o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal odstranění článku Organizátoři [název] [Událost] ukradli [Předmět]. Majitelé práv se brání zveřejněného dne [datum] žalovanou, uveřejnění omluvy ve znění uvedeném ve výroku III rozsudku soudu prvního stupně a odškodnění za poškození dobrého jména ve výši 200 000 Kč. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodech 1 až 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodech 9 až 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I až IV) a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované ve výši 90 992 Kč (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku nedůsledně či vůbec nekonkretizoval povahu výroků žalované a při jejich hodnocení postupoval neobjektivně a jednostranně. Žalobce považuje za klíčové vyhodnotit pravdivost jednotlivých výroků žalované publikovaných v napadeném článku. Co se týče skutkového tvrzení žalované o tom, že žalobce je organizátorem [Událost] v [adresa], žalovaná tím fakticky tvrdí, že žalobce je jednou z osob, jež ukradla [Předmět]. Žalobce nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že pokud se nepovažuje za organizátora [Událost], tak se jej tento výrok nemůže dotknout. Vlastní hodnocení žalobce není v tomto ohledu podstatné. Pokud by byl akceptován závěr soudu prvého stupně, že pokud se někdo nepovažuje za člena nějaké skupiny, tak se jej nemůže dotknout tvrzení druhé osoby, že do této skupiny patří a že tato skupina spáchala nějaký konkrétní akt, tak by se dospělo ke stavu, kdy by bylo jakékoliv fyzické osobě znemožněno domáhat se ochrany osobnosti u všech výroků, jež by ji přiřazovali k jakékoliv skupině, jež se dopouští protiprávního jednání. Samotný výrok jednak není pravdivý a jednak je způsobilý snížit vážnost žalobce u veřejnosti. Proto je tento skutkový výrok žalované zásahem do osobnostních práv žalobce. Co se týče skutkového tvrzení žalované o tom, že žalobce patří do skupiny [název] a [název] scény, soud prvního stupně pochybil v úvaze, že kritika [stát] či projev nesouhlasu s jejím vyzbrojováním ze strany České republiky ze strany žalobce automaticky znamená, že žalobce je členem [název] scény. Ze skutečnosti, že někdo kritizuje určité konkrétní kroky jednoho subjektu sporu, rozhodně nevyplývá, že podporuje subjekt, jenž je s ním ve [činnost] konfliktu. Pro zahrnutí žalobce coby člena [název] scény jsou tedy podstatné pouze ty důkazy, jež přímo prokazují jeho subjektivní vztah k hodnocení [národ]. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že žalovaná neunesla důkazní břemeno, neboť nepředložila jediný důkaz, na jehož základě by bylo možno vyvodit závěr, že žalobce má k [národ] pozitivní vztah, natožpak, že je členem [název] scény. Jediný důkaz, jenž obsahuje přímé doložení subjektivního vztahu žalobce k [národ] ([www] příspěvek žalobce se slovy „nikdy jsem nebyl příznivcem [stát]“), naopak prokazuje opak a vyvrací závěr soudu prvního stupně. Ten se s tímto důkazem přesvědčivě nevypořádal, když k němu uvedl pouze to, že žalobce vyjadřuje antipatie k [stát] i k [národnost]. Z této skutečnosti však nelze vyvodit, že žalobce zastává [název] postoje. Co se týče výroku žalované, že žalobce na [Událost] dne [datum] přizval i nechvalně známé [název] a [název] [skupina], jedná se o nepravdivé skutkové tvrzení, a nikoliv o hodnotící soud žalované. V rámci všech provedených důkazů nebylo před soudem prvního stupně zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že žalobce radikální křídla [osob] různých [název] obecně známých jako „[skupina]“ na jím svolanou [Událost] přizval. Jakožto svolavatel [Událost] neměl k dispozici žádné právní nástroje, jak zabránit v účasti na jím svolané [Událost] určité skupině osob, a byl tedy nucen tolerovat přítomnost každé jedné osoby či skupiny osob, která se rozhodla jím svolané [Událost] zúčastnit. Žalobce současně sporuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že bylo prokázáno, že umožnil skupině [skupina] se jím svolané [Událost] zúčastnit. Tento závěr soud vyvodil z jediného příspěvku na [www] skupině [název] z [adresa] ze dne [datum]. Věrohodnost takového příspěvku publikovaného anonymní osobou lze hodnotit jako vysoce dubiózní. Nejedná se o jakékoliv vyjádření žalobce, nýbrž neznámé třetí osoby. Vyvození skutkového závěru ze strany soudu prvního stupně, že tento anonymní příspěvek je důkazem existence jakékoliv dohody mezi žalobcem a [skupina] o jejich účasti na žalobcem svolané [Událost], považuje žalobce za neopodstatněné a nesprávné. Taková dohoda nikdy neexistovala a nebyla nijak prokázána. Naopak, pokud soud prvního stupně sám v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že žalovaná neprokázala skutečnost, že žalobce [skupina] na jím svolanou [Událost] přizval, pak měl v tomto bodě žalobě bez dalšího vyhovět. Rozhodnout v neprospěch žalobce pouze na základě anonymního příspěvku na sociální síti [www] pak žalobce nepovažuje za hodnocení důkazů volné, nýbrž za hodnocení důkazů svévolné. Konečně pak žalobce považuje za vadný i závěr soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nemajetkové újmy. Soud prvního stupně se dle názoru žalobce zmýlil, když nemajetkovou újmu zaměnil za ušlý zisk, jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku. Účelem náhrady nemajetkové újmy není poskytnutí kompenzace za zmařenou obchodní či profesní příležitost (neobsazení do filmových rolí), nýbrž náhrada v penězích za újmu na osobnostních právech osoby, do nichž bylo druhým subjektem protiprávně zasaženo. Za situace, kdy subjektem, jenž se tohoto zásahu dopustil, je zpravodajský web s dosahem desetitisíců až statisíců sledujících, lze učinit závěr o tom, že morální satisfakce v podobě omluvy za předmětný zásah není dostačující, a přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích je proto adekvátní. Soud prvního stupně však tuto právně relevantní skutečnost, tedy že byla zveřejněna nepravdivá informace na hojně navštěvovaných stránkách internetového média a že je fakticky neodstranitelná, vůbec nezvážil a založil svůj závěr na mylné úvaze o neexistenci ztráty profesních příležitostí či jiné prokazatelné škody.

5. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek za správný a že předmětný článek nijak nezasahuje do osobnostních práv žalobce. Kritika žalobce uveřejněná v předmětném článku je oprávněná a přiměřená, založená především na hodnotících soudech, které jsou chráněny jako jedna ze složek práva na svobodu projevu. Jediným skutkovým tvrzením v předmětném článku týkajícím se žalobce jakožto organizátora [adresa] [Událost] je tvrzení, že žalobce je uveden na poutačích k [Událost], a sice právě na těch s [Předmět] [jméno FO]. Tvrzení žalované uvedené v článku je pravdivé, neboť žalobce na poutačích uveden byl. V úvodu článku žalovaná zařadila žalobce do skupiny osob, které souhrnně označila jako „známá jména [název] a [název] [název] scény.“ I toto hodnocení má pravdivý základ. Žalovaná neoznačila žalobce za [název] [osob]. Slovní spojení „[název] a [název] [název] scéna“ použila v úvodu předmětného článku jako souhrnné označení více osob včetně žalobce. Toto označení nemohlo mít vůči žalobci dehonestační účinek, neboť v další části článku se podrobněji rozebírá osoba žalobce a o [název] názorech se zde neuvádí ničeho. Nicméně struktura, jednostrannost a nekorektnost zveřejňovaných příspěvků žalobce na sociálních sítích umožňuje oprávněný hodnotící soud o jeho [název] sympatiích.

