o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 28 C 267/2019 - 107

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] (výrok I), v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení příslušenství, úroku z prodlení z částky [částka], řízení zastavil (výrok II) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně rozhodl o žalobním požadavku vzneseném jako vzájemný návrh v řízení o určení vlastnictví k bytu vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 28 C 182/2018, jenž byl vyloučen k samostatnému projednání. Žalobkyně žádala vyslovení povinnosti žalované k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím a tvrdila, že její partner [jméno] [příjmení], byl kontaktován třetí osobou a informován o jednorázové investiční příležitosti s jistým výdělkem, o zápůjčce žalované. Ta dlužila [právnická osoba] úvěrová společnost (zkráceně [příjmení]) částku ve výši [částka] z půjčky na nákup kosmetických produktů od [právnická osoba] Health & Beauty za účelem dalšího prodeje a vytváření zisku, byla v exekuci a na její byt, který se později stal zajištěním smlouvy o zápůjčce, byla nařízena dražba. Žalovaná potřebovala finanční prostředky, aby nedošlo k nucenému prodeji bytu, žalobkyně a [jméno] [příjmení] jí rovným dílem zapůjčili [částka], podle jejich dohody byla věřitelem pouze žalobkyně. Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce uvedené částky na dobu 3 měsíců, ve smlouvě bylo mimo jiné specifikováno, jak bude zápůjčka poskytnuta, způsob jejího splacení včetně úroků ve výši [částka], sankční ujednání ve výši [částka] a sjednána smlouva o zajišťovacím převodu práva k nemovité věci, bytu žalované. Na základě této smlouvy byla žalované na účet třetí osoby č. [bankovní účet] poskytnuta finanční částka ve výši [částka] vkladem hotovosti [jméno] [příjmení] dne [datum], částka ve výši [částka] na účet třetí osoby [číslo] [bankovní účet] vkladem hotovosti [jméno] [příjmení] dne [datum] a částka [částka] výplatou v hotovosti bezprostředně před podpisem smlouvy. Účty třetích osob byly pouze platebním místem, žalované vznikl finanční prospěch. Žalovaná nesplatila zápůjčku řádně a včas, žalobkyně uplatnila zajišťovací převod práva a podala návrh na změnu vlastnického práva k nemovitosti (bytu) žalované. Rozhodnutím soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 18 C 22/2105-324 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 Co 473/2017-373 byla smlouva o zápůjčce ze dne [datum] prohlášena za neplatnou. V řízení o určení vlastnictví k nemovitosti (bytu) žalobkyně uznala nárok žalované a rozsudkem pro uznání soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 182/2018-76 byla žalovaná určena vlastníkem nemovitosti (bytu). Okamžikem, kdy byla smlouva o zápůjčce prohlášena za neplatnou, se změnil právní režim získaného majetkového prospěchu žalované v režim jejího neoprávněného majetkového prospěchu, a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila, [částka] s příslušenstvím. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně požadavku na příslušenství žalované jistiny, soud I. stupně v tomto rozsahu zastavil řízení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, namítla, že nároky žalobkyně jsou neoprávněné. [příjmení] [částka] nebyla stanovena na její žádost, nebyla sjednána mezi účastnicemi, ale dohodnuta mezi [jméno] [příjmení] a T. Černým a J. [příjmení]. Žalovaná nezpochybňuje sanaci svého dluhu vůči ČUS ve výši [částka], sporovala jen jeho účel a záměr a zaplacení částky žalobkyní, v průběhu souvisejícího řízení o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud vzal za prokázané, že znění a podmínky smlouvy o zápůjčce nebyly sjednány mezi stranami smlouvy, žalovaná sama [právnická osoba] [částka] nedlužila, uhrazení této částky nemohlo být v její prospěch, splátka ve výši [částka] poukázaná na účet [číslo] [bankovní účet] [jméno] [příjmení] a hotovost ve výši [částka], celkem tedy [částka], se nedostala do dispozice žalované, respektive ji žalobkyně žalované nezaplatila. Žalobkyně nečinila přímo žádnou z plateb ze svých účtů, žalovaná neobdržela od žalobkyně žádnou platbu na svůj účet a nejednalo se o platby v její prospěch. Žalobkyně žalovanou nikdy nevyzvala k zaplacení závazku, návrh na změnu vlastnictví k nemovitosti (bytu) podala na katastrální úřad bezprostředně po uzavření smlouvy o zápůjčce a zajišťovací smlouvy, před datem splatnosti dluhu. Konání žalobkyně soud již v řízení o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce označil jako jednání v rozporu s dobrými mravy a jednání, které nepožívá právní ochrany.

4. Soud I. stupně provedl dokazování a svá zjištění z něho získaná popsal v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na ně v zájmu stručnosti zcela odkazuje a vychází z nich pro své rozhodnutí. Soud I. stupně dále uvedl, že vycházel ze skutkových zjištění v řízení o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce vedeném pod sp. zn. 18 C 22/2015, neboť v tomto řízení bylo provedeno podrobné a pečlivé dokazování k objasnění skutkového stavu ohledně uzavření smlouvy, z něhož lze bez dalšího vycházet.

5. Soud I. stupně s citací ustanovení § 2991odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) neshledal žalobu důvodnou. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení žalované s tvrzením, že vzniklo plněním žalobkyně podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Ta ale byla soudem prohlášena neplatnou. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot fyzickou nebo právnickou osobou, rozmnožení majetku obohaceného, ochuzení nebo snížení majetku ochuzeného, tedy majetkovou újmu jiného subjektu, a o příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. [příjmení] mohl být uplatněn nárok z kondikce u soudu, musí být rovněž zřejmé, kdo se obohatil na čí úkor (soud I. stupně označil ke svým závěrům judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu). V opačném případě zůstává předmět nelegitimního materiálního prospěchu v dispozici obohacené osoby.

6. Soud I. stupně neshledal naplnění obecných předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení, poukázal na zjištění o tom, že částka [částka] byla vložena [jméno] [příjmení] na účet vedený na jméno [příjmení] [jméno], částka [částka] byla vložena [jméno] [příjmení] na účet [obec] úvěrové společnosti. Ani jednu z plateb neučinila žalobkyně a ani jedna z nich se nedostala do dispozice žalované. K tvrzení žalobkyně, že všechny platby byly provedeny ve prospěch žalované, soud I. stupně uvedl, že u částky [částka] žalobkyně ani netvrdila, v čem měl spočívat majetkový prospěch žalované platbou na účet žalované neznámé třetí osoby, se kterou neměla, jak bylo prokázáno, žádný vztah. [příjmení] [částka] byla připsána na účet [obec] úvěrové společnosti a měla sloužit k umoření dluhu žalované. Soud I. stupně vyšel ze závěrů učiněných v řízení sp. zn. 18 C 22/2015, kde z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná z úvěru poskytnutého Českou úvěrovou společností nikdy nic neobdržela, a ani obdržet neměla. Nedošlo tak k rozšíření majetku (aktiv) žalované, a ani k ochuzení (pasiv) žalobkyně.

7. Ve vztahu k nároku na zaplacení [částka], která měla být podle tvrzení žalobkyně vyplacena žalované v hotovosti bezprostředně před podpisem smlouvy o zápůjčce, soud I. stupně poukázal na znění bodu I. odst. 2.2 smlouvy, kde je ohledně této částky uvedeno, že ji dlužník (žalovaná) měl obdržet v jednotlivých splátkách před podpisem smlouvy. Dovodil, že pokud by nebyl prokázán opak, bylo by toto ustanovení smlouvy možno považovat za svého druhu kvitanci dokladující úhradu částky. Toto tvrzení je však v rozporu s tím, co bylo prokázáno v řízení sp. zn. 18 C 22/2015 výpověďmi obou účastnic. Žalovaná po celou dobu trvala na tom, že žádnou částku v hotovosti neobdržela ani od žalobkyně, ani od nikoho jiného, s žalobkyní se shodly na tom, že se viděly pouze jednou, právě při podpisu této smlouvy. Při podpisu smlouvy nebyly žalované předávány žádné finanční prostředky. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi rovněž sama uvedla, že žádné peníze v hotovosti žalované nepředávala, měl to podle ní zajišťovat její partner, sama u toho ale nebyla. Nejednalo se ani o její finanční prostředky, ale o finanční prostředky jejího partnera [jméno] [příjmení]. Ten ve své výpovědi uvedl, že peníze pocházely z provize za prodej auta.

