o zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím a omluvu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného [podezřelý výraz] v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a uveřejnění omluvy v požadovaném znění na webových stránkách žalované. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za den [datum] (výrok II), dále zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III) a co do požadavku žalobce na poskytnutí omluvy žalovanou v požadovaném znění a jejím uveřejnění na dobu minimálně 90 dnů na webových stránkách žalované (výrok IV) a uložil žalované nahradit náklady řízení žalobce ve výši [částka] (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, III a IV včasným a přípustným (vyjma výroku I, u něhož není žalobce subjektivně oprávněn podat odvolání) odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů zčásti k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že jím požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], jakož i požadavek na poskytnutí omluvy žalovanou, jsou zcela odpovídající povaze a závažnosti vzniklé nemajetkové újmy a okolnostem, za kterých k újmě došlo. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci, neboť povaha [podezřelý výraz], délka [podezřelý výraz] stíhání žalobce a dopady do jeho osobnostní sféry jsou závažnější, než jak na ně nahlíží soud prvního stupně. Trestná činnost, pro kterou byl žalobce po dobu 5 let a téměř 4 měsíců trestně stíhán a po dobu 8 měsíců i pravomocně odsouzen, konkrétně pro přečin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § [podezřelý výraz] zákoníku a [podezřelý výraz] odst. 1, 2 písm. b) [podezřelý výraz] zákoníku, není rozhodně bagatelní trestnou činností. Tato je veřejností vnímána jako silně společensky odsouzeníhodná, a to tím spíše, že se jednalo o kauzu s politickým aspektem odehrávající se na území hlavního města Prahy. Závěr soudu prvního stupně, že medializace kauzy probíhala především kolem [název] [jméno FO] a že žalobce byl jen v jednom článku zmíněn jménem, není pro zmírnění intenzity zásahu do osobnostních práv žalobce relevantní. Žalobce byl a je soukromou osobou podnikající v oblasti školního stravování prostřednictvím společností, v nichž má obchodní podíl či je jejich statutárním orgánem. Nikdy nebyl činný v politice a na zájem veřejnosti nebyl zvyklý. Skutečnost, že v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním hlavního aktére kauzy (zastupitele [adresa]) se o osobu žalobce začala veřejnost zajímat a považovala jej za „komplice“, znamenala výrazný zásah do jeho osobnostních práv. Medializaci kauzy lze sice považovat za prostý důsledek zásady veřejnosti [podezřelý výraz] řízení, nicméně v případě žalobce k ní docházelo s největší intenzitou ve fázi přípravného řízení, které je řízením v zásadě neveřejným a kdy obviněným není umožněno veřejně se k případu vyjadřovat a chránit svá práva. Žalobce se rovněž neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci sice hrozil trest odnětí svobody až 6 let, ale že státní zástupce navrhoval a soud mu i pravomocně uložil peněžitý trest ve výši [částka]. Takovéto bagatelizování rizika uložení vysokého trestu není namístě, jelikož návrhem státního zástupce není soud vázán a jistotu o trestu žalobce neměl do pravomocného rozhodnutí soudu. Právě riziko uložení vysokého trestu vedlo u žalobce ke zvýšené psychické zátěži projevující se zvýšeným stresem a poruchami spánku, čímž došlo k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu zdraví. Dále se žalobce neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že doba [podezřelý výraz] žalobce byla přiměřená, neboť se jednalo o složitou kauzu s velkým počtem obviněných. Žalobce tuto dobu