o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 151/2021-57

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto doplatku kupní ceny za žalobkyní dodané klempířské zboží na základě dvou e-mailových objednávek žalované. Za dodané zboží žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] znějící na částku [částka] se splatností [datum] a fakturu [číslo] znějící na částku [částka] se splatností [datum] O tom, že žalobkyně zboží dodala žalované řádně, včas a ve sjednané kvalitě, svědčí to, že žalovaná na fakturu [číslo] hradila celou vyfakturovanou částku [částka], přitom první vystavenou fakturu hradila pouze částečně, a to v částce [částka], pročež i vyslovila přesvědčení o tom, že hradila-li žalovaná na druhou z faktur částečně, uznala i zbytek dluhu ve výši žalované částky.

3. Žalovaná s žalobním požadavkem vyslovila nesouhlas, když namítla, že zboží nebylo žalobkyní dodáno v dohodnutém termínu, bez vad ani ve standardní kvalitě, pročež vystavené faktury za zboží neakceptovala a vrátila je žalobkyni.

4. Soud I. stupně uvedl, že žalovaná se ke konanému jednání nedostavila, pročež se zbavila možnosti, aby jí poskytl poučení postupem dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně s žalovanou uzavřela akceptací její nabídky kupní smlouvu ve smyslu ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), načež dodala žalované sjednané zboží. Žalovaná přitom podle ust. § 2112 o. z. neoznámila žalobkyni bez zbytečného odkladu vady dodaného zboží od převzetí zboží v únoru 2020, nadto existence vad byla žalovanou jen tvrzena. Soud I. stupně dále uvedl, že i kdyby žalovaná existenci tvrzených vad prokázala, nemohl by jí přiznat práva z vadného plnění dle ust. § 2112 o. z., neboť žalobkyně pozdní vytčení vad namítla. Tvrdí-li žalovaná, že žalobkyně jí dodala menší množství svitků Rheinzink a poskytnuté zboží bylo špatné kvality, nejedná se o skryté vady zboží, k jejichž uplatnění by měla žalovaná lhůtu dvou let od odevzdání věci, nýbrž o vadu, kterou mohla žalovaná při vynaložení dostatečné péče zjistit ihned po obdržení zboží, a měla tak právo z vadného plnění uplatnit u žalobkyně bez zbytečného odkladu.

6. Žalobkyně proto řádně dodala žalované zboží, za které jí vystavila dvě uvedené faktury, na které však žalované zbývá doplatit částku [částka]. Ve smyslu ust. § 2054 o. z. lze navíc částečné plnění na účet žalobkyně ve výši [částka] na první z vystavených faktur považovat za uznání i zbytku dluhu, neboť v řízení nevyplynuly okolnosti, které by směřovaly k opačnému závěru. S ohledem na to, že žalovaná byla v prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud I. stupně žalobkyni dle ust. § 1970 o. z. i tzv. zákonné úroky z prodlení (ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu) běžící ode dne následující po splatnosti faktur s přihlédnutím k částečnému plnění žalované dne [datum].

7. Soud I. stupně rovněž poukázal na, jak uvedl, nekonzistentní až rozporuplné tvrzení žalované, když v jednom podání tvrdila, že vystavené faktury neakceptovala a vrátila je zpět žalobkyni, přestože bylo v řízení prokázáno, že na obě faktury, na jednu dokonce v celém rozsahu, plnila.

8. Soud I. stupně tak uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] s požadovaným příslušenstvím.

9. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

10. Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

11. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm jen zopakovala svá tvrzení již uvedená v řízení před soudem I. stupně, a to ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], tedy že žalobkyně jí dodala menší množství svitků Rheinzink a poskytnuté zboží bylo špatné kvality, nedosahující jakosti předepsané ust. § 2095 o. z., a svou procesní námitku ve směru, že žalobkyně nepředložila jakoukoliv listinu svědčící o uzavření kupní smlouvy na fakturované zboží v tvrzeném množství a že neexistuje doklad o tom, že by žalovaná zboží převzala, pročež vyslovila přesvědčení o tom, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil (správně změnil – poznámka odvolacího soudu).

12. Žalobkyně k odvolání žalované předně namítla, že žalovaná v podaném odvolání jen opakuje své již v řízení před soudem I. stupně učiněné argumenty, s nimiž se soud I. stupně vypořádal. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy a jednání se nezúčastnila. Tvrzení žalované žalobkyně hodnotila jako rozporná se skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně po provedeném dokazování, když smlouva na koupi klempířského zboží byla uzavřena na základě dvou e-mailových objednávek s přílohami, které zaslal jednatel žalované žalobkyni dne [datum]. Žalobkyně dodala požadované zboží řádně, v požadovaném množství a kvalitě, což žalobkyně prokázala dvěma doklady, které potvrzují, že zboží, které bylo předmětem těchto dvou objednávek, bylo předáno. První doklad se váže k vydání zboží dne [datum], na základě kterého žalovaná převzala ve faktuře označené zboží pod číslem řádku 2, 3, 4, 5 (označeno slovy„ odebráno“), výrobek byl zhotoven později a byl převzat žalovanou dne [datum], což je označeno razítkem„ zboží vydáno“ na druhém dokumentu, tj. faktuře [číslo]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná zboží převzala v únoru 2020, aniž by k jeho množství či kvalitě měla jakékoliv výhrady či reklamace. Žalovaná poprvé„ reklamovala“ množství a kvalitu zboží teprve v rámci řízení před soudem I. stupně, tj. po více než 1 roce poté, co jej od žalobkyně převzala. I kdyby dodané zboží vykazovalo nějaké vady, tak žalovaná je žalobkyni neoznámila bez zbytečného odkladu, pročež žalované nemohou svědčit žádná práva z údajně vadného plnění. Žalobkyně rovněž zopakovala svou argumentaci o konkludentním uznání dluhu žalovanou, když žalovaná na svůj dluh částečně plnila a výslovně nedala najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobkyně zpochybňuje. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že žalovaná platbou ve výši [částka] zcela uhradila fakturu [číslo]. Kromě toho pak částečně uhradila fakturu [číslo] jejíž doplacení bylo předmětem žaloby. Z variabilního symbolu uvedeného u platby ve výši [částka] je přitom jednoznačně zřejmé, že se tato platba vztahuje k faktuře [číslo]. Také výše platby není zcela náhodná, neboť po částečné úhradě ve výši [částka] zbývá na fakturu [číslo] uhradit přesně [částka]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a, 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované důvodným.

14. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení občanského zákoníku upravujících kupní smlouvu, uznání dluhu a povinnosti dlužníka hradit úrok z prodlení.

15. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně se s ním shoduje v jeho závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastnicemi byla sjednána kupní smlouva (kdy žalobkyně v tomto směru reagovala na výzvu soudu I. stupně ze dne [datum] učiněnou ještě před konáním jednání, když v podání ze dne [datum] svá tvrzení stran uzavření kupní smlouvy doplnila a navrhla důkazy k jejich prokázání a navrhla i důkazy po již uvedené výzvě soudu I. stupně k prokázání dodání zboží ve sjednané kvalitě), jejímž předmětem bylo klempířské zboží, přičemž žalobkyně jako prodávající svá pozitivní tvrzení stran uzavření smluvního vztahu účastnicemi a řádného dodání předmětu koupě prokázala, oproti žalované jako kupující, která svá obranná skutková tvrzení neprokázala, když žádné důkazy ani nenavrhla, nadto částečným plněním svůj dluh, jehož uhrazení se žalobkyně domáhala, uznala, když žádné okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že zbytek pohledávky žalobkyně hradit nehodlá, respektive neuznává, v řízení nevyšly najevo (z částečného plnění žalované nevyplývají).

16. Odvolací soud odkazuje i na správné hodnocení soudu I. stupně stran pozdního vytčení vad žalovanou, jakkoliv již samotná tvrzení žalované ohledně vadnosti dodaného zboží zůstala jen v neprokázané rovině.

17. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu I. stupně stran počátku prodlení žalované, když ta se do prodlení dostala po uplynutí splatnosti faktur vystavených žalobkyní.

18. Jako stěžejní odvolací soud shledává, jak již naznačil, že obranná tvrzení žalovaná nijak neprokázala, jakkoliv i jí byla před nařízeným jednáním adresována výzva soudu I. stupně ze dne [datum] k prokázání tvrzení, že dodané zboží bylo ve špatné kvalitě a množství, že toto zboží reklamovala a že předmětné faktury žalobkyni vrátila. Žalovaná naopak reagovala na uvedenou výzvu soudu I. stupně podáním ze dne [datum], v něm své dosavadní tvrzení uvedené v odůvodnění odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu /stran„ nezařazení žalobkyní vystavených faktur za provedené plnění do svého účetnictví a jejich vrácení“ z důvodu, že„ plnění žalobkyně nebylo splněno v dohodnutém termínu, bez vad, ve standardní kvalitě, na což byla žalobkyně několikrát upozorňována“, pročež žalovaná faktury„ neakceptovala“ /, znevěrohodnila a ve skutečnosti popřela, když v uvedeném podání uvedla, že„ uvedené faktury vystavené žalobkyní byly žalovanou zaúčtovány a jsou vedeny v účetnictví žalované“. Jakkoliv v uvedeném podání zároveň požádala o prodloužení lhůty o 10 dnů k předložení důkazů, tyto do nařízení jednání konaného dne [datum] (a ani nikdy poté) nepředložila (ani je neoznačila), k jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání, pročež se tak sama zbavila možnosti, aby byla vyzvána případně ke konkretizaci potřebných tvrzení, ale zejména k prokázání svých tvrzení postupem dle ust. § 118a o. s. ř. s poučením o následcích nesplnění výzvy, ostatně jak již sám soud I. stupně konstatoval.

19. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že podle ust. § 101 a ust. § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení pak musí být postavena na jisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1508/2007). Jakkoliv z průběhu řízení je zřejmé, že žalovaná se sice v řízení orientovala, kdy na kvalifikovanou výzvu soudu I. stupně ze dne [datum] včas a adekvátně reagovala, když se proti žalobnímu nároku vymezila obranou jak ve smyslu skutkových tvrzení, tak i čistě procesní námitkou, že žalobkyně nepředkládá důkazy svědčící o uzavření kupní smlouvy na fakturované zboží v tvrzeném množství a důkazy svědčící o převzetí zboží žalovanou, což je na žalobkyni (tedy, že neunáší své důkazní břemeno, respektive neplní důkazní povinnost), takto byla ona, kdo neplnila svou důkazní povinnost stran tvrzené vadnosti zboží, jeho reklamace a vrácení vystavených faktur (nadto tato svá tvrzení i znevěrohodnila, jak již odvolací soud uvedl; na rozporuplnost tvrzení žalované stran neakceptování faktur a jejich vrácení upozornil rovněž soud I. stupně v souvislosti s plněním žalované na obě faktury). Naopak žalobkyně svou důkazní povinnost po výzvě soudu I. stupně splnila a oprávněnost svého žalobního žádání prokázala.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl důvodně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobkyně, přičemž rozhodl správně i o jejich výši, proto byl i nákladový výrok potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náklady sestávající z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalobkyně ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, což doložil osvědčením.

24. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.