o [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 100/2021 - 250

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I), o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky [částka] jakožto slevy z ceny zájezdu (částka [částka]) a náhrady újmy za narušení dovolené (částka [částka]). Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo obstarání letecké přepravy na lince [obec] – [příjmení] [příjmení] a zpět a ubytování ve dnech [datum] až [datum], tj. 7 nocí ve specifikovaném hotelu, který se nachází cca 60 km od letiště [příjmení] [příjmení] v Egyptě. Během pobytu došlo k podstatným vadám zájezdu, které značně znepříjemnily jeho pobyt i pobyt jeho dětí. Podstatné vady zájezdu žalobce spatřoval v následujících skutečnostech:

a) Výsledky testů na Covid-19 byly oproti době smluvené, a to dne [datum], dodány až 1 hodinu před odletem dne [datum], a to na letišti. Tato skutečnost způsobila žalobci a jeho rodinným příslušníkům extrémní stres z důvodu nevědomosti, zda budou schopni bezpečně odcestovat zpět do České republiky.

b) Žalobce z tohoto důvodu musel učinit preventivní opatření ve smyslu organizace provozu advokátní kanceláře, včetně samotného výkonu své činnosti, rovněž měl obavu, jak bude řešit péči o své nezletilé děti, které s ním cestovaly, v případě, že by některé z nich bylo Covid pozitivní (dle samotných tvrzení žalobce se tak zjevně jedná o důsledek žalobcem tvrzené vady spočívající v pozdě dodaných výsledcích testů na Covid-19 a nikoliv další tvrzenu vadu zájezdu – poznámka odvolacího soudu).

c) Třikrát byl změněn čas odletu zpět do České republiky, a to s odkazem na krizová opatření. Tato argumentace však nebyla pravdivá, neboť všechny plánované lety ostatních zájezdů jiných cestovních kanceláří se uskutečnily, přičemž žalobce vyslovil domněnku, že ke změnám času odletu docházelo z důvodu cenových, tj. z důvodu maximalizace zisku žalované. Původně byl odlet naplánován na 14:00 hodin s příletem do [obec] v 17:40 hodin. Následně byla provedena změna odletu na 17:40 hodin s příletem do [obec] ve 20:00 hodin a nakonec byl odlet uskutečněn v 11:00 hodin s příletem do [obec] v 15:50 hodin. V této souvislosti žalobce poukazoval na v té době platný nouzový stav spojený se zákazem vycházení od 21:00 hodin. Při změně letu bylo nutné vyřešit dopravu z [obec] do [obec], případně zajistit ubytování v [obec].

d) Žalobci byly sděleny nepravdivé informace o fakultativních výletech, konkrétně o délce trvání jízdy na cílové místo a odjezdu na jednotlivé výlety, konkrétně to, že pro výlet do Luxoru mu byl sdělen pozdější čas odjezdu z hotelu. Skutečný čas odjezdu se žalobce dozvěděl tak, že ho telefonicky budila hotelová služba v brzkých ranních hodinách s odůvodněním, že průvodce výletu čeká na recepci se vzkazem, že měli již být na cestě.

3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas. Žalovaná namítla, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť žalobcem označená smlouva nebyla uzavřena s žalobcem, ale s jiným klientem žalované, a to svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení], se kterým společně cestoval i žalobce.

4. K žalobcem tvrzené vadě zájezdu spočívající v pozdě dodaných výsledcích testů na Covid - 19 namítla, že smlouva o zájezdu byla uzavřena dne [datum], tedy v době, kdy si žalobce musel být vědom možného výskytu určitých omezení či komplikací v průběhu zájezdu souvisejících s výskytem pandemie Covid-19. Dále uvedla, že doba dodání výsledků testů sjednána nebyla a výsledky testu byly žalobci dodány neprodleně poté, co je žalovaná obdržela. V této souvislosti objasnila, že pro destinaci [příjmení] [příjmení] a Hurgada byla jediná certifikovaná laboratoř pro vyhodnocení testů Covid-19 v centru Hurgady, přičemž zpracování testů a předání jejich výsledků bylo plně v režii této laboratoře, což žalovaná neměla možnost ovlivnit. Výsledky testu na Covid-19 byly žalobci předány před odletem, jak sám žalobce potvrdil. Nicméně i v případě jejich nedodání by návrat žalobce s rodinou do České republiky nebyl ohrožen, neboť bylo možné podstoupit test na Covid-19 až na území České republiky, na což byl žalobce upozorněn.

5. K žalobcem tvrzené vadě zájezdu spočívající ve změnách času odletu do České republiky žalovaná namítla, že ke změně letového řádu došlo v důsledku rozhodnutí leteckého dopravce, které žalovaná neměla možnost nijak ovlivnit, o změně času odletu byl žalobce informován neprodleně poté, co žalovaná tyto informace od leteckého dopravce obdržela. K argumentaci žalobce o omezení pohybu osob v nočních hodinách žalovaná uvedla, že zákaz volného pobytu osob po 21. hodině se nevztahoval na cestu zpět do místa bydliště.

6. K žalobcem tvrzené vadě zájezdu spočívající v poskytnutí nepravdivých informací o fakultativních výletech žalovaná uvedla, že žalobci byly poskytnuty informace zcela správné. Stran výletu do Luxoru žalovaná doplnila, že ačkoli průvodce výletu dorazil do hotelu o 30 minut dříve, než byl plánovaný odjezd z hotelu, žalobci sdělený odjezd od hotelu v 5:30 hodin odpovídal dříve poskytnutým informacím.

7. Soud I. stupně po provedeném dokazování a po citaci ust. § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nejprve dospěl k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřeli ústní smlouvu o zájezdu, jen při projednávání některých detailů smlouvy žalovaná v označení zákazníka chybně označila svědka [příjmení]. Žalobce tak byl smluvním partnerem žalované, klientem ze smlouvy o zájezdu [číslo] tedy aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění obou žalobních nároků.

8. Soud I. stupně po provedeném dokazování a po citaci ust. § 2537 odst. 1 o. z. a ust. § 2540 o. z. se dále zabýval uplatněným nárokem žalobce na slevu z ceny zájezdu z titulu jeho tvrzených vad, jež žalobce uplatnil, a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Soud I. stupně nejdříve pojmenoval, co je vadou zájezdu, tedy stav, kdy zájezd nemá ujednané vlastnosti, případně vlastnosti odpovídající zvyklostem. V daném případě vlastnosti zájezdu vyplývají přímo z ujednání ve smlouvě, jejíž součástí strany učinily i popis poskytovaných služeb, mimo jiné též zajištění testování na Covid-19 pro návrat do České republiky. Žalovaná svůj závazek splnila, neboť testování před odjezdem pro žalobce a jeho děti zajistila a ještě před odletem do České republiky výsledek testu též předala, přičemž účastníky nebyl ujednán termín vyhodnocení testů. Soud I. stupně dále neposoudil jako vadu zájezdu opakované změny informací o odletu zpět do České republiky, neboť první a poslední den zájezdu byly určeny k přepravě. Všechny tři postupně sdělované termíny odletů byly v tentýž den, všechny byly žalovanou sděleny včas, tj. předem a ve všech případech byl uváděnému času odletu připojen i odpovídající čas odjezdu z místa destinace. Nakonec se skutečný čas odletu oproti odletu plánovanému změnil o cca tři hodiny. Ani předčasné upozornění na odjezd na výlet do Luxoru soud I. stupně neposoudil jako vadu zájezdu, ale spíše jako jisté nedorozumění, které žalobce nezasáhlo a osoby, které se výletu zúčastnily, zastihlo cca 15 až 20 minut před plánovaným odchodem do místa odjezdu. Jak rozdíl v plánovaném a realizovaném času odletu, tak i čas odjezdu na fakultativní výlet soud I. stupně, zjevně doplňkově, porovnal s Frankfurtskou tabulkou slev, přičemž zkonstatoval, že tento dokument počítá se slevou v případě vadné dopravy, je-li odjezd posunut až o více než 4 hodiny.

