o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 C 116/2020-258

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a k pozemku parc. [číslo] obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky (výrok I), pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu č.p.8, a pozemek parc. [číslo] oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných na vypořádání jeho podílu částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]), žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a žalovaným uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném návrhem založeném na tvrzení, že každý z účastníků je spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [část obce] (dále jen nemovitosti, respektive dům či byt) v podílu 1/3. Každý z nich nabyl vlastnické právo k nemovitostem z dědictví po [jméno] [jméno], manželu žalobkyně a otci žalovaných. Mezi účastníky dochází ohledně užívání nemovitostí ke konfliktům, nepodařilo se jim dohodnout o způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně žije v bytě v domě, ve kterém bydlela společně s manželem, zbylé byty jsou pronajímány třetím osobám. Prvá žalovaná nemovitosti neužívá, 2. žalovaný užívá vedlejší stavby garáže, dílny a skladu k opravám motorových vozidel. Žalobkyně se domáhala přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, protože v domě uspokojuje své bytové potřeby, je solventní, podílela se se zůstavitelem na přestavbě domu a hodlá pokračovat ve využití domu ke stávajícím účelům. Žalovaní mají své bytové potřeby uspokojeny. Žalobkyně v průběhu řízení navýšila návrh na vyplacení žalovaných na částku [částka] pro každého z nich.

3. Žalovaní souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, domáhali se přikázání nemovitostí do svého spoluvlastnictví s tím, že žalobkyni vyplatí [částka]. Namítli, že nemovitosti jsou historicky majetkem rodiny [příjmení], žalobkyně vstoupila do manželství se zůstavitelem až v roce 2010. Druhý žalovaný v nemovitostech trávil svůj volný čas od útlého dětství a později zde i provozoval svoji živnost. Do budoucna by oba žalovaní rádi nemovitosti využili pro svoje rodiny, žalobkyně jim v tom brání. V průběhu řízení začal 2. žalovaný jeden byt v domě užívat, 1. žalovaná by nemovitosti využila pro své děti, které navštěvují základní školu [ulice] v blízkosti nemovitostí. Uvedli, že pokud oni chtějí setrvat ve spoluvlastnictví, je spravedlivější, aby nemovitosti byly přikázány jim, aby byla respektována vlastnická a personální většina.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že jsou ideálními podílovými spoluvlastníky nemovitostí a že je nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Přes jednání stran nedošlo k dohodě o způsobu vypořádání spoluvlastnických podílů.

5. Soud I. stupně provedl dokazování, svá zjištění z něho získaná popsal v odůvodnění svého rozhodnutí (body 4. až 43.), odvolací soud z jeho zjištění vychází a v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí na ně plně odkazuje.

6. Soud I. stupně s citací § 1140 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) podle shodné vůle obou stran zrušil spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, když všechna zjištění i postoj účastníků jednoznačně vylučují možnost rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky.

7. Při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastníků soud I. stupně hodnotil zájem každé ze stran nabýt nemovitosti do svého vlastnictví, respektive v případě žalovaných spoluvlastnictví, a to, že obě disponují dostatečnými finančními prostředky, shledal tak důvod pro přikázání nemovitostí do vlastnictví jedné ze stran.

8. Jako kritérium ve prospěch žalovaných zhodnotil převahu majoritního podílu nad podílem minoritním. Žalovaní prozatím jednají ve shodě, soud I. stupně ale přihlédl i k tomu, že podíly všech 3 spoluvlastníků jsou stejné, neměly by být sčítány a odečítány podle toho, v jakém momentálním procesním postavení se spoluvlastníci nacházejí. Skutečnost, že žalovaní vystupují ve shodě, tak sice obecně hodnotil v jejich prospěch, uvedl ale, s odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu, že sama o sobě nemůže být jediným důvodem pro přikázání nemovitostí do vlastnictví většinových spoluvlastníků. K judikatuře v tomto směru označené žalovanými (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1511/2009) uvedl, že je pro danou věc nepřiléhavé, neboť se především zabývá reálným rozdělením nemovitosti. Jako nepřiléhavou soud I. stupně hodnotil také námitku žalovaných, že v případě přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví by byla žalobkyně vyplácena nižší částkou, když judikatura, na kterou v tomto směru odkazovali, se týká vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jako nikoli zásadní posoudil fakt, že žalovaní vykonávají delší dobu správu společné věci, jakkoli obě skutečnosti také hodnotil.

