o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci omluvu v navrženém znění a zaplatit mu na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku [částka]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a nepřiznal žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nepostupoval tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, a to vzhledem k délce řízení a výměně tří soudců během této doby. Dále v průběhu řízení žalovaný neplnil svoji povinnost vylíčit ve svých vyjádřeních rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Naopak žalovaný získal možnost prodlužování a rozšiřování sporu postupným doplňováním důkazů útočného charakteru s následným negativním vlivem na rozsudek soudu prvního stupně. Podle žalobce zůstaly v průběhu řízení nezodpovězeny dvě základní otázky rozhodné pro předmětný spor, a to zda žalovaný zdůvodnil jakýkoliv impuls, či může jakkoliv doložit doklad, který by jej opravňoval tvrdit, že žalobce své chování vůči rodinnému majetku k datu [datum] otočil od dlouhodobé pozitivní bezplatné podpory k jeho následnému využívání ve prospěch sebe, resp. svých synů, a zda žalovaný zdůvodnil jakýkoliv impuls, či může jakkoliv doložit doklad, který by jej opravňoval k dehonestaci odborných znalostí žalobce již od [datum], a to i profesorského titulu uděleného prezidentem republiky, když od [datum] písemně rozšiřuje další svůj názor, že odborné znalosti žalobce považuje za nižší než paní [jméno FO], laika v oboru geotechniky. Cílem útoků žalovaného byla dehonestace žalobce v širším kruhu rodiny, že se choval nečestně jako jednatel a se společnostmi vlastněnými jeho syny uzavíral smlouvy a objednávky projektů bez vědomí a souhlasu ostatních a je třeba mu v tom zabránit, aby nedošlo k jeho, resp. jejich obohacování na úkor členů širší rodiny. Žalovaný po celou dobu řízení nedoložil žádnou rozhodující skutečnost, na níž staví svoji obranu ohledně svých tvrzení na adresu žalobce. Žalovaný rovněž nikdy nedoložil kopii smlouvy o prodeji dřeva, kterou měl žalobce uzavřít se svými syny a tím způsobit finanční škodu. Žalobce dále navrhuje, aby odvolací soud ve věci nájemní smlouvy na hutnící válec, kterou měl dle tvrzení žalovaného žalobce způsobit škodu [částka], vyžádal od žalovaného, popř. od společnosti [právnická osoba], nájemní smlouvu na obdobný hutnící válec z roku 2021 pro jeho využití na opravu hráze rybníka Nadýmač. Žalovaný dále neuvedl žádný příklad, kdy přístup žalobce by byl srovnatelný či nižší než přístup paní [jméno FO]. Rozšiřování výroků žalovaného na 27 e-mailových adres členů širší rodiny vázaných na restituovaný majetek znamená nepřímé rozšiřování i na další členy rodiny, kdy je obecně známo, jak rychle se e-mailová komunikace může šířit. Podle žalobce je rozhodující i fakt, že šíření osobních názorů žalovaného by mělo respektovat pravidla a nepřekročit určitou mez. Rovněž je podle žalobce zřejmé, že útoky žalovaného vyžadují nejen omluvu, ale též finanční kompenzaci. Odhad této kompenzace žalobce provedl na základě snížení objednávek odborných vyjádření, především v oblasti zemních konstrukcí vodních staveb, nejvíce kritizované ze strany žalovaného. Tento odhad stanovil na minimálním předpokladu snížení aktivity o zhruba 4 hodiny měsíčně po dobu 3 let, tedy celkově na požadovaných [částka]. Dále dle žalobce soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že nelze považovat za nepravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce jako jednatel společnosti [právnická osoba], uzavřel se společnostmi svých synů smlouvy, kterými byla společnosti [právnická osoba], způsobena ztráta. Žalobce přitom jasně doložil, že žádné projekty na rekonstrukci rybníků u svých synů neobjednal a že jako jednatel v době prvního útoku žalovaného nenechal osobně dosud proplatit žádné faktury. Útoky ze strany žalovaného obsažené v prvním e-mailu ze dne [datum] tak byly jednoznačně neoprávněné. Žalovaný své útoky vedl jako soukromá osoba a nešlo v nich o žádnou reakci na předchozí konfrontaci ani vzájemnou kritiku. Konstatování, že útoky žalovaného jsou reakcí na vzájemnou kritiku, především ze strany syna žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], považuje žalobce za neodůvodněné a útoky a zatahování svého syna do předmětného sporu pokládá za účelové. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a uloží žalovanému nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení.

[právnická osoba] odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Odvolání žalobce podle žalovaného spočívá v opakování jeho subjektivních názorů při současném pomíjení či popírání skutečností, které byly v řízení prokázány. V případě e-mailu ze dne [datum] se ze strany žalovaného nejednalo o žádný útok na žalobce, ale o slušné, stručné a věcné oznámení učiněné v zastoupení společníků společnosti [právnická osoba] V řízení bylo dle žalovaného prokázáno, že tvrzení o žalobci v požadovaném znění omluvy týkající se smluv se společnostmi jeho synů neučinil a že žalobce jako jednatel společnosti [právnická osoba], uzavřel se společností [právnická osoba]., patřící jeho synům dohodu o ceně za projekt na opravu rybníka [adresa] bez vědomí a bez souhlasu společníků a proplatil jí fakturu ve výši zhruba [částka], dále uzavřel se společností [právnická osoba]. patřící jeho synům bez vědomí a bez souhlasu společníků smlouvu o dlouhodobém pronájmu hutnícího válce, který nepojistil a nezajistil proti ztrátě, a v této době rovněž odebrala společnost [firma]., patřící jeho synům dřevo v hodnotě zhruba [částka], které nezaplatila. Dále bylo dle žalovaného v řízení prokázáno, že neučinil tvrzení o žalobci v požadovaném znění omluvy týkající se odbornosti [jméno FO] a kulatých razítek žalobce, a že naopak prokázal pravdivost skutkových tvrzení, přičemž má právo na hodnotící soudy stejně jako na obranu před útoky žalobce. Finanční nároky žalobce jsou dle žalobce zcela neprokázané a nedůvodné. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení neuplatňuje.

6. V průběhu jednání před odvolacím soudem konaného dne [datum] žalobce doplnil své odvolání tak, že požaduje, aby žalovaný doložil, že žalobce skutečně učinil objednávky na rekonstrukci tří spodních rybníků u svých tří synů, jelikož toto nebylo dosud doloženo.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně citoval relevantní normy objektivního práva (jejichž znění proto již odvolací soud neopakuje), zmínil přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, učinil správný závěr o skutkovém stavu a věc správně posoudil též po stránce právní.

9. S odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožňuje a jen stručně k odvolacím námitkám uvádí takto:

a) Žalobcem naříkaná mailová korespondence se odehrála v kruhu širší rodiny podílející se na správě společného majetku. Je běžné, že pokud významný majetek spoluvlastní a spravuje více lidí, byť příbuzných, dochází leckdy ke sporům nebo dohadování, jak majetek spravovat co nejlépe. Předmětná korespondence odpovídá takovým sporům a svým obsahem nepřekračuje únosnou míru. Rodinní příslušníci – adresáti vyjádření žalovaného jistě byli dlouhodobě spraveni o záležitostech společného majetku a jistě si udělali či mohli udělat vlastní názor, zda má pravdu žalobce nebo žalovaný. Nadto se nejednalo o ohraničené, samostatné zprávy, nýbrž o dlouhodobou korespondenci, která v průběhu času prošla určitým vývojem.

b) Výroky žalovaného obsažené v předmětných e-mailových zprávách nejsou objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce natolik závažným způsobem, aby musel být do věci vtažen soud a autoritativně spor žalobce a žalovaného posuzovat. S ohledem na výše popsaný omezený okruh předem informovaných adresátů a nízkou intenzitu výroků žalovaného se nejlépe hodí poukázat na všeobecně uznávaný a v soudní praxi stále opakovaný závěr Ústavního soudu, že každé zveřejnění nepravdivého (popř. nevhodného) údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže (mimo jiné) v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze (I. ÚS 156/99). Jinak řešeno a v důsledku nepatří před soud spory vyvolané třeba i nepravdivými, neslušnými či nevhodnými výroky, jejichž intenzita je ovšem natolik slabá (ať už jen svým obsahem, anebo vzhledem k formě či okolnostem, za nichž byly proneseny), že újma jimi případně vyvolaná je zanedbatelná a v demokratické společnosti (ve společnosti, kde jsou lidská důstojnost a další osobnostní statky plně respektovány a před skutečnými zásahy chráněny) snesitelná. To souvisí i s právním principem De minimis non curat praetor, tedy že věci nepodstatné, marginální, před soud nepatří.

c) Navíc žalobce většinu výroků žalovaného významově posunul, resp. je zkreslil, a chce tak omluvu za něco, co v těchto výrocích nebylo uvedeno. To správně popsal již soud prvního stupně.

d) Žalovaný se v rámci korespondence vyjadřoval také k některým smlouvám uzavřeným společností spravující společný majetek v době, kdy ji vedl žalobce. Reálný základ pro tato svá kritická vyjádření (a důkaz pravdy ke konkrétním skutkovým sdělením k okolnostem smluv a k tvrzeným ztrátám) žalovaný vysvětlil a prokázal, jak správně uzavřel soud prvního stupně v bodě 17 odůvodnění jeho rozsudku.

e) Nebyl tedy dán důvod k doplnění dokazování odvolacím soudem, neboť soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci řádně.

10. Ve světle uvedeného odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný.

11. Ačkoliv i v odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný a náleží mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení, žalovaný se této ve svém vyjádření k odvolání výslovně vzdal. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.