o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 158/2019 - 19,

1. Napadeným rozsudkem (pro uznání) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] v téže lhůtě k rukám zástupce žalobce (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení ve výroku I napadeného rozsudku uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo vozidlo BMW, [registrační značka] (správná [registrační značka]), které tvořilo překážku na pozemní komunikaci, přičemž provozovatelem vozidla byla žalovaná. Žalobcem požadovaná částka [částka] sestává z ceny za odtah vozidla ve výši [částka], ceny za 101 dnů uložení vozidla s denní sazbou [částka] a daně z přidané hodnoty. Žalobce požaduje úrok z prodlení až ode dne [datum].

3. Soud I. stupně vyšel z toho, že dne [datum] byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací] - 7, v němž byla mimo jiné žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé. Současně byla žalovaná poučena o následcích nesplnění této výzvy (tedy o tom, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud I. stupně za to, že nárok, který je proti žalované žalobou uplatňován, uznává, a že proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání – poznámka odvolacího soudu). Dne [datum] byl elektronický platební rozkaz doručen žalované do vlastních rukou. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu sice dne [datum] včasný odpor, avšak ve stanovené 30 denní lhůtě (jejímž posledním dnem bylo [datum] – poznámka odvolacího soudu), ani nikdy poté (zjevně do doby vydání rozsudku pro uznání – poznámka odvolacího soudu), se k věci samé nevyjádřila, ani neuvedla, jaký vážný důvod jí v tom brání.

4. Na podkladě uvedeného dospěl soud I. stupně s poukazem na ustanovení § 114b o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 153a o. s. ř. k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když v dané věci je možno uzavřít smír (ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), kdy schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy (ve smyslu ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu), rozsudek nemá konstitutivní, ale jen deklaratorní povahu. Po hmotněprávní stránce soud I. stupně spor posoudil dle ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, na základě kterého má žalobce nárok na zaplacení nákladů za odtah vozidla a jeho střežení a jelikož se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobce nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

5. O nákladech řízení (sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu, odměny za právní zastoupení, paušálních náhrad, 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad) soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 6 odst. 1, 7 (zjevně bod 5 – poznámka odvolacího soudu), § 11 odst. 1 /zjevně písm. a), d) – poznámka odvolacího soudu; převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby/, § 11 odst. 2 písm. h) /jednoduchá výzva k plnění/, § 13 odst. 3 (správně odst. 4 – poznámka odvolacího soudu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), a přiznal jejich náhradu v řízení zcela úspěšnému žalobci.

6. O platebním místě rozhodl s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění s poukazem na ustanovení § 160 odst. 1 (zjevně část věty před středníkem – poznámka odvolacího soudu).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V jeho písemném doplnění potvrdila, že své vyjádření ve věci nepodala, pročež soud I. stupně vydal napadené rozhodnutí. Žalovaná však namítala pochybení soudu I. stupně, jenž ji vyzval k doplnění jejího odvolání proti rozsudku, jakkoliv byl povinen nejdříve rozhodnout o její žádosti o prominutí zmeškání (o prodloužení) lhůty ze dne [datum] doplněné dne [datum], kdy žalovaná soudem I. stupně stanovenou lhůtu (ve shora uvedeném elektronickém platebním rozkazu, a to 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu – poznámka odvolacího soudu) zmeškala z omluvitelných důvodů. Žalovaná vyslovila přesvědčení o tom, že pro rozhodnutí ve věci odvolání proti napadenému rozsudku soudu I. stupně je zcela klíčové posouzení její žádosti o prominutí zmeškání lhůty (o prodloužení lhůty), neboť pokud soud I. stupně (případně odvolací soud) promine zmeškání lhůty (prodlouží lhůtu), pak pomine procesní stav zmeškání lhůty (fikce uznání uplatněného nároku) a žalovaná může své námitky vůči nároku žalovaného (správně žalobce – poznámka odvolacího soudu) řádně uplatnit. Naopak v případě, pokud soud I. stupně (respektive odvolací soud a Nejvyšší soud) neprominou zmeškání lhůty (neprodlouží lhůtu), bude odvolání žalované proti napadenému rozsudku soudu I. stupně zjevně neúspěšné.

8. Žalovaná při jednání odvolacího soudu poukázala na nespravedlnost vydaného rozsudku, kdy vyslovila přesvědčení o tom, že žalobce vozidlo zadržoval protiprávně, jeho nárok tak není oprávněný. Dále argumentovala shodně jako ve své žádosti o prominutí zmeškání (prodloužení) lhůty pro vyjádření k žalobě – uvedla, že v době od [datum] do [datum] pobýval její jediný člen představenstva na Slovensku za účelem převzetí bytu od stávajícího nájemníka, kdy byt bylo třeba uklidit, provést drobné rekonstrukční práce a byt předat novému nájemníkovi, [datum] se vrátil ze Slovenska, v tu dobu jeho matka podstoupila další sérii léčby chemoterapií a on se musel začat o ní ve zvýšené míře starat, nadto péči své matce poskytoval v době, kdy zároveň řešil mimořádnou situaci ohledně jejího družstevního bytu (jeho rekonstrukci, kterou žalovaná podrobně popsala a popsala i technické problémy, kterým v souvislosti s rekonstrukcí bytu čelil), když tuto musel vyřešit do [datum], kdy mělo dojít k pronajmutí bytu, ale až dne [datum] kupoval do uvedeného bytu pracovní desku do kuchyňské linky, kterou musel namontovat, a rekonstrukce se tak protáhla až do dne [datum], tedy do uplynutí stanovené lhůty (dle přesvědčení žalované – poznámka odvolacího soudu). Intenzita péče o jeho matku a stres s tím spojený znemožnily žalované učinit i tak jednoduchý úkon, jako je sdělení soudu I. stupně, že se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ve věci nemůže.

9. Žalobce při jednání odvolacího soudu poukázal na to, že skutečnost, že matka jediného člena představenstva žalované podstoupí z důvodu zhoršení zdravotního stavu chemoterapii, byla známa předem, chemoterapie byla plánovaná, nešlo tak o nepředvídatelnou událost, i rekonstrukce bytu, jenž měl být dle žalované předán do 30. 6. [číslo], probíhala dle žalovanou předložených dokladů po delší dobu, nešlo tak o nepředvídatelnou záležitost. Dále poukázal na to, že žalovaná v průběhu řízení uváděla, že dne [datum] telefonovala na soud I. stupně, vyslovil tak přesvědčení o tom, že mohla i písemně sdělit, že se nemůže ve věci vyjádřit.

10. Žalovaná při jednání odvolacího soudu reagovala tak, že zatelefonovat na soud I. stupně bylo pro ni jednodušší než učinit písemné sdělení. Dále uvedla, že sice rekonstrukce bytu probíhala již delší dobu, ale dopředu nebylo známo, že byt bude pronajat, a bude tak muset být předán k [datum].

11. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení navrhla přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 113/2020 a 73 C 113/2020, v nichž je řešena otázka, zda žalobce či [právnická osoba] zadržovali předmětné vozidlo ve vlastnictví žalované protiprávně či po právu.

12. Podle ust. § 109 odst. 2 o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu; b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat před soudem; c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro postup podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 113/2020 a 73 C 113/2020 není řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci, neboť předmětem tohoto odvolacího řízení je posouzení, zda byly či nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Nadto v řízení o plnění by si soud vyřešil uvedenou otázku sám.

14. Z uvedených důvodů tak odvolací soud návrh žalované na přerušení řízení zamítl.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalovanou podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a poté neshledal odvolání důvodným.

16. Podle ustanovení § 212a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b.

17. Podle ustanovení § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

18. Podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

19. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 3 citovaného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

20. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 2 citovaného ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Podle odst. 4 citovaného ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 citovaného ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

21. Jak shora uvedeno, v případě rozsudku pro uznání jsou podle ustanovení § 205b o. s. ř. způsobilým odvolacím důvodem toliko vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., jakož i skutečnosti nebo důkazy, jež mají prokázat, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (uvedené v ustanovení § 153a o. s. ř.).