9. Jako podstatné kritérium pro přikázání věci do vlastnictví soud I. stupně zhodnotil solventnost jedné či druhé strany, když dovodil, že obě strany jsou schopny (žalovaní za použití součtu prostředků, jimiž oba disponují) poskytnout plnění druhé straně. Ke skutečnosti, že žalobkyně nabídla vyplatit žalovaným podstatně vyšší částku, než jaká na ně podle zjištěné tržní ceny nemovitostí podle jejich podílů připadá (každému [částka] při zjištěné obvyklé ceně nemovitostí [částka]), soud I. stupně uvedl, že je správný názor, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není aukcí, že ale zvýšenou nabídku je třeba hodnotit v souvislosti s ostatními kritérii a svědčí-li i další kritéria převažujícím způsobem ve prospěch toho spoluvlastníka, která nabízí více, než odpovídá podílu, je třeba ji počítat v jeho prospěch. Ve prospěch žalobkyně tak zhodnotil skutečnost, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, které jí umožňují okamžitě žalované vyplatit, s tím, že v její prospěch hovoří i to, že oproti znalcem stanovené obvyklé ceně nemovitostí a vypořádacího podílu každého z účastníků nabízí částku značně vyšší, přičemž odkázal na označenou judikaturu s tím, že se jedná o jedno z hodnocených kritérií při vypořádání.

10. Při hodnocení historického, citového vztahu účastníků ke společné věci neshledal jako významné, že žalovaní užívali nemovitosti dříve než žalobkyně s tím, že se jednalo o dobu jejich dětství, ale v dospělosti žil každý z žalovaných jinde. Ve prospěch žalobkyně posoudil soud I. stupně kritérium účelného využití společné věci, poukázal na to, že žalobkyně v nemovitostech s otcem žalovaných žila řadu let před uzavřením sňatku, bez přerušení je užívá i po smrti svého manžela a otce žalovaných, uspokojuje zde svou bytovou potřebu a jinou možnost bydlení nemá. Prvá žalovaná má svou bytovou potřebu zajištěnu, soud I. stupně odmítl jako hledisko tvrzení 1. žalované, že by snad dům používala ve prospěch dcery, která chodí v jeho blízkosti do školy. Druhý žalovaný v domě v posledních 20 letech nebydlel, měl svou bytovou potřebu zajištěnou jinde a nastěhoval se teprve na samém konci řízení, byť v nemovitosti se nacházejí byty, které jsou dlouhodobě pronajímány třetím osobám. Toto jednání žalovaného soud I. stupně zhodnotil jako účelové s tím, že se možnosti bydlení zbavil dobrovolně, zřejmě jen za účelem získání dostatečné likvidity na vyplacení vypořádací podílu, což nemůže být hodnoceno v neprospěch žalobkyně. Ve prospěch žalobkyně svědčí, že nevlastní jiné nemovitosti, a nemůže tak uspokojit svou bytovou potřebu jinde. V případě, že by byl její podíl přikázán do vlastnictví žalovaných, byla by nucena zajistit si na rozdíl od 1. žalované a téměř do samého konce řízení před soudem I. stupně i 2. žalovaného jiné bydlení.

11. Soud I. stupně uzavřel, že většina posuzovaných kritérií svědčí ve prospěch žalobkyně, proto zaniklé spoluvlastnictví vypořádal tak, že nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví, a to oproti povinnosti vyplatit každému ze žalovaných na vypořádání jejich podílu částku [částka] Lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) přiměřeně prodloužil.

12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na označenou judikaturu Ústavního soudu.

13. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., státem nesené náklady ve výši [částka] uložil s ohledem na částečný úspěch stran zaplatit jednak žalobkyni, jednak žalovaným rovným dílem.

14. Proti rozsudku podali odvolání oba žalovaní, uvedli, že jej napadají ve výrocích II, III, IV, VaVa namítli, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že řízení, v rámci kterého byl vydán, je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Uvedli, že rozsudek je nezákonný, resp. nepřezkoumatelný. Soudu I. stupně vytkli, že postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, nesprávně vyhodnotil, že by základní kritéria měla převážně svědčit žalobkyni, aniž by zohlednil veškerá základní kritéria, zejména kritérium většinového podílu žalovaných na nemovitostech. Řádně neodůvodnil rozhodovací proces, zejména neporovnal jednotlivá kritéria ve vzájemné souvislosti.

15. K převaze svých spoluvlastnických podílů žalovaní s označením judikatury Nejvyššího soudu uvedli, že jde o hledisko zásadní, přičemž nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně, by podíly účastníků neměly být„ sčítány a odečítány.“ Soudem I. stupně zde citovaná judikatura portrétuje skutkově odlišný případ. Žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitých věcí s podílem ideálních dvou třetin, jsou sourozenci, kteří mají velice blízký vztah a dlouhodobě vystupují ve shodě (nejen) ve vztahu k žalobkyni, mají zájem užívat nemovitosti pro uspokojení bytových potřeb svých a svých rodin, což je nutno vzít v jejich prospěch. Žalovaní vystupují či vystupovali vůči žalobkyni v jednoznačné shodě v rámci řízení o pozůstalosti po [jméno] [jméno], v tomto řízení i v dalších třech řízeních vedených u soudu I. stupně mezi týmiž účastníky.

16. Žalovaní nesouhlasili s hodnocením své dlouhodobé správy nemovitostí soudem I. stupně, namítli, že tento závěr soudu I. stupně nebyl odůvodněn, oni navzdory skutečnosti, že jim žalobkyně v průběhu let opakovaně„ házela klacky pod nohy“ nemovité věci dlouhodobě spravují, mimo jiné s ohledem na svůj hluboký vztah k nim a svůj zájem je v budoucnu užívat pro uspokojení bytových potřeb. Sporovali dále důvod pro zhodnocení„ vyšší nabídky“ žalobkyně, uvedli, že nemůže jít o rozhodující hledisko a že soud není povinen přikázat věc tomu ze spoluvlastníků, který navrhne nejvyšší částku. Jednání žalobkyně v tomto směru označili za účelové, poukázali na to, že využila finančních prostředků od třetí osoby. Uvedli, že v rámci jednání naopak oni nabízeli žalobkyni na vypořádání vyšší částku, ona to ale odmítla. K otázce solventnosti žalobkyně zpochybnili, jak bude schopna splácet dluh vůči třetí osobě, a spekulovali o motivaci JUDr. [příjmení] zapůjčit žalobkyni finanční prostředky, přičemž poukázali na jeho aktivity v obchodních společnostech a podnikání v oboru realit. Namítli, že prostředky zapůjčené od dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] mohou být prostředky, o nich u Obvodního soudu pro Prahu 5 probíhá spor stran prostředků otce žalovaných a manžela žalobkyně, které ve výši [částka] podle tvrzení žalovaných mají být předmětem dědictví.

17. Druhý žalovaný odmítl, že by jeho nastěhování do bytu v nemovitostech mělo být účelové, důvodem byla potřeba prodat jeho nemovité věci a získat prostředky pro vyplacení podílu žalobkyně. Již to svědčí o jeho zájmu o nemovitosti. S popisem sporů účastníků ohledně užívání nemovitostí a jejich správy dále žalovaní poukázali na to, že vedou se žalobkyní spor o vydání obohacení, které získala nadužívání nemovitostí. Žalovaní dále rozporovali, že by žalobkyně neměla možnost jiného bydlení, když má možnost bydlet v domě své dcery v [obec]. V minulosti žalobkyně s žalovanými jednala o tom, že se z nemovitostí„ nechá vyplatit“, ze svědecké výpovědi JUDr. [příjmení] vyplynulo, že zájem o užívání předmětných nemovitých věcí pro účely bydlení má mít primárně dcera žalobkyně, to mělo být podle žalovanými označené judikatury zhodnoceno v neprospěch žalobkyně.

18. Žalovaní zopakovali svá tvrzení, že 2. žalovaný v nemovitostech prakticky celý život pracoval, podílel se na jejich údržbě, rekonstrukci a zlepšování (to vše i se zůstavitelem), od roku [rok] zde provozoval svou živnost. Tomu zamezila až po smrti otce žalovaných a svého manžela žalobkyně. Oba žalovaní měli od útlého věku, za života matky zůstavitele a své babičky, až do zásahu žalobkyně k dispozici veškeré klíče od nemovitostí a možnost je užívat. Historicky se nemovitosti nacházely ve vlastnictví rodu [příjk], veškeré finanční prostředky na jejich údržbu a rekonstrukci byly čerpány ze zdrojů rodu [příjmení] (bez jakéhokoli přičinění ze strany žalobkyně), veškeré restituce majetku rodu [příjmení] byly dokončeny před sňatkem žalobkyně a zůstavitele. Není tak důvod ve prospěch žalobkyně přičítat kritérium citového pouta k nemovitostem. Žalovaní bez bližšího vysvětlení navrhli provedení důkazu výpisem z OR ([právnická osoba]), výpisem z OR ([právnická osoba]), výpisem z RŽP (JUDr. [jméno] [příjmení]), výpisem z registru ekonomických subjektů (JUDr. [jméno] [příjmení]), protokolem o svědecké výpovědi JUDr. [jméno] [příjmení]. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu č.p.8, a k pozemku parc. [číslo] obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky; pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu č.p.8, a pozemek parc. [číslo] oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Stodůlky, se přikazují do spoluvlastnictví žalované 1 a žalovaného 2, kdy žalované 1 se přikazuje do vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny (½) a žalovanému 2 se přikazuje do vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny (½); žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku ve výši [částka] do 30 dnů od právní moci rozsudku a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. Případně navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu výroků II, III, IV, V a VI zrušil a věc ve stanoveném rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. K odvolání žalovaných se vyjádřila žalobkyně. Sporovala správnost jednotlivých odvolacích námitek s tím, že jde o opakování stanoviska žalovaných. S argumentací k jednotlivým hodnoceným kritériím pro vypořádání spoluvlastnických podílů uvedla, že hledisko velikosti spoluvlastnických podílů je nepochybně významným kritériem, které však podle označené judikatury nemá absolutní přednost před všemi ostatními kritérii. [příjmení] jiné je namístě hodnotit také okolnosti, za kterých ke vzniku spoluvlastnictví ke společné věci došlo, když v tomto případě bylo založeno rozhodnutím soudu a všichni jsou rovnodílnými spoluvlastníky nemovitostí.

