o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 200/2017 - 247

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení s tvrzením, že žalovaný neoprávněně žalobci odmítá vyplatit tuto částku představující náklady spojené se správou domu, dříve uhrazené žalovanému členy žalobce. Žalobce měl za to, že žalovaný žalovanou částku přijal jakožto dřívější člen statutárního orgánu žalobce.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jakkoliv nesporoval, že žalovanou částku od členů žalobce jakožto náklady spojené se správou domu přijal, nicméně tyto spravoval přímo členům žalobce na základě jejich zmocnění a pouze jim samým je povinen žalovanou částku vyplatit. Žalovaný sporoval, že by byl kdy členem statuárního orgánu žalobce.

4. Soud I. stupně nejdříve uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná částka je částkou, kterou členové žalobce uhradili žalovanému za účelem úhrady záloh a nákladů spojených s užíváním jednotek domu a se správou domu, jehož správu žalobce nyní zajišťuje, a to jak před vznikem žalobce, tak i poté. Za takové situace soud I. stupně zdůraznil, že o výši částky (spíše o výši tvrzeného nároku – poznámka odvolacího soudu) nebylo mezi účastníky sporu, sporným zůstala aktivní hmotněprávní legitimace žalobce ve sporu.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování a vycházeje z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá, a po citaci ust. § 1195 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), části první čl. II zákona č. 103/2000 Sb., kterým byl (mimo jiné) změněn zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ zákon č. 103/2000 Sb.“), ust. § 9 odst. 1, odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), dospěl k závěru, že žalobce má právo na úhradu jím požadované částky odpovídající souhrnu plateb určených jednotlivými vlastníky bytových jednotek v domě, jakožto členy žalobce, žalovanému poskytnutých, na náklady spojené s užíváním bytových jednotek a správu domu.

6. Soud I. stupně uvedl, že je nutno právně rozlišit platby, které byly žalovanému vlastníky jednotek zasílány před vznikem žalobce tj. před [datum], když žalobce vznikl dle části první čl. II zákona č. 103/2000 Sb., a platby, které byly žalovanému vlastníky jednotek zasílány po vzniku žalobce, tj. od [datum].

7. K platbám zasílaným přede dnem [datum] soud I. stupně uvedl, že žalovaný byl okamžikem vzniku žalobce povinen veškerý zůstatek plateb, jež mu na základě jejich vzájemného vztahu hradili vlastníci jednotek, povinen zaplatit žalobci, neboť na žalobce okamžikem jeho vzniku přešlo výlučné oprávnění vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se správou domu dle ust. § 9 odst. 1 zák. o vlastnictví bytů, přičemž účelem plateb zaslaných žalovanému byla právě správa domu. Po vzniku žalobce tak byl žalovaný povinen vyplatit zůstatky na úhradách za správu domu žalobci, nikoliv jednotlivým plátcům, tj. vlastníkům jednotek, neboť tyto zůstatky byly plátci určeny ke správě domu ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Soud I. stupně poukázal na to, že i nyní účinné znění ust. § 1195 odst. 2 o. z. explicitně stanoví, že jedinou osobou oprávněnou z práv a zavázanou z povinností souvisejících se správou domu je žalobce, a to i za závazky vzniklé před jeho vznikem, přičemž takovým závazkem je právě nakládání a případná výplata zůstatku úhrad vlastníků jednotek na správu domu.

8. K platbám zasílaným členy žalobce žalovanému se shodným účelem, tj. k úhradě nákladů správy domu dle ust. § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, po dni [datum], soud I. stupně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl ke dni vzniku žalobce jeho členem, tak v souladu s ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů plnil funkci orgánů žalobce, neboť až do [datum] nebyly orgány žalobce zvoleny (dne [datum] byl dle zjištění soudu I. stupně sepsán notářský zápis, a to o rozhodnutích žalobce přijatých dne [datum] – poznámka odvolacího soudu). Žalovaný tak plnil rovněž funkci výboru žalobce, tj. výkonného orgánu dle ust. § 9 odst. 10 (odst. 11 – poznámka odvolacího soudu) zákona o vlastnictví bytů, stejně jako všichni vlastníci jednotek ke dni [datum]. Pokud tak žalovaný přijímal od členů žalobce platby na správu domu, pak tak činil nikoliv jako jejich zmocněnec, jak žalovaný uváděl, nýbrž jako orgán žalobce, tj. jménem žalobce a na jeho účet. Přitom je nerozhodné, že majitelem bankovního účtu, na nějž byly platby členy žalobce poukazovány, byl žalovaný, neboť bankovní účet byl pouze platebním místem. Po vzniku žalobce tak jeho členové plnili své povinné platby na správu domu k rukám žalovaného, nicméně přitom plnili žalobci, a tento je tak oprávněn po žalovaném veškeré své prostředky spojené se správou domu nárokovat.

9. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná částka představuje zůstatek plateb za období do [datum] a za období od [datum], když úhrn zůstatku těchto peněžních prostředků představující žalovanou částku představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2992 odst. 2 o. z. Žalovaný peněžní prostředky drží na základě právního důvodu, který odpadl. Oprávnění držet peněžní prostředky vlastníků jednotek za období do [datum] zaniklo žalovanému vznikem žalobce dne [datum], kdy účinností zákona č. 103/2000 Sb., došlo k zákonnému oprávnění žalobce s těmito prostředky nakládat. Oprávnění držet peněžní prostředky členů žalobce na správu domu za období od [datum] žalovanému zaniklo uplynutím lhůty obsažené ve výzvě žalobce ze dne [datum].

10. Soud I. stupně konečně uvedl, že žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši, tedy ve výši 8,05 % ročně / dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) /, a to za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, který byl v předžalobní výzvě uveden jako poslední den lhůty pro poskytnutí požadovaného plnění.

11. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uložil žalovanému povinnost zaplatit zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

12. Soud I. stupně uvedl, že náklady řízení žalobce v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”; zjevně dle jejího ust. § 7, ust. § 8, ust. § 11 odst. 1 – poznámka odvolacího soudu) za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], odměny advokáta za 15 úkonů právní služby (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednáních ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], 21 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (zjevně dle ust. § 13 odst. 4 a. t. – poznámka odvolacího soudu) a 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát žalobce je jejím plátcem, jíž odpovídá částka [částka].

13. O lhůtě k plnění ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 160 odst. 1, zjevně část věty před středníkem, o. s. ř., o platebním místě ve výroku o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním.

15. Žalovaný zopakoval, že mezi účastníky je nesporné, že přijímal od jednotlivých vlastníků bytových jednotek na základě jejich pověření částky na úhradu nákladů spojených se správou domu. Vyslovil však přesvědčení, že tak činil v roli příkazníka. Povinnost vrátit finanční prostředky žalobci žalovanému tak nevznikla ani vznikem žalobce (účinností novely zákona o vlastnictví bytů), ani účinností nového občanského zákoníku, a ani výzvou žalobce ze dne [datum]. Žalovaný proto nemohl vrátit finanční prostředky jinému subjektu než osobám, které mu je svěřily, přičemž právní vztah mezi ním a těmito osobami nebyl ukončen vznikem žalobce. Z tohoto důvodu po zvolení prvního statutárního orgánu žalobce začal s vyúčtováním svých závazků vůči vlastníkům jednotek a vyplácením jednotlivých částek vůči těm z nich, kteří ho k tomu vyzvali, a to až do doby vydání předběžného opatření.

16. Žalovaný vyčetl soudu I. stupně, že nerozlišil výši plateb přijatých do [datum] a po tomto datu a jejich charakter, kdy tak namítl nepřezkoumatelnost rozsudku, a zároveň navrhl v tomto směru doplnění dokazování (dle obsahu podání soudem I. stupně poté, co odvolací soud napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení – poznámka odvolacího soudu). V této souvislosti pak z opatrnosti namítl promlčení nároku žalobce v částce přijaté žalovaným do doby tří let před podáním žaloby.

17. Rovněž nesouhlasil s aplikací ust. § 1195 o. z., neboť vzhledem k účinnosti zákona od [datum] nemůže dopadat na projednávanou situaci.

18. K aplikaci ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů žalovaný uvedl, že je mu známo, že se z titulu vlastnictví jednotky stal členem statutárního orgánu žalobce, nicméně platy od vlastníků jednotek přijímal jako fyzická osoba – jejich zmocněnec, nikoliv v postavení statutárního orgánu žalobce, což vyplývá i z toho, že tato argumentace nebyla žalobcem v řízení před soudem I. stupně nabídnuta a ani v tomto směru soud I. stupně neprováděl dokazování. Žalovaný připomněl, že žalobce tvrzenou povinnost žalovaného vydat finanční prostředky dovozoval z toho, že žalovaný měl být zvolen členem výboru žalobce, což však bylo vyvráceno, jak sám soud I. stupně uvedl. Rozhodnutí soudu I. stupně tak bylo překvapivé, když absentovalo příslušné poučení soudu učiněné postupem dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., a žalovaný tak byl zkrácen na svých právech.

