o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 280/2020 - 107

1. Napadeným rozsudkem soudu I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle žalobce k uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností k bytu ve znění dle Přílohy [číslo] rovněž i žalobu, kterou se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle žalobce k uzavření kupní smlouvy ve znění dle Přílohy [číslo] (výroky II a III), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobcovy advokátky (výrok [příjmení]).

2. Takto soud I. stupně rozhodl jednak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody, jednak o žalobě, kterou se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle, když obě věci (původně projednávané samostatně v řízeních sp. zn. 29 C 280/2020 a sp. zn. 29 C 67/2021) spojil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 280/2020 - 44, ke společnému řízení.

3. Žalobce svůj nárok na zaplacení částky [částka] opíral o tvrzení, že žalovaný na něj podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Policie, která toto oznámení začala prověřovat, je shledala jako nedůvodné a věc odložila. Žalobce však v souvislosti s právním zastoupením v této záležitosti vynaložil náklady, k jejichž náhradě, vypočtené dle vyhl. č. 177/1996 Sb., žalovaného vyzval přípisem ze dne [datum], avšak marně. Žalovaný se žalobou (původně vedenou pod sp. zn. 29 C 67/2021) domáhal nahrazení projevu vůle žalobce při uzavření smlouvy o převodu členských a povinností nebo kupní smlouvy ohledně bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Troja (dále jen„ byt“). Tvrdil, že je nájemcem bytu již zhruba 44 let a že mu tento byt byl v minulosti opakovaně nabízen k odkupu. V dopise ze dne [datum] mu žalobce učinil nabídku na koupi bytu za částku ve výši [částka], kterou žalovaný„ akceptoval s výhradou“ dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] žalobce žalovanému oznámil, že na členské schůzi dne [datum] bylo odhlasováno, že smlouva může být uzavřena do 30 dnů od zápisu prohlášení vlastníka, jímž budou vymezeny bytové jednotky v domě. Návrh na zápis prohlášení vlastníka byl ke katastrálnímu úřadu podán dne [datum] a dne [datum] započal běh lhůty k uzavření smlouvy, k čemuž žalovaný žalobce opakovaně vyzýval. Žalobce však„ svým zřejmě omisivním jednáním uzavření smlouvy zmařil“ a následně nabídl žalovanému byt v rámci tvrzeného předkupního práva za cenu [částka]. Žalovaný se s odkazem na § 1787 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), domáhá určení obsahu smlouvy, která měla být uzavřena již na přelomu let [rok] a [rok], a nahrazení vůle žalobce při jejím uzavření, a to buď smlouvy kupní anebo smlouvy o převodu členských práv a povinností, v každém případě však s cenou [částka].

4. Pokud jde o nárok uplatněný žalobcem, vzal soud I. stupně provedenými listinnými důkazy za prokázané, že žalovaný na žalobce podal dne [datum] trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 a 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se žalobce (jednající svým statutárním orgánem) měl dopustit tím, že nejprve v roce [rok] nabídl byt na adrese [adresa], žalovanému coby jeho dlouholetému nájemci k odkupu za kupní cenu [částka], avšak později činil blíže nezjištěné kroky směřující k tomu, aby mu dne [datum] nabídl tentýž byt za cenu [částka] a současně žalovaného uvedl v omyl a v rozporu se všemi ujednání nabídl tentýž byt i třetí osobě, čímž sebe nebo jiného obohatil a žalovanému způsobil značnou škodu. Žalobce, jenž byl policejném orgánem vyzván k součinnosti a k podání vysvětlení, se nechal v trestním řízení zastoupit advokátem a ten pro něj vykonal 6 úkonů právní služby. Věc byla nakonec usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] III ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena, neboť podezření ze spáchání trestného činu podvodu se nepotvrdilo. Policie naopak dospěla k závěru, že žalobce se snažil záležitost týkající se bytu se žalovaným dlouhodobě řešit a nabízel mu různé možnosti, jak byt získat. Jeho zástupci přitom nechtěli sebe ani jiného obohatit tím, že by někoho uvedli v omyl, využili něčího omylu či zamlčeli podstatné skutečnosti. Žalovaný si svou situaci zavinil dílem sám, dílem ji lze přičítat jeho právnímu zástupci, a je na něm, aby ji řešil s pomocí civilního práva.

