o zaplacení 109 600 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 109 600 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním, které vůči němu bylo zahájeno usnesením [orgán] ze dne 31. 12. 2019 a které skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 9. 2022.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobě vyhověl co do částky 40 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu žalobního požadavku, tj. co do částky 69 600 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II). Současně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 090 Kč (výrok III). Usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 3 195 Kč (jedná se svou povahou o doplňující usnesení ve smyslu § 166 odst. 1 o. s. ř., jehož výrok je závislý na rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž napadla vyhovující výrok I. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně porovnával žalobcovu věc s případy jeho bratrů ([jméno FO] a [jméno FO]), přestože si musel být vědom toho, že tato řízení dosud nejsou pravomocně skončena. Navíc u žalobcových bratrů byly prokázány větší dopady trestního stíhání do jejich života, než tomu bylo v případě žalobce, u něhož trestní řízení zasáhlo „pouze“ osobní život a pověst žalobce. Pokud soud prvního stupně akcentoval obavy, jimiž trpěla žalobcova dcera, bylo i v případě [jméno FO] prokázáno, že musel utěšovat svého nezletilého syna, kterému spolužáci říkali, že tatínek půjde do vězení. Rovněž je třeba odlišit, zda se jednalo o zásah do sféry žalobcovy dcery anebo žalobce samotného. Dále je třeba vzít v úvahu, že příčinou obav žalobcovy dcery nebylo trestní stíhání jejího otce jako takové, nýbrž incident, který trestní stíhán vyvolal. Žalovaná setrvává na svém názoru, že pro srovnání s případem žalobce se nejvíce hodí případ, který soudu prvního stupně nabízela, a to případ poškozeného, jehož trestní stíhání sice trvalo kratší dobu (1 rok a 6 měsíců), u něhož ale byly výraznější dopady do osobnostní sféry, než tomu bylo u žalobce. Poškozenému byl zajištěn zbrojní průkaz a dvě zbraně, v důsledku čehož nemohl vykonávat práci v rámci [nazev] spolku, utrpěl ostudu na malé obci, trpěl stresem, podrážděností, hrozilo mu vyloučení ze spolku [nazev]. Odškodněn byl částkou 40 000 Kč. Stejné zadostiučinění žalovaná poskytla i žalobci. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení.

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Uvedl, že v řízení byly prokázány negativní dopady trestního stíhání nejen do jeho osobního života, ale i profesní a společenské oblasti (např. různé nevhodné poznámky ze strany lidí v místě žalobcova bydliště). Za zcela zásadní má však to, že jeho otec během trestního stíhání zemřel, aniž by se dozvěděl o nevině svých synů (žalobce a jeho dvou bratrů), a právě tato skutečnost žalobce velmi tíží.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti. K projednání odvolání došlo v nepřítomnosti obou účastníků řízení, kteří se z účasti na jednání odvolacího soudu, aniž by trvali na jeho odročení, omluvili. Odvolací soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

8. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, správně na danou věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že byly naplněny všechny odpovědnostní předpoklady pro náhradu nemajetkové újmy ze strany státu (§ 5, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). O tom mezi účastníky ostatně ani nebylo sporu. Spornou otázkou, a to i v odvolacím řízení, zůstala jen výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobci mělo dostat. Při úvahách o jejím stanovení je třeba přidržet se judikatorních závěrů, dle nichž soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, vycházejí zejména z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2200/2015).

9. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobce byl stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví a přečin výtržnictví, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na deset let, a byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Trestní řízení trvalo 2 roky a 9 měsíců a negativně zasáhlo do osobního života žalobce. Nejintenzivnější zásah (který měl žalobcův případ odlišovat od případu jeho dvou spoluobviněných bratrů) soud prvního stupně spatřoval v tom, že žalobcova nezletilá dcera, která byla incidentu mezi bratry [jméno FO] a údajným poškozeným přítomna, trpěla obavami, aby se poškozený, který svou agresivitou incident vyvolal, nepokusil svůj čin zopakovat. Rovněž se obávala, aby se nechtěl žalobci pomstít, např. jejím únosem. V tomto ohledu je ale třeba přisvědčit žalované, že trestní stíhání nelze považovat za příčinu tohoto stavu, který měl původ v samotné události, kvůli níž bylo zahájeno. Tato okolnost tak nemůže být tím, co by prohlubovalo újmu způsobenou žalobci trestním stíháním a mělo rozhodný vliv na úvahy o výši zadostiučinění. Další skutečností, kterou soud prvního stupně (správně) zohlednil, byl stres a psychická nepohoda, kterou žalobce prožíval a která se přenášela i na jeho rodinné příslušníky, byť jinak rodina držela pospolu a byla žalobci oporou. Dále utrpěla žalobcova pověst na malém městě, kde se o trestním stíhání vědělo, naproti tomu v profesní rovině žalobce dotčen nebyl anebo jen v míře zcela minimální, neboť jeho podnikání mělo i během trestního stíhání příznivý vývoj.

10. Pro srovnání s případem žalobce soud prvního stupně použil případy jeho dvou bratrů, které s ním vykazovaly shodné znaky, pokud jde o charakter trestní věci a délku trestního stíhání, jakož i pokud jde o některé z dopadů do života poškozených (ve všech třech případech se jednalo o bezúhonné osoby žijící v menší obci, kde trestní stíhání vešlo ve známost, a společné jim bylo rovněž to, že během trestního stíhání zemřel otec poškozených, jenž se tak již nedožil verdiktu, jímž byli jeho synové obvinění z trestných činů zproštěni). Rovněž odvolací soud shledává tyto případy pro srovnání s věcí žalobce jako vhodné a přiléhavé, naopak trestní věc, kterou ke srovnání navrhovala žalovaná, za vhodnou nemá, a to zejména kvůli výrazně kratší době, po kterou byl poškozený negativním účinkům trestního stíhání vystaven. Namítala-li žalovaná, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně srovnávané případy žalobcových bratrů dosud nebyly pravomocně skončeny, ke dni rozhodování odvolacího soudu již byly oba prvostupňové rozsudky k odvolání žalované potvrzeny. Dle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 7. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 3. 2025, č. j. [spisová značka], byla [jméno FO] (nad rámec plnění poskytnutého žalovanou ve výši 40 000 Kč) přisouzena částka 40 000 Kč s příslušenstvím, a [jméno FO] byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 10. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 31. 3. 2025, č. j. [spisová značka] (nad rámec plnění poskytnutého žalovanou ve výši 40 000 Kč) přisouzena částka 20 000 Kč s příslušenstvím.

11. Odvolací soud opětovně porovnal žalobcovu věc s případy shora uvedenými a dospěl k závěru, že žalobcův případ nedosahuje, pokud jde o dopady trestního stíhání do života poškozeného, té intenzity, která by se blížila případu poškozeného ve věci sp. zn. [spisová značka] ([jméno FO]), u něhož lze shledat nejvýraznější zásah do profesní sféry (informace o trestním stíhání se rozšířila mezi zaměstnance i obchodní partnery poškozeného, kteří s ním omezili spolupráci, poškozený nebyl poptáván ve výběrových řízeních). Svými dopady se tak žalobcův případ více podobá případu poškozeného ve věci sp. zn. [spisová značka] ([tituly před jménem] [jméno FO]), jenž v pracovním životě přímo omezen nebyl, byť trpěl obavami, že v případě odsouzení nebude moci nadále vykonávat práci [funkce] (a jeho trestní stíhání bylo jako téma použito též v rámci [činnost]). Přiměřeným zadostiučiněním, plně způsobilým kompenzovat újmu, která žalobci vznikla, tak odvolací soud shledává částku 60 000 Kč, od níž je třeba odečíst částku 40 000 Kč, kterou žalovaná žalobci již vyplatila.

12. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím zamítl, a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 20 000 Kč s příslušenstvím, jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím je odklizen nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, je třeba hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť mu nebylo přiznáno plnění v celé požadované výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5210/2009 či sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). To platí i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

14. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby: 1) převzetí věci a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) účast u jednání dne 11. 6. 2024, 4) účast u jednání dne 3. 9. 2024, 5) účast u jednání dne 12. 11. 2024. Sazba odměny advokáta, který žalobce zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, částku 3 100 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 300 Kč za úkon. K těmto nákladům se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty činí 3 570 Kč. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činí na straně žalobce 22 570 Kč (= 2 000 + 5 x 3 100 +5 x 300 + 3 570).

15. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady na právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby: vyjádření k odvolání. Sazba odměny advokáta, který žalobce zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 1 900 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 450 Kč za úkon. K těmto nákladům se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty činí 493,50 Kč. Celkem náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalobce 2 843,50 Kč (= 1 900 + 450 + 493,50).

16. Náklady žalobce za řízení před soudy obou stupňů činí celkem 25 413,50 Kč (= 22 570 + 2 843,50).

17. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty za středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k nákladům odvolacího řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.).