20. Žalobkyně zpochybnila význam tvrzeně dlouhodobé správy nemovitostí žalovanými a poukázala na to, že byla ze správy žalovanými vyloučena. Jako podstatné s označením judikatury Nejvyššího soudu a s poukazem na zrušení žalovanými užitého rozhodnutí Nejvyššího soudu nálezem Ústavního soudu označila fakt své nezpochybnitelné solventnosti a ochotu nabídnout na vypořádání spoluvlastnictví více, než činí díl zjištěné ceny nemovitostí připadající každému z žalovaných, což svědčí o tom, že pro ni jde o nemovitosti zvláštní obliby. Pokud jí byla při jednáních nabídnuta vyšší cena, nešlo jen o vypořádání těchto nemovitostí, ale také dalších nemovitostí z dědictví po jejím manželovi a otci žalovaných. Žalobkyně odmítla spekulace o původu peněz určených k vyplacení žalovaných a motivaci zapůjčitele s tím, že nemovitosti jsou vypořádávány v tržní ceně. Poukázala na to, že 1. žalovaná jako samostatný účastník řízení na straně žalované svoji solventnost neprokázala, přičemž rozhodující kritéria pro vypořádání musí být posuzována pro každého ze spoluvlastníků samostatně. Poukázala na to, že byt, v němž nyní bydlí 2. žalovaný s rodinou, byl volný již v minulosti a žalovaní jej pronajali třetí osobě. Odmítla, že by měla možnost bydlet v domě své dcery. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve všech výrocích potvrzen.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání obou žalovaných bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Jakkoli žalovaní uváděli, že rozsudek nenapadají ve výroku I, odvolací soud jej v podnětu jejich odvolání přezkoumal jako celek v plném rozsahu. Platí, že spoluvlastníci se nemohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví, aniž by se zároveň dohodli o jeho vypořádání; i když tedy mezi nimi není spor o to, že je namístě spoluvlastnictví zrušit, a neshodují se jen ve způsobu vypořádání, musí se obrátit na soud s žalobou jak na zrušení, tak i vypořádání spoluvlastnictví. To znamená, že předmětem řízení je i nárok na zrušení spoluvlastnictví, skutečný spor mezi účastníky je však jen ohledně způsobu vypořádání. (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2059/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2625/2016 - obě dostupná na [webová adresa]).

22. Odvolací soud nepřijal návrhy žalovaných na doplnění dokazování, neboť, a žalovaní v tomto směru ani nic podstatného netvrdili, nešlo o důkazy přípustné v rámci neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. Odvolací soud neshledal odvolání žalovaných důvodným.

23. Odvolací soud vyšel plně ze zjištění soudu I. stupně, jenž úplně objasnil rozhodné skutkové okolnosti případu, a ztotožnil se s ním také v právním posouzení věci. Dává soudu I. stupně za pravdu nejen v nesporovaném závěru o důvodech pro zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, ale také v tom, že je to žalobkyně, na jejíž straně jsou dána hlediska převažující pro závěr o důvodech přikázání nemovitostí do jejího výlučného spoluvlastnictví.

24. Soud I. stupně správně posoudil řadu hledisek svědčících ve prospěch té které strany, bude – li se vycházet z toho, že žalovaní se přikázání nemovitostí do jejich spoluvlastnictví domáhali ve shodě. Stejně tak ale správně poukázal na to, že každý z žalovaných je, stejně jako žalobkyně, vlastníkem ideální 1/3 nemovitostí. Nelze tak jako jedno z hledisek podle přesvědčení odvolacího soudu přehlédnout ani to, že zatímco přikázáním nemovitostí do vlastnictví žalobkyně se ona stane jejich výlučným vlastníkem, vyhověním návrhu žalovaných by bylo založeno další jejich spoluvlastnictví, což se z praktického hlediska jeví méně výhodné, jakkoli v současné době oba žalovaní – sourozenci vystupují shodně. V tomto směru lze také přisvědčit argumentaci žalobkyně poukazující na to, že ačkoli žalovaní prokázali v souhrnu svoji solventnost, fakticky schopnost vyplatit majetkový podíl žalobkyně na nemovitostech osvědčil pouze 2. žalovaný, zatímco 1. žalovaná ne.

25. Ve světle uvedeného je třeba hodnotit námitku žalovaných, že jsou majoritními (spolu) vlastníky nemovitostí. Takový stav je vázán na schopnost žalovaných postupovat ve shodě i nadále. Velikost podílů spoluvlastníků je, jak správně konstatoval soud I. stupně, hlediskem významným, ne však jediným. I v případě skutečně většinového vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků není obecně vyloučeno přikázat věc do výlučného vlastnictví spoluvlastníka menšinového, jsou - li naplněny takové rozhodnutí odůvodňující speciální okolnosti. Jak uvedeno, v tomto případě jsou spoluvlastnické podíly účastníků na nemovitostech stejné.

26. Soud I. stupně dále důvodně ve prospěch žalobkyně hodnotil skutečnost, že nabídla žalovaným na vyrovnání podílů vyšší částku, než jaká odpovídá tržní hodnotě nemovitostí, a že prokázala, že je schopna ji bezodkladně zaplatit. V tomto směru lze na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkázat. Skutečně nejde o jakousi formu dražby, současně ale je důvod hodnotit fakt, že žalovaným se tímto způsobem vypořádání, k němuž soud I. stupně přikročil, dostane větší majetkové hodnoty, která jim umožní snazší nahrazení stávajícího vlastnického práva k nemovitosti v případě jejich zájmu jiným vlastnictvím jiné nemovitosti. [příjmení], o niž nabídka žalované přesáhla zjištěnou tržní cenu předmětu spoluvlastnictví ([částka] pro každého z nich) je přitom ve vztahu ke každému z žalovaných významná.

27. Důvodně soud I. stupně odmítl argumentaci žalovaných, že v případě přikázání nemovitostí do jejich spoluvlastnictví by na vyplacení podílu žalobkyni vynakládali méně, než kolik je na žalobkyni v opačném případě vyplatit jim. Poukazovaná judikatura v této souvislosti řeší otázky nastalé v případech vypořádání společného jmění manželů, kde argument menšího vypořádacího podílu dává smysl, protože je vypořádáván jeden celek majetku dvou bezpodílových spoluvlastníků. Taktomu ale v posuzované věci není.

28. Významným hlediskem pro rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví je také citový vztah toho kterého spoluvlastníka k nemovitostem. Soud I. stupně je proto důvodně hodnotil a přisvědčit mu lze v tom, že oba žalovaní měli možnost nemovitosti navštěvovat jako děti v době, kdy je výlučně užívala jejich babička, ale kromě doby předcházející rozhodnutí soudu I. stupně v nich nikdo z nich dlouho nebydlel. Druhý žalovaný zde se souhlasem svého otce za jeho života podnikal. Žalovaná ovšem v nemovitostech dlouhodobě, od roku [rok], žila, zpočátku jako partnerka, později, od roku [rok], jako manželka jejich původního vlastníka. Fakticky tak žalovaná v nemovitostech bydlí v době rozhodování odvolacího soudu po dobu 18 let. Nemá přitom jinou možnost bydlení, není vlastnicí jiné nemovitosti. Prvá žalovaná vlastní rodinný dům, v němž uspokojuje svoji bytovou potřebu spolu se svojí rodinou. [příjmení] možnost bydlet v předmětných nemovitostech nikdy neusilovala, tvrdila, že by nemovitosti využívaly její děti, které navštěvují školu v blízkosti předmětných nemovitostí. Druhý žalovaný bydlel do doby těsně předcházející rozhodnutí odvolacího soudu v bytě, který vlastnil. Prodal jej a nastěhoval se do bytové jednotky v předmětných nemovitostech, tuto bytovou jednotku ale v době předcházející poté, kdy se žalovaní ujali správy nemovitostí, spolu s 1. žalovanou pronajal třetí osobě, je tedy zřejmé, že o její užívání v té době zájem neměl. Za popsaného stavu odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že jednání 2. žalovaného v tomto směru nese znaky účelovosti ve snaze zlepšit své postavení v tomto řízení. Souhlasit lze i se závěrem soudu I. stupně, že 2. žalovaný se své možnosti bydlení tím zbavil dobrovolně, přičemž, jak dodává odvolací soud, finanční vypořádání daného spoluvlastnictví mu reálně umožní zajistit si jiné bydlení.

