o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 C 9/2016 - 16,

1. V řízení, které bylo zahájeno dne [datum], se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušnestvím a na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku dne [datum] odvolání. Následně bylo řízení přerušeno z důvodu, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalované a povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vzal Městský soud v Praze na vědomí splnění oddlužení a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne [datum] zpět z důvodu, že předmětná pohledávka se (v důsledku oddlužení žalované) stala nevymahatelnou. Má však za to, že by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť její nárok byl důvodný, přičemž k odpadnutí předmětu sporu došlo jednáním žalované, která v průběhu tohoto řízení požádala o oddlužení. To, že dojde k zahájení insolvenčního řízení a k oddlužení žalované, žalobkyně nemohla předvídat.

2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas, odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení zastavil.

3. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že zavinění na zastavení řízení (ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.) nelze shledat na straně žádné z účastnic. Žalobkyni nelze z tohoto pohledu klást k tíži, že vzala svou žalobu (aniž by jí bylo cokoliv plněno) zpět, pokud tak učinila z důvodu, že její (nepravomocně) přisouzená pohledávka se v důsledku oddlužení žalované (k němuž došlo v rámci insolvenčního řízení zahájeného po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně) stala nevymahatelnou. Ani žalované však nelze vyčítat, že využila svého práva podat insolvenční návrh, a nadto by jí ani nebylo lze (po splnění oddlužení) povinnost k náhradě nákladů řízení uložit. Je tomu tak proto, že nárok na náhradu nákladů řízení tvoří příslušenství pohledávky, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení, a proto se i na něj vztahuje osvobození dle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 62/2014).

4. O vrácení soudního poplatku za odvolání (sníženého o 20 %) bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť k zastavení řízení došlo před tím, než bylo zahájeno jednání před odvolacím soudem Soudní poplatek bude žalované vrácen z účtu soudu I. stupně, na který byl zaplacen.