5. Soud I. stupně podání trestního oznámení ze strany žalovaného (s odkazem na § 2 900 o. z. a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1017/15) posoudil jako zneužití práva, neboť situaci kolem bytu bylo možno řešit prostředky civilního práva, a nadto bylo zjevné (vzhledem k tomu, že trestní oznámení žalovaný učinil krátce před uplynutím lhůty k uplatnění předkupního práva), že bylo zcela účelové a bylo vedeno úmyslem zamezit prodeji bytu třetí osobě. Žalobci v příčinné souvislosti s tímto excesivním jednáním žalovaného vznikla škoda v podobě účelně vynaložených nákladů na advokáta, za kterou žalovaný odpovídá. Jedná se o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby po [částka], 6 režijních paušálů po [částka] a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, celkem [částka]. Tato částka byla proto žalovanému uložena k náhradě, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

6. Ohledně nároků uplatněných žalovaným vyšel soud I. stupně ze zjištění (podrobně popsaných zejména v odst. 12 napadeného rozsudku), která lze ve stručnosti shrnout tak, že žalobce žalovaného dne [datum] vyrozuměl o připravované transformaci družstva na společenství vlastníků jednotek a učinil mu nabídku na převod družstevního podílu (neboť bytové jednotky v té době ještě neexistovaly) za cenu [částka] s tím, že tato částka musí být připsána na účet družstva do [datum]. Žalovaný odpověděl dopisem svého advokáta ze dne [datum] tak, že by této možnosti rád využil, požádal však o přehodnocení cenové nabídky. Žalobce reagoval dopisem ze dne [datum], že nabídnutá cena byla odsouhlasena členskou schůzí a je konečná. Následně byla (v dubnu až listopadu 2018) vedena e-mailová korespondence mezi statutárním zástupcem žalobce [příjmení] [příjmení] a makléřem Ing. [jméno] (za žalobce). V jejím rámci žalobce dne [datum] sdělil, že členská schůze odhlasovala, že žalovanému se dostane možnosti odkoupit byt ještě i po zavkladování prohlášení vlastníka v katastru nemovitostí, a to do 30 dnů poté. Zápis prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek podle o. z. byl pro žalobce v katasru nemovitostí proveden dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Přípisem ze dne [datum] žalobce žalovaného vyzval k uplatnění předkupního práva k bytu za kupní cenu ve výši [částka].

7. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 1785 a násl. o. z. a dospěl k závěru, že žádná smlouva o smlouvě budoucí mezi účastníky nikdy uzavřena nebyla. Kontraktační proces, který mezi nimi probíhal, se pojí se dvěma okamžiky. Tím prvním byla nabídka žalobce na uzavření smlouvy o převodu členského podílu ze dne [datum], kterou žalovaný neakceptoval. Tím druhým bylo konání členské schůze žalobce dne [datum], na které bylo odhlasováno, že byt bude prodán žalovanému poté, co bude v katastru nemovitostí zapsáno prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek. K tomu došlo dne [datum] a následně, dne [datum], žalobce vyzval žalovaného k uplatnění předkupního práva k bytu a k této výzvě připojil i návrh kupní smlouvy. V obou případech však šlo vždy o jednání, které směřovalo k uzavření smlouvy jako takové, a nikoliv k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Nadto, i pokud by k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí došlo na základě nabídky žalobce ze dne [datum] či jednání ze dne [datum], bylo by právo na určení obsahu budoucí smlouvy soudem již (a to ke dni [datum]) promlčeno dle § 634 o. z. (neboť žaloba byla podána až v roce 2021), přičemž žalovaná se tohoto promlčení dovolala. Jelikož ale žádný závazek žalobce k uzavření jakékoliv budoucí smlouvy k bytu neexistuje, byla žaloba žalovaného jako nedůvodná zamítnuta.

8. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, jímž napadl všechny jeho výroky. Vytýkal soudu I. stupně, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že soud I. stupně pouze jednostranně převzal popis událostí podaný žalobcem, a to bez řádně provedeného dokazování a bez toho, že by zdůvodnil, na základě čeho ke svým závěrům dospěl. Tvrdil, že chování žalobce bylo„ přinejmenším zvláštní“, neboť ten, ač se zavázal k převodu bytu za cenu [částka], žalovanému nikdy neposkytl žádný písemný titul s upřesněním podmínek, ani žádný zápis ze členské schůze, ani žalovaného na tuto schůzi nikdy nepozval. Žalovaný byl přesvědčen, že s ním byla platně uzavřena smlouva, kterou nabyl členský podíl a stal se členem družstva, marně však žalobce vyzýval, aby byla vyhotovena v podobě, kterou předepisuje zákon. Pokud jde o trestní oznámení, žalovaný se bránil tím, že každý má právo podat podnět k prověření policii, která ho může a nemusí zkoumat, a byla to tedy policie, a nikoliv on, kdo rozhodoval o dalším postupu. Žalobce navíc žádné právní zastoupení nepotřeboval, neboť součinnost policii mohl poskytnout sám. Žalovaný poukazoval i na to, že trestní řízení ani nebylo zahájeno, neboť prověřování podezření ze spáchání trestného činu bylo odloženo, a proto ke vzniku škody, tak jak je žalobcem uplatňována, vůbec nedošlo. Námitky žalovaného konečně směřovaly i proti výroku o nákladech řízení, neboť dle jeho názoru měl soud I. stupně ve věci nahrazení projevu vůle vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. z částky [částka]), a kromě toho měla být odměna advokáta snížena i z důvodu spojení věcí.

10. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jeho žalobě vyhoví, zatímco žalobní požadavek žalobce zamítne, a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení.

11. Žalobce se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnil a navrhl, aby byl jako věcně správný potvrzen. Vyjádřil přesvědčení, že žaloba o nahrazení projevu vůle byla ze strany žalovaného podána ryze účelově, přičemž již ze žalobních tvrzení vyplývá, že zákonná lhůta pro uzavření (jakékoliv) budoucí smlouvy by musela nutně uplynout, a že nárok by tudíž byl prekludován. Žaloba o náhradu škody je naopak zcela po právu, a co se týče tvrzení žalovaného, že nebylo zahájeno trestní řízení, je naprosto mylné (žalovaný totiž zjevně nerozlišuje mezi pojmy„ trestní řízení“ a„ trestní stíhání“). Soud I. stupně nepochybil ani při vyčíslení náhrady nákladů řízení, když (v souladu s judikaturou) vycházel z tarifní hodnoty [částka], neboť hodnota bytu, jehož se mělo týkat nahrazení projevu vůle, byla v řízení zjištěna kvalifikovaným odhadem. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a pokud jde o žalobu žalovaného na nahrazení projevu vůle, shledal rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný; v případě žaloby na náhradu škody pak dospěl k závěru, že nemá podmínky pro potvrzení ani změnu napadeného rozsudku.

13. Žalovaný tvrdil, že žalobci svědčí povinnost uzavřít s ním smlouvu (o převodu členských práv k bytu anebo smlouvu kupní), která měla být uzavřena již na přelomu let 2018 a 2019, a s výslovným poukazem na § 1787 o. z. se domáhal určení jejího obsahu. Navzdory poučení soudu I. stupně dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), které mu bylo uděleno při jednání dne [datum], však nedotvrdil žádné skutečnosti (a neoznačil k nim důkazy), které by uzavření jakékoliv smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 a násl. o. z. nasvědčovaly. Z žádných jeho tvrzení (a o to méně z důkazů) nevyplývá, že by se žalobce kdy zavázal uzavřít s ním po vyzvání v ujednané lhůtě budoucí smlouvu konkrétního obsahu. Jak v žalobě, tak i v podání ze dne [datum], jímž žalovaný reagoval na poučení soudu I. stupně (aby tvrdil a prokázal, kdy a s jakým osbahem byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ohledně jeho členství v družstvu či prodeje bytu), sám žalovaný uvádí, že od žalobce obdržel (v dopise ze dne [datum]) nabídku na„ odkup“ bytu za cenu [částka], kterou akceptoval, ovšem„ s výhradou“ (neboť požadoval, aby cenová nabídka byla ještě přehodnocena), a měl za to, že tím byla smlouva uzavřena a že následně se účastníci již jen domlouvali na odkladu splatnosti ceny. Soud I. stupně správně vyhodnotil, že tato nabídka jednak směřovala přímo k uzavření smlouvy (a nikoliv smlouvy o smlouvě budoucí), jednak že k jejímu přijetí (a tím ani k uzavření jakékoliv smlouvy) nedošlo. Bránila tomu minimálně již zmíněná„ výhrada“ vztahující se k nabídnuté ceně (viz. § 1740 o. z.), od níž žalobce neustoupil. Další nabídku ze strany žalobce (který si tento postup odhlasoval na členské schůzi konané počátkem dubna 2018) žalovaný obdržel až po vzniku jednotek v rámci výzvy k uplatnění předkupního práva ze dne [datum], a to opět nabídku směřující přímo k uzavření smlouvy. Nelze proto než souhlasit se soudem I. stupně, že z výsledků dokazování žádné právo, které by vycházelo ze smlouvy o smlouvě budoucí a na jehož základě by žalovaný mohl požadovat určení obsahu budoucí smlouvy dle § 1787 o. z., nevyplývá. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích II a III podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