29. Odvolací soud se na podkladu všech uvedených úvah plně ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně o tom, že je důvod přikázat předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, u níž převažují hlediska hodnocená při vypořádání zrušeného spoluvlastnictví nemovitostí. Žalobkyně v nemovitostech 18 let bydlí, stále v nich uspokojuje svoji bytovou potřebu, kterou jinak jak uspokojit nemá, do budoucna se stane výlučnou vlastnicí nemovitostí, o jejím opravdovém zájmu nemovitosti vlastnit a užívat svědčí mimo jiné i její finanční nabídka na vyrovnání s žalovanými, která každému z nich poskytne o [částka] více, než kolik by činila hodnota jeho podílu v penězích.

30. Odvolací námitky žalovaných nebylo s to na uvedeném ničeho změnit. To, že žalobkyně nabídla na vypořádání podílů žalovaným vyšší částku, než jaká by odpovídala zjištěné tržní ceně nemovitostí, soud I. stupně nehodnotil jako rozhodující hledisko, ale jako jedno z řady hledisek, která posuzoval, což jasně plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí. Žalovaní v tomto řízení žalobkyni na vypořádání podílů vyšší částku, než by odpovídala obvyklé ceně jejího podílu, nenabídli. Pochybnosti o původu peněz, které žalobkyně nabídla k vyplacení žalovaným, stejně jako zpochybnění jejich zdroje či úmyslů jejich zapůjčitele nebyly v řízení před soudem I. stupně vzneseny jako jakkoli konkrétní tvrzení žalovaných podložené návrhem důkazů. Soud I. stupně tak neměl důvod takové okolnosti zkoumat. Vůle 2. žalovaného, stejně jako 1. žalované, stát se výlučně spoluvlastníky nemovitostí, plyne z jejich postoje v řízení, to, že prodej bytu 2. žalovaného těsně předcházel konci prvostupňového řízení, bylo ale soudem I. stupně hodnoceno důvodně a správně také ve vztahu ke skutečné vůli 2. žalobce v nemovitostech nadále bydlet ve výše zmíněné situaci, kdy zcela totožné možnosti bydlení se v nedávné minulosti vědomě neujal. Fakt, že dcera žalobkyně vlastní rodinný dům, navíc v jiném městě, než v jakém se nacházejí předmětné nemovitosti, nesvědčí sám o sobě pro závěr, že by žalobkyně měla jinou možnost bydlení, když nebylo ani tvrzeno, že by jí k domu její dcery svědčilo jakékoli právo. Pokud bylo namítáno, že žalobkyně zamezila 2. žalovanému užívání předmětných nemovitostí pro jeho podnikání, je třeba konstatovat, že z provedeného dokazování vyplynulo, že k ukončení podnikatelské činnosti 2. žalovaného a jeho partnera došlo v důsledku rozhodnutí správních orgánů, nikoli žalobkyně. Přisvědčit plně nelze ani argumentaci, že prostředky na údržbu a rekonstrukci nemovitostí byly v minulosti čerpány jen z majetku rodiny [příjmení]. Jakkoli tato okolnost nebyla před soudem I. stupně namítána, a nebylo proto k ní vedeno ani dokazování, lze konstatovat, že pokud byly prostředky na tyto účely vynakládány otcem žalovaných po jeho sňatku s žalobkyní, plynuly by zřejmě z jejich společného jmění.

31. Ze všech uvedených důvodů, když správně, ve světle jím citované judikatury Ústavního soudu, soud I. stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů řízení státu, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 244 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. se shodnou úvahou, z jaké vycházel soud I. stupně, tedy s tím, že jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se jeví, aby každý z účastníků nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného ze spoluvlastníků v situaci, kdy pro to nejsou v této konkrétní věci dány žádné zvláštní důvody (srovnej závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 572/19).