o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 27 C 79/2022 – 54

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 94/2013 (dále jen posuzované řízení) tím, že toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Tvrdil, že předmětné řízení vedené o vypořádání společného jmění manželů bylo zahájeno jeho žalobou dne [datum], skončilo dne [datum], trvalo tedy 8 let a 2 měsíce. [příjmení] se na délce řízení nepodílel, jakkoli v posuzovaném řízení bylo vypracováno 6 znaleckých posudků, právní složitost délce řízení neodpovídala, v postupu soudu byly průtahy. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl jen standardní, žalobce čekal na vyplacení vypořádacího podílu, aby jej mohl investovat. Žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění dne [datum], ke dni podání žaloby k jeho projednání nedošlo.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne [datum], konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku jeho nepřiměřené délky, proto poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. V činnosti soudu shledala nekoncentrovanost a prodlevy, zejména v souvislosti se znaleckým zkoumáním. Celková délka neodpovídala složitosti věci. Pro složitost řízení shledala důvod pro snížení základní částky, stanovené za užití sumy [částka] za rok trvání řízení, u prvních dvou let v poloviční výši, o 30 % s ohledem na předmět řízení a určitý stupeň jeho skutkové i právní složitosti při potřebě obsáhlého dokazování a to, že bylo vedeno na dvou úrovních soudní soustavy. Význam posuzovaného řízení pro žalobce žalovaná shledala běžným.

4. Žalobce vzal v důsledku plnění žalované po zahájení řízení žalobu ohledně nároku na zaplacení [částka] zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu řízení zastavil.

5. Soud I. stupně věc projednal se souhlasem obou účastníků bez nařízení jednání, provedl dokazování a obsah takto získaných zjištění popsal v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na ně v tomto rozsahu v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí plně odkazuje a vychází z něho.

S citací § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /zkráceně OdpŠk/ a § 31a odst. 1, 3 OdpŠk soud I. stupně vysvětlil, že délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva (zkráceně ESPLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESPLP upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje je s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, shledává porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou.

Posuzované řízení trvalo od podání žaloby (téhož žalobce – poznámka odvolacího soudu) dne [datum] do pravomocného skončení dnem [datum], tedy 8 let a 2 měsíce. Probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodl jednou, odvolací soud rozhodoval o zastavení odvolacího řízení. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (vypořádání společného jmění manželů zahrnovalo movité věci, závazky, investice do výlučného majetku žalované a zisk z těchto investic) a potřebu dokazování (šest znaleckých posudků včetně znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, řadu listinných důkazů opatřených dílem za součinností třetích osob, výslechy znalců) vyšší míru skutkové složitosti. Opakovaně bylo rozhodováno o ustanovení znalce, o znalečném, jeden ze znalců byl opakovaně urgován o předložení znaleckého posudku, bylo rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty, žalovaná opakovaně žádala o odročení jednání, oba účastníci byli urgováni o zaplacení záloh na znalecký posudek Právní složitost zvyšovalo, že soud stanovoval hodnotu společného jmění manželů, které zahrnovalo movité věci, investice do výlučného vlastnictví žalované a naopak zisk ze solárních panelů po rozvodu manželství.

6. Na straně žalobce soud I. stupně poukázal na to, že v posuzovaném řízení uhradil soudní poplatek za žalobu až po výzvě soudu, ačkoliv je splatný podáním návrhu, a zálohu na znalecký posudek uhradil až na urgenci soudu, jeho významný podíl na délce řízení ale neshledal.

7. Soud I. stupně konstatoval, že postup soudů v průběhu posuzovaného řízení nebyl zcela koncentrovaný, došlo k prodlevě ve vypracování znaleckého posudku, kdy znalec ustanovený dne [datum] nepředložil znalecký posudek ve lhůtě, což vyústilo v jeho zproštění dne [datum], řízení tím bylo prodlouženo o 1 rok a 3 měsíce. Nekoncentrovaný byl i postup soudu v úvodu posuzovaného řízení po neuhrazení záloh na znalecký posudek. Žalobcem tvrzený negativní vliv střídání věc vyřizujících soudců soud I. stupně neshledal.

8. Ohledně významu řízení pro žalobce soud I. stupně vysvětlil, že vyšší význam předmětu řízení se presumuje u řízení ve věcech trestních, věcech péče o nezletilé, v pracovněprávních sporech, či věcech osobního stavu aj., jinak je význam předmětu řízení standardní. Posuzované řízení nebylo řízením, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka, soud I. stupně tak shledal jeho význam pro žalobce běžným s tím, že tvrzený zvýšený stres po dobu řízení ani možné investice vypořádacího podílu nebyly prokázány.

