o zaplacení 155 567 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 155 567 Kč s příslušenstvím představující cenu za pronájem plošiny a stavebního výtahu podle smluv o podnikatelském nájmu věcí movitých, které spolu účastnice uzavřely v květnu 2022.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. V průběhu řízení před soudem prvního stupně nezpochybňovala, že se žalobkyní uzavřela smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých ohledně plošiny a stavebního výtahu, namítla však, že žalobkyně jí vyfakturovala nájemné za období, kdy žalovaná tyto věci fakticky neužívala.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 57 248,70 Kč (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá nyní, že se žalobkyní žádné smlouvy neuzavřela a že se v případě dokumentů, o které soud prvního stupně opřel svá zjištění, nemůže jednat o důkazy, které by byly podepsány kýmkoli od žalované. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že žalovaná se pouze snaží oddálit vydání pravomocného rozhodnutí. Součástí této procesní taktiky byla i její zjevně nedůvodná námitka věcné nepříslušnosti soudu či opakovaná neúčast při jednání před soudem prvního stupně. Pokud jde o věc samu, žalobkyně zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně uzavření smluv o podnikatelském nájmu věcí movitých nerozporovala, její obranné námitky se týkaly pouze období, za které jí bylo nájemné fakturováno. Žalobkyně však prokázala, že faktury byly vystaveny jen za období, v němž žalovaná předmět nájmu skutečně užívala. Jelikož odvolání žalované je nedůvodné, navrhla žalobkyně, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. K projednání odvolání došlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána.

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, pokud na podkladě listin předložených žalobkyní vzal za prokázané, že účastnice jako podnikatelky spolu uzavřely smlouvu o pronájmu nůžkové plošiny ([číslo]), na základě které byla plošina žalované předána do užívání dne 31. 5. 2022 a vrácena zpět žalobkyni dne 11. 11. 2022. Dále účastnice uzavřely smlouvu o pronájmu stavebního výtahu ([číslo]), na základě které žalovaná výtah převzala dne 9. 5. 2022, dne 13. 12. 2022 byl výtah demontován a vrácen žalobkyni. Žalobkyně vystavila žalované v souladu s cenovým ujednáním ve smlouvách postupně tři faktury za užívání plošiny v období od 1. 9. 2022 do 11. 11. 2022 (č. [číslo] na částku 39 930 Kč, č. [číslo] na částku 41 261 Kč a č. [číslo] na částku 20 004 Kč) a tři faktury za montáž, demontáž a užívání výtahu v období od 1. 10. až 12. 12. 2022 (č. [číslo] na částku 19 375 Kč, č. [číslo] na částku 18 750 Kč a č. [číslo] na částku 16 500 Kč), které žalovaná v době jejich splatnosti neuhradila (nebránila se tím v řízení). Soud prvního stupně dospěl i ke správnému právnímu posouzení věci, jestliže na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 2316 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a žalobě jak co do dlužné jistiny, tak i úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) vyhověl.

8. Pokud žalovaná listinné důkazy, z nichž soud prvního stupně vycházel, v odvolacím řízení zpochybnila, odvolací soud se touto její námitkou zabýval v kontextu s její ostatní procesní aktivitou. Její tvrzení, že žádnou z listin předložených žalobkyní k důkazu (včetně obou nájemních smluv) nepodepsala, vyznívá značně nevěrohodně za situace, kdy v řízení před soudem prvního stupně učinila nesporným, že smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých se žalobkyní uzavřela (výslovně to uznala v podání ze dne 4. 8. 2023). Tvrdí-li nyní opak, aniž by změnu svého stanoviska jakkoliv blíže zdůvodnila (vysvětlila, co jí k němu vedlo), nemůže tento její obrat zpochybnit správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně stran uzavření nájemních smluv. Jedinou spornou skutečností již od počátku řízení bylo, zda žalovaná věci žalobkyně na podkladě uzavřených smluv měla k dispozici i v období, za něž jí byly vystaveny předmětné faktury. Soud prvního stupně vzal ze žalobkyní předložených listin za prokázané, že tomu tak bylo. Tyto listiny byly provedeny k důkazu při jednání, k němuž se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila, a k provedeným listinám (jejich pravosti a správnosti) se nevyjádřila. Pokud až nyní - a to v návaznosti na (nevěrohodné) zpochybnění existence smluvního vztahu účastnic - namítá, že se (ani v případě dalších listin) nemůže „jednat o důkazy, které by byly podepsány kýmkoli ze společnosti [právnická osoba].“, aniž by ovšem v tomto směru uvedla cokoliv konkrétního (tedy z čeho pramení její přesvědčení, že nemůže jít o podpisy osob za ni jednajících), nelze mít tuto námitku za takovou, která by byla s to podlomit věrohodnost listinných důkazů, na nichž je rozsudek soudu prvního stupně založen. V úvahu je třeba vzít i chování žalované v průběhu celého řízení (ať již jde o vznesení nedůvodné námitky věcné nepříslušnosti soudu či nedostavení se bez omluvy k jednání soudu prvního stupně a k jednání odvolacího soudu), které je možno hodnotit jako snahu záměrně protahovat řízení a které rovněž svědčí pro závěr, že účelem odvolací námitky žalované není spravedlivě bránit své právo, nýbrž zdržovat vydání věcného rozhodnutí.

9. Ve světle uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jak ve výroku o věci samé, tak v rovněž správném akcesorickém výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů, které na uplatnění svého práva vynaložila.

11. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 16. 2. 2024 a 2) účast u jednání odvolacího soudu dne 20. 2. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalobkyni zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), částku 7 340 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 částku 300 Kč za úkon, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 se jedná o částku 450 Kč za úkon. Součástí nákladů je i náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 3 240,30 Kč. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení výsledně činí 18 670,30 Kč (= 2 x 7 340 + 300 + 450 + 3 240,30).

12. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.