o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany svých osobnostních práv, do nichž měl žalovaný zasáhnout tím, že v září 2023 opakovaně vyvěsil v prostorách domu na adrese [Jméno žalovaného B] 382/30, [adresa], letáky s nadpisem „POZOR! Zločinec [právnická osoba]!“, s fotografií žalobce, pocházející z bezpečnostní kamery matky žalovaného, paní [jméno FO], a s textem: „Jak možná víte, v poslední době se naše budova dostala pod útok molotovových koktejlů. Video sledování slouží jako naše první obranná linie proti takovým útokům. V pátek 16. 9. 23 se mladý neznámý muž, který není obyvatelem této budovy, pokusil vyřadit z provozu jednu z bezpečnostních kamer. V případě jakýchkoliv informací o podezřelém volejte na číslo [tel. číslo].“ Žalovaný v tomto letáku úmyslně propojil žalobce s útokem molotovovými koktejly, k němuž mělo dojít v noci [datum], a žalobce je zde označován jako zločinec a pachatel žhářského útoku. Není pravda, že by se žalobce pokusil vyřadit z provozu bezpečnostní kameru, pouze ji pootočil, aby nezabírala prostory sousedního pozemku. Nepravdivá tvrzení, která byla v letáku uvedena, značnou měrou ohrozila vážnost žalobce u spoluobčanů, zejména jeho sousedů, jimiž je nyní vnímán jako zločinec a národnostně motivovaný útočník. Újmu, kterou mu žalovaný takto způsobil, žalobce požaduje odčinit písemnou omluvou v navrženém znění a poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši [částka].

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v odstavci 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění: „Omlouvám se panu [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] domu [adresa] a ve kterých jsem pana [Jméno žalobce] označil neoprávněně za zločince“ (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž žalobce žádal omluvu za to, že byla bez právního důvodu a nepřiměřeným způsobem užita jeho podobizna, a v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výroky II a III). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné a přípustné odvolání, jímž napadl vyhovující výrok o věci samé (I) a výrok o nákladech řízení (IV). Nesouhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně a je přesvědčen, že nadpis letáku „POZOR! Zločinec [právnická osoba]!“ nelze dávat do souvislosti s osobou žalobce, resp. nelze dovozovat, že by „zločincem“ byla míněna osoba na fotografii, tedy žalobce. V tomto případě se jedná o ničím neodůvodněný závěr soudu prvního stupně. Nadpis se vztahoval k tomu, co bylo v letáku dále uvedeno, totiž že budova se dostala pod útok molotovových koktejlů. Dále je v letáku popsána událost týkající se manipulace s bezpečnostní kamerou spolu s výzvou k identifikaci osoby zachycené na fotografii, nikoliv že by tato osoba byla označována za zločince. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce označil odvolací argumentaci žalovaného za zcela účelovou, neboť z toho, jak je leták koncipován (jako westernový plakát), musí v běžném pozorovateli vyvolat dojem, že osoba na fotografii (žalobce) je „zločinec na svobodě“, a je zde naznačena i souvislost mezi touto osobou a útokem tzv. molotovovými koktejly. Žalobce dále uvedl, že žalovaný jeho totožnost dobře znal a že účelem vyvěšení letáku nebylo jeho ztotožnění, nýbrž že žalovaný se jej snažil záměrně dehonestovat. O tom svědčí i to, že v letáku bylo uvedeno telefonní číslo [tel. číslo][tel. číslo]“, které nepatří žalovanému, nýbrž bylo zvoleno patrně zcela náhodně (jedná se o telefonní číslo [tel. číslo] [právnická osoba]). Co se týče bezpečnostní kamery, ta byla na pozemku matky žalovaného umístěna nejpozději dne [datum], a to tak, že snímala i sousední pozemek a okna bytového domu, v němž bydlí žalobce. Žalobce požádal žalovaného a jeho matku, aby kameru pootočili, čemuž v jeho přítomnosti vyhověli, ale následně ji nasměrovali opět do původní polohy. Poté, co mu v tomto ohledu odmítla pomoci policie, přistoupil žalobce ke svépomoci a kameru otočil tak, aby nesnímala sousední nemovitosti. Nestalo se tak za tmy, ale ještě před setměním (dne [datum] v 19:44 hodin), a žalobce tedy nejednal nijak skrytě. Byl si navíc vědom toho, že kamera jej zachytí, a označovat jeho jednání za jednání zločince, je nutno mít v každém případě za excesivní. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve vyhovujícím výroku I jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] udělil žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř., že je třeba, aby prokázal své tvrzení (uváděné již v řízení před soudem prvního stupně – viz podání žalobce ze dne [datum]), že žalovaný jej v době incidentu znal. Žalobce na poučení odvolacího soudu reagoval podáním ze dne [datum], v němž označil k důkazu videozáznamy ze dne [datum] a [datum], zápis ze shromáždění Společenství vlastníků jednotek domu Rezidence Nikolajka ze dne [datum], webovou stránku a výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO].

7. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno FO], při němž byly současně přehrány i žalobcem předložené videozáznamy (datované dne [datum] a [datum]). Z výpovědi svědkyně, která je životní partnerkou žalobce a spolu s ním žije v bytovém domě na adrese [Jméno žalovaného B] [adresa], odvolací soud zjistil, že pozemek tohoto bytového domu „ve vnitrobloku“ sousedí s pozemkem, který patří matce žalovaného, pozemky jsou odděleny plotem. Z blízkosti tohoto plotu jsou i záběry, které jsou zachyceny na videích a které svědkyně časově situovala tak, že musely být pořízeny v období května až září 2023, kdy se řešila situace okolo stavby probíhající na pozemku matky žalovaného, paní [jméno FO]. Videa zachycují některé z více situací, k nimž zde v této době docházelo. Žalobce chtěl zpravidla paní [jméno FO] o něco požádat, např. aby dělníci ze stavby neházeli zeminu na jejich pozemek. Některým situacím byla přítomna i svědkyně, která se ale držela vpovzdálí, neboť to obvykle končilo tím, že paní [jméno FO] nebo i žalovaný kropili příchozí vodou, někdy i s příměsí nějaké další látky, a svědkyně nechtěla mít potřísněné šaty. Žalovaný zde byl přítomen na začátku a pak i na konci léta 2023. [jméno FO] konci léta spolu účastníci u plotu hovořili, svědkyně tento rozhovor vyslechla. Šli tehdy se žalobcem poprosit paní [jméno FO], aby natočila bezpečnostní kameru na svém pozemku tak, aby nemířila do jejich oken. [jméno FO] vyběhla a začala na ně křičet, objevil se tam ale i žalovaný, který byl naopak klidný a tvářil se vstřícně. Žalobce a žalovaný spolu chvilku mluvili a žalovaný poté kameru pootočil jinam. Jednalo se o kameru na dálkové ovládání z mobilního telefonu, která byla ještě týž večer znovu natočená původním směrem. Svědkyně je obeznámena i s obsahem předmětného letáku, na který ji a žalobce upozornili lidé ze sousedního domu, od nichž ví, že byl rozvěšen po chodbách, ve výtahu, v garáži. Svědkyně dále popsala situace zachycené na videozáznamech. [jméno FO] videu (označeném datem [datum]), které natočil žalobce, jehož hlas je v záznamu slyšet, je vidět zástěnu (modrou a zelenou plachtu) nacházející se na pozemku paní [jméno FO]. Při záběru zblízka je za zástěnou vidět ženu, kterou svědkyně identifikovala jako matku žalovaného, paní [jméno FO]. Ta v ruce drží nádobu a snaží se natáčejícího odehnat tím, že z této nádoby vylévá jeho směrem nějakou tekutinu. Za zástěnou je v rohu vidět i další postavu, muže, který hledí směrem k natáčejícímu a kterého svědkyně identifikovala jako žalovaného. [jméno FO] dalším videu (označeném datem [datum]), které dle svědkyně natočil pan [jméno FO], je vidět dvě postavy nedaleko plotu, které svědkyně identifikovala jako sebe a žalobce. Z druhé strany plotu se k nim opatrně blíží muž (dle svědkyně žalovaný) se stříkací pistolkou v ruce, „vystřelí“ jejich směrem a vrací se zpět[Anonymizováno]

8. Ze zápisu ze zasedání shromáždění „Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], [adresa] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že na tomto shromáždění se projednával mimo jiné postup společenství při stavbě zahradního altánu na pozemku vlastnice [jméno FO], jež byla shromáždění osobně přítomna. [jméno FO] představila svůj záměr využít stavbu coby ateliér ke své činnosti akademické malířky, vlastníci se pak vyjadřovali k užívání společných prostor v souvislosti se stavební činností. [jméno FO] shromáždění vystoupil (jako zmocněnec jednoho z vlastníků) i žalobce, který zde prezentoval fotografie z probíhající stavby a také většinově odmítavý postoj k ní ze strany vlastníků sousedního domu.

9. Žalobcem navržený výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť skutečnosti, které měly být jeho výpovědí objasněny, byly zjištěny již ze samotného videozáznamu, pořízeného tímto svědkem, a z výpovědi svědkyně [jméno FO]. Při hodnocení její výpovědi vzal odvolací soud v úvahu, že se jedná o osobu žalobci blízkou, což je okolnost obecně způsobilá ovlivnit svědkovu věrohodnost, v daném případě však žádné takové skutečnosti, pro které by bylo namístě o výpovědi svědkyně pochybovat, najevo nevyšly. Svědkyně vypovídala přesvědčivě a s jistotou, vylíčené události byla schopna přiměřeně zasadit do časového i místního kontextu a tyto souvislosti zdůvodnit. Ostatně ani účastníci, zejména žalovaný, nevznesli proti výpovědi svědkyně žádné námitky, a tato výpověď nekoliduje ani s ostatními v řízení provedenými důkazy.

10. Odvolací soud dále neprovedl důkazy navržené žalobcem k prokázání toho, že telefonní číslo [tel. číslo] v letáku, na které měly být předány případné informace k totožnosti osoby zachycené na snímku z bezpečnostní kamery, nepatří žalovanému. Toto tvrzení žalobce uplatnil až v odvolacím řízení, a jedná se tak o nepřípustnou novotu, k níž není možno přihlížet (a není tak ani důvod ji prokazovat; § 205a, § 213 odst. 5 o. s. ř.). Proveden nebyl ani důkaz navržený žalovaným, a sice výslech svědkyně [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] se měla dle návrhu žalovaného vyjádřit k provedeným důkazům a k tomu, zda žalovaný mohl žalobce na fotografii z bezpečnostní kamery na základě jejich předchozího kontaktu rozpoznat. V zásadě tak byla navržena k hodnotícím úsudkům, a nikoliv k potvrzení či vyvrácení faktů. Až v závěrečném přednesu žalovaný uvedl, že svědkyně [jméno FO] by mohla potvrdit, že se od sedmého měsíce do začátku devátého měsíce roku 2023 nezdržoval v České republice, nýbrž pobýval ve Spojených státech. Žalovaný blíže neupřesnil, proč by tato skutečnost měla být pro skutkové závěry soudu významná, a ani odvolací soud ji nepovažuje za natolik podstatnou, aby k ní bylo potřebné svědkyni vyslechnout. To, že žalovaný měl ve shora uvedeném období pobývat v zahraničí, nezpochybňuje autenticitu k důkazu provedených videozáznamů, minimálně těch, které jsou z konce června 2023 a které žalobce, pokud jde o jejich obsahovou stránku, nijak nerozporoval. Stejně tak tím není zpochybněno zjištění stran setkání účastníků v polovině září 2023, při němž byl žalovaný požádán o natočení bezpečnostní kamery tak, aby nesnímala sousední pozemek. Konečně ani to, že to byl právě on, kdo snímek z bezpečnostní kamery ze dne [datum] využil ke zhotovení předmětného letáku, jenž poprvé rozvěsil v domě dne [datum], žalovaný nikdy nepopíral.

11. Podstatné skutečnosti, které z provedeného dokazování vyplynuly, tak spočívají v tom, že žalobce musel být v době, kdy došlo k vyhotovení a rozvěšení letáku, osobou dobře známou nejen matce žalovaného [jméno FO], ale i samotnému žalovanému. Podoba žalobce, tak jak ji zachytila bezpečnostní kamera, je natolik zřetelná, aby v ní bylo možno žalobce rozpoznat. Tvrdí-li žalovaný opak, vyznívá toto tvrzení velmi nevěrohodně, a to i s ohledem na to, že krátce před pořízením kamerového snímku se s ním žalobce „u plotu“ setkal a požádal ho o natočení kamery jiným směrem. V tomto ohledu není správný ani skutkový závěr soudu prvního stupně, že k výzvě ohledně nasměrování kamery přistoupil žalobce poprvé „prostřednictvím SVJ“ až dne [datum] (to žalobce ani netvrdil, když v podání ze dne [datum] pouze zmínil, že se i poté snažil věc vyřešit smírně a prostřednictvím společenství vlastníků vyzýval matku žalovaného k tomu, aby kamera nezabírala sousední pozemek, již v podání ze dne [datum] ale popsal kontakt mezi účastníky, který incidentu předcházel).

12. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy odvolací soud již znovu neopakuje), a na podkladě jím zjištěného a odvolacím soudem doplněného skutkového stavu věci je třeba souhlasit i s jeho právním závěrem, že žalovaný zveřejněním letáku, v němž podobu žalobce spojil s označením „zločinec na svobodě“, neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce. To, že výstražně vyznívající nadpis westernově laděného plakátku se vztahuje i k fotografii žalobce, a nikoliv jen k textu pod ní, je zřejmé (jinak by umístění fotografie v rámci letáku ani nedávalo žádný smysl). V tomto ohledu jsou proto odvolací námitky žalovaného liché, a je naopak správný závěr soudu prvního stupně, že „zločincem“ je evidentně míněn žalobce. Při hodnocení tohoto sporného výrazu (a jeho difamační povahy) je třeba přihlédnout ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž byl použit. Výraz „zločinec“ je proto třeba hodnotit jak v celkovém kontextu v letáku zpřístupněných informací, které (alespoň navenek) vzbuzují dojem, že si kladou za cíl upozornit na reálné nebezpečí, které může hrozit obyvatelům domu a jejich majetku, a získat informace vedoucí ke ztotožnění domnělého škůdce, tak i v souvislosti s tím, co zveřejnění letáku předcházelo. Pokud by žalovaný tímto způsobem reagoval na chování neznámé osoby, jež se pokoušela (pokud ne přímo za tmy, tak za setmění) manipulovat s bezpečnostní kamerou nainstalovanou na cizí nemovitosti (na kamerovém snímku je žalobce zachycen, jak se napřahuje směrem ke kameře dlouhým předmětem, údajně prknem), pak by užití výrazu zločinec, byť přehnaného, nemuselo nutně vybočovat z přípustných mezí, ale bylo by možno je tolerovat jako ještě přiměřené v rámci hájení vlastních (i cizích) oprávněných zájmů. V posuzovaném případě však žalobce (muž na kamerovém snímku) nebyl pro žalovaného neznámou osobou, ale jeho totožnost on i jeho matka, z jejíž kamery snímek pocházel, znali, a věděli i o jeho výhradách vůči tomu, že tato kamera monitoruje též pozemek s domem, v němž žalobce bydlí. To sice nijak neospravedlňuje chování samotného žalobce, významně to však přispívá k objasnění záměru, který žalovaný nadpisem – jenž je (spolu s grafickou stránkou) nejvýraznějším, pozornost upoutávajícím prvkem letáku – ve skutečnosti sledoval, a tím je urazit žalobce a zesměšnit jej v očích sousedů. Žalovaný nemohl být přesvědčen o tom, že se v případě osoby na kamerovém snímku jedná o neznámého útočníka, a nemohl mít ani skutečnou potřebu jej ztotožnit. Jeho cílem naopak bylo způsobit žalobci újmu, a nemůže se tak jednat o přiměřenou reakci na jeho jednání, nýbrž o exces způsobilý zasáhnout do práva žalobce na ochranu osobnosti. Omluva tak byla přiznána důvodně.

14. Lze uzavřít, že odvolací soud shledává rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I, jímž vyhověl požadavku žalobce na písemnou omluvu v tam vymezeném znění, věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Správný je rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, který bere v úvahu pouze částečný procesní úspěch obou účastníků, jenž je důvodem pro aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z nich.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V souladu s nimi má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne [datum], 2) účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], 3) označení důkazních návrhů na výzvu odvolacího soudu ze dne [datum] a 4) účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]. Sazba odměny advokáta činí [částka] za úkon (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. d/ a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], dále jen „advokátní tarif), sazba režijního paušálu pak [částka] za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobce má podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. právo též na náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem. V celkovém součtu náklady odvolacího řízení na straně žalobce činí [částka] (= 4 x 3 700 + 4 x 450 + 3 486).

16. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř