o zaplacení 193 750 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH [spisová značka] (dále jen „insolvenční řízení“). Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil dne [datum] svou pohledávku ve výši [částka], která byla dle rozvrhového usnesení ze dne [datum] uspokojena v rozsahu 4,837 %, tj. ve výši [částka]. Insolvenční řízení ve vztahu k žalobci trvalo bezmála 14 let a žalobce byl po tuto dobu vystaven nejistotě ohledně jeho výsledku. Částka, které se mu nakonec dostalo, pro něj není nijak zanedbatelná a žalobce je přesvědčen, že újmu, která mu vznikla, je namístě odškodnit v penězích. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, ta však pouze konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení. S tím žalobce nesouhlasí, neboť v jiných obdobných věcech se poškozeným peněžitého plnění dostalo. Žalobce požaduje zaplacení částky [částka], při jejímž vyčíslení vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, a spolu s ní i zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 a 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že v těchto typově obdobných řízeních má být poškozeným poskytnuto primárně peněžité zadostiučinění, a to bez ohledu na výši částky, která jim byla v posuzovaném řízení nakonec vyplacena. Nelze dovodit, že dostalo-li se žalobci v rozvrhu částky [částka], byl pro něj význam řízení při této míře uspokojení velmi nízký. Žalobce se o této částce dozvěděl až z rozvrhového usnesení a jedná se o sumu, která představuje významnou položku v jeho jinak nízkém rodinném rozpočtu. Žalobce byl bezmála 14 let udržován v nejistotě o tom, kdy a v jaké výši bude jeho pohledávka uspokojena, a částka, kterou nakonec obdržel, pro něj coby starobního důchodce není nijak zanedbatelná. Pouhé konstatování porušení práva proto nelze mít za dostatečnou formu satisfakce. Žalobce se dovolává i závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že jeho žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Své odvolání žalobce doplnil podáním ze dne [datum]. Poukázal v něm na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož plyne, že nelze automaticky činit závěr, že v případě nulového či minimálního uspokojení přihlášené pohledávky se věřiteli nemůže dostat peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkursního řízení, zvláště bude-li pro tuto formu svědčit některá z okolností uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Žalobce má za to, že tímto rozhodnutím je překonána dosavadní nejednotná rozhodovací praxe Obvodního soudu pro [adresa] a Městského soudu v Praze. V souladu s uvedenými závěry Městský soud v Praze jako soud odvolací již rozhodl např. ve věcech sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka] týkajících se stejného insolvenčního řízení.

6. Žalovaná navrhuje potvrzení odvoláním napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukazuje na to, že insolvenční řízení podle zákona č. 182/2006 Sb. je řízením „on-line“, kdy jakákoliv osoba může nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistit aktuální stav daného řízení. Tato transparentnost a otevřenost vede k tomu, že zainteresovaný účastník nemůže být překvapen postupem soudu ani celkovým výsledkem řízení. To, že zákonodárce takovou otevřenost insolvenčního řízení zavedl, musí být zohledněno. Dále poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], jenž byl vydán v obdobné věci jiného poškozeného. Odvolací soud zde vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] zohledňujících významná specifika konkursního řízení, jež brání tomu, aby na něj byla uplatňována běžná kritéria, jež se použijí v případě jiných nalézacích řízení. Odvolací soud se zde kriticky vyslovil též k žalobci odkazovanému rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který – na rozdíl od rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] - nebyl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu. Žalovaná uzavírá, že v posuzované věci se finanční zadostiučinění, nota bene v požadované výši, jeví naprosto nepřijatelným.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu; s jeho právním posouzením věci se však odvolací soud beze zbytku neztotožňuje.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně (a ostatně i žalovanou) je možno uzavřít, že dobu, po kterou řízení ve vztahu k žalobci trvalo, již nelze mít za přiměřenou, byť se jednalo o řízení značně složité. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení jako přihlášený věřitel a z hlediska jeho nároku je pro určení počátku konkursního řízení rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla konkursnímu soudu (tj. den [datum]), a pro určení jeho konce pak okamžik, kdy správce konkursní podstaty vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, tj. den [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Sám žalobce však dobu řízení, za kterou požaduje zadostiučinění, v žalobě vymezil jen do data [datum] a tímto jeho žádáním je soud vázán.

10. S porušením práva na přiměřenou délku řízení se pojí vyvratitelná právní domněnka vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Pokud toto nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na místě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Nejvyšší soud k zadostiučinění ve formě samotného konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve své judikatuře uvádí, že obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná, nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). V daném případě se sám žalobce (poškozený) na délce řízení nijak nepodílel a rozhodným hlediskem, které by mělo být zohledněno při stanovení formy a výše odškodnění, tak bude především význam, který pro něj toto řízení mělo.