22. Žalovaná v odvolání připustila, že se ve věci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, nicméně tvrdila, že tak neučinila z vážných důvodů, přičemž tyto vážné důvody jí dokonce neumožnily, aby ve stanovené lhůtě soudu I. stupně sdělila, jaké vážné důvody jí ve vyjádření k žalobnímu návrhu brání, z čehož dovozovala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

23. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že stejné důvody žalovaná uváděla již v jí avizovaném návrhu na prodloužení lhůty pro podání vyjádření k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 158/2019 - 350, zamítnut a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 364, [číslo] - 509, v němž odvolací soud mimo jiné s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1571/2017, uvedl, že žalovanou namítané dle ní omluvitelné důvody /pobyt v zahraničí ve spojení s bezprostředně navazující péčí o vážně nemocnou matku a současně probíhající nikoliv bezproblémová rekonstrukce jejího bytu, pročež žalovaná nebyla objektivně schopna se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve stanovené lhůtě vyjádřit, či během jejího běhu sdělit, že tak učinit pro ony důvody nemůže, popřípadě že šlo o tak závažné důvody, které jí dokonce zabránily v tom, aby soudu I. stupně byť jen sdělila v uvedené lhůtě, že u ní takové vážné důvody nastaly/ bude na místě posuzovat v řízení o odvolání žalované proti rozsudku pro uznání ve směru zda opravdu nastala fikce uznání nároku, tedy, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 114b o. s. ř., kdy tak dojde k přezkumu žalovanou tvrzených dle ní omluvitelných důvodů, pro něž objektivně neměla být schopna se ve stanovené lhůtě k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřit a ani sdělit, že tak učinit nemůže a z jakých důvodů.

24. Odvolací soud dále poukazuje na své právě shora uvedené rozhodnutí, v němž se vypořádal s žalovanou namítaným pochybením soudu I. stupně, kdy žalovaná tvrdila, že pracovnice infocentra soudu I. stupně měla žalované chybně sdělit, že bude ještě k vyjádření ve věci vyzvána (kdy se tak jednalo o účastníky zdůrazněný telefonický hovor, jenž se měl uskutečnit dne [datum]), kdy v němž, že šlo ze strany soudu I. stupně zjevně o osobu, jež nebyla odpovědnou stran vedení předmětného řízení, a dále, že šlo o tvrzenou pro řízení nepodstatnou skutečnost, kdy tou je jen to, zda žalovaná byla/nebyla objektivně schopna se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve stanovené lhůtě vyjádřit či během jejího běhu sdělit, že tak učinit pro jí tvrzené dle ní omluvitelné důvody nemůže, popřípadě šlo o tak závažné důvody, který jí dokonce zabránily v tom, aby soudu I. stupně byť jen sdělila v uvedené lhůtě, že u ní takové vážné důvody nastaly. Žalovanou tvrzená skutečnost, že pracovnice infocentra soudu I. stupně (jež zjevně není odpovědnou osobou stran vedení předmětného řízení) měla žalované chybně sdělit, že bude ještě k vyjádření ve věci vyzvána, nijak nemůže ovlivnit posouzení, zda žalovaná byla či nebyla schopná se ve stanovené lhůtě k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřit, zda byla či nebyla schopná ve stanovené lhůtě sdělit, že tak učinit nemůže a z jakých vážných (omluvitelných) důvodů či zda u ní nastaly dokonce takové vážné důvody, pro něž ani nebyla schopná ve stanovené lhůtě sdělit, že se vyjádřit k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nemůže a z jakých důvodů.

25. Odvolací soud dále uvádí, že z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně elektronický platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - 7, jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva k vyjádření ve věci samé, doručil žalované dne [datum], a to spolu s návrhem na jeho vydání, jak se podává z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky žalované (postupoval tak zcela v souladu s ust. § 79 odst. 3 o. s. ř., vyžadujícím doručení návrhu na zahájení řízení, a v souladu s ust. § 114b odst. 4 poslední věty o. s. ř. vyžadujícím, aby kvalifikovaná výzva nebyla žalovanému doručena dříve než žaloba), dne [datum] žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor, v němž pouze přislíbila, že se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádří. Žalovaná tak ani nenaznačila, co proti žalobcem uplatněnému nároku namítá a nemůže se tak jednat o vyjádření k žalobě splňující požadavek stanovený ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. V kvalifikované výzvě stanovená lhůta k vyjádření koreluje ust. § 114b odst. 2 o. s. ř., přičemž v ní byla žalovaná i poučena o následcích včasného nesplnění kvalifikované výzvy, a byl tak splněn i požadavek stanovený ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) vyjádřila až podáním ze dne [datum] doručeným soudu I. stupně dne [datum]. Je tak zřejmé, že toto podání bylo učiněno po uplynutí stanovené lhůty, jejímž posledním dnem bylo [datum], přičemž ve stanovené lhůtě nebylo ani žalovanou sděleno, jaký vážný důvod jí brání ve vlastním včasném vyjádření k žalobě, a nastala tak fikce uznání nároku žalovanou.