8. Soud I. stupně tak s ohledem na okolnosti, za kterých byla smlouva uzavírána, a na skutečnost, že byla později prohlášena soudem za neplatnou, mimo jiné i pro okolnosti, za kterých byla uzavřena, neposoudil podpis žalované na smlouvě jako osvědčení toho, že žalovaná tam uvedenou částku skutečně obdržela. Ke stejnému závěru dospěl tentýž soud v řízení sp. zn. 18 C 22/2015.

9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu jejích účelně vynaložených výdajů na právní zastoupení, které v odůvodnění svého rozhodnutí vyčíslil a odvolací soud na tuto část napadeného rozsudku odkazuje.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Vzala zpět žalobu co do nároku na zaplacení částek [částka] a [částka], tedy celkem co do zaplacení [částka]. Ve vztahu ke zbývajícímu nároku namítla, že s rozhodnutím soudu I. stupně zásadně nesouhlasí a považuje ho za tendenčně přizpůsobený snaze zvýhodnit žalovanou. S rekapitulací skutkového stavu, jak jej tvrdí, žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] v dobré víře půjčila žalované finanční prostředky, část formou bankovního převodu na účty, které byly ve smlouvě o zápůjčce žalovanou přímo určeny jako platební místo plnění, a část v hotovosti. Okamžikem převodu finančních prostředků žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a žalovaná se stala dlužníkem, který má z půjčených finančních prostředků naprosto nepochybný ekonomický užitek, neboť v důsledku toho zůstává v jejím vlastnictví předmětný byt. Je irelevantní, jestli žalovaná obdržela peníze na svůj účet nebo na účet třetích osob, jednalo se pouze o platební místo plnění. Smlouva o zápůjčce nemusí být písemná, není tak ani tzv. zákonné platební místo. Žalovaná měla původně zaplatit dluh inkasní společnosti ([obec] úvěrové společnosti), protože jí dlužila, měla po právu plnit sama, žalobkyně ale plnila za žalovanou na účet inkasní společnosti z historicky druhé půjčky, která byla následně soudem shledána neplatnou. Žalovaná zapůjčenou částkou od žalobkyně umořila své dluhy vůči těmto třetím osobám, minimálně část zapůjčené finanční částky ve výši [částka] použila ve svůj prospěch na zachování vlastnictví svého majetku, tím jí vznikl majetkový prospěch. Pravomocným soudním rozhodnutím byla smlouva účastnic o zápůjčce shledána absolutně neplatnou. Pravomocným rozhodnutím téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 C l82/20l8 bylo určeno vlastnictví žalované k předmětné bytové jednotce. Tím, že smlouva o zápůjčce byla pravomocným rozhodnutím prohlášena za neplatnou a vlastnictví bytu bylo zpětně přiznáno žalované, se právní režim řádně získaného majetkového prospěchu žalované změnil v režim bezdůvodného obohacení podle § 2991a násl. o. z. V důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniklo stranám smlouvy o zápůjčce podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co ta která strana plnila, na plnou naturální restituci plnění. Závěr soudu I. stupně, že částka [částka] byla vložena [jméno] [příjmení] na účet [obec] úvěrové společnosti, a nedostala se tak do dispozice žalované, i závěr, že žalovaná ničeho neobdržela z úvěru poskytnutého Českou úvěrovou společností, jehož překlenutí představovalo důvod uzavření smlouvy o zápůjčce, mezi žalobkyní a žalovanou, je nepřesný. Žalobkyně s činností [obec] úvěrové společnosti, ani s úvěrem žalované neměla nikdy nic společného. Se žalovanou přišla do styku pouze jednou, u notářky JUDr. [příjmení] při sepisování smluv, jejichž cílem bylo umožnit žalované vyvázat se z úvěrové pasti [obec] úvěrové společnosti a exekuce na byt. Žalobkyně v podstatě poskytla žalované překlenovací půjčku, aby žalovaná podle svého přání měla prostor k sjednání dlouhodobého úvěru u banky. Žalobkyně na základě a podle smlouvy o zápůjčce plnila minimálně [částka] a [částka] na účty (platební místa) určené žalovanou. Žalovaná získala finanční prospěch spočívající ve vyplacení svého exekuovaného bytu, poskytnutím [částka] jí bylo umožněno ponechat byt ve svých aktivech. Vrátila-li žalobkyně žalované na základě soudního rozhodnutí byt, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni půjčené prostředky minimálně ve výši [částka] z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně označila konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž citovala, a navrhla, aby odvolací soud poté, kdy připustí částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka] a řízení částečně zastaví, rozsudek soudu I. stupně ve zbytku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. K dotazům soudu I. stupně žalobkyně upřesnila, že odvoláním napadá zastavovací výrok I, zamítavý výrok II co do částky [částka] a nákladový výrok III (podání žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 141 a ze dne [datum] na č. l. 163 spisu).

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.).

13. Odvolací soud se především zabýval částečným vzetím žaloby zpět a poté, kdy žalovaná k jeho dotazu uvedla, že se zpětvzetím souhlasí, v souladu s vůlí žalobkyně podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé ad I, pokud jím bylo rozhodnuto o návrhu na zaplacení [částka], a řízení se v rozsahu tomu odpovídajícím zastavil.

14. Odvolací soud byl vázán mezemi odvolání, jímž byl rozsudek soudu I. stupně výslovně napaden v zamítavém výroku o věci samé ad I, pokud jím bylo rozhodnuto o návrhu na zaplacení [částka], i v zastavovacím výroku ad II, a tak také v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

15. Soud I. stupně zjistil úplně skutkový stav věci, se souhlasem obou stran vycházel z listin, které prokázaly skutečnosti, zjištěné již v souvisejícím řízení téhož soudu sp. zn. 18 C 22/2015, správnost takových zjištění žádný z účastníků nesporoval. Odvolací soud vyšel plně ze skutkového stavu objasněného prvostupňovým soudem a na jeho podkladu se ztotožnil se závěrem, že žaloba (v mezích, v nichž bylo zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně podrobeno na podkladu odvolání přezkumu) nebyla podána důvodně.

16. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by se žalovaná na její úkor jakkoli obohatila, naopak bylo prokázáno, že žalovaná z úvěru poskytnutého Českou úvěrovou společností ve výši jistiny [částka] a v celkové výši [částka] neobdržela žádné finanční prostředky, ty byly vyplaceny jiným osobám. Pokud tedy z prostředků žalobkyně bylo uhrazeno [obec] úvěrové společnosti [částka], nešlo o plnění ve prospěch žalované, žalovaná se jím neobohatila, a není tak dán právní důvod vrácení takového plnění ve smyslu § 2991 o. z.

17. Odvolací námitky žalobkyně nemohly na věcné správnosti rozhodnutí soudu I. stupně ničeho změnit. Žalobkyni lze přisvědčit potud, že v situaci, kdy smlouva o zápůjčce uzavřená účastnicemi dne [datum] byla neplatná, stalo by se plnění z její strany plněním bez právního důvodu. Žalovaná se jím ale nijak neobohatila, nemohla jím umořit své dluhy, jak žalobkyně namítá, protože takové dluhy fakticky neměla. To, že rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 C 182/2018-76 bylo pravomocně určeno, že žalovaná je vlastnicí v něm označené bytové jednotky v [obec a číslo], [část obce], neplynulo, jak žalobkyně v odvolání argumentuje, z toho, že by žalovaná jakkoli uhradila jakýkoliv svůj dluh z peněz, které by získala od žalobkyně, k čemuž nedošlo, ale s ohledem na závěr soudu o tom, že protože byla smlouva o zápůjčce ze dne [datum] shledána neplatnou, je neplatná i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k bytové jednotce na žalobkyni, která se tak nestala vlastnicí bytové jednotky.

18. Správně soud I. stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení, když plně ve věci úspěšné žalované náleží náhrada účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem, jejichž výši soud I. stupně správně určil.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé ad I, pokud jím bylo rozhodnuto o návrhu na zaplacení [částka], ve výroku o částečném zastavení řízení ad II a ve výroku o náhradě nákladů řízení ad III jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení, jehož předmětem byl nárok na zaplacení [částka], bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že i v této fázi sporu měla žalovaná plný úspěch. Náklady jí vznikly na právní zastoupení advokátem a to za jeden úkon právní služby – účast u odvolacího jednání – ve výši [částka] podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a jednu náhradu hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, spolu [částka]. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o lhůtě k plnění rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.