o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 C 112/2020 - 80

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok [příjmení]).

2. Žalobkyně se po upřesnění svých žalobních žádání domáhala na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, jehož se mu mělo dostat v důsledku právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté strážní služby s fyzickou ostrahou státního zámku [obec] jednak v měsíci prosinci roku [rok] ve výši [částka], jednak v měsíci lednu [rok] ve výši [částka] a bezdůvodného obohacení spočívajícího v rozdílu mezi plněním, které bylo žalovaným za poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou za období od [datum] do [datum] právní předchůdkyni žalobkyně uhrazeno a tím, na co vznikl nárok v důsledku navýšení poskytnutého plnění o 4,71 %, tj. v poloviční výši minimální mzdy podle nařízení Vlády České republiky [číslo] [rok] Sb., s účinností od [datum], v jehož důsledku právní předchůdkyně žalobkyně jako zaměstnavateli vzrostly mzdové náklady. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vykonala pro žalovaného strážní služby na podkladu jejich smluv, které se posléze ukázaly být absolutně neplatnými, neboť žalovaný je nezveřejnil ve veřejném registru smluv.

3. Žalovaný nárok zcela odmítl s tím, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně neobohatil, k tomu, že jejich smlouvy o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou byly zrušeny, došlo v důsledku pochybení při jejich elektronickém zařazení do registru smluv, ale právní předchůdkyni žalobkyně to ihned sdělil a hodlal věc řešit. Tyto smlouvy byly s právní předchůdkyní žalobkyně - PRVNÍ CHRÁNĚNOU [právnická osoba] uzavřeny proto, že nabídla nejnižší cenu za výkon práce, což byla výběrové hledisko. Žalovaný nesporoval, jaké množství práce právní předchůdkyně žalobkyně při ostraze státního zámku [obec] vykonala v prosinci 2018 a lednu 2019.

4. Žalovaný podáním ze dne [datum] [rok] podáním ze dne [datum] žalobkyně započetl proti pohledávce žalobkyně ve výši [částka] splatné dne [datum] svou pohledávku za ní ve výši [částka] splatnou dne [datum] a proti pohledávce žalobkyně ve výši [částka] splatné dne [datum] svou pohledávku ve výši [částka] splatnou dne [datum] s tím, že tyto částky on plnil právní předchůdkyni žalobkyně bez právního důvodu. Žalobkyně v reakci na námitku započtení pohledávku žalovaného [částka] 172, [částka] včetně příslušenství uznala a žalobu vzala částečně zpět v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] do [datum], požadovala tak nadále částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Dále uznala pohledávku žalovaného ve výši [částka] včetně příslušenství a s ohledem na kompenzační námitku vzala žalobu částečně zpět v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] do [datum], po tomto částečném zpětvzetí nároku požadovala dále částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

5. Soud I. stupně provedl dokazování, svá zjištění z něho získaná obsáhl do odůvodnění svého rozhodnutí a odvolací soud, jenž z nich vychází, na ně v zájmu stručnosti vlastního rozsudku plně odkazuje.

6. S citací § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění účinném do 31. 10. 2019, § 7 odst. 1 zákona o registru smluv, ust. § 2991 zákona č. 40/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.), § 2999 odst. 1 a 2 o. z., § 1916 odst. 1 písm. a) o. z., § 1923 o. z., § 2048 odst. 1 o. z., § 1982 odst. 1,2 o. z. a § 1932 odst. 1 o. z. vyšel ze skutečnosti mezi účastníky nesporné, že smlouvy o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] nebyly řádně zveřejněny v registru smluv, a protože žalovaný je státní příspěvkovou organizací, nahlíží se na ně jako na zrušené od počátku. Soud I. stupně uzavřel, že plnění poskytnuté si navzájem smluvními stranami je bezdůvodným obohacením. Protože důvod neplatnosti smluv o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou nespočívá ve výši ujednané úplaty, náleží žalobkyni jako právní nástupkyni smluvní strany dle § 2999 odst. 1 a 2 o. z. plnění ve výši ujednané odměny. V důsledku započtení pohledávek žalovaného došlo k zániku pohledávky žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu. V důsledku toho byla žaloba vzata zčásti zpět a soud I. stupně zastavil řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a to v rozsahu [částka] spolu s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

7. Soud I. stupně vyšel z jiného výpočtu, než jaký užila žalobkyně s tím, že žalobkyně při zpětvzetí žaloby vycházela z kapitalizované výše příslušenství, v případě prvého nároku, tedy započtení pohledávky žalovaného ve výši [částka] vůči pohledávce žalobkyně na částku [částka] s příslušenstvím, vycházela z data [datum], nikoliv až data (běhu úročení žalované částky – poznámka odvolacího soudu) požadovaného žalobou, tedy [datum] a v případě druhého nároku, započtení pohledávky žalovaného ve výši [částka] vůči pohledávce žalobkyně [částka] s příslušenstvím vycházela z data [datum], nikoliv až z data požadovaného žalobou, [datum]. Výši úroku z prodlení tak soud I. stupně v prvém případě započtení sám kapitalizoval na [částka] oproti žalobkyní vypočtené částce [částka], v druhém případě započtení sám kapitalizoval na [částka] oproti žalobkyní stanovené částce [částka]. Žalobkyni tak přiznal po započtení v prvém případě právo na [částka] a po druhém započtení právo na [částka], vždy spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne, kdy došlo k částečnému zániku pohledávek.

8. Nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] specifikovaný jako požadavek na doplacení toho, o co se zvýšily náklady její právní předchůdkyně na cenu práce v důsledku navýšení minimální mzdy jednak ve výši [částka] a jednak (jaksi zbytkově – poznámka odvolacího soudu) ve výši [částka], soud I. stupně shledal nedůvodným. Poukázal na to, že bylo prokázáno, že smlouvy o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou byly sjednány na základě výsledků otevřeného zadávacího řízení realizovaného podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. V nich právní předchůdkyně žalobkyně nabídla nejnižší cenu za 1 hodinu výkonu práce ostrahy a na základě výzvy žalovaného v písemném zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny ze dne [datum] výslovně uvedla, že se v případě jednotkové ceny nejedná o cenu neodůvodněně nízkou, což podrobně odůvodnila, zejména tím, že zaměstnává více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením podle § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a z toho důvodu jako zaměstnavatel čerpá příspěvek na podporu zaměstnávání OZP formou částečné úhrady prostředků vynaložených na mzdy. Tuto skutečnost výslovně zohlednila v kalkulaci nákladovosti zakázky. Soud I. stupně uvedl, že objektivní skutečnost, že spolu s účinností nařízení Vlády České republiky [číslo] [rok] Sb., nedošlo zároveň se zvýšením základní sazby minimální mzdy k navýšení příspěvku pro zaměstnavatele osob se zdravotním postižením, neodůvodňuje žalobní požadavek na uhrazení bezdůvodného obohacení jako plnění z neplatné smlouvy ve výši odměny v místě a čase obvyklé. Protože důvod neplatnosti smlouvy nespočívá ve výši ujednané úplaty, náleží žalobkyni jako nástupkyni její právní předchůdkyně plnění ve výši ujednané odměny dle ust. § 2999 odst. 1 a 2 o. z. Odměna byla mezi účastníky sjednána dobrovolně, se znalostí objektivní skutečnosti, že o výši minimální mzdy rozhoduje Vláda ČR, státní příspěvek podle § 78a zákona o zaměstnanosti je dán zákonem, na jeho navýšení v návaznosti na zvýšení sazby minimální mzdy není právní nárok. Účastníci smlouvy po celou dobu jednali v souladu se smlouvou, dle smlouvy došlo k vzájemnému plnění, žádná valorizace odměny s ohledem na navýšení minimální mzdy mezi účastníky sjednána nebyla. Jiný postup než v souladu ust. § 2999 odst. 1 a 2 o. z. soud I. stupně neshledal důvodným, a ohledně nároku na zaplacení [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, stejně jako ohledně nároku na zaplacení [částka] spočívajících v rozdílu částek po započtení zbývajícího přiznaného nároku ve výši [částka], když žalobkyně požadovala částku [částka], a ohledně nároku na zaplacení [částka] spočívajícího v rozdílu částek po započtení zbývajícího přiznaného nároku ve výši [částka], když žalobkyně požadovala částku [částka].