11. Co se významu řízení týče, je třeba souhlasit s tím, že již sama povaha insolvenčního řízení význam pro poškozeného snižuje, neboť pro přihlášeného věřitele se jedná v podstatě jen o to, v jaké míře bude jeho pohledávka nakonec uspokojena. Míra uspokojení přihlášené pohledávky z majetku v konkursní podstatě je proto z hlediska významu předmětu řízení naprosto určující, byť s konečnou platností je zřejmá až z rozvrhového usnesení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). V poměrech souzené věci nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobce mohl v průběhu insolvenčního řízení očekávat vyšší míru uspokojení své přihlášené pohledávky, než se mu nakonec dostalo. Význam řízení pro žalobce lze mít proto opravdu za nízký, nicméně i v takovém případě je zásadně dán důvod pro zadostiučinění v penězích. Jedině pokud by bylo možno dospět k závěru o významu zcela nepatrném (zanedbatelném), bylo by možno uvažovat o zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle něhož i případně snížený, nikoli však nepatrný, význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému). V dané věci však žádné okolnosti, které by význam řízení snižovaly až na zcela nepatrnou úroveň, nalézt nelze. Odvolací soud se tak přiklání k rozhodovací praxi zdejšího soudu, která je reprezentována právě těmi rozhodnutími, na něž poukazoval žalobce (zejména sp. zn. [spisová značka]), když nemá za to, že význam řízení by pro žalobce (jemuž se v konkursu na uspokojení jeho pohledávky dostalo částky [částka]) byl natolik marginální, aby bylo možno považovat morální satisfakci, kterou mu žalovaná již poskytla, za adekvátní. Částka, které se žalobci z rozvrhu dostalo a která je právě tím, co pro něj bylo „v sázce“, však současně představuje jakousi horní hranici, kterou by přiznané peněžité zadostiučinění nemělo přesáhnout (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

12. Při určení konkrétní výše peněžité náhrady vycházel odvolací soud z částky [částka] za rok řízení, z toho za první dva roky ve výši poloviční (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Za dobu od [datum] do [datum] (= 13 let a 11 měsíců) se jedná o částku [částka]. Odvolací soud dále přistoupil k modifikaci této částky v závislosti na působení jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu a krátil ji z důvodu složitosti věci o 50 % a dále i z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce o 40 % (byla-li ve výše uvedené obdobné věci základní částka krácena pro význam řízení o 30 %, stalo se tak i s přihlédnutím k tomu, že poškozený byl – na rozdíl od žalobce – v průběhu řízení již ve věku, kdy jsou negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení vnímány intenzivněji). Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka [částka], kterou lze mít za plně způsobilou kompenzovat újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou insolvenčního řízení vznikla.

13. Spolu s touto částkou má žalobce právo i na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to počínaje dnem [datum], kdy se žalovaná uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy u ní žalobce svůj nárok předběžně uplatnil (tj. ode dne [datum]) dostala do prodlení (§ 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.). Výše úroku z prodlení je 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Ve světle uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok I) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu tohoto výroku byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

15. Odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím je odklizen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, je třeba hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť mu nebylo přiznáno plnění v celé požadované výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

16. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady na soudní poplatek ve výši [částka] a náklady na právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby: 1) převzetí věci a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) replika ze dne [datum] a 4) účast u jednání dne [datum]. Sazba odměny advokáta, který žalobce zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum], částku [částka] za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [částka] za úkon. Náklady žalobce sestávají i z cestovních výloh za cestu dne [datum] z [adresa] a zpět (186 km), konanou osobním automobilem zn. Volkswagen Golf, reg. zn. [SPZ] (průměrná spotřeba 5,2 l/100 km, cena pohonných hmot [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km). Celkem cestovné činí [částka] (§ 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., § 1 a § 4 vyhl. č. 398/2023 Sb.). Žalobci náleží rovněž náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a zpět, a to za celkem [hodnota] půlhodin ve výši [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činí na straně žalobce [částka] (= 2000 + 4 x 3 100 + 4 x 300 + 1 415,90 + 800)

17. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) podání odvolání a 2) účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]. Sazba odměny advokáta, který žalobce zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném od [datum], částku [částka] za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [částka] za úkon. Náklady žalobce tvoří i cestovní výlohy za cestu dne [datum] z [adresa] a zpět (186 km), konanou osobním automobilem zn. Volkswagen Golf, reg. zn. [SPZ] (průměrná spotřeba 5,2 l/100 km, cena pohonných hmot [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km). Celkem cestovné činí [částka] (§ 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.). Žalobci náleží rovněž náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a zpět, a to za celkem [hodnota] půlhodin ve výši [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Celkem náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalobce [částka] (= 2 x 1 900 + 2 x 450 + 1 414,40 + 1 200)

18. Náklady žalobce za řízení před soudy obou stupňů tedy výsledně činí celkem [částka] (= 17 815,90 + 7 314,40).

19. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k nákladům odvolacího řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.).