořádal.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil jak co do požadovaných jistin pohledávek, tak i příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení, když ty byly požadovány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a od doby, kdy se žalovaná nezpochybnitelně ocitla v prodlení, přičemž soud I. stupně správně rozhodl o lhůtě k plnění zjevně podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ani odvolací soud neshledal důvod ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

32. Odvolací soud však přistoupil ke změně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení účastníků za použití ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., a to stran žalobcům přiznané výše nákladů, kdy jakkoliv soud I. stupně správně dovodil, že je na místě žalobcům, kteří měli neúspěch jen v nepatrné výši, náhradu nákladů řízení přiznat v plné výši, správně tak vycházel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., vycházel ze správné tarifní hodnoty, správně stanovil sazbu za úkon právní služby ve výši [částka], tak na straně jedné pochybil, pokud na jednání konané dne [datum] nahlížel optikou odměny a nikoliv optikou náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 2 a. t. za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a na straně druhé pochybil, pokud opomněl přiznat odměnu a korespondující režijní náhradu za výzvu k plnění dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Pak je součástí náhrady nákladů řízení každého ze žalobců zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], odměna za jeho právní zastoupení odpovídající 10 úkonům právní služby po [částka] za úkon, 10 odpovídajících režijních paušálů po [částka] a náhrada za promeškaný čas ve výši [částka]. Každému ze žalobců tak vznikly celkové náklady řízení ve výši [částka].

33. Jinak odvolací soud akcesorické výroky o náhradě nákladů řízení účastníků jako správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, když soud I. stupně správně rozhodl o lhůtě k plnění zjevně podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ani odvolací soud neshledal důvod ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách a správně soud I. stupně platební místo určil zjevně podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

35. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci a) přísluší náklady ve výši [částka], jimž korespondují náklady jeho zastoupení advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za jeho právní zastoupení ve výši [částka] /předmětem odvolacího řízení ve vztahu k žalobci a) již nebyla částka 6 554 Kč/za každý z obou úkonů právní služby dle ust. § 7 bod č. 6, a. t., ust. § 12 odst. 4 a. t. a ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 a. t.

36. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci b) přísluší náklady ve výši [částka], jimž korespondují náklady jeho zastoupení advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za jeho právní zastoupení ve výši [částka] za každý z obou úkonů právní služby dle ust. § 7 bod č. 6, a. t., ust. § 12 odst. 4 a. t. a ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 a. t.

37. O lhůtě k plnění ve výrocích o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Zamítavé výroky II, IV a V rozsudku soudu I. stupně nebyly napadeny odvoláním a nabyly tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).