26. [příjmení] uvedená fikce uznání nároku žalovanou v projednávaném případě nenastala, muselo by se na její straně jednat o případ, že u ní nastaly dokonce takové vážné důvody, pro něž ani nebyla schopná ve stanovené lhůtě sdělit, že se vyjádřit k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nemůže a z jakých důvodů, tedy případ objektivního charakteru a takové intenzity, jež žalované dokonce zabránily v tom, aby ve stanovené lhůtě sdělila, že se vyjádřit k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nemůže a z jakých důvodů. Žalovanou uváděné dle ní omluvitelné důvody /pobyt v zahraničí ve spojení s bezprostředně navazující péčí o vážně nemocnou matku a současně probíhající nikoliv bezproblémová rekonstrukce jejího bytu/ takovými důvody objektivního charakteru znemožňujícími žalované ve stanovené lhůtě byť jen sdělit soudu I. stupně, že se vyjádřit nemůže a z jakých důvodů, býti nemohou. Jakkoliv odvolací soud může připustit, že tyto důvody statutární orgán žalované vyčerpávaly, nejedná se o důvody, jež by objektivně učinit nastíněné sdělení soudu I. stupně znemožnily.

27. Po přezkoumání věci tak odvolací soud dospěl k závěru, že napadenému rozsudku a jeho vydání předcházejícímu postupu soudu I. stupně nelze z pohledu shora vymezených způsobilých odvolacích důvodů ničeho vytknout. Řízení před soudem I. stupně netrpí nedostatky jeho podmínek uvedenými v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Pokud se jedná o předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, tyto byly v dané věci rovněž splněny. Žalovaná byla vyzvána podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve věci vyjádřila, přičemž o věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem (odpadá tak posouzení, zda povaha věci nebo okolnosti případu takový postup soudu I. stupně umožňovaly). O věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír podle ust. § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř., se nejedná. Výzva k vyjádření včleněná do elektronického platebního rozkazu byla žalované doručena do vlastních rukou osobním převzetím dne [datum] (do datové schránky se přihlásila oprávněná osoba), posledním dnem stanovené 30 denní lhůty ode dne uplynutí lhůty k podání odporu byl den [datum], žalovaná se v následně běžící lhůtě k žalobě nevyjádřila a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom bránil, nenastaly u ní ani důvody objektivního charakteru znemožňující žalované ve stanovené lhůtě byť jen sdělit soudu I. stupně, že se vyjádřit nemůže a z jakých důvodů.

28. Soud I. stupně za této situace proto správně o žalobě rozhodl vyhovujícím rozsudkem pro uznání.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jak ve výroku o věci samé, tak i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náklady odpovídající nákladům zastoupení žalobce advokátem ve výši [částka], tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobce ve výši [částka] za 1 úkon právní služby dle ust. § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání odvolacího soudu), jednoho režijního paušálu ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání odvolacího soudu a cestou zpět, kdy za deset započatých půlhodin po [částka] se jedná o částku [částka], cestovného k jednání odvolacího soudu konanému dne [datum], jemuž odpovídá částka [částka], neboť zástupce žalobce použil k dopravě osobní automobil s průměrnou spotřebou benzinu 6,1 l / 100 km, kdy tato částka byla vypočtena dle ust. § 157 odst. 4 písm. b), dle ust. § 158 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s ust. § 1, § 4 vyhlášky 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb., (cena 1 l benzinu [částka], sazba základní náhrady [částka]) s tím, že odvolací soud vycházel z trasy sídla zástupce žalobce do místa jednání odvolacího soudu a zpět, tj. 410 km, a konečně z částky [částka] odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jejíž je zástupce žalobce plátcem, z odměny a náhrad (částky [částka]).

31. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 211 o. s. ř. a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle ustanovení § 211 o. s. ř. a ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.