o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 111/2021 - 97

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Částečně tak vyhověl žalobě požadující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni vinou nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 259/2005, jež bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum], trvalo tak 15 let, 3 měsíce a 26 dní. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, v řízení šlo o stanovení výživného pro žalobkyni jakožto nerozvedenou manželku, přičemž byla na bývalém manželovi finančně závislá, byla v předdůchodovém věku. Dále uvedla, že u žalované svůj nárok uplatnila dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že jelikož neměla k dispozici předmětný spis, který je nezbytný k projednání nároku žalobkyně, nemohla k věci zaujmout stanovisko, pročež sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z posuzovaného řízení předběžně dne [datum] uplatnila.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud I. stupně postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť obě účastníce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poté, kdy soud I. stupně podrobně popsal průběh namítaného řízení, dospěl k závěru, že celková délka řízení vedeného ode dne [datum], kdy žalobkyně podala žalobu, do dne [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“), trvající 15 let a 11 měsíců, není dobou přiměřenou, v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, a vznikla jí tak presumovaná nemajetková újma. K tomuto závěru soud I. stupně vedlo zhodnocení kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž zároveň zhodnocení těchto kritérií vedlo soud I. stupně i k tomu, že jako adekvátní zadostiučinění je zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující forma zadostiučinění.

5. Stran postupu soudů ve věci soud I. stupně uvedl, že ve věci nebylo postupováno koncentrovaně, když mezi jednotlivými jednáními byly dlouhé lhůty, po rozeslání znaleckého posudku v srpnu [rok] prvostupňový soud vyčkal vyjádření stran, které došlo v listopadu [rok], a až následně v březnu [rok] rozhodl o znalečném. V řízení také docházelo k průtahům, zejména v době od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o procesní otázce, do [datum], kdy odvolací soud rozhodl, od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí ve věci, do [datum], kdy odvolací soud rozhodl. K délce řízení rovněž přispělo to, že odvolací soud dva rozsudky prvostupňového soudu zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování.

6. Řízení bylo složité po skutkové, právní i procesní stránce. V dané věci proběhlo více jak 25 jednání, která byla odročována zejména pro vyčerpání jednacího času, prvostupňový soud opakovaně vyzýval účastníky k označení důkazů, sám shromažďoval listinné důkazy ohledně výdělkových a majetkových poměrů účastníků, žádal o součinnost banky, zaměstnavatele, správu sociálního zabezpečení, apod. Ve věci probíhalo rozsáhlé dokazování, kdy bylo prováděno dokazování obsáhlým množstvím listin, bylo prováděno několik účastnických výslechů, vyslýcháni svědci, ve věci bylo vypracováno pět znaleckých posudků a vyslechnut znalec.

7. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, když ve věci rozhodoval prvostupňový soud třikrát ve věci samé, opakovaně o předběžných opatřeních a dvakrát o návrzích na osvobození od soudních poplatků, odvolací soud pak rozhodoval třikrát ve věci samé, opakovaně o předběžných opatřeních, o návrhu na osvobození od soudních poplatků, jakož i čtyřikrát o účastníky vznesené námitce podjatosti věc vyřizujícího soudce (zjevně v pozici nadřízeného soudu – poznámka odvolacího soudu). Soud I. stupně k tomuto možnému samostatnému kritériu uvedl, že již samo řízení na několika stupních soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení, přičemž ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Dále soud I. stupně k tomuto kritériu s odkazem na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, uvedl, že projednávání věci na více než dvou stupních soudní soustavy, může být samostatným důvodem pro snížení základní výše odškodnění, neboť skutkovou a právní složitost na jedné straně a vedení řízení na více než dvou stupních soudní soustavy na straně druhé, lze vnímat samostatně, protože každá z těchto skutečností může sama o sobě přispívat k prodloužení délky projednávání věci.

8. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, stejně jako žalovaný v posuzovaném řízení, když podali několik návrhů na nařízení předběžných opatření, odvolání proti rozhodnutí o návrzích na nařízení předběžných opatření, žádali o osvobození od soudních poplatků, čtyřikrát vznesli námitku podjatosti věc vyřizujícího soudce, opakovaně žádali o odročení jednání, jednání musela být odročována mimo jiné také pro podaná odvolání či námitky podjatosti.

9. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, soud I. stupně uvedl, že tento shledává běžným. Jednalo se o majetkový nárok, předmětný typ řízení se neřadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, přičemž soud I. stupně tato řízení s typicky zvýšeným významem vyjmenoval.

10. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění soud I. stupně uvedl, že vyšel ze základní částky [částka], vypočtené dle sazby [částka] za rok řízení (v prvních dvou letech modifikované na polovinu). Soud I. stupně uvedl, že přikročil k vyšší sazbě za rok řízení z důvodu vlastní délky posuzovaného řízení, kdy vyslovil přesvědčení o tom, že vyšší než spodní hranice judikovaného rozmezí roční sazby zadostiučinění [částka] až [částka] se užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let, přičemž je odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na [částka] za rok řízení soud I. stupně označil jako excesivní.

11. Z důvodu vyšší složitosti věci soud I. stupně snížil základní částku o 40 % O dalších 15 % snížil základní částku z důvodu počtu soudních instancí (opakované rozhodování soudů na dvou stupních soudní soustavy a rozhodnutí soudu dovolacího). Z důvodu postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně naopak základní částku zvýšil o 30 %. Z důvodu významu řízení pro žalobkyni soud I. stupně základní částku nemodifikoval. Soud I. stupně uvedl, že základní částku odškodnění je tak na místě snížit o 35 % na výsledných [částka]. Tuto částku tak soud I. stupně žalobkyni přiznal, ve zbytku (částka [částka]) žalobu zamítl.

12. Soud I. stupně shledal důvodným nárok žalobkyně na jí požadovaný úrok z prodlení z částky [částka], když ten byl požadován od uplynutí šestiměsíční lhůty určené žalované k projednání nároku.

13. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátkou za dva ve věci učiněné úkony právní služby po [částka], dvou režijních paušálů po [částka], daně z přidané hodnoty ve výši [částka] z odměny a náhrad. Platební místo určil podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůtu k plnění stanovil podle ust. § 160 odst. 1 (zjevně část věty za středníkem – poznámka odvolacího soudu) o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

15. Proti zamítavému výroku o věci samé a nákladovému výroku (jak bylo při jednání odvolacího soudu postaveno najisto) rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítla nepřezkoumatelnost rozsudku, vyslovila přesvědčení o tom, že z jeho odůvodnění není zřejmé, jakými konkrétními úvahami se soud I. stupně řídil a z jakých skutkových zjištění vycházel, a to zejména při rozhodnutí o snížení základní částky zadostiučinění, vyslovila nesouhlas s výší přiznaného zadostiučinění, výslovně nesouhlasila se snížením základní částky odškodnění o 40 % z důvodu složitosti věci, o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 15 % z důvodu opakovaného rozhodování soudů na více stupních soudní soustavy, přičemž v této souvislosti vyslovila přesvědčení o tom, že i kdyby ke snížení základní částky zadostiučinění byl věcný důvod, jde vzhledem k extrémní délce řízení o snížení nepřiměřené.

16. V této souvislosti uvedla, že opakované rozhodování o návrzích na vydání předběžného opatření nemohlo být zásadním faktorem pro délku řízení vzhledem ke krátkým lhůtám pro jejich vydání. Skutečnost, že bylo v řízení opakovaně rozhodováno soudy na dvou stupních, je obrázkem o nekompetentnosti soudkyně, která dvakrát rozhodla tak, že její rozsudek nebylo možné potvrdit odvolacím soudem, rozsudky byly zrušeny a věc vrácena, a nakonec musela být věc přikázána jiné soudkyni, která se musela s věcí seznamovat. Tato okolnost nemůže být přičítána k tíži žalobkyně a nemůže být důvodem pro snížení náhrady. K opakovanému rozhodnutí soudů ve dvou stupních nedošlo proto, že by se jednalo o věc právně složitou, či do té doby soudy neřešenou. Jednalo se o standardní materii, jež je soudy běžně rozhodována, nešlo tak o věc právně obtížnou. K odročování jednání docházelo v nadměrné míře především pro špatnou organizaci jednání ze strany soudu (myšleno prvostupňového soudu – poznámka odvolacího soudu), když si jednání obvykle naplánoval na hodinu, případně dvě hodiny, což bylo nedostačující. Při každém dalším jednání, které se uskutečnilo za několik měsíců, opět rekapituloval stav věci a než zahájil dokazování, uplynul zbytečný čas. Právě neefektivní organizace časového rozvrhu jednání bylo jednou z příčin protahování soudního řízení, řízení se mělnilo, bylo vedeno neefektivně. Žalobkyně dále vytkla soudům v posuzovaném řízení, že trvalo dva měsíce vypracování rozsudku a od podání odvolání žalobkyně dne [datum] další 4 měsíce předložení věci odvolacímu soudu, přičemž odvolací soud zrušujícím rozhodnutím rozhodl až dne [datum].

17. Žalobkyně dále uvedla, že se od samého začátku stavěla k řízení aktivně, navrhovala důkazy koncentrovaně, žádala prvostupňový soud, aby si z úřední moci opatřil důkazy, které navrhla a neměla k nim přístup, tento její návrhy ignoroval. Žalobkyně navrhla vypracování znaleckých posudků, zadány však byly až po pěti letech v roce [rok], kdy se tak řízení po deseti letech dostalo na začátek. Dále uvedla, že námitky podjatosti nevznášela ona, ale žalovaný, o odročení jednání žádala minimálně, na průtazích řízení tak nenesla žádnou vinu.

18. Stran významu řízení pro ni uvedla, že předmětem posuzovaného řízení nebyl majetek, ale výživné, které má sloužit k zajištění životních nákladů manželky. Žalobkyně se ocitla bez prostředků ve věku, ve kterém pro ženy nejsou téměř žádné pracovní nabídky, a výživné bylo v tomto směru pro ni životně důležité.

19. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

20. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a nákladovému výroku rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž uvedla, že pochybení soudu I. stupně spatřuje v tom, že navýšil kalkulované odškodnění o 30 % z důvodu postupu soudu ve věci, přitom odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a 30 % navýšení ve svém důsledku znamená rozhodovat a odškodňovat za tutéž skutečnost ještě jednou, což má své opodstatnění v případech opravdu závažných a extrémních průtahů a při obdobích nečinnosti, ne však v posuzovaném případě, kdy v postupu soudu nelze shledat v podstatě žádná delší období nečinnosti, maximálně v řádech jednotek měsíců, což samo o sobě s výslednou délkou řízení je právě podkladem pro závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, další navyšování výsledného zadostiučinění z téhož důvodu je neopodstatněné a nesprávné, obzvláště v rozsahu celých 30%. Stran soudem I. stupně uvedeného rušení rozsudků nižších stupňů žalovaná uvedla, že se jedná o nezávislou rozhodovací pravomoc soudu, kterou z pohledu kompenzačního řízení nelze přezkoumávat. O jinou situaci by šlo, pokud by důvodem rušení rozhodnutí byly procesní vady či nepřezkoumatelnost, o což se však v daném případě nejednalo.

21. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

22. Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalobkyně poté, co bylo doplněno dokazování (srov. níže) uvedla, že na původně navrženém důkazu svým účastnickým výslechem netrvá, respektive tento nenavrhuje, neboť jí již v žalobě uvedená tvrzení, z nichž dovozuje zvýšený individuální význam předmětu řízení, kdy žalobkyně byla na svém manželovi finančně závislá, byla prokázána právě poté, co bylo doplněno dokazování při odvolacím jednání.

23. Odvolací soud po nařízeném odvolacím jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaných odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, (ust. § 212 o. s. ř. a ust. § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 96 Co 91/2020 - 2118, dle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř., shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným oproti odvolání žalované, které důvodným neshledal.

24. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 96 Co 91/2020 - 2118, a to bodu 11 jeho odůvodnění, vydaného v posuzovaném řízení, odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] zaměstnavatel s žalobkyní ukončil pracovní poměr výpovědí, dne [datum] se žalobkyně zaevidovala jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti ve výši [částka] jí byla vyplácena do dne [datum], poté, co jí přestala být vyplácena tato podpora, nepobírala žádné dávky, nebyla zaměstnána, na základě soudních rozhodnutí vydaných v řízení o nařízení předběžného opatření, bylo žalovanému v posuzovaném řízení uloženo platit na výživu žalobkyně částku [částka] měsíčně s účinností od [datum], ode dne [datum] částku [částka] měsíčně, ode dne [datum] pak částku [částka] měsíčně, v roce 2009 žalobkyně požádala o přiznání starobního důchodu, jenž jí byl přiznán až ode dne [datum], z bytu, jenž užívala se žalobkyně odstěhovala dne [datum] na základě rozsudku o vyklizení nemovitosti.

25. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil v zásadě dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil v zásadě věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., přičemž po doplnění dokazování odvolacím soudem stran žalobkyní tvrzeného zvýšeného individuálního významu předmětu posuzovaného řízení pro její osobu, odvolací soud shledal, že má podklad pro konečné rozhodnutí.

26. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci. Evropský soud pro lidská práva zastává celkový pohled na řízení. Proto průtah jen v určité fázi řízení toleruje, pokud celková doba řízení nebude nepřiměřená, avšak i v řízení, v němž k průtahům nedošlo, lze dospět k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení s přihlédnutím k okolnostem věci.

Odvolací soud uvádí, že na podkladu zjištění soudu I. stupně plně sdílí jeho závěr, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, když délka řízení nebyla vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, a žalobkyni tudíž vznikla nemajetková újma (jde o vyvratitelnou právní domněnku, porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně).

28. Rozhodná doba řízení ve vztahu k žalobkyni je vymezena daty [datum], kdy řízení bylo zahájeno (žalobkyně v tomtéž procesním postavení) a [datum] (právní moc konečného rozhodnutí, a to rozhodnutí NS o odmítnutí dovolání žalovaného), tj. řízení trvalo cca 15 let a 11 měsíců, jakkoliv žalobkyně výslovně požadovala zadostiučinění jen za dobu do [datum] (do doby právní moci rozhodnutí odvolacího soudu), tedy za dobu řízení cca 15 let a 4 měsíců a jen za takto jí vymezenou a požadovanou dobu lze zadostiučinění přiznat. Vzhledem k celkové rozhodné době řízení, ale i vzhledem k soudem I. stupně hodnocenému nijak bagatelnímu významu řízení pro žalobkyni (soud I. stupě dovodil význam standardní), odvolací soud shodně se soudem I. stupně považuje za důvodné poskytnout žalobkyni za jí vzniklou újmu zadostiučinění v penězích. V této souvislosti odvolací soud jen doplňuje, že samotné konstatování porušení práva se odvolacímu soudu rovněž nejeví jako dostatečné, když nelze dospět k závěru o zjevné bagatelnosti významu řízení pro žalobkyni (odvolací soud dokonce dospěl k závěru o zvýšeném významu). Odvolací soud dodává, že zásadním kritériem pro stanovení formy zadostiučinění, resp. určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích, je význam namítaného řízení pro jeho účastníka.

29. Odvolací soud na základě kritérií stanovených shora citovaným ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., k nimž se vyjádřil již výše, shledává přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, částkou vypočtenou dle„ rovnice“: [částka] za 15 let řízení a [částka] za další 4 měsíce řízení (odvolací soud zastal názor, že je na místě stanovit vyšší než základní částku [částka] za každý rok řízení, a to s ohledem na to, že jde již o výrazně dlouhé řízení, avšak délka řízení nemůže ještě být hodnocena jako extrémní; je tak odůvodněna sazba ročního odškodnění přesahující půli judikovaného rozpětí [částka] až [částka] a proto odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně kalkuloval se sazbou ročního odškodnění ve výši [částka] za rok s polovičním krácením za první dva roky).

30. Základní částka odškodnění (odvolacím soudem vypočtená na [částka]) byla snížena o 30 % odpovídajících vyšší složitosti věci jak po stránce skutkové, tak i procesní (v tomto kritériu se odvolací soud se soudem I. stupně ne zcela shodl, když soud I. stupně přikročil ke snížení o 40 %). Bylo provedeno rozsáhlé dokazování (řada znaleckých posudků, výslech znalce, svědků, účastníků, velké množství listin). Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně, že zvýšená složitost projednávané věci byla dána i v rovině procesní /řada úkonů, řada procesních rozhodnutí (o žádostech o osvobození od soudních poplatků, o návrzích na vydání předběžného opatření, o ustanovení znalců, o jejich odměně), výzvy účastníkům, třetím subjektům, opakované rozhodování nadřízeného soudu o námitkách podjatosti/. Po hmotněprávní stránce byla věc standardně složitá, pročež snížení základní částky o 40 % pro složitost věci se odvolacímu soudu nejeví adekvátní.

31. Základní částka odškodnění byla dále snížena o 5 % odpovídajícícj jistému podílu žalobkyně na délce řízení (v tomto kritériu se odvolací soud se soudem I. stupně ne zcela shodl, když soud I. stupně přikročil ke snížení o 10 %), kdy jakkoliv žalobkyně užívala jen procesních prostředků, které měla k dispozici (i neúspěšné návrhy na vydání předběžných opatření a odvolání do rozhodnutí o nich, žádost o osvobození od soudních poplatků, o odročení jednání), tak je zjevné, že muselo být o nich rozhodováno či na ně reagováno, což k prodloužení řízení přispělo. Žalobkyně však námitky podjatosti věc vyřizující soudkyně nepodávala, pročež snížení základní částky o 10 % pro podíl žalobkyně na délce řízení se odvolacímu soudu nejeví adekvátní.

32. Základní částka odškodnění byla konečně snížena o 15 % odpovídajících projednávání věci na třech stupních soudní soustavy (v tomto kritériu se odvolací soud se soudem I. stupně zcela shodl), přičemž počet stupňů soudní soustavy může být hodnocen v rámci kritéria složitosti věci po procesní stránce či může být považováno za samostatné kritérium (k čemuž se odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně kloní). Soudy obou stupňů rozhodovaly opakovaně ve věci (neodpovídá skutečnosti, že by byl prvostupňový rozsudek rušen pro nepřezkoumatelnost jako takovou, vady v řízení, nerespektování závazného právního názoru či ustálené judikatury, byl rušen pro potřebu doplnit dokazování) i procesně, opakovaně rozhodoval nadřízený soud, jednou i soud dovolací (jakkoliv v době za kterou žalobkyně odškodnění nepožaduje), nicméně řízení u něj k prodloužení řízení příliš nepřispělo, pročež se odvolacímu soudu jeví adekvátním snížení základní částky jen o 15 %.

33. Základní částka odškodnění byla na straně druhé zvýšena o 15 % odpovídajících postupu orgánů státní moci, kdy nečinnost nebyla v řízení ojedinělá a postup soudu I. stupně skutečně nebyl koncentrovaný, jak dovodil soud I. stupně, kdy odvolací námitka žalobkyně, že tak neučinil, je zjevně nepřiléhavá (v tomto kritériu se odvolací soud se soudem I. stupně ne zcela shodl, když soud I. stupně přikročil ke zvýšení o 30 %). Soud I. stupně správně zaznamenal období nečinnosti od [datum] do [datum] v trvání cca 6 měsíců a od [datum] do [datum] v trvání cca 13 měsíců. Odvolací soud nadto zaznamenal období nečinnost od [datum] (vrácení věci prvostupňovému soudu) do nařízení jednání na [datum]. Jednání se konala s odstupem. Došlo tak k nedostatkům v postupu orgánů veřejné moci a to takové intenzity, jež již zasluhuje navýšení základní částky zadostiučinění a námitka žalované stran duplicity odškodnění tak není přiléhavá. Nicméně přiléhavou námitkou žalované je, že nedošlo k rušení rozhodnutí ve směru přičitatelnosti této okolnosti k tíži žalované (jakožto kritérium postup orgánů veřejné moci), kdy jak již odvolací soud uvedl, neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným soudem I. stupně, že by byl prvostupňový rozsudek rušen pro nepřezkoumatelnost jako takovou, vady v řízení, nerespektování závazného právního názoru či ustálené judikatury, byl rušen pro potřebu doplnit dokazování, a to přes to, že soud I. stupně provedl masivní dokazování, přičemž názor soudů stran dostatečnosti provedeného dokazování může být odlišný. Jako zjevně nepřiléhavá a neodpovídající skutkovým zjištěním soudu I. stupně se pak jeví odvolací námitka žalobkyně, že věc byla po zrušení rozhodnutí přikázána k vyřízení jinému soudci (myšleno kasačním rozhodnutím odvolacího soudu), k tomuto došlo z důvodu rezignace věc vyřizující soudkyně. Zvýšení základní částky o 30 % pro postup orgánů veřejné moci se z uvedených důvodů odvolacímu soudu nejeví adekvátní a odvolací námitka žalované je v tomto směru přiléhavá.

34. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 % odpovídajícím zvýšenému významu řízení, kdy po doplnění dokazování v odvolacím řízení je zřejmé, že řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, kdy v jeho průběhu nebyla po příjmové stránce v jednoduché situaci, jistá její ekonomická závislost na žalovaném byla dána.

35. Dle odvolacího soudu je tak na místě stanovit zadostiučinění částkou [částka] ([částka] minus [částka] odpovídajícím 25 %). Od částky [částka] je pak na místě odečíst částku [částka] přiznanou soudem I. stupně, a přiznat žalobkyni další částku ve výši [částka].

Co se týče žalobou požadovaného příslušenství vztahujícího se k jistině nároku, jenž byl žalobkyni přiznán soudem I. stupně na straně jedné, a na straně druhé, té, u níž došlo k navýšení zadostiučinění odvolacím soudem, resp. data, od kdy byl úrok z prodlení požadován, odvolací soud uvádí jen to, že co se týče požadovaných úroků z prodlení, žalobkyni přísluší podle ust. § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, žalobkyní tak byly požadovány ve správné, resp. tzv. zákonné výši. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované, když nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku (v daném případě byl nárok uplatněn dne [datum]) poškozenou u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované), teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozsudek NS ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), proto i odvolací soud požadované úroky z prodlení z přisouzené jistiny přiznal od data [datum], od něhož žalobkyně úroky z prodlení požadovala.

36. Odvolací soud tak zamítavý výrok rozhodnutí soudu I. stupně co do jistiny podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil co do částky [částka] s příslušenstvím, ohledně které shledal žalobu důvodnou. Co do zbytku (co do jistiny s příslušenstvím) byl zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně a jeho vyhovující výrok jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

37. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když i odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, přičemž o poskytnutí delší lhůty k plnění žalovaná požádala.

38. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v obou stupních úspěšná.

39. Náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], z odměny za právní zastoupení žalobkyně za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka], a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a ze 2 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy odměna a náhrada výdajů byly navýšeny o částku [částka] odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty.

40. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení ve výši [částka] sestávají z odměny za její právní zastoupení ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – odvolání, účast při odvolacím jednání konaném dne [datum] a ze 2 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy odměna a náhrada výdajů byly navýšeny o částku [částka] odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty.

41. Lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. z již uvedeného důvodu. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.