za nepřiměřenou nepovažuje, jelikož v průběhu celého [podezřelý výraz] spolupracoval s orgány činnými v [podezřelý výraz]. Argumentace soudu prvního stupně, že [podezřelý výraz] nebylo zahájeno zcela bezdůvodně, je zcela irelevantní, jelikož touto optikou by na obviněného osoby, které byly následně pravomocně zproštěny obžaloby, bylo vždy do jisté míry nahlíženo coby na osoby s [podezřelý výraz], tedy v rozporu se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege. Z [podezřelý výraz] žalobce vyplývá pochybení napříč celou soustavou orgánů činných v [podezřelý výraz]. Zastání žalobce nalezl až u Nejvyššího soudu, který zrušil předchozí odsuzující rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Případ žalobce byl názorným příkladem toho, že pouhá náhodná konverzace se zájmovou osobou policie vede k neoprávněném zatažení do [podezřelý výraz], kdy jsou uplatňovány absurdní argumenty a účelové výklady zcela běžné konverzace. Dále není správný závěr soudu prvního stupně, že se v případě společnosti [právnická osoba] jedná o samostatnou entitu odlišnou od žalobce, jejíž případná újma není ztotožnitelná s újmou žalobce. Jak bylo v průběhu řízení jednoznačně prokázáno, újmu vzniklou výše uvedené společnosti a společnosti [právnická osoba] (či jejich omezení), žalobce vnímal jako vlastní. Toto potvrdili ve svých svědeckých výpovědích svědci [jméno], jež soud prvního stupně zhodnotil jako věrohodné a uvěřitelné. Přestože žalobce nebyl ve společnosti [právnická osoba], statutárním orgánem, ale toliko společníkem, a tato společnost fungovala i během [podezřelý výraz] žalobce, účastnila se menších výběrových řízení a nyní se jí daří výborně, nemohou tyto skutečnosti „vymazat“ fakt, že po dobu téměř 5 a půl roku trvajícího [podezřelý výraz] byl žalobce v soustavné nejistotě co do osudu společností, v nichž působil jako statutární orgán či společník. Tvrzení soudu prvního stupně, že žalobce již byl v minulosti odsouzen za spáchání [podezřelý výraz], a tudíž mu byl průběh [podezřelý výraz] znám, je zcela irelevantní, neboť se jednalo o odsouzení žalobce za [podezřelý výraz] výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle [podezřelý výraz] v souvislosti se zákazem řízení motorových vozidel všeho druhu. Svojí povahou se tak jednalo o zcela odlišnou trestnou činnost, než pro kterou byl žalobce nezákonně stíhán. Žalobce má za to, že s ohledem na výše uvedené není částka [částka] odpovídající satisfakcí, nýbrž že povaha [podezřelý výraz], medializace osoby žalobce a zásah do jeho osobnostní sféry plně odůvodňuje přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka]. Oproti soudu prvního stupně má žalobce za to, že k medializace [podezřelý výraz] žalobce ve velkém rozsahu došlo, kdy na serveru Aktuálně.cz bylo dne [datum] zveřejněno jméno a příjmení žalobce, včetně názvu jeho společnosti [právnická osoba] Přestože byl obžaloby pravomocně zproštěn, i nadále je žalobce prostřednictvím internetu na veřejnosti vykreslován jako osoba nabízející úplatek, ačkoli tomu tak nikdy nebylo. S informací, že probíhá [podezřelý výraz] žalobce se tak mohl seznámit de facto kdokoliv. Vhodnou cestou, jak veřejnosti sdělit informaci o nezákonném [podezřelý výraz] pak uveřejnění omluvy v intencích žaloby. Nadto je omluva žalované učiněná v jejím stanovisku o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] zcela nedostatečná, navíc učiněná inter partes, nikoliv navenek vůči veřejnosti. Dále žalobce neshledává přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně co do určení výše odškodnění ve srovnání s obdobnými případy a na rozdíl od soudu prvního stupně se domnívá, že jím předložená srovnávací judikatura je relevantní a přiléhavá.

[právnická osoba] odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Odvolání žalobce se neopírá o provedené dokazování, protože jak z něho vyplynulo, žalobce ohledně činnosti [právnická osoba], prokazatelně poškozen nebyl, jelikož toto vždy prosperovalo. Dále se jméno žalobce objevilo jen v jednom článku. [podezřelý výraz] byla ze začátku medializována proto, že v ní figuroval zastupitel [adresa], po jehož [podezřelý výraz] zájem. Písemná omluva žalované je dostačující vzhledem k rozsahu medializace a skutečnosti, že žalobce není veřejně známou osobou. Proto není veřejná omluva namístě. Žalovanou poskytnuté a soudem prvního stupně přiznané peněžité plnění je zcela dostačující. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] v souladu s ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování čtením stanoviska žalované o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] a článku s názvem „Finále kauzy korupce v [adresa]. Dědictví po šéfovi tamní ODS sebral stát jako úplatek“ zveřejněného dne [datum] na serveru Aktuálně.cz.

7. Ze stanoviska žalované o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaná v rámci tohoto stanoviska konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení [podezřelý výraz] žalobce došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila.

8. Z článku s názvem „Finále kauzy korupce v [adresa]. [podezřelý výraz] sebral stát jako úplatek“ zveřejněného dne [datum] na serveru [název].cz odvolací soud zjistil, že se v něm píše o žalobci a jeho společnosti [právnická osoba] v tom kontextu, že za pomoci zastupitele [adresa] usiloval žalobce o provozování jídelny pro seniory v [název] ulici a že jako protislužbu nabízel úplatek, ale že radnice ve výběrovém řízení žádnou nabídku nevybrala. Dále se v článku píše o odsouzení žalobce za [podezřelý výraz] výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a jeho potrestání peněžitým trestem ve výši [částka] spolu se zrušením společnosti [právnická osoba]

9. Dále odvolací soud provedl v průběhu jednání důkaz náhledem do vyhledavače Google. Po zadání jména žalobce byly vyhledány články se žalobcem nesouvisející. Teprve po zadání kombinace jména žalobce se jménem [adresa] (politik stíhaný v dané kauze) vyhledavač nabídl článek z aktualne.cz uvedený shora.

10. Dále žalobce v průběhu jednání vzal částečně zpět své odvolání, a to v rozsahu, ve kterém napadl výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud proto v tomto rozsahu odvolací řízení v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

12. Soud prvního stupně správně citoval relevantní normy objektivního práva, které tedy již odvolací soud znovu neuvádí. Rovněž soud prvního stupně učinil správná jednotlivá skutková zjištění (odvolání proti konkrétním - jednotlivým skutkovým zjištěním fakticky nebrojí), dovodil z nich ovšem ne zcela správný závěr o intenzitě dopadu [podezřelý výraz] na žalobce.

13. Nejprve odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně obstaral vhodné jiné odškodňovací rozsudky ke srovnání, ovšem nevzal plně v potaz veškerá specifika (odlišnosti) projednávané věci.

14. Odvolací soud uznává, že také [podezřelý výraz] a zrušení právnické osoby, kterou žalobce založil a byl jejím společníkem, nesl žalobce úkorně (i v kontextu [podezřelý výraz] jeho samého) a byla mu tím způsobena nemajetková újma.

15. Rovněž odvolací soud konstatuje, že zpravodajství o úkonech OČTŘ (zejména o řízení před soudem) je sice projevem svobody slova a práva na šíření informací a práva být informován, avšak nebýt [podezřelý výraz], nebylo by ani zveřejňování informací o něm včetně informací o totožnosti obžalovaných. Proto se odpovědnost státu za újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím o [podezřelý výraz] vztahuje také na újmu vzniklou medializací stíhání, pokud jde o medializaci oprávněnou, resp. vyhovující právu (za excesivní zpravodajství, např. za nerespektování presumpce neviny, za nepravdivé informace o průběhu [podezřelý výraz], nesou odpovědnost již konkrétní subjekty provozující dané zpravodajství). V projednávané věci odvolací soud tedy přihlédl též k tomu, že v jednom článku na zpravodajském serveru s celostátním dosahem došlo ke zveřejnění totožnosti žalobce jako odsouzeného za danou trestnou činnost. Bylo ovšem též zjištěno odvolacím soudem, že vyhledavač jen v souvislosti se jménem žalobce daný článek v prvním sledu nepředkládá.

