o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení [anonymizováno] lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a současně i povinnost nahradit mu v téže lhůtě náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] k rukám jeho advokátky (výrok II).

2. Žalobce se zaplacení částky [částka] domáhal z titulu náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím, jímž byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce se coby žalovaný účastnil řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], v němž mu bylo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uloženo zaplatit [právnická osoba] ([příjmení]) N 11 S. A., sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“) částku [částka] s příslušenstvím a na nákladech řízení částku [částka]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a žalobce podle něho zaplatil dne [datum] [právnická osoba] na tuzemský účet celkem [částka]. K dovolání žalobce byly oba výše uvedené rozsudky soudů nižších stupňů zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a v dalším řízení pak byla žaloba v plném rozsahu pravomocně zamítnuta (právní moc těchto zamítavých rozhodnutí nastala dne [datum]). Ještě v průběhu tohoto řízení (vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]) žalobce uplatnil vůči [právnická osoba] vzájemným návrhem nárok na zaplacení částky [částka], který byl vyloučen k samostatnému projednání a postoupen Okresnímu soudu [anonymizováno] [obec] jako soudu věcně a místně příslušnému (zde byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka]). Okresní soud [anonymizováno] [obec] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě plně vyhověl a [právnická osoba] uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a současně i povinnost k náhradě nákladů řízení [anonymizováno] výši [částka]. Žalobce byl totiž v tomto řízení zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] a částka přiznaná na nákladech řízení představovala odměnu za čtyři úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, vzájemný návrh a účast u jednání soudu [anonymizováno] dnech [datum] a [datum]), čtyři režijní paušály, náhradu za daň z přidané hodnoty a soudní poplatek. Žalobce následně vedl [anonymizováno] vymožení těchto částek exekuci, k jejímuž vedení byl pověřen soudní exekutor [jméno] [jméno] z Exekutorského úřadu Znojmo. V rámci této exekuce (vedené pod sp. zn. [spisová značka]), v níž bylo pátráno po majetku [právnická osoba] nejen v tuzemsku, ale i zahraničí, vyšlo najevo, že [právnická osoba] nemá v [země] žádný postižitelný majetek, že její sídlo zapsané v lucemburském obchodním resjtříku bylo dne [datum] odlášeno, společnost se od [datum] nachází v dobrovolné likvidaci (jmenovaný likvidátor ale v této funkci od [anonymizováno] [rok] nepůsobí), společnost je nekontaktní a ani na území [anonymizována dvě slova] nevlastní žádný majetek, který by bylo lze exekuovat (viz protokoly o šetření a prohlášení [anonymizováno] exekutora [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a [datum]). V řízení byl proveden důkaz rovněž sdělením exekutora [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Znojmo, týkajícím se exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] (v níž žalobce vymáhal po [právnická osoba] plnění dle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), dle něhož tato exekuce nebyla vedena zcela marně, neboť v ní bylo vymoženo celkem [částka]. Žalobce uplatnil svůj nárok na zaplacení částky [částka] předběžně u žalované dne [datum], ta však jeho žádosti nevyhověla.

4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a dospěl k závěru, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je nezákonným rozhodnutím [anonymizováno] smyslu § 7 a 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu. Náklady vynaložené v řízení, v němž se žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení domáhala vrácení částky, kterou na základě nezákonného rozhodnutí zaplatila [právnická osoba], jsou zcela jistě škodou, která vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, neboť nebýt nezákonného rozhodnutí, žalobkyně by nebyla nucena tyto náklady vynaložit. Soud I. stupně se dále v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]) zabýval otázkou, zda žalobce má možnost domáhat se vymožení předmětné částky po jiném subjektu než po [anonymizováno], v tomto případě po [právnická osoba], a dospěl k závěru, že nikoliv. Společnost CORSAIR je pouhou„ prázdnou schránkou“ bez dohledatelného majetku jak v [země], tak v zahraničí, a vymožení pohledávky po primárním dlužníku tudíž není možné. Jelikož jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, soud I. stupně žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení (§ 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. [anonymizováno] spojení s [ustanovení pr. předpisu].