14. Pokud jde o žalobcův nárok na náhradu škody, příčinou jejíhož vzniku mělo být podání nedůvodného trestního oznámení ze strany žalovaného, odvolací soud se s právním posouzením soudu I. stupně (jež se opírá o § 2 900 o. z.) neztotožňuje. Oznámení skutečností, které mohou nasvědčovat trestnému činu, je právem toho, kdo se jimi cítí být ohrožen či poškozen, a je na ně proto třeba nahlížet jako na výkon stanoveného práva, resp. i povinnosti. Pokud při jeho výkonu dojde k újmě druhé osoby, není to zpravidla hodnoceno jako zásah neoprávněný, s výjimkou případů, kdy ten, kdo oznámení podává, tento institut zneužije a dopustí se tak excesu. Uplatněný nárok je proto třeba posuzovat dle § 2909 o. z., jenž jednajícímu ukládá povinnost nahradit újmu jen v tom případě, že jeho úmysl směřoval hlavně ke způsobení této újmy, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou bylo vedlejší. Soud I. stupně se však z tohoto pohledu věcí nezabýval a ani nevedl žalobce k tomu, aby svá tvrzení a důkazní návrhy v příslušném směru doplnil (neboť na něm leží povinnost podat důkaz o tom, že žalovaný vykonával své právo jen za účelem, aby mu škodil). Odvolací soud proto poskytl žalobci při jednání dne [datum] poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že pro úspěch jeho žaloby je zapotřebí tvrdit a prokázat všechny předpoklady vedoucí ke vzniku povinnosti nahradit škodu, tj. jak jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (resp. je zneužitím výkonu práva), tak vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi, ale také zavinění škůdce ve formě úmyslu, ať již přímého či nepřímého. V posuzovaném případě je třeba zejména doplnit tvrzení a podat důkaz k tomu, že žalovaný vykonával právo za účelem poškození žalobce neboli že podal trestní oznámení s úmyslem způsobit žalobci škodu, a to škodu určitého druhu (zde náklady vynaložené v souvislosti s prověřováním trestního oznámení). Žalobce na poučení odvolacího soudu reagoval sdělením, že svá tvrzení i důkazní návrhy hodlá doplnit a za tím účelem požádal o poskytnutí lhůty. Jelikož provádění dalšího dokazování se již vymyká funkční působnosti odvolacího soudu, jehož činnost je především přezkumná, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I podle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. a rovněž v závislém výroku o nákladech řízení IV zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Na soudu I. stupně bude, aby - doplní-li žalobce svá tvrzení a důkazní návrhy ve smyslu výše uvedeného poučení odvolacího soudu - dokazování doplnil, a to především se zaměřením na to, k čemu směřoval (hlavní) účel jednání žalovaného při podání trestního oznámení. [příjmení] rovněž vhodné (v souladu s návrhem žalobce uvedeným v žalobě) vyžádat si příslušný vyšetřovací spis za účelem zjištění, které úkony v žalobcově zastoupení advokát v trestním řízení (jímž se podle § 12 odst. 10 trestního řádu rozumí řízení podle tohoto zákona, a nkoliv jen úsek od zahájení trestního stíhání) skutečně vykonal (z obsahu spisu dosud nelze ověřit např. úkon spočívající v účasti advokáta na podání vysvětlení ze dne [datum]). Všechny provedené důkazy soud I. stupně náležitě zhodnotí dle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. a vyvodí z nich jasné a logické skutkové závěry, které opětovně posoudí i po stránce právní. Ve svém novém meritorním rozhodnutí neopomene rozhodnout též o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).