16. Odvolací soud shledal, že v projednávané věci nepostupovaly orgány činné v [podezřelý výraz] excesivně, jejich jednotlivé postupné kroky byly v souladu s jednotlivými ustanoveními [podezřelý výraz] řádu (žalobcem ani nic jiného nebylo v průběhu odškodňovacího řízení namítáno), a že konečné rozhodnutí o vině a trestu náleží teprve až soudu. Proto se jeví odvolacímu soudu text požadované veřejné omluvy jako zavádějící a zkreslující daný případ. V požadované veřejné omluvě se hovoří o nezákonném postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení, o nezákonném [podezřelý výraz] stíhání, čímž je u laické veřejnosti nutně navozován dojem, že jednotlivé tehdejší kroky OČTŘ byly protiprávní, že porušovaly zákon (např. jednotlivá ustanovení tr. řádu apod.), že OČTŘ konaly excesivně, což není pravda.

17. Odvolací soud ve světle všeho uvedeného uzavírá, že soud prvního stupně do určité míry podcenil závažnost nemajetkové újmy, která žalobci vzhledem ke všem zjištěným okolnostem vznikla. Přiměřeným zadostiučiněním je celkem částka [částka], přičemž další (než shora rozebírané) aspekty soud prvního stupně zhodnotil správně (například délku stíhání). Postačující pak je z hlediska morálního zadostiučinění soukromá omluva a konstatování poskytnuté žalovanou; veřejná omluva s obsahem požadovaným žalobcem není důvodná.

18. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. částečně změnil ve výroku III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbytku jej potvrdil dle § 219 o. s. ř.

19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím byl odklizen nákladový výrok V rozsudku soudu prvního stupně.

20. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch jen částečný. Předmětem řízení byly dva [Anonymizováno] nároky, a to nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby s tarifní hodnotou ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a nárok na náhradu nemajetkové újmy s tarifní hodnotou ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do dne [datum]. Žalobce dosáhl relutární satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu, lze tak na něj ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl s daným nárokem plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno zadostiučinění v jím požadované formě a výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K procesnímu úspěchu žalobce je tedy nutno přičíst jak částku [částka] jako tarifní hodnotu částečné náhrady škody v podobě nákladů obhajoby, tak i částku [částka] jako celou tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy. Procesní úspěch žalované pak představuje částka [částka] na náhradě nákladů obhajoby, do které byla žaloba vzata zpět bez plnění žalované (ta na náhradu nákladů obhajoby plnila toliko výše uvedených [částka]). Počítáno dle tarifních hodnot tak byl žalobce úspěšný do částky [částka], tj. do 93,8 % předmětu řízení, a do částky [částka], tj. do 6,2 % předmětu řízení, byla úspěšná žalovaná. Žalobce tak má právo na náhradu 87,6 % svých nákladů.

21. Náklady řízení na straně žalobce sestávají z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 8 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Konkrétně jde o tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) žaloba ze dne [datum], 3) zpětvzetí žaloby ze dne [datum], 4) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 5) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 6) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 7) odvolání ze dne [datum] a 8) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Sazba odměny advokáta, který žalobce zastupoval, činí za úkony 1) až 6) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do dne [datum], v souladu s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. částku [částka], za úkon 7) částku [částka] (kdy předmětem odvolacího řízení byl již jen nárok na náhradu nemajetkové újmy a tudíž tarifní hodnotou bylo pouze paušálních [částka]) a za úkon 8) podle § 7 bodu 5, § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném ode dne [datum], částku [částka] (tarifní hodnotou byla částka [částka], tedy celková výše přiznané náhrady nemajetkové újmy). S úkony 1) až 7) je pak spojena paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do dne [datum]) a s úkonem 8) paušální náhrada ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném ode dne [datum]). K nákladům žalobce patří podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Dále náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce [částka]. Náklady žalobce tedy výsledně činily [částka] [=(7460*6+3100+3900+300*7+450)*1,21+4000]. Odvolací soud pak přiznal žalobci náhradu 87,6 % jeho nákladů, tj. [částka].

22. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.