6. Jelikož žalobce ve svém odvolání změnil svůj žalobní návrh a dále v průběhu jednání před odvolacím soudem konaného dne 10. 4. 2025 uvedl, že nově požaduje peněžité zadostiučinění pouze ve výši 100 000 Kč, rozhodl odvolací soud o částečném zpětvzetí žaloby a částečné změně žaloby usnesením ze dne 10. 4. 2025, č. j. [spisová značka]. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal jen požadavek žalobce na odstranění výroku, že žalobce patří do skupiny známých jmen [název] scény, a výroku, že žalobce přizval na [Událost] i nechvalně známé [název] a [název] [skupina], dále požadavek na uveřejnění konstatování na [www], že nyní uvedené výroky jsou nepravdivé a chybné, a konečně požadavek na peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za uveřejnění nyní uvedených dvou výroků o žalobci.

7. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu připuštěné změny žaloby rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva, které tedy již odvolací soud znovu neopakuje, a učinil správný závěr o skutkovém stavu; dospěl ale k dílčímu nesprávnému právnímu posouzení věci.

9. U výroku, že žalobce přizval na [Událost] [skupina], žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání pravdivosti tohoto svého sdělení, když po poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř., které obdržela v průběhu jednání konaného dne 10. 4. 2025, nenavrhla žádný nový důkaz, byť z dosud provedeného dokazování pravdivost tohoto tvrzení nevyplývá. Z důkazů provedených soudem prvního stupně neplyne (není prokázáno), že by osobně žalobce pozval [skupina] na [Událost], či je vyzval, aby se [Událost] zúčastnili. To ostatně shledal také soud prvního stupně v bodě 118 odůvodnění svého rozsudku. Jeho závěr o tom, že konkrétně žalobce „umožnil“ [skupina], aby se [Událost] zúčastnili, je nepodložený a také nesrozumitelný, neboť skutečně svolatelé veřejných [Událost] nemají ve své moci, kdo se takových [Událost] účastní a kdo ne, jak správně žalobce v odvolání namítá. Jedná se přitom o tvrzení, které je objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, konkrétně do jeho cti a dobré pověsti, jelikož veřejnosti sděluje, že žalobce na [Událost] přizval skupinu osob, která se následně na tomto [Událost] dopustila výtržností a jiné protiprávní činnosti, což by jistě nešlo ke cti žádnému organizátorovi veřejného [Událost]. Nic takového nebylo ve vztahu k žalobci prokázáno přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

10. V tomto ohledu je tak důvodný nárok žalobce, aby žalovaná byla povinna toto tvrzení z napadeného článku odstranit a uveřejnit sdělení o tom, že toto tvrzení je nepravdivé. K tomuto sdělení odvolací soud poznamenává, že sice není zcela tradiční požadovat jako satisfakci zveřejnění jen konstatování (sdělení) vydavatele o nepravdivosti bez současného vyjádření omluvy, avšak odvolací soud shledává, že i takové sdělení bez omluvy je sto přinést žalobci satisfakci, neboť se veřejnost dozví, že nebyl pravdivý difamační výrok o něm zveřejněný.

11. Ohledně výroku, že žalobce je známým jménem [název] scény, odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o hodnotící soud a že je zde reálný základ k tomu, aby žalovaná mohla takovýto hodnotící soud učinit.

12. Faktem je, že z provedeného dokazování a skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobce [stát] nebo [národ] politické vedení výslovně podporoval. Nicméně v celkovém kontextu postoje žalobce a jeho opakovaného veřejného vyjadřování (zejm. prostřednictvím [www] příspěvků) bylo prokázáno, že v otevřeném [činnost] konfliktu mezi agresorem, kterým je [stát], a [stát], která se této agresi brání, žalobce dlouhodobě kritizuje výhradně [stát] a záležitosti týkající se [stát]. Není žádné jeho vyjádření zmiňující primární skutečnost, že [činnost] proti [stát] vyvolalo [stát], že [stát] už několik let část [stát] [Anonymizováno], že způsobilo [Anonymizováno]. Pokud v daném kontextu zaznívá opakovaná kritika napadené strany, aniž by zároveň zaznívala kritika strany agresora, tak je možné na základě toho učinit hodnotící soud, že autor takových vyjádření nepřímo podporuje, straní nebo jinak preferuje stranu, kterou nekritizuje, tj. stranu agresora. Takový žalovanou učiněný hodnotící soud o [název] postoji žalobce je kritickým názorem, který je přípustný, má rozumný podklad a nebyl sdělen excesivním (vulgárním nebo jinak nepřípustným) způsobem.