9. Na podkladu uvedeného soud I. stupně dovodil, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, celková délka řízení nebyla přiměřená. Jakkoli bylo posuzované řízení právně, skutkově i procesně složité, s ohledem na jeho celkovou délku, na níž se do značné míry podílel soud, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jeho vinou ke vzniku nemajetkové újmy žalobce, již je důvod odškodnit v penězích.

10. Jeho výši soud I. stupně určil za užití základní částky, kterou stanovil ze sumy [částka] za prvé dva roky a každý následující rok posuzovaného řízení, tedy ve výši [částka]. S ohledem na složitost věci ji ponížil o 30 % na částku [částka] a uzavřel, že pro další moderaci základní částky nejsou dány důvody, když postup soudů v posuzovaném řízení byl důvodem pro závěr, že je třeba nemajetkovou újmu žalobce odškodnit v penězích.

11. V situaci, kdy žalovaná v průběhu řízení žalobci plnila právě [částka], posoudil soud I. stupně žalobu v nároku zbývajícím po částečném zastavení řízení co do nároku na jistinu jako nedůvodnou a zamítl ji.

12. Žalobci soud I. stupně přiznal úrok z prodlení z částky [částka] v zákonné výši za dobu od [datum] (jak žalobce žádal, jakkoli žalovaná se dostala do prodlení dříve) do [datum], tedy do data plnění. Výši úroku stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) s tím, že žalobci byla přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.

14. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Napadl jej v zamítavém výroku o věci samé s tím, že pokud soud I. stupně hodnotil složitost posuzovaného řízení, obecně platí, že rozhodující orgány by měly mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádaly i s náročnějším případem. V posuzovaném řízení odvolací soud rozhodoval pouze o zastavení řízení po zpětvzetí odvolání, nelze tak dovodit, že řízení na druhém stupni přispělo ke složitosti věci. S poukazem na označenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2138/2009) žalobce uvedl, že v porovnání s věcí zde hodnocenou nebylo posuzované řízení složité. Podle ustálené judikatury bude porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel, či kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci. V posuzovaném řízení bylo první jednání ve věci nařízeno po 2 letech od podání žaloby, následně byla v průběhu 14 měsíců konána další 4 jednání, šesté jednání bylo nařízeno s odstupem 4 let a 4 měsíců od jednání pátého. Je tedy zřejmé, že postup soudu nebyl v souladu s procesními pravidly. Při úvaze o významu řízení pro poškozeného hraje roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Lze kvalifikovat jednotlivé skupiny případů, s nimiž je spojena domněnka vyššího významu předmětu sporu pro poškozeného. K uvedeným typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou řízení. Pro žalobce bylo včasné vypořádání SJM významné, neboť zásadní položkou vypořádání SJM byly investice učiněné do nemovitosti bývalé manželky žalobce. Tuto nemovitost byl žalobce nucen opustit a neměl kde bydlet, vypořádací podíl byl pro něj fakticky tím jediným, co mu ze SJM„ zůstalo“, musel na něj ale čekat více jak 8 let. Pokud by žalobce získal peněžní prostředky včas, investoval by je do pořízení vlastního bydlení, to mu bylo z důvodu nesprávného úředního postupu odepřeno. V současných cenových poměrech na trhu nemovitostí je pořízení nemovitosti již téměř nemožné. Žalobce shrnul, že byl v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden do více jak osmiletého stavu nejistoty, přičemž případ nebyl nijak zásadně složitý, chování žalobce nepřispělo k průtahům v řízení, postup soudu nebyl v souladu s procesními pravidly a předmět řízení měl pro žalobce mimořádný význam.

15. Dále žalobce sporoval důvody pro ponížení základní částky zadostiučinění s tím, že se nejednalo o rozsáhlé či složité vypořádání SJM. Uvedl, že základní částka měla být spíše přiměřeně zvýšena vzhledem k chování žalobce, jímž nepřispěl k průtahům v řízení, postupu soudu a mimořádnému významu předmětu řízení pro žalobce. Také při výpočtu základní částky měl soud I. stupně zhodnotit, že délka posuzovaného řízení byla téměř trojnásobně delší, a vyjít z částky na horní hranici intervalu stanoveného ve Stanovisku kolegia Nejvyššího soudu. Současně by mělo být zhodnoceno, že od jeho vzniku v roce 2011 stále roste inflace, při stanovení výše odškodnění by to mělo být zohledněno. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok II rozsudku soudu I. stupně tak, aby žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

16. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvod stanovený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je se souhlasem obou stran bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 3 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Byl vázán mezemi odvolání, jímž byl rozsudek soudu I. stupně napaden v zamítavém výroku ad II a ve výroku o náhradě nákladů řízení, zatímco ve vyhovujícím výroku ad I nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud neshledal odvolání žalobce důvodným.