9. Soud I. stupně se konečně po provedeném dokazování a po citaci ust. § 2543 odst. 1 o. z. zabýval uplatněným nárokem žalobce na náhradu újmy za narušení dovolené a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Soud I. stupně nejdříve vysvětlit pojem narušení dovolené, jenž vyjadřuje ztrátu či podstatné omezení požitku z trávení volného času, které nelze bez dalšího ztotožnit s tím, že se v průběhu zájezdu vyskytly vady opodstatňující slevu z jeho ceny (jakkoliv v daném případě soud I. stupně dospěl k závěru, že zájezd vadami ani netrpěl, jak je již shora uvedeno – poznámka odvolacího soudu). Příčinou narušení dovolené může být i jiná okolnost, než zmaření nebo podstatné zkrácení zájezdu, avšak jen taková, která zasáhne do průběhu zájezdu s obdobnou intenzitou s důsledkem ztráty požitku, tzv. radosti z dovolené. Samotné vady zájezdu, které takovou ztrátu požitku z dovolené nezpůsobí, nárok na náhradu újmy za narušení dovolené nezakládají. V poměrech dané věci soud I. stupně uvedl, že žalobce se svobodně rozhodl cestovat společně se svými dětmi do Egypta v době pandemie Covid -19, kdy byl na území ČR vyhlášen nouzový stav a riziko nákazy bylo poměrně vysoké, žalobce musel s možností nákazy v Egyptě předem počítat a dopředu si připravit varianty řešení, jak v souvislosti s činností své advokátní kanceláře, tak v souvislosti s případnou potřebnou péčí o nezletilé děti a to včetně dopravy do místa bydliště. Možnost nákazy a případné důsledky s ní spojené tedy nemohly být pro žalobce překvapivé. V daném případě žalobce ztrátu radosti z dovolené uplatňoval s odůvodněním, že potřeba testování a dlouhotrvající nejistota z výsledků, možnost vzniku problémů pro případ, že někdo z jeho rodiny bude Covid – pozitivní, mu způsobila značný stres a na dovolené si neodpočinul a neužil si společný pobyt s rodinou tak, jak si přál. Žalobce tedy uplatňoval nárok z důvodů, které měl a mohl předpokládat a pro tento případ učinit předem příslušná opatření.

10. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (po zaokrouhlení).

11. O nákladech řízení státu soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když náklady státu jsou představovány jím uhrazeným svědečným ve výši [částka] svědkovi [jméno] [příjmení].

12. Lhůtu k plnění soud I. stupně zjevně stanovil podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním.

14. V něm vytkl chybné posouzení žalobcem tvrzené vady zájezdu spočívající ve změnách času odletu zpět do České republiky soudem I. stupně, v této souvislosti vytkl, že se nedostatečně zabýval důsledky zpoždění odletu (ve skutečnosti však k odletu došlo dříve, než byl původně plánován – poznámka odvolacího soudu) a okolnostmi opakovaných změn časů odletu a dopady těchto skutečností na dopravu žalobce do místa bydliště. Žalobce připomněl, že opakovaně zdůrazňoval, že v době jeho návratu z dovolené platil na území České republiky nouzový stav a zákaz volného pohybu osob od 21:00 hodin. Ten se sice nevztahoval na cestu zpět do místa bydliště, ale ačkoliv pro žalobce a jeho rodinu by tato výjimka možná mohla platit, a to za předpokladu, že by při případné kontrole byli schopni celou situaci vysvětlit, tak tato stejná výjimka by se již nevztahovala na další osoby, které by byly nuceny pro ně případně přijet, jelikož žalobce s rodinou by se již v tuto hodinu neměli jak jinak dostat z [obec] do [obec], kde má žalobce s rodinou své bydliště. Žalobce tak při každé změně letu musel operativně zajišťovat jiný způsob přepravy, přičemž v jednom případě i na poslední chvíli shánět ubytování v [obec], to vše z důvodu přesunů letu.

15. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně chybné posouzení jeho nároku na náhradu újmy za narušení dovolené, v této souvislosti uvedl, že právo na náhradu radosti z dovolené je vykládáno široce, přičemž nová situace, kterou bezesporu pandemie Covid-19 byla, přinesla do cestovního ruchu i nové standardy, Frankfurtská tabulka sice na pochybení při testování účastníků zájezdu nepamatuje, to ale neznamená, že je legitimní k němu přistupovat natolik laxně a lajdácky, jak se tomu stalo v případě žalobce.

16. Žalobce rovněž namítl nesprávnost a nepřiměřenost výše náhrady nákladů státu, kdy tyto byly představovány svědečným, neboť maximální možná výše pro přiznání ušlého výdělku je pro potřeby výpočtu svědečného stanovena s odkazem na ust. § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen„ vyhláška č. 37/1992 Sb.“), kdy pro rok 2022 se jedná o částku [částka] za hodinu, která je vypočtena podílem základu daně z příjmu fyzických osob, nejvýše však částky [částka], a počtem pracovních hodin připadajícím na příslušný kalendářní rok.

17. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl.

18. Žalovaná k odvolání žalobce předně zopakovala, že smlouva o zájezdu byla uzavřena dne [datum], tj. v době, kdy si žalobce musel být vědom možného výskytu určitých omezení či komplikací v průběhu zájezdu souvisejících s výskytem pandemie Covid-19.

19. K tvrzené vadě zájezdu spočívající ve změnách času odletu zpět do České republiky a obavám žalobce z návratu do místa jeho bydliště v důsledku změny času odletu z destinace připomněla, že žalobce přiletěl do České republiky v cca 16:00 hodin, nicméně ani v případě příletu kolem 20:00 hodin by nebyl jeho návrat do místa bydliště nijak omezen, neboť zákaz pohybu se po 21:00 hodině nevztahoval na cestu zpět do místa bydliště. K tvrzení žalobce, že by se ve večerních hodinách neměl jak z [obec] do [obec] dostat, žalovaná upozornila na možnost využití veřejné dopravy, kdy tato podstatněji omezena nebyla.

20. K nároku na náhradu imateriální újmy za narušení dovolené žalovaná podotkla, že sice může být důvodem přiznání tohoto nároku i jiná okolnost, než zmaření nebo podstatné zkrácení zájezdu, avšak jen taková, která zasáhne do průběhu zájezdu s obdobnou intenzitou s důsledkem ztráty požitku, tzv. radosti z dovolené. V poměrech dané věci žalovaná uvedla, že ani žalobcem uváděné případné, jakkoliv jí popírané, vady zájezdu by takovouto ztrátu z požitku z dovolené způsobit nemohly a nárok na náhradu újmy za narušení dovolené by tak nezakládaly, přičemž odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Co 186/2016, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Co 42/2019.

21. Žalovaná konečně zopakovala svou argumentaci stran tvrzeného nedodržení doby dodání výsledku testů na Covid-19, tedy, že doba dodání výsledku testů sjednána nebyla, výsledky testů byly žalobci i dalším účastníkům zájezdu dodány včas, přičemž návrat žalobce do České republiky by ani v případě nedodání výsledku testu ohrožen nebyl, neboť bylo možné podstoupit test na Covid-19 až na území České republiky.

22. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

23. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobce důvodným stran rozhodnutí o věci samé a o náhradě nákladů řízení účastníků, oproti jeho odvolání stran rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, jež shledal důvodným ohledně přisouzené výše náhrady.

24. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku upravujících vznik smlouvy, vady zájezdu a náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené.

25. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně se tak s ním shoduje v jeho závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníky byla sjednána smlouva o zájezdu, pročež je správným závěr soudu I. stupně o aktivní legitimaci žalobce, přičemž žalobcem tvrzené tři vady zájezdu nenastaly. V bližším odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť soud I. stupně se všemi třemi tvrzenými vadami zájezdu zabýval. Odvolací soud zdůrazňuje soudem I. stupně učiněnou definici vady zájezdu, kdy pohledem této definice je zjevné, že sama žalobní tvrzení nasvědčovala závěru, že se o vady zájezdu nejednalo, když žalobce nesoulad se smlouvou o zájezdu ani neuváděl, již z žalobních tvrzení bylo zřejmé, že žalobcem uváděné tři okolnosti, v nichž spatřoval vady zájezdu, pro něž požadoval slevu z jeho ceny, ve skutečnosti představovaly jen jakýsi diskomfort žalobce, jakkoliv do jisté míry i pochopitelný.

26. Jak již uvedl soud I. stupně a v tomto směru jeho závěry ani odvoláním žalobce zpochybněny nebyly, žalovaná se zavázala zajistit test na Covid-19 pro účel zpáteční cesty do České republiky, přičemž své povinnosti dostála a výsledek testu žalobce měl před zpáteční cestou k dispozici. Žalovaná dostála i své povinnosti dle uzavřené smlouvy zajistit službu spočívající ve zpáteční letecké přepravě určeného dne, přičemž zpáteční odlet se ve skutečnosti odehrál o 3 hodiny dříve, než původně plánovaný, je tak bezpředmětné se podrobně zabývat obavami žalobce z návratu do místa jeho bydliště, pokud by cestu z letiště musel absolvovat ve večerních hodinách, a argumentací žalované ve směru možnosti se do místa bydliště i ve večerních hodinách přepravit. Odvolací soud proto jen zdůrazňuje ani žalobcem nezpochybňovanou okolnost spočívající v tom, že objektivně by žalobci a jeho dětem nic nebránilo se i ve večerních hodinách do místa bydliště přepravit. Co se týče fakultativního výletu do Luxoru, odvolací soud uvádí, že již ze samotných tvrzení žalobce je zřejmé, že šlo o marginálii, kdy v reálu šlo o cca čtvrt hodinu rozdílu mezi časem, kdy děti žalobce počítaly s odchodem na místo odjezdu dopravního prostředku na uvedený fakultativní výlet, ba dobou, kdy byly k dostavení se na místo odjezdu volány. Nadto skutečnost, že dopravní prostředek určený k přepravě účastníků fakultativního zájezdu byl přistaven dle tvrzení žalobce o 30 minut dříve, ještě neznamená, že by před plánovaným odjezdem odjel a fakultativní výlet, jehož se měly účastnit děti žalobce, by byl zmařen.

27. Odvolací soud odkazuje i na správné hodnocení soudu I. stupně stran posouzení žalobcem uplatněného nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za narušení dovolené. Žalobce žádné okolnosti, jež by mohly dosahovat intenzity zmaření, či podstatného zkrácení zájezdu netvrdil, žalobce zjevně jen pociťoval nespokojenost s třemi jím uváděnými okolnostmi, v nichž spatřoval vady zájezdu (jakkoliv tyto okolnosti vadami zájezdu nebyly) a z prvních dvou z nich dovozoval obavy na straně jedné stran organizace chodu své pracovní činnosti a péče o své děti (pokud by nebylo lze do České republiky odcestovat) a na straně druhé stran způsobu přepravy do místa svého bydliště (změny času zpátečního letu, respektive přílet do České republiky ve večerních hodinách). Nadto se soud I. stupně správně zabýval i dobou, kdy se zájezd uskutečnil, kdy žalobce měl a mohl předvídat jisté komplikace při realizaci zájezdu spojené s pandemií Covid-19. Zároveň ale učinil správné zjištění, že doba, kdy se zájezd uskutečnil, respektive doba, kdy se konal návrat žalobce do České republiky, byla ve vztahu k pandemii Covid-19 benevolentnější, než doba následná, a žalobce tak nemusel cítit takové obavy stran případného neobdržení výsledku testu na Covid-19 před zpáteční cestou, jakkoliv tento výsledek nakonec obdržel.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

29. O náhradě nákladů řízení účastníků soud I. stupně rozhodl důvodně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalované, přičemž rozhodl správně i o jejich výši, proto byl i tento nákladový výrok potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení státu soud I. stupně rozhodl důvodně podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalované, nicméně nerozhodl správně o jejich výši, a to jakkoliv jsou představovány státem vyplaceným svědečným ve výši [částka] (celá částka byla kryta z rozpočtových prostředků soudu I. stupně; bude tak na soudu I. stupně, aby žalobci vrátil jím složenou zálohu na náklady důkazu ve výši [částka]), jež bylo svědku [jméno] [příjmení] přiznáno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 100/2021 - 215. Podle ust. § 29 odst. 3 první věty a části věty druhé před středníkem vyhlášky č. 37/1992 Sb., u účastníka, který není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, je však výdělečně činný, podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku tvoří částka, vypočtená ze základu daně z příjmů fyzických osob, dělená počtem pracovních hodin stanovených zvláštním právním předpisem připadajících na týž kalendářní rok. Pro výpočet náhrady ušlého výdělku se použije částka základu daně, podle které je určena poslední známá daňová povinnost, nejvýše však [částka]. Podle ust. § 33 vyhlášky č. 37/1992 Sb. pro určení výše svědečného se ust. § 29 až 33 užije obdobně. Jakkoliv soud I. stupně při přiznání svědečného správně vycházel z jím předloženého daňového přiznání, opomněl limitaci právě částkou [částka], kdy tato limitace prošla testem ústavnosti (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1272/17), kdy tak mělo být přiznáno svědečné ve výši [částka] skládající se ze soudem I. stupně přiznané náhrady jízdného ve výši [částka] a náhrady za ztrátu na výdělku ve výši [částka] / [částka]: 2016 (pracovních hodin připadajících na rok 2022) = [částka] (po zaokrouhlení částky [částka]) x 9 (soudem I. stupně přiznaných hodin) /. Odvolací soud za použití ust. § 220 o. s. ř. tak přikročil ke změně tohoto nákladového výroku stran výše přiznané náhrady, když by bylo krajně nespravedlivé neúspěšnému žalobci uložit na náhradě nákladů řízení zjevně nesprávně vypočtenou částku svědečného, a to za situace nemožnosti podání opravného prostředku proti usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 100/2021 - 215. Jinak byl i tento nákladový výrok potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

32. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náklady odpovídající nákladům zastoupení žalované advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je právní zástupce žalované plátcem.

33. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.