13. Z toho důvodu tak nárok žalobce na odstranění tohoto tvrzení a uveřejnění sdělení žalované o tom, že toto tvrzení je nepravdivé, není důvodný.

14. Odvolací soud se dále zabýval nárokem žalobce na přiznání peněžitého zadostiučinění za zveřejnění nepravdivé informace o tom, že přizval [skupina] na veřejné [Událost].

15. Odvolací soud zohlednil zejména skutečnost, že žalovaná napadený článek zveřejnila v celostátně působícím zpravodajském médiu jednoduše dosažitelném veřejností pomocí internetu. Za této situace typicky není jen morální satisfakce dostačující, přičemž zde nejsou žádné výjimečné okolnosti, které by vedly odvolací soud k závěru, že by v tomto případě mohla morální satisfakce plně zhojit poškození osobnostní sféry žalobce. Proto odvolací soud shledal, že žalobce má nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích.

16. V předmětné věci byla žalobcem žádána částka 100 000 Kč za dvě svým významem srovnatelná tvrzení žalované o žalobci v rámci jednoho článku, přičemž jedno tvrzení odvolací soud shledal jako oprávněné a druhé jako neoprávněné. Přiměřenou satisfakci tudíž činí částka 50 000 Kč.

17. Ve světle výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, II, III a IV částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž ve zbytku jej (ve smyslu připuštěné změny žaloby) potvrdil dle § 219 o. s. ř.

18. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím byl automaticky odklizen nákladový výrok V rozsudku soudu prvního stupně.

19. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel odvolací soud z následujících úvah. Žalobce původně požadoval odstranění celého napadeného článku, uveřejnění omluvy a zaplacení peněžité satisfakce, přičemž předmětem žaloby učinil tři tvrzení (výroky žalované), tedy že organizátoři [Událost] v [adresa] (mezi nimi i žalobce) ukradli [Předmět] s [jméno FO], že žalobce je známým jménem [název] a [název] [název] scény a že žalobce na [Událost] dne [datum] přizval i nechvalně známé [název] a [název] [skupina]. Z těchto tří výroků byl žalobce úspěšný ohledně jednoho výroku (co do základu a též co do morální i relutární satisfakce), přičemž ohledně dalších dvou úspěšný nebyl (jelikož žaloba ohledně tvrzení o krádeži [Předmět] s [jméno FO] byla vzat zpět nikoliv pro chování žalované, považuje se i ohledně tohoto tvrzení žalobce za neúspěšného v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud tak uzavírá, že žalobce byl úspěšný v cca 33 %, žalovaná v 67 %, tudíž žalobce je povinen nahradit žalované 34 % nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

20. Náklady řízení na straně žalované sestávají z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Konkrétně jde o tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne 22. 9. 2023, 3) účast na jednání před soudem prvního stupně dne 6. 3. 2024, 4) vyjádření ze dne 20. 3. 2024, 5) vyjádření ze dne 4. 4. 2024, 6) účast na jednání před soudem prvního stupně dne 17. 5. 2024, 7) vyjádření ze dne 21. 5. 2024, 8) účast na jednání před soudem prvního stupně dne 31. 5. 2024, 9) vyjádření k odvolání ze dne 11. 9. 2024, 10) účast na jednání před odvolacím soudem dne 10. 4. 2025 a 11) účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 6. 2025. S úkony ad 1) až 9) je spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 3 100 Kč za úkon a paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za úkon. S úkonem ad 10) je spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 9 100 Kč a s úkonem ad 11) je spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 5 100 Kč, přičemž s oběma těmito úkony je spojena paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za úkon. K nákladům žalované patří podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalované je plátcem této daně. Náklady žalované tedy výsledně činily 55 297 Kč [=(3100*9+300*9+9100+5100+450*2)*1,21]. Odvolací soud pak přiznal žalované náhradu 34 % jejích nákladů, tj. 18 801 Kč. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).