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu účastníků ve věci.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Napadla jej výslovně ve výrocích II, III a IV. Poukázala na to, že vinou toho, že protože nebyl vyhotoven písemný protokol z ústního jednání konaného dne [datum], je nezbytné, aby se odvolací soud seznámil se zvukovým záznamem, stejně jako se zvukovými záznamy předchozích jednání. Je to třeba k posouzení neurčitosti žalovaným provedeného zápočtu, toho, že soud I. stupně žalovaného opakovaně poučoval o vadách jeho kompenzačního projevu a tím, žalovanému nepřípustně vypomáhal v řízení. S popisem průběhu řízení žalobkyně poukázala na to, že soud I. stupně přes záměr ve věci rozhodnout na podkladu jejích výhrad odročil vyhlášení rozsudku na jiný den s tím, že„ si vše ještě přepočítá“. Kromě již uvedeného žalobkyně namítla, že výpočet zbývajícího nároku žalobkyně po zániku vzájemných pohledávek v důsledku započtení není správný. Soud I. stupně měl vycházet z toho, jak byly pohledávky žalovaného započteny a vůči čemu, v tomto směru nebylo rozhodné, že ona neuplatnila žalobou celý svůj nárok, ale domáhala se příslušenství pohledávek – úroků z prodlení až od data pozdějšího oproti datu, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Pokud žalovaný svou pohledávku v obou případech započetl na celé příslušenství pohledávky žalobkyně, soud nemohl tento kompenzační projev pominout a svévolně modifikovat. S poukazem na podle jejího názoru správný způsob výpočtu žalobkyně navrhla, aby odvolací soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z dílčí první pohledávky na jistině [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení a z dílčí druhé pohledávky na jistině [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále brojila proti zamítnutí svého nároku na zaplacení [částka] s příslušenstvím, zopakovala svoji argumentaci užitou před soudem I. stupně s tím, že její třetí dílčí nárok se zakládá na mimořádných okolnostech, pro které nelze použít ust. § 2999 o. z., a vycházetz původně v absolutně neplatných smlouvách sjednané ceny práce. Nařízením Vlády České republiky [číslo] [rok] Sb., ze dne [datum] došlo v původním vztahu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného k situaci, která byla pro právní předchůdkyni žalobkyně nepředvídatelná a neudržitelná, neboť náklady na poskytované plnění převyšovaly úplatu sjednanou se žalovaným. Na tom nic nemění odůvodnění nabídkové ceny, které bylo učiněno předtím, než Vláda ČR dvakrát krátce po sobě zvýšila minimální mzdu. S popisem jednání své právní předchůdkyně s žalovaným po [datum] o změně práv a povinností vyplývajících ze smluv uvedla, že žalovaný na ně nepřistoupil. Při aplikaci § 2999 o. z. je proto třeba přihlédnout k neočekávanému zvýšení minimální mzdy o 9,42 %, která je při charakteru poskytované služby – fyzická ostraha – právně významná při stanovení ceny obvyklé, neboť je rozhodujícím vstupem zaměstnavatele. K této podstatě uplatněného dílčího třetího nároku žalobkyně se rozsudek soudu I. stupně nevyjadřuje. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobkyni přizná také [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p. a. od [datum] do zaplacení a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla odvolací důvody s tím, že soud I. stupně postupoval nestranně, byla to ale žalobkyně, jíž opakovaně vysvětloval, co je třeba v žalobě upřesnit a doplnit. Při zápočtu vzájemných pohledávek soud I. stupně postupoval správně, stejně správně posoudil nárok žalobkyně na navýšení ceny za její právní předchůdkyní provedené práce v důsledku zvýšení minimální mzdy. Poukázal na to, že je státní příspěvkovou organizací, je tak vázán rozpočtovou kázní a nemůže libovolně nakládat s finančními prostředky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud odvolání zamítl jako nedůvodné (myšleno zřejmě potvrdil rozsudek soudu I. stupně – poznámka odvolacího soudu) a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Byl vázán mezemi odvolání, jímž byl rozsudek soudu I. stupně napaden ve vyhovujícím výroku o věci samé ad II, zamítavém výroku o věci samé ad III a ve výroku o náhradě nákladů řízení ad IV, zatímco ve smyslu § 206 odst. 2 o. s.ř. v zastavovacím výroku ad I nabyl samostatně právní moci.

13. Především se odvolací soud zabýval přípustností odvolání. Dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna k podání odvolání proti vyhovujícímu výroku ad II a to právě proto, že jím bylo jejímu žalobnímu žádání (zčásti) vyhověno. Odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu I. stupně ad II proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

14. Pokud žalobkyně odvoláním brojila proti zamítavému výroku rozsudku soudu I. stupně ad III, odvolací soud shledal její odvolání důvodným toliko zčásti.

15. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že by soud I. stupně v řízení nepřípustně„ pomáhal“ žalovanému. Soud I. stupně důvodně, v situaci, kdy obranná tvrzení žalovaného takový postup vyžadovala, vedl žalovaného k tomu, aby je učinil srozumitelnými a jasnými. Stejně tak ale, dokonce v době předcházející uvedenému postupu, vedl opakovaně žalobkyni zákonným poučením k doplnění a upřesnění jejích žalobních tvrzení, která na počátku byla neúplná a neskýtala možnost projednání žaloby. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že jak žaloba, tak kompenzační námitka žalovaného a jeho procesní stanovisko se díky postupu soudu I. stupně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. staly natolik srozumitelnými a jasnými, že ve věci bylo na jejich podkladu možno jednat a rozhodnout.

16. Odvolací soud se na podkladu jím zjištěného skutkového stavu plně ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že právní předchůdkyni žalobkyně nemohlo vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívající podle tvrzení žalobkyně v tom, že žalovanému se dostalo plnění, které mělo být po účinnosti nařízení Vlády České republiky [číslo] 2018 Sb., tedy s účinností od [datum] honorováno vyšší cenou než cenou ujednanou ve smlouvách o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou objektů žalovaného a to s ohledem na navýšení minimální mzdy s důsledkem pro právní předchůdkyni žalobkyně. V tomto směru plně odkazuje na závěry soudu I. stupně s tím, že lze plně přisvědčit tomu, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně nabízela se znalostí poměrů na trhu práce a způsobu financování svého podnikatelského záměru ve výběrovém řízení cenu velmi nízkou odůvodněnou tím, že zaměstnává osoby se sníženou pracovní schopností, bylo na ní, aby zvážila, do jaké míry nabízí cenu reálnou i pro případ změny v době podpisu smlouvy aktuálně trvajících podmínek státní podpory. Pokud posléze došlo ke změně rozhodnutím Vlády České republiky, které nebylo provázeno změnou v příspěvku organizacím zaměstnávajícím hendikepované osoby, nelze takový stav přičítat k tíži žalovaného. Odvolací soud se tak plně ztotožnil se závěrem, že pro výši bezdůvodného obohacení žalovaného, jehož se mu dostalo tím, že pro něj byly právní předchůdkyní žalobkyně vykonány služby ostrahy objektů podle ze zákona zrušených smluv, je důvod vycházet z § 2999 odst. 2 věta prvá o. z.

17. Odvolací námitce žalobkyně ale odvolací soud přisvědčil potud, pokud jde o určení výše její pohledávky, která v každém ze dvou případů zanikla v důsledku započtení pohledávky žalovaného (nutno zdůraznit, že nijak nesporované). Soud I. stupně neměl důvod stanovit samostatně a v rozporu s vyslovenou vůlí žalovaného rozsah započtení, tedy konkrétně to, na jakou část existentní pohledávky žalobkyně se pohledávka žalovaného započítává. Pokud žalovaný ve svém kompenzačním projevu jasně vyslovil vůli započíst svoji pohledávku z faktury [číslo] na částku [částka] s datem splatnosti [datum] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení na pohledávku žalobkyně z faktury č. [rok] na částku [částka] se splatností [datum] a dále vůli započíst svoji pohledávku z faktury [číslo] ze dne [datum] na částku [částka], s datem splatnosti [datum] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení na pohledávku žalobkyně z faktury č. 2019, znějící na částku [částka] se splatností [datum], nebyl pro účely posouzení zániku pohledávek v důsledku jejich střetu po započtení důvod hodnotit, v jakém rozsahu se svého nároku žalobkyně v tomto řízení domáhala žalobou. Její pohledávky v důsledku účinného projevu žalovaného směřujícího k započtení pohledávek zanikly okamžikem střetu vzájemných pohledávek účastníků bez ohledu na to, zda žalobkyně později při zahájení řízení žádala úhradu bezdůvodného obohacení žalovaného s příslušenstvím od data pozdějšího, než k jakému se žalovaný ocitl v prodlení.

18. Za popsaného stavu bylo na pohledávku žalobkyně ve výši [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení od [datum] započteno žalovaným [částka] splatných dne [datum], v tomto rozsahu vzájemné pohledávky zanikly k datu [datum]. V té době žalobkyni dále svědčilo právo na úhradu úroku z prodlení za 722 dnů ve výši [částka], poté, kdy žalobkyně vzala svoji žalobu z tohoto důvodu zpět, zbývá [částka].

19. Na pohledávku žalobkyně ve výši [částka] s 9,75 úrokem z prodlení od [datum] bylo započteno [částka] splatných [datum], v tomto rozsahu pohledávky zanikly k datu [datum]. V té době žalobkyni svědčilo právo na úhradu úroku z prodlení za 724 dnů ve výši [částka], na jistinu tak bylo započteno [částka] a z pohledávky žalobkyně zůstalo [částka]. Žalobkyně ale vzala i v tomto případě žalobu zčásti zpět, zbývá tak [částka].

20. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni z jí uplatněných prvého a druhého dílčího nároku svědčí právo na plnění ve výši [částka] ([částka] + [částka] = [částka]) s příslušenstvím. Soud I. stupně žalobkyni přiznal [částka] s příslušenstvím, žalobkyni tak dále svědčí právo na zaplacení [částka] s 1,5 % úrokem z prodlení ročně (rozdíl ve výši tzv. zákonného úroku z prodlení vzniklý v důsledku změny diskontní sazby, k němuž došlo v mezidobí mezi počátkem prodlení a daty 312. 1. [rok], respektive [datum]) z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 1,5 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu odvolací soud napadený zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jinak jej v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení. V řízení před soudem I. stupně, jehož předmětem byl nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, byl každý z účastníků úspěšný z části, žalobkyně ohledně částky [částka], tedy ohledně 60 %, žalovaný ohledně částky [částka], tedy ohledně 40 %. Žalobkyni tak v řízení před soudem I. stupně svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ze 20 %. Žalobkyně vynaložila v této fázi sporu náklady na soudní poplatek ve výši [částka] a na právní zastoupení. Jejímu advokátovi náleží odměna za 8 a půl úkonu právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání dne13. 4. 2021, dne [datum], dne [datum], dne [datum], výzva k plnění), 9 náhrad hotových výdajů po [částka], spolu [částka] a daň z přidané hodnoty z této částky ve výši [částka]. Celkově tak žalobkyně vynaložila [částka], 20 % z této částky činí [částka].

22. V odvolacím řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků odlišný, stejně jako předmět řízení, částka [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky [částka], tedy z 5 %, žalovaný ohledně částky [částka], tedy z 95 %. Žalovanému tak podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu 90 % účelně vynaložených nákladů v odvolacím řízení, které tvoří 2 odměny jeho advokáta za právní službu (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka], 2 náhrady hotových výdajů po [částka], spolu [částka] a 21 % daň z přidané hodnoty z této částky ve výši [částka] Celkem tak žalovaný v odvolacím řízení vynaložil účelně [částka], 90 % z toho činí [částka].

23. O místu k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., pro účely odvolacího řízení při aplikaci § 211 o. s. ř.