18. Soud I. stupně objasnil úplně skutkový stav věci, svá zjištění řádně zhodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech a odvolací soud se plně ztotožňuje i s jeho právním posouzením věci.

19. Přisvědčit lze závěru soudu I. stupně, konečně nesporovanému ani žalovanou, že vinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí jeho věci v přiměřené době a že toto porušení práva bylo natolik rozsáhlé, přičemž nastalo také v důsledku ne plně plynulého postupu v řízení, že pro odčinění jím vyvolané újmy žalobce je na místě relutární náhrada.

20. Důvodně soud I. stupně při vyčíslení výše náhrady v penězích vycházel z částky [částka] za prvé dva roky a každý další rok běhu řízení ve smyslu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010, neboť jakkoli byla délka posuzovaného řízení již nepřiměřená, nelze ji nijak označit za extrémně dlouhou. Po právu tak bral za základní částku sumu [částka].

21. Správně soud I. stupně postupoval také potud, pokud takto určenou základní částku hodnotil ve světle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že pro to byl důvod pro složitost věci spočívající ve velmi obsáhlém dokazování zahrnujícím nařízení 6 znaleckých posudků a vyžadujícím objektivně řadu procesních úkonů, jak na ně poukázal soud I. stupně. Bez významu pro délku řízení nebylo ani chování žalované, které pochopitelně nelze jakkoli přičítat k tíži žalobce, na druhou stranu ale opakované žádosti žalované o odročení jednání či další její procesní úkony vedly objektivně k prodloužení řízení. Soud I. stupně tak důvodně ponížil základní částku o 30 %.

22. V chování žalobce v posuzovaném řízení ani odvolací soud neshledává důvod pro moderaci základní částky. Jakkoli musel být žalobce vyzýván k zaplacení soudního poplatku z žaloby a urgován o zaplacení zálohy na znalecký posudek, nejednalo se o takové jednání, které by posuzované řízení významně prodloužilo. Pro zvýšení základní částky chování žalobce důvod nijak nezavdalo.

23. Soud I. stupně správně nenavyšoval, ani nesnižoval základní částku z důvodu významu posuzovaného řízení pro žalobce. Jak správně vysvětlil, šlo o řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů, tedy řízení ze své podstaty běžného významu.

24. Odvolací soud konečně hodnotil, zda je důvod navýšit základní částku proto, že by se v posuzovaném řízení v činnosti soudu projevila období nečinnosti. Podle zjištění soudu I. stupně hodnotil, že řízení bylo zatíženo jedním obdobím nečinnosti při nařízení znaleckého posudku k ocenění hodnoty solárních panelů. Je ovšem nutno konstatovat, že nečinný byl zejména ustanovený soudní znalec, jenž znalecký posudek nepodal ani po opakovaných urgencích ze strany soudu, ani poté, kdy mu byla opakovaně uložena pořádková pokuta a ta byla opakovaně vymožena. Toto období od ustanovení znalce do jeho zproštění funkce (nutno konstatovat, že se jednalo o znalce z řídce znalecky obsazeného oboru, jak plyne ze snahy soudu znalce zajistit) trvalo sice 15 měsíců, současně ale během této doby nebyl soud pasivní, nerezignoval na svoji roli, ale činil kroky k zajištění splnění znalecké povinnosti. V situaci, kdy se jedná o ojedinělý průtah v řízení a kdy právě jeho existence vedla k závěru o důvodnosti nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nepřiměřenou délkou řízení v penězích, se za popsaného stavu odvolací soud ztotožnil s tím, že nezavdává důvod pro zvýšení základní částky.

25. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobce poukazující na výši inflace v České republice. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2895/2020) není důvod pro jakoukoli valorizaci základní částky, neboť při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 4539/2011 či), na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Z části [příjmení] Stanoviska vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva.

26. Protože správně soud I. stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení a s ohledem na předmět řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé ad II a ve výroku o náhradě nákladů řízení ad III jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v této fázi řízení plně úspěšné žalované náklady nevznikly.