5. O nákladech řízení byl rozhodnuto dle [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), [anonymizováno] spojení s § 146 odst. 1 „písm. c) “ o. s. ř. Předmětem řízení byl totiž původně rovněž požadavek na zaplacení částky [částka], kterou si žalobce předtím nárokoval i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Zde však byla jeho žaloba„ [anonymizováno] tentokrát“ pravomocně zamítnuta. Po podání žaloby (v nyní souzené věci) bylo toto pravomocné rozhodnutí v dovolacím řízení zrušeno a věc tzv.„ obživla“, na což žalobce zaregoval tím, že svou žalobu (v nyní souzené věci) vzal co do částky [částka], včetně jejího příslušenství, zpět (řízení v této části bylo zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Soud I. stupně po zohlednění těchto skutečností dospěl k závěru, že v rozsahu odpovídajícím částce [částka] by neměl mít právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků, v rozsahu odpovídajícím částce [částka] pak byl plně procesně úspěšný žalobce, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v tomu odpovídající výši (pokud jde o jejich vyčíslení, lze odkázat na odst. 18 napadeného rozsudku).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, které postavila na tom, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. [jméno] v daném případě představují náklady nalézacího řízení vedeného u Okresního soudu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v němž ale nedošlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí po nezákonnost. Toto řízení dle žalované nemuselo být vůbec zahajováno, pokud by primární dlužník vydal dobrovolně zpět to, co mu žalobce plnil na základě nezákonného rozhodnutí. Prvotní příčinou žalobcem uplatněného nároku tak není vydání nezákonného rozhodnutí, nýbrž porušení povinnosti primárního dlužníka vydat majetkový prospěch. Tato okolnost je výlučnou příčinou, která samostatně způsobila tvrzenou škodu. Žalovaná nemůže být odpovědná za veškeré závazky, které primárnímu dlužníku vznikly, a hradit mimo jiné i náklady vzniklé v úplně jiném řízení než bylo to, [anonymizováno] kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Za nesprávný měla žalovaná i závěr soudu I. stupně promítnutý do výroku o nákladech řízení, který soud I. stupně zdůvodnil odkazem na neexistující § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalovaná má za to, že v řízení byla převážně (ohledně částky [částka]) úspěšná, a měla by jí proto být přiznána náhrada nákladů řízení, která by tomu odpovídala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce se k odvolání žalované obsáhle vyjádřil v písemném podání ze dne [datum], v němž vyjádřil nesouhlas s její argumenatcí, a naopak podpořil skutkové i právní závěry soudu I. stupně. Své stanovisko podpořil odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], v něm se Nejvyšší soud zabýval podobnou situací, jaká byla posuzována i v tomto řízení, a dovodil, že vztah příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou v podobě nákladů vynaložených v řízení o vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě nezákonného rozhodnutí je dán. Navrhl, aby napadený rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen a byla mu přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení.

8. Při jednání odvolacího soudu (dne [datum]) žalovaná svou odvolací argumentaci doplnila tím, že ze žalobcem odkazované judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka]) se sice podává, že mezi nezákonným rozhodnutím a škodou spočívající v přiznaných nákladech řízení vedeného za účelem vymožení bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě tohoto nezákonného rozhodnutí je vztah příčiny a následku, ale jen za podmínky, že nebylo z okolností předem zřejmé, že dlužník poškozeného je nemajetný, a že vedení dalších řízení vůči němu by tak bylo neúčelné. V daném případě však žalobce, jak sám přiznal v podání ze dne [datum], již k datu podání žaloby u Okresního soudu [anonymizováno] [obec] dovozoval nevymahatelnost své pohledávky, a to na základě jiné zkušenosti, kterou měl s týmž dlužníkem z exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] pod sp. zn. [spisová značka]. Za této situace žaloba nemůže obstát.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud I. stupně dospěl ke správným a dostatečným skutkovým zjištěním a na jejich podkladě správně dovodil, že jsou naplněny všechny odpovědnostní předpoklady dle zákona o odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, který na daný případ přiléhavě aplikoval.

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jemuž se žalobce podvolil a na základě něhož plnil [anonymizováno] prospěch [právnická osoba] [částka]. Následně (poté, co bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno) se žalobce domáhal vrácení poskytnutého plnění (z titulu bezdůvodného obohacení) žalobou u soudu a plně s ní uspěl. Odvolací soud se ztotožňuje jak se závěrem soudu I. stupně, tak s argumentací žalobce, podpořenou příslušnou judikaturou Nejvyššího soudu, že náklady, které v tomto jiném soudním řízení účelně vynaložil, jsou škodou, která vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, za kterou žalovaná – pokud se jí nebylo možno domoci na primárním dlužníkovi - odpovídá. Výjimku by mohla představovat situace, kdy by žalobce již v době zahájení tohoto dalšího soudního řízení věděl, že primární dlužník je nemajetný a že náklady na vedení tohoto dalšího řízení vynakládá v podstatě zbytečně. Právě s touto námitkou žalovaná (až v odvolacím řízení) vystoupila, a na její podporu se dovolávala toho, co v rámci svých tvrzení uváděl samotný žalobce. A byť skutečnosti, které byly uplatněny (třeba i jiným) účastníkem řízení anebo jinak v řízení před soudem I. stupně vyšly najevo, byly z hlediska § 205a odst. 1 o. s. ř. uplatněny včas (a nejsou nepřípustnou novotou), přesto odvolací soud žalované v její argumentaci přisvědčit nemůže.

12. Z podání žalobce ze dne [datum] sice vyplývá, že si měl být„ již k datu podání žaloby“ vědom určité nemajetnosti [právnická osoba], toto jeho prohlášení však nelze posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu celého jeho podání (v němž je situace dlužníka hodnocena k roku [rok]), jakož i v souvislosti se všemi provedenými důkazy. Z nich se podává, že žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzájemným návrhem již dne [datum] v řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] (jednalo se právě o to řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí), a tento návrh byl následně vyloučen k samostatnému projednání a postoupen Okresnímu soudu [anonymizováno] [obec] (stalo se tak až v roce [rok], a proto zde byl veden pod sp. zn. [spisová značka]). Majetkové poměry [právnická osoba] byly poprvé prověřovány až v rámci exekuce zahájené v roce [rok] a vedené [anonymizováno] vymožení (jiné) žalobcovy pohledávky podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to pouze [anonymizováno] vztahu k jejímu majetku na území České republiky. Ze zprávy soudního exekutora navíc vyplývá, že se (v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]) ještě podařilo vymoci částku [částka], neboli že [právnická osoba] v této době ještě nebyla zcela nemajetná. Další šetření, která v konečném důsledku vedla k závěru, že pohledávka žalobkyně je nedobytná, a která se týkala prověření majetku [právnická osoba] nejen v [země], ale i v zemi původu (Lucembursku), byla prováděna až v letech [rok] a [rok]. Nelze tedy mít za to, že by skutečnosti tvrzené někrerým z účastníků řízení či zjištěné z provedených důkazů spolehlivě svědčily [anonymizováno] závěr, že by žalobce již v roce [rok], kdy řízení (posléze vedené u Okresního soudu [anonymizováno] [obec]) zahájil, věděl o tom, resp. že by mu muselo být zřejmé, že jeho pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, bude-li mu přisouzena, se stane z důvodu nemajetnosti dlužníka nevymahatelnou. Bylo pak především na žalované, pokud se tímto způsobem hodlala proti žalobě bránit, aby již v řízení před soudem I. stupně sama aktivně tvrdila a prokazovala další skutečnosti, které by její obranu podpořily. Žalovaná tak ale neučinila a v odvolacím řízení již tuto svou pasivitu dohnat nemůže (viz § 205a o. s. ř.).

13. Závěrem lze shrnout, že v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobci v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) vznikla škoda [anonymizováno] výši [částka], spočívající v účelně vynaložených (a soudem přiznaných) nákladech řízení vedeného proti [právnická osoba] za účelem vymožení bezdůvodného obohacení získaného touto společností plněním na základě nezákonného rozhodnutí, jejichž zaplacení nebylo možno se (z důvodu její prokázané nemajetnosti) domoci přímo vůči [právnická osoba]. Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za tuto škodu, a proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. Soud I. stupně i ohledně nich postupoval správně, aplikoval-li [anonymizováno] vztahu k původně žalované částce [částka], ohledně níž vzal žalobce žalobu zpět, aniž by mu ze strany žalované bylo cokoliv plněno, ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (zřejmě pouze omylem je v odst. 17 napadeného rozsudku uvedeno„ písm. c/“). Žalobci (ale samozřejmě ani žalované) nelze přičítat zavinění na částečném zastavení řízení, bylo-li zpětvzetí žaloby reakcí na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž v dovolacím řízení zrušil pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl totožný žalobní požadavek„ [anonymizováno] tentokrát“ zamítnut. Jelikož nelze vést více řízení o totožném nároku (§ 83 o. s. ř.), žalobci nezbylo, než vzít později podanou žalobu (zčásti) zpět, jinak by to byl důvod [anonymizováno] postup dle § 104 odst. 1 o. s. ř.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. [anonymizováno] spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci byla přiznána jejich náhrada, která sestává z odměny advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]; § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady jízdného za veřejnou dopravu [anonymizováno] výši [částka], stravného [anonymizováno] výši [částka] (§ 2 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhrady za promeškaný čas za 14 započatých půlhodin [anonymizováno] výši [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty [anonymizováno] výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka].