o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a o náhradě nákladů řízení účastnic rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II).

2. Soud I. stupně uvedl, že tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkové částky [částka] jakožto jejího bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] zaplatila žalované uvedenou částku, a to třemi dílčími bezhotovostními převody ([částka], [částka] a [částka]). Platbu žalobkyně učinila v domnění, že plní svůj platný smluvně převzatý závazek vůči žalované, a to z dohody o společném postupu, respektive z dohody o rozdělení benefitů plynoucích z majetkové účasti žalované v projektu [anonymizováno], jež byly obě podepsány dne [datum], když povinnost uhradit částku [částka] vyplývala z předmětných dohod. Tato částka měla představovat jednorázový poplatek (investici) na vytvoření technologické struktury v souvislosti s projektem [anonymizováno], na kterém se dle dohod měly žalobkyně a žalovaná spolupodílet. Ode dne podpisu dohod však k žádné spolupráci, jež by odpovídala dohodám, mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo, žalobkyně tak žádné protiplnění neobdržela a jí uhrazená částka nebyla žalovanou vrácena. Za zásadní, z pohledu právního posouzení žalobkyně považovala to, že dohody ve skutečnosti žalovanou jako smluvní stranu nezavazují, neboť byly podepsány pouze panem [jméno] [příjmení], tedy pouze jedním z jednatelů žalované, přičemž dle společenské smlouvy žalované ve znění účinném k [datum] měli za společnost jednat vždy dva jednatelé společně, pokud šlo o právní jednání, která zavazují k plnění, jehož hodnota přesahuje částku [částka]. Žalobkyně tak vyslovila přesvědčení o tom, že jednání pana [jméno] [příjmení] spočívající v tom, že dne [datum] podepsal za žalovanou obě dohody, ve skutečnosti žalovanou nezavazuje, a žalované proto nevznikly z dohod ve vztahu k žalobkyni žádná práva ani povinnosti. Právní titul k přijetí platby [částka] od žalobkyně tak na straně žalované chybí, platba ve výši [částka] je majetkovým prospěchem žalované získaným bez právního důvodu, a žalobkyně má tak nárok na vrácení tohoto plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně jí ničeho nevrátila.

3. Soud I. stupně uvedl, že žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas. Žalovaná namítla, že obě dohody byly uzavřeny platně a žalovaná částka byla žalobkyní zaplacena jako plnění v souladu s řádně uzavřenými dohodami, neboť byť dohody byly formálně podepsány pouze jedním jednatelem žalované, ostatní jednatelé byli s tímto jednáním srozuměni a toto jednání schválili. Žalovaná s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedla, že dodatečné schválení (v poměrech dané věci žalovanou – poznámka odvolacího soudu) jednání neoprávněného zástupce (v poměrech dané věci jednatele žalované – poznámka odvolacího soudu) může proběhnout i konkludentně plněním závazků společnosti. Žalobkyní zaslané plnění odpovídá uzavřené dohodě o společném postupu, přičemž částka [částka] představuje poplatek za neodvolatelné právo žalobkyně podílet se na každé dílčí investici do odštěpných závodů.

4. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyně ve své replice uvedla, že v odkazovaném rozhodnutí NS šlo o jinou situaci, než je tomu v poměrech posuzované věci, když oprávněná osoba v rámci pěti týdnů od podpisu smlouvy poskytla druhé straně finanční plnění z této smlouvy. Za těchto okolností NS uzavřel, že takto poskytnuté plnění ze strany společnosti lze považovat za její dodatečné schválení (ratihabici) dané smlouvy, učiněné konkludentně, zaplacením. Namítla, že ačkoliv není upravena forma dodatečného schválení, vždy musí být zjevné, že k tomu oprávněná osoba projevuje vůli jako zástupce právnické osoby dodatečně schválit určité právní jednání, učiněné za právnickou osobu neoprávněným zástupcem, přičemž k dodatečnému schválení by mělo dojít bez zbytečného odkladu poté, kdy se o jednání, jakož i o tom, že je za ni učinil neoprávněný zástupce, právnická osoba dozví. V poměrech posuzované věci však nedošlo do doby podání vyjádření k žalobě, tedy po dobu tří a půl let od podpisu dohod, k žádnému, a to ani písemnému, ústnímu či konkludentnímu jednání druhého z jednatelů žalované, které by bylo možno považovat za schválení (ratihabici) dohod za žalovanou společnost.

5. Soud I. stupně poté, kdy uvedl, že mezi účastnicemi bylo nesporným, že žalovaná obdržela od žalobkyně dne [datum] celkem částku [částka] a že obě dohody ze dne [datum] za žalovanou podepsal jen jeden její jednatel, po provedeném dokazování a po citaci ust. § 164 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), upravujícího jednání statutárního orgánu za právnickou osobu, ust. § 440 odst. 1 o. z. upravujícího důsledek překročení zástupčího oprávnění zástupcem, ust. § 1746 odst. 2 o. z. upravujícího oprávnění uzavřít nepojmenovanou smlouvu a ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. upravujícího institut bezdůvodného obohacení, dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.

6. Soud I. stupně nejdříve zdůraznil podstatu žalobního žádání, tedy, že žalobkyně se domáhala vrácení jí dne [datum] uhrazené částky [částka] na podkladě dne [datum] podepsaných dohod o společném postupu a o rozdělení benefitů plynoucích z majetkové účasti žalované v projektu [anonymizováno]. Žalobkyně se domáhala vrácení této částky jako bezdůvodného obohacení s tím, že za žalovanou předmětné dohody podepsal toliko jeden její jednatel, ačkoliv pokud jde o právní jednání, která zavazují k plnění, jehož hodnota přesahuje částku [částka], měli za společnost jednat vždy dva jednatelé společně, pročež dle žalobkyně nevznikly žalované z dohod ve vztahu k žalobkyni žádná práva ani povinnosti a právní důvod platby v částce [částka] chybí.

7. Soud I. stupně však uvedl, že přestože není pochyb, že obě dohody byly za žalovanou podepsány toliko jedním z jednatelů v rozporu se společenskou smlouvou, dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobou uplatňovaného nároku, neboť z citovaných dohod, na základě nichž žalobkyně plnila, jednoznačně vyplývá právní důvod k přijetí platby ve výši [částka] na straně žalované, a proto nelze hovořit o majetkovém prospěchu získaném plněním bez právního důvodu. Povinnost tuto částku uhradit vyplývá z obou žalobkyní podepsaných dohod. Z dohody o společném postupu jednoznačně vyplývá, že uhrazení této částky znamená pro žalobkyni toliko neodvolatelné právo podílet se na každé dílčí investici do odštěpných závodů. Žalobkyně tak plnila na základě právního důvodu, tedy povinnosti jí uložené v předmětných dohodách, a protiplněním získala právo podílet se na každé další investici do odštěpných závodů, přičemž však ani z jedné z dohod nevyplývá, jaké investice, kdy a v jakém rozsahu mají být provedeny. Dohody žalobkyni nezaručovaly, že se jí investice (jednorázový poplatek) vrátí. Soud I. stupně dovětkem uvedl, že na tomto závěru ničeho nemění, že dohody byly za žalovanou podepsány toliko jedním z jejích jednatelů, zvláště pak za situace, kdy jednatelé žalované shodně ve svých čestných prohlášeních uvedli, že s jednáním jednatele [jméno] [příjmení] byli srozuměni a schválili je.

8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení, již vyčíslil částkou [částka] Lhůtu k plnění soud I. stupně zjevně stanovil podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním.

10. V něm nejdříve zopakovala podstatu svého žalobního nároku s tím, že zdůraznila, že jej opírala o to, že jednání pouze jednoho člena statutárního orgánu (žalované – poznámka odvolacího soudu) za situace, kdy působnost statutárního orgánu náleží více osobám a zakladatelské právní jednání vyžaduje, aby tyto osoby jako členové statutárního orgánu jednaly společně, společnost (žalovanou – poznámka odvolacího soudu) nezavazuje. V poměrech dané věci se tak jedná o to, že jednání [jméno] [příjmení] spočívající v tom, že dne [datum] podepsal„ za žalovanou“ obě dohody, ve skutečnosti žalovanou společnost nezavazuje, a tedy, že právní titul k přijetí platby na straně žalované zcela chybí. Dokazováním provedeným před soudem I. stupně, a to společenskou smlouvou a výpisem z obchodního rejstříku, bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že v rozhodné době byli za žalovanou společnost oprávněni jednat, pokud jde o právní jednání zavazující k plnění v hodnotě přes [částka], pouze dva jednatelé společně. Na žalovanou předložená„ čestná prohlášení“ jednatelů žalované [příjmení] [jméno] [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení] datovaná v dubnu 2022, kterými prohlašují, že jednání [jméno] [příjmení] spočívající v podpisu dohod„ za žalovanou“ údajně schválili, reagovala žalobkyně vyjádřením, v němž zdůraznila, že dle judikatury NS jednání, které může působit ratihabiční účinek, musí být adresovaným právním jednáním vůči druhé smluvní straně a musí být učiněno bez zbytečného odkladu poté, kdy se o jednání učiněném„ za společnost“ neoprávněným zástupcem, společnost dozví. Nic takového však žalovaná neprokazovala, když předložená čestná prohlášení byla učiněna zjevně účelově, s odstupem tří a půl roku po podpisu předmětných dohod a zjevně pouze v návaznosti na žalobou uplatněný nárok. Žalovaná nijak nedoložila, že by k ratihabičnímu jednání ze strany ostatních jednatelů vůči žalobkyni došlo bez zbytečného odkladu poté, co se o podpisu dohod [jméno] [příjmení] dozvěděli.

11. Žalobkyně namítla rozpornost závěrů soudu I. stupně, když na jedné straně soud I. stupně konstatoval, že není pochyb, že dohody byly za žalovanou podepsány pouze jedním z jednatelů v rozporu se společenskou smlouvou žalované, na straně druhé však dospěl k nedůvodnosti žalobou uplatňovaného nároku, neboť z citovaných dohod, na základě nichž žalobkyně plnila, vyplývá právní důvod k přijetí platby ve výši [částka] na straně žalované, a proto nelze hovořit o majetkovém prospěchu získaném plněním bez právního důvodu. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že pokud předmětné dohody jsou v rozporu se společenskou smlouvou podepsány jen jedním ze dvou jednatelů, pak je na místě závěr, že tyto dohody žalovanou společnost nezavazují. Postrádá elementární logiku, pakliže právě v těchto dohodách (které společnost nezavazují, tedy jí z dohod ve vztahu k žalobkyni nevznikly práva ani povinnosti), soud I. stupně shledal právní titul k přijetí platby na straně žalované, neboť právní jednání, které společnost nezavazuje, nemůže být právním titulem k přijetí jakéhokoli plnění. Na existenci nároku žalobkyně vůči žalované na vydání částky odpovídající platbě žalobkyně, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalované předmětnou částku v domnění, že plní na základě platně uzavřených dohod, přičemž k právnímu závěru, že dohody žalovanou společnost nezavazují, neboť nebyly uzavřeny jejím statutárním orgánem v „ plném obsazení“, žalobkyně dospěla teprve následně.

12. Žalobkyně vyčetla soudu I. stupně, že se nevypořádal s její argumentací stran žalovanou předložených čestných prohlášení jednatelů žalované [příjmení] [jméno] [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení], která byla datována v dubnu 2022, když soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pouze jednou větou konstatoval, že všichni jednatelé žalované shodně dle svých čestných prohlášení uvedli, že s jednáním jednatele [jméno] [příjmení] byli srozuměni a schválili je. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že právní jednání jednatele [jméno] [příjmení] spočívající v podpisu dohod za žalovanou bylo ze strany ostatních jednatelů žalované vůči žalobkyni účinně dodatečně schváleno (ratihabováno) ve smyslu ust. § 440 odst. 1 o. z., je toto právní posouzení nesprávné. Jak již žalobkyně argumentovala s odkazem na rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jednání, které může působit ratihabiční účinek, musí být jednak zjevným projevem vůle právnické osoby schválit konkrétní jednání učiněné za ni neoprávněným zástupcem a jednak musí být učiněno ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Takovéto jednání vůči žalobkyni nikdy učiněno nebylo a nelze za ně považovat čestná prohlášení jednatelů žalované, která požadavky na účinnost ratihabičního jednání nesplňují. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že dodatečné schválení není úkonem, o němž lze (jak to učinili jednatelé žalované) zpětně čestně prohlásit, že bylo učiněno, neznámo kdy, neznámo vůči komu a neznámo jakým konkrétním projevem vůle. Pokud kdokoli takovéto dodatečné schválení činí, tak musí jít o adresované právní jednání, tedy musí jít o konkrétní projev vůle činěný vůči někomu, ten někdo se musí o tomto úkonu dozvědět, musí být jeho adresátem. I případné konkludentní jednání (schválení) musí být jednáním, které má konkrétního adresáta. Nepřichází tak v úvahu (což učinili jednatelé žalované), aby bylo zpětně, po uplynutí tří a půl let od podpisu předmětných dohod, čestně prohlášeno (účelově pod tlakem podané žaloby), že ze strany jednatelů žalované schválení proběhlo, ale zároveň zde na straně žalobkyně není nikdo, vůči komu by v reálném čase bylo jakékoli skutečně prokazatelné konkrétní jednání, jež by bylo schválením dohod, učiněno. Žalobkyně závěrem uvedla, že k ratihabici musí dojít bez zbytečného odkladu (tedy v řádu dnů až týdnů) poté, co se o jednání, jakož i o tom, že je za společnost učinil neoprávněný zástupce, právnická osoba dozví. V poměrech dané věci jednatelé žalované při jednání soudu I. stupně konaném dne [datum] vypověděli, že se o podpisu dohod dozvěděli bezprostředně po jejich podpisu [jméno] [příjmení] jako jedním z jednatelů žalované, nicméně žalovaná nijak neprokázala, že by poté došlo k ratihabici uvedeného jednání [jméno] [příjmení] bez zbytečného odkladu.

13. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl.

14. Žalovaná k odvolání žalobkyně předně vyjádřila své přesvědčení o tom, že rozsudek soudu I. stupně je správný jak po věcné, tak i právní stránce, když soud I. stupně se vypořádal se všemi tvrzeními i důkazy, tyto správně vyhodnotil a správně dospěl k závěru o právním důvodu k přijetí platby na straně žalované, kdy tak nelze hovořit o majetkovém prospěchu získaném plněním bez právního důvodu. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně opakuje smyšlená tvrzení, jež byla provedeným dokazováním vyvrácena, i její právní hodnocení věci je nesprávné. Dále namítla, že žalobkyně ve svém odvolání neuvádí nová a pro věc podstatná tvrzení, se kterými by se soud I. stupně nevypořádal, v podstatě jen svá nepodložená tvrzení opakuje a ve zbytku je její odvolání polemikou se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

16. Odvolací soud nejprve uvádí, že shledává zcela správnou argumentaci žalobkyně stran povahy jednání, jímž dojde k dodatečnému schválení jednání, kdy se musí jednat o úkon bezodkladný a adresný, přičemž soud I. stupně se tím, zda žalovaná skutečně účinně jednání svého jednatele, jenž sám za žalovanou podepsal obě dohody, dodatečně schválila či nikoliv, dostatečně nezabýval, když jen uvedl, že jednatelé žalované byli s jednáním jednatele [příjmení] srozuměni a schválili je. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že soud I. stupně při jednání konaném dne [datum] žalovanou vyzval postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nejen k tvrzení tomu, kdy se dva jednatelé žalované o podpisu dohod třetím jednatelem [příjmení] dozvěděli, na což žalovaná po uvedeném poučení reagovala, ale i k tomu, jakým způsobem (jakým úkonem) žalovaná jednání jednatele [příjmení] dodatečně schválila, kdy se tak stalo, komu byl úkon adresován, na což však již žalovaná nereagovala, svá tvrzení nedoplnila. Pokud soud I. stupně měl za to, že k dodatečnému schválení účinně došlo, kdy v této otázce není jeho závěr zcela zřejmý, pak tento závěr neodpovídá nejen dosud provedeným důkazům, ale byl učiněn za situace, kdy žalovaná v tomto směru ničeho přes výzvu soudu I. stupně netvrdila. Pak by, co se týče této otázky, nebyl závěr soudu I. stupně prozatím udržitelný, rozhodnutí soudu I. stupně by nemohlo obstát.

17. Právě uvedené pochybení soudu I. stupně však nezakládá věcnou nesprávnost rozhodnutí, neboť jak skutkový závěr, že předmětné jednání jednatele [příjmení] bylo dodatečně schváleno žalovanou, tak i skutkový závěr opačný, vede k tomu, že žalobkyně se vydání jí vyplacené částky od žalované úspěšně domáhat nemůže.

18. Pokud totiž bylo jednání jednatele [příjmení] dodatečně schváleno žalovanou, pak žalobkyní bylo plněno dle platně uzavřených dohod zavazujících obě účastnice, tedy i žalovanou (srov. ust. § 440 odst. 1 o. z.), přičemž soud I. stupně správně vysvětlil povahu protiplnění žalobkyní provedené úplaty, kdy s hodnocením povahy protiplnění (získání práva podílet se na budoucích investicích) ani žalobkyně v odvolání nijak nepolemizovala.

19. Pokud jednání jednatele [příjmení] dodatečně schváleno žalovanou nebylo, pak žalované nesvědčí (respektive ji netíží) pasivní legitimace, tedy povinnost, jíž má korespondovat (případně – jak dále odvolací soud rozvádí) právo žalobkyně, kdy pasivně legitimovaným subjektem je osoba, která za„ žalovanou“ dohody podepsala, t.j. jednatel [příjmení], jenž své zástupčí oprávnění překročil.

20. Za situace, kdy by žalobkyně byla v dobré víře, že jednatel [příjmení] byl oprávněn dohody podepsat (ve smyslu, že své zástupčí oprávnění nepřekračuje), byl by z dohod zavázán sám (a pokud by z nich plynula konkrétní povinnost pro„ žalovanou“, mohla by žalobkyně po něm požadovat, aby tuto povinnost splnil), či by se po něm mohla domáhat náhrady škody, pokud jí vznikla (srov. ust. § 440 odst. 2 o. z.).

21. Za situace, kdy by žalobkyně nebyla v dobré víře, že jednatel [příjmení] byl oprávněn dohody podepsat, přičemž odvolací soud poukazuje na její argumentaci uvedenou v bodě 7 repliky ze dne [datum] /z níž dovozuje, že v dobré víře být nemohla, když způsob zastupování žalované členy statutárního orgánu byl zapsán v obchodním rejstříku, přičemž nedostatek dobré víry třetí osoby (v poměrech dané věci žalobkyně – poznámka odvolacího soudu) vede k tomu, že dodatečně neschválené právní jednání neváže ani zastoupenou právnickou osobu, ani neoprávněného zástupce (v poměrech dané věci jednatele [příjmení] – poznámka odvolacího soudu) /, pak by žalobkyně mohla chtít vrátit jí poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení, avšak opět po zástupci žalované, jenž své zástupčí oprávnění překročil, tedy jednateli [příjmení], neboť obě dohody ve skutečnosti vůbec nebyly uzavřeny, šlo o jednání zdánlivá /srov. Komentář k ust. § 440 Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]), 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2022; zdroj: [webová adresa]

22. Za situace, kdy by žalobkyně nebyla v dobré víře, že jednatel [příjmení] byl oprávněn dohody podepsat, bezdůvodného obohacení by se po žalované mohla domáhat jen za splnění podmínek ust. § 2995 o. z. /srov. Komentář k ust. § 440 Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]), 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2022; zdroj: [webová adresa], dle něhož vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby (v poměrech dané věci žalované – poznámka odvolacího soudu), vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Žalobkyně však v uvedeném směru ničeho netvrdila, na jí popsaný skutkový stav, z něhož dovozuje své právo na vrácení jí vyplacené částky, aplikovat ust. § 2995 o. z. nelze. Nebyl tak již důvod posuzovat, zda by žalobkyně vůbec byla oprávněna uplatnit výhradu nevázanosti žalované jednáním překračujícím zástupčí oprávnění jednoho z jejich jednatelů k výlučnému podpisu smluv.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. O náhradě nákladů řízení účastnic soud I. stupně rozhodl důvodně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalované, nerozhodl však správně o jejich výši, když jakkoli správně identifikoval tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání) a správně vycházel z odměny ve výši [částka] za každý z těchto úkonů, správně do náhrady nákladů zahrnul i paušální náhradu výdajů po [částka] ke každému úkonu právní služby, přičemž odměnu a paušální náhrady správně navýšil o 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je právní zástupce žalované plátcem, opomněl ale úkon právní služby spočívající v účasti právního zástupce žalované při jednání konaném dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku.

25. V řízení před soudem I. stupně úspěšné žalované tak přísluší náklady ve výši [částka] odpovídající nákladům zastoupení žalované advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 3 úkony právní služby dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání konaném dne [datum]), z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 1 úkon právní služby dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast při jednání konaném dne [datum]), čtyř režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je právní zástupce žalované plátcem.

26. Odvolací soud tak rozsudek soudu I. stupně v jeho nákladovém výroku za užití ust. § 220 o. s. ř. změnil stran výše nákladů, jinak i nákladový výrok potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

28. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náklady ve výši [částka] odpovídající nákladům zastoupení žalované advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je právní zástupce žalované plátcem.

29. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.