19. Žalovaný dále uvedl, že sám činnost jako člen statutárního orgánu žalobce vykonávat nemohl, pověření od něj žádné neměl, tento statutární orgán byl nečinný, pročež se o záležitosti domu staral sám na základě pověření jednotlivých vlastníků jednotek, a to přestože žádný majetkový prospěch z přijatých finančních prostředků neměl. V této souvislosti zpochybnil, že by se bezdůvodně obohatil, neboť majetkové hodnoty nenabyl, s cizími prostředky nedisponoval neoprávněně a nečinil tak ve svůj prospěch.

20. Žalovaný rovněž nesouhlasil se soudem I. stupně stran posouzení otázky svého prodlení, neboť ve splnění povinnosti mu bránil žalobce tím, že k jeho návrhu bylo nařízeno předběžné opatření, žalovaný jako dlužník tak nemohl být v prodlení s úhradou dluhu vůči žalobci, jenž mu jako věřitel v plnění bránil.

21. Žalovaný nesouhlasil ani s rozhodnutím soudu I. stupně stran náhrady nákladů řízení, neboť tento měl v případě neúspěchu žalovaného ve sporu žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznat podle ust. § 150 o. s. ř., přičemž důvod zvláštního zřetele hodný pro tento postup žalovaný shledával v tom, že se nebránil vydat finanční prostředky na svém bankovním účtu, spornou byla jen otázka, zda tak má učinit ve vztahu k žalobci, či členům žalobce, přičemž poukázal i na to, že se dobrovolně a nezištně ujal správy záležitostí ostatních vlastníků jednotek.

22. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě, aby jej změnil a žalobu zamítl.

23. Žalobce k odvolání žalovaného nejdříve vyslovil přesvědčení o tom, že v řízení před soudem I. stupně prokázal, že žalovaný byl členem výboru společenství, do kterého byl řádně zvolen, kromě toho systematicky jednal jako člen výboru, podepisoval v zastoupení žalobce příslušné dokumenty jako člen výboru, včetně svolávání shromáždění vlastníků jednotek nebo jednání s třetími osobami, z čehož lze dospět k prokazatelnému závěru, že žalovaný byl členem výboru, tedy statutárního orgánu žalobce, protože byl do tohoto orgánu zvolen a protože se za člena výboru v letech 2000 až 2017 sám považoval.

24. K závěru soudu I. stupně, že jelikož nebyly po [datum] zvoleny orgány žalobce, o čemž žalobce vyslovil pochybnost, tak s odkazem na ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů tuto funkci vykonávali ti vlastníci jednotek v předmětném domě, kteří byli vlastníky jednotek v době vzniku společenství, tedy k [datum], tedy žalovaný oproti naprosté většině ostatních současných vlastníků jednotek, žalobce uvedl, že považuje aplikaci cit. zákonného ustanovení soudem I. stupně za opatrný přístup, který však jen podtrhuje nezpochybnitelnou skutečnost, že žalovaný byl od [datum] členem výboru žalobce ať už s odkazem na ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, anebo s odkazem na jeho zvolení za člena výboru.

25. Jako stěžejní však žalobce shledával závěr soudu I. stupně, že žalovaná částka sestává z plateb vlastníků jednotek domu žalovanému, které byly placeny za účelem úhrady záloh a nákladů spojených s užíváním jednotek domu a se správou domu, přičemž účel těchto plateb je stěžejní, neboť účet žalovaného je jen určením platebního místa. Žalobce zjevně jen pro doplnění uvedl, že pokud žalovaný poukazoval v průběhu řízení na to, že žalobce neměl zřízený účet, neměl IČO, nevedl řádné účetnictví, nebyl přihlášen u správce daně, tak tím jen poukazoval na své vlastní pochybení jako člena orgánu žalobce.

26. Žalobce označil argument žalovaného spočívající v tom, že údajně spravoval finanční prostředky vlastníků jednotek, kteří mu je opakovaně svěřovali na základě příkazu jemu uděleného, přičemž žalovaný byl zavázán tyto prostředky vlastníkům jednotek vrátit, za účelový, neboť stanovení účelu plateb na správu domu prokazuje neexistenci jakýchkoliv soukromoprávních vztahů typu příkazních smluv údajně uzavřených mezi vlastníky jednotek a žalovaným, žalovaný existenci takových vztahů neprokázal a ani tak učinit nemohl, když neexistovaly, pokud by přesto existovaly, musely by existovat mezi žalovaným a všemi bývalými i současnými vlastníky jednotek, potom však není logická argumentace žalovaného, že jeho povinností je vrátit finanční prostředky pouze současným vlastníkům jednotek, žalovaný opomíjí, že společenství existovalo na základě zákona o vlastnictví bytů již před [datum], jen mělo jinou právní povahu, než po tomto datu.

27. Pokud jde o tvrzené zkrácení procesních práv žalovaného z důvodu překvapivého právního názoru soudu I. stupně o členství žalovaného v orgánech žalobce, žalobce uvedl, že se o překvapivý názor, který by snad navíc měl být podmíněn dokazováním, nejedná. Žalobce zopakoval, že členství žalovaného v orgánech společenství odvozené od ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů je možné aplikovat subsidiárně, za situace, kdy soud I. stupně dospěl k závěru, že jeho členství v těchto orgánech zvolením prokázáno nebylo, a to bez jakéhokoliv dokazování na rozdíl od dokazování zvolení žalovaného jako člena výboru. Pokud dokazování v případě zákonného předpokladu o členství žalovaného v orgánech společenství není možné, potom není zřejmé, na jakých procesních právech měl být žalovaný zkrácen. Žalobce na uvedeném názoru soudu I. stupně ani neshledal nic překvapivého, protože otázka členství žalovaného v orgánech společenství byla v průběhu řízení opakovaně projednávána.

28. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že by správu domu vykonával bez nároku na odměnu, když tuto si započítával oproti povinnosti hradit část příspěvků na správu domu.

29. Žalobce nesouhlasil s argumentem žalovaného, že není v prodlení, a není tak na místě, aby mu byla stanovena povinnost hradit úrok z prodlení poté, kdy bylo vydáno předběžné opatření, přičemž poukázal na to, že žalovaný měl v průběhu řízení dostatek času uzavřít soudní smír, k němuž byl opakovaně žalobcem vyzýván.

30. Žalobce konečně nesouhlasil s žalovaným navrhovanou aplikací ust. § 150 o. s. ř., když důvodem vzniku sporu je neústupnost a zatvrzelost žalovaného, který v dostatečném předstihu před podáním žaloby a na opakované výzvy žalobce mohl zaslat finanční prostředky vybrané na správu domu na účet žalobce, jehož je žalovaný sám členem, mohl se aktivně účastnit shromáždění vlastníků jednotek, což však od května 2017, kdy došlo k ustavení nového výboru společenství a k přijetí nových stanov, neučinil, ačkoliv jím vydaná rozhodnutí posléze napadal a na členy výboru žalobce podal trestní oznámení, jež bylo odloženo.

31. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

32. Žalovaný k vyjádření žalobce uvedl, že společenství vlastníků vzniklo v roce 1996, na jaře roku 2000 došlo k ukončení spolupráce společenství s dosavadním správcem, jelikož se nikdo z členů společenství nechtěl stát jeho statutárním orgánem, tak se žalovaný a další dva členové společenství rozhodli danou situaci řešit a jakkoliv nikdy do roku 2017 nedošlo k volbě statutárního orgánu společenství, tak jako pověřené osoby podepsali dne [datum] dokument„ čestné prohlášení zástupce“ a dne [datum] poskytli členům společenství informace o provozu domu. Žalovaný spolu s dalšími dvěma členy společenství tak nevystupovali jako statutární orgán společenství. Dále žalovaný uvedl, že jelikož nebylo možné u banky založit provozní účet domu pro společenství vlastníků jakožto právnickou osobu, když důvodem bylo chybějící IČO, souhlasil s tím, že bankovní účet bude založen na jeho jméno, přičemž na něj členové žalobce začali posílat peníze určené na provoz a rekonstrukce domu. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení o tom, že podaná žaloba je osobní odplatou (zjevně současných členů výboru žalobce – poznámka odvolacího soudu) a o tom, že zástupce žalobce neměl skutečný zájem na smíru účastníků. Žalovaný opětovně vyslovil přesvědčení o tom, že finanční prostředky náleží vrátit členům žalobce a nikoliv žalobci, což si posléze uvědomili i členové žalobce. Stran rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalovaný zpochybnil, že by byl žalobcem po zaslání výzvy zástupce žalobce opětovně vyzván k úhradě, podané trestní oznámení, a to i na zástupce žalobce, pak není předmětem tohoto sporu, a konečně uvedl, že se snažil nalézt nejlepší řešení předcházející případným žalobám ze strany členů žalobce na vrácení finančních prostředků.

33. Odvolací soud nařídil na den [datum] odvolací jednání, přičemž před jeho vlastním zahájením vzal žalobce žalobu výslovně zpět co do částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (rozdíl mezi předmětem řízení po připuštění změny žaloby učiněnému usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 200/2017 - 67, a po připuštění změny žaloby a zároveň zastavení řízení co do částky [částka] jakožto jistiny učiněnému usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 200/2017 - 222, na straně jedné a mezi předmětem řízení, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum]). Žalovaný vyslovil s částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 302/2021 - 279, odvolací soud za použití ust. § 211 o. s. ř. na základě ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. rozhodl o zastavení předmětného řízení, a to v rozsahu zpětvzetí žaloby.

34. Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalovaný poukázal na svou nejistotu ohledně subjektů, jimž má vrátit peněžní prostředky, zda členům žalobce či žalobci. Po zvolení výboru v roce 2017 vyplatil finanční prostředky 11 vlastníkům jednotek z 16, zbývajícím je nevyplatil z důvodu vydaného předběžného opatření, přičemž nevyplacené prostředky zbývajících 5 vlastníků jednotek korespondují žalované částce. Dále uvedl, že opakovaně bezúspěšně žádal žalobce o doložení souhlasu těchto zbývajících vlastníků s převedením příslušných částek žalobci, pokud by souhlasy obdržel, požadovanou částku by žalobci zaslal. Žalovaný konečně zopakoval svou argumentaci, že se v prodlení s vrácením požadované částky neocitl z důvodu vydaného předběžného opatření, respektive uvedl, že z tohoto důvodu za prodlení neodpovídá. Stran rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení žalovaný vyslovil přesvědčení o tom, že u řady soudních jednání a řady podání žalobce nelze hovořit o účelně vynaložených nákladech řízení, což je zjevné jak z protokolů o jednání, tak z vlastních podání žalobce.

35. Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalobce reagoval na vyjádření žalovaného učiněné při tomtéž jednání, přičemž uvedl, že souhlasy stávajících členů žalobce s výplatou peněžních prostředků alokovaných na bankovním účtu žalovaného žalobci opakovaně zajistil. Dále uvedl, že všichni vlastníci jednotek, jimž žalovaný peněžní prostředky poukázal, tyto následně přeposlali žalobci. K žalovaným vznesené námitce promlčení nároku vyslovil přesvědčení o její nedůvodnosti za situace, kdy platby od členů žalobce byly zasílány žalovanému postupně s účelem správy domu a každoročně byly na tentýž účel převáděny. Stran žalovaným navrhované aplikace ust. § 150 o. s. ř. žalobce vyslovil přesvědčení, že příležitostí k jednání bylo několik, žalobce byl ochoten se vzdát i práva na náhradu nákladů řízení v případě smírného vyřešení sporu, žalovaný však ve skutečnosti jednat nechtěl a za takové situace aplikace ust. § 150 o. s. ř. není namístě.

36. Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalovaný reagoval na vyjádření žalobce učiněné při tomtéž jednání s tím, že popřel, že by mu byly předloženy souhlasy členů žalobce s výplatou peněžních prostředků žalobci.

37. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] zkonstatoval, že vznesenou námitku promlčení v odvolacím řízení považuje za přípustnou a bude ji hodnotit za situace, kdy ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně lze vyjít při posouzení její důvodnosti.

38. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), a po nařízení odvolacího jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

39. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil.

40. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně dále uvádí, že je pro věc zcela zásadní správná aplikace ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů a jemu korespondující závěr, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl ke dni vzniku žalobce jeho členem, tak plnil funkci orgánů žalobce, tedy i funkci výboru žalobce jakožto výkonného orgánu. Pokud tak žalovaný přijímal ode dne [datum] od vlastníků jednotek v domě jakožto členů žalobce účelové platby na správu domu, kdy tato účelovost plateb je pro posouzení věci stěžejní, na svůj bankovní účet, činil tak zcela po právu, neboť tak činil v souladu se zákonem o vlastnictví bytů jako orgán žalobce. Poté, co došlo dne [datum] ke zvolení výboru žalobce jakožto výkonného orgánu žalobce, byl to právě tento orgán, jenž za žalobce započal ve věci správy domu jednat a po jeho výzvě k vydání jednoznačně určených účelových plateb vlastníků jednotek měl žalovaný povinnost tyto převést. Pokud tak neučinil, ocitl se po uplynutí lhůty k plnění, tedy ode dne [datum] v prodlení. Pokud (odvolací soud jen upozorňuje na vyjádření žalovaného reagující na vyjádření žalobce k odvolání, z něhož se podává, že platby vlastníků jednotek započal žalovaný přijímat až po datu [datum]) žalovaný přijímal platby vlastníků jednotek i před datem [datum], opět se jednalo o jednoznačně účelové platby na správu domu, jež po zvolení výboru žalobce byl žalovaný k výzvě statutárního orgánu povinen převést žalobci jednajícímu právě zvoleným výborem. Pak soud I. stupně nepochybil, pokud se nezabýval tím, jaké částky měly být vlastníky jednotek žalovanému převedeny přede dnem [datum] a jaké po tomto datu, když uvedené rozlišení nemá vliv na vrácení na bankovním účtu žalovaného alokovaných účelově určených prostředků (i pokud prostředky byly žalovaným vybírány přede dnem [datum], tak vznikem žalobce žalovaný jednal jako orgán žalobce, tedy jeho jménem). Odvolací soud uzavírá, že odvolací námitka žalovaného stran jeho jednání jakožto nikoliv orgánu žalobce je jen opakováním jeho argumentace užité již před soudem I. stupně, s níž se však soud I. stupně přesvědčivě vypořádal. Rovněž námitka žalovaného, že žádné majetkové hodnoty nenabyl, když s cizími prostředky nedisponoval neoprávněně a nečinil tak ve svůj prospěch, nemá na posouzení věci vliv, neboť na jeho straně došlo k majetkovému prospěchu spočívajícímu v tom, že na svém bankovním účtu má alokovány peněžní prostředky, jež má však poté, kdy byl zvolen výbor žalobce, povinnost převést žalobci jednajícímu právě zvoleným výborem, a to poté, kdy k tomu byl žalobcem vyzván.

41. Jelikož soud I. stupně správně věc posoudil dle zákona o vlastnictví bytů, a to jeho ust. § 9 odst. 9, je nepatřičná výtka žalovaného, že ve vztahu k němu soud I. stupně nepřistoupil k výzvě či výzvám učiněným postupem dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. (logicky i dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.), neboť tato by byla namístě jen v případě, že by bylo třeba doplnit vylíčení rozhodných skutečností a tyto prokázat, což nebyl daný případ. Nadto je správná argumentace žalobce, že soud I. stupně se tím, zda byl žalovaný statutárním orgánem žalobce, v řízení zabýval, nicméně za situace, kdy dospěl k závěru, že zvolení žalovaného členem výboru nebylo prokázáno, aplikoval již uvedené ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů.

42. Stran žalovaným namítaného nedostatku odpovědnosti za jeho prodlení z důvodu vydání předběžného opatření odvolací soud uvádí, že s argumentací žalovaného se neztotožňuje, nemožnost dispozice žalovaného s bankovním účtem byla logickým důsledkem vydaného předběžného opatření, přičemž bylo-li shledáno, že jeho vydání je na místě, nemůže důsledek jeho vydání jít k tíži žalobci, k jehož návrhu odůvodněnému chováním žalovaného bylo vydáno. Nadto nelze přehlédnout dosavadní postoj žalovaného, jenž do dne vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu odmítá předmětné prostředky vydat žalobci s odůvodněním, že tyto má vydat třetím osobám (vlastníkům jednotek), není tak žádný důvod se domnívat, že by, nebýt předběžného opatření, tak býval učinil.

43. Stran žalovaným vznesené námitky promlčení odvolací soud uvádí, že ji neshledal důvodnou za situace, kdy žalobce vyzval žalovaného k vydání peněžních prostředků cca tři měsíce po jmenování výboru jakožto statutárního orgánu, do té doby (jmenování výboru) žádáno být nemohlo, když do doby jmenování výboru funkci orgánu žalobce vykonával žalovaný, přičemž k zahájení soudního řízení došlo ještě v roce 2017 ([datum] – cca 4 měsíce po jmenování výboru). Pak ani z důvodu žalovanou vznesené námitky promlčení nebylo třeba se zabývat tím, jaké částky měly být vlastníky jednotek žalovanému v průběhu času převedeny.

44. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil jak co do požadované jistiny, tak i příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení, když ty byly požadovány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a od doby, kdy se žalovaný nezpochybnitelně ocitl v prodlení (ode dne následujícího po dni, který byl v předžalobní výzvě, jíž byl žalovaný vyzván k vydání veškerých prostředků žalobce, uveden jako poslední den lhůty pro poskytnutí požadovaného plnění), přičemž soud I. stupně správně rozhodl o lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ani odvolací soud neshledal důvod ke stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.

45. Odvolací soud však přistoupil ke změně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení účastníků za použití ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., a to stran žalobci přiznané výše nákladů, kdy jakkoliv soud I. stupně správně dovodil, že je na místě žalobci, který měl plný úspěch náhradu nákladů řízení přiznat v plné výši, správně tak vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tak u souhrnné výše soudních poplatků opomněl na soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření, některé honorované úkony nebyly účelné, naopak některé vykonané úkony nijak nehonoroval a na některá jednání nahlížel optikou odměny, a nikoliv optikou náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 2 a. t. za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci.

46. Součástí náhrady nákladů řízení žalobce v celkové výši [částka] je zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], za návrh na vydání předběžného opatření ve výši [částka], za změnu žaloby ve výši [částka], odměna za jeho právní zastoupení v celkové výši [částka] dle ust. § 7 bod č. 5, bod č. 6, a. t., ust. § 8 odst. 1 a. t., ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g), ust. § 11 odst. 2 písm. a), c) a. t. odpovídající 5 úkonům právní služby po [částka] za úkon (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, podání z [datum], podání ze [datum]) a 2 úkonům po [částka] za úkon (návrh na vydání předběžného opatření, vyjádření k odvolání žalovaného proti vydanému předběžnému opatření) při tarifní hodnotě [částka], odpovídající 9 úkonům právní služby po [částka] za úkon (podání z [datum], účast na jednání dne [datum], podání z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], účast na jednání dne [datum], podání z [datum], účast na jednání dne [datum]) při tarifní hodnotě [částka], odpovídající 2 úkonům právní služby po [částka] za úkon (podání z [datum], účast na jednání dne [datum]), osmnáct odpovídajících režijních paušálů po [částka] (celkem [částka]) dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] za účast při jednání konaném dne [datum] a náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] za účast při jednání konaném dne [datum] podle ust. § 14 odst. 2 a. t., daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a náhrad, jíž odpovídá částka [částka].

47. Jinak odvolací soud akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení účastníků jako správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, když soud I. stupně správně rozhodl o lhůtě k plnění zjevně podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ani odvolací soud neshledal důvod ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách a správně soud I. stupně platební místo určil podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

48. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

49. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náklady ve výši [částka], jimž korespondují náklady jeho zastoupení advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za jeho právní zastoupení ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby dle ust. § 7 bod č. 6, a. t., ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), tří režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 a. t., daně z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a náhrad, jíž odpovídá částka [částka].

50. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

51. K žalovaným učiněnému požadavku na nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci postupem dle ust. § 150 o. s. ř., odůvodněnému tím, že žalovaný se nebránil vydat finanční prostředky na svém bankovním účtu, sporné však jen bylo, jakému subjektu je má vydat, přičemž poukázal i na to, že se dobrovolně a nezištně měl ujmout správy záležitostí ostatních vlastníků jednotek, odvolací soud uvádí, že tvrzená nevědomost žalovaného stran oprávněného subjektu důvodem zvláštního zřetele hodným pro zcela výjimečnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. být nemůže, když tato otázka byla vlastním předmětem sporu účastníků. Stejně tak žalobcem sporované tvrzení, že žalovaný měl správu prostředků vykonávat nezištně, takovým důvodem ve vztahu k žalobci není, a to za situace, kdy žalovaný tvrdil, že prostředky spravoval pro jednotlivé vlastníky jednotek na základě individuálních právních vztahů s nimi, v tomto směru chybné přesvědčení žalovaného nemůže vést k závěru, že je namístě žalobci, jakožto osobě od vlastníků jednotek odlišné, právo na náhradu nákladů řízení upřít.