o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nároku na zvláštní odměnu v důsledku zániku obchodního zastoupení. Žalobkyně uvedla, že od roku [rok] vykonávala pro žalovanou činnost výhradního pojišťovacího agenta, naposledy smluvně upravenou smlouvou o obchodním zastoupení ze dne [datum], v průběhu let dosáhla u žalované nejvyššího stupně kariéry a byl jí propůjčen titul„ generální reprezentant“, byla pověřena vedením agenturní kanceláře, což jí umožnilo vytvářet síť spolupracovníků tvořenou podřízenými pojišťovacími sprostředkovateli, otevřením agenturní kanceláře přitom žalovaná pověřovala pouze nejvýkonnější a neschopnější zprostředkovatele, přičemž na tuto činnost jí poskytovala finanční příspěvky, od žalované v roce [rok] obdržela pečeť kvality za mimořádně kvalitní péči o klienty a šíření [anonymizována čtyři slova]. Dále uvedla, že dne [datum] podala výpověď smlouvy z důvodu svého vyššího věku a taktéž špatného [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na zvláštní odměnu, a to dopisem doručeným žalované dne [datum], žalovaná reagovala dne [datum], kdy žalobkyni sdělila, že nesouhlasí se závěrem žalobkyně o užití konkurenční doložky, pročež uhradila z titulu zvláštní odměny žalobkyni částku [částka], představující 75 % maximální možné výše zvláštní odměny dle ust. [ustanovení pr. předpisu]“). Žalobkyně však vyslovila přesvědčení o tom, že jí přísluší 100% výše zvláštní odměny, kdy tak požadovala po žalované rozdíl vypočtené částky, jemuž odpovídá právě částka [částka]. V této souvislosti uvedla, že nejsou dány důvody pro krácení nároku z důvodu existence (správně absence – poznámka odvolacího soudu) konkurenční doložky, na základě které žalovaná osvětlovala důvod krácení zvláštní odměny, poukazovala na svou činnost, kdy tak došlo k významnému rozvinutí podnikatelské činnosti žalované, získání stovky zákazníků a vytvoření rozsáhlého pojistného kmenu.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť měla za to, že odměnu žalobkyni vyplatila v plné výši. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně pro ni vykonávala činnost pojišťovacího zprostředkovatele od roku [rok], nesporovala ani uzavření smlouvy o obchodním zastoupení dne [datum], obdržení výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení od žalobkyně dne [datum], důvody, které žalobkyni vedly k ukončení smluvního vztahu, tedy její pokročilý věk a zhoršený [anonymizována dvě slova] Smluvní vztah účastnic tak byl ukončen ke dni [datum]. Žalovaná shodně se žalobkyní uvedla, že jí přiznala a žalobkyni vyplatila nárok na zvláštní oděnu ve výši [částka], když tuto částku na rozdíl od žalobkyně považovala za plně dostačující a konečnou. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by žalobkyni měl náležet další doplatek zvláštní odměny ve výši žalobou žádané, a to zákonem připuštěný maximální výpočet zvláštní odměny. Uváděla hledisko spravedlnosti odměny ve vztahu k oběma stranám obchodního zastoupení, ačkoliv nesporovala významné úspěchy žalobkyně v průběhu smluvního vztahu s žalovanou, uvedla, že pojistný kmen žalobkyně měl v rozhodné době, tedy v období posledních 5 letech značně klesající tendenci, uvedla konkrétní výpočty klesající tendence pojistného kmene, což představuje nezanedbatelný pokles o částku [částka] a odpovídá ztrátě zákazníků či objemu obchodu se zákazníky o bezmála 31 %. Žalovaná dále uvedla, že jakkoliv žalobkyně pro ni sice získala nové zákazníky či udržovala obchody se stávajícími zákazníky, tak v rozhodném období 5 let před ukončením smluvního vztahu nastal zjevný pokles, ztráta v žalobkyní nově získaných obchodech a ztráta dosavadních zákazníků, s čímž se nadále ztrácely výhody pro žalovanou, kdy ty se snížily téměř o 1/3. Žalobkyně zjevně neuzavírala nové obchody se zákazníky a nerozvíjela tak v posledních letech výhody pro žalovanou, nýbrž především čerpala pečovatelské provize, přičemž provize uzavírací, tedy takové, které náleží obchodnímu zástupci z nově uzavřených obchodů, činily v posledních letech pouhých 20 %. Žalovaná zdůraznila, že je potřeba striktně rozlišovat mezi různými druhy provizí, neboť nelze konstatovat, že obchodní zástupce přichází ukončením vztahu o všechny druhy provizí, nýbrž jen o ty, které představují pokračující výhody. V rámci provizí je totiž vyplácena i tzv. uzavírací provize, kterou lze chápat jako jednorázovou a již v rámci jejího přiznání za vypořádanou. Do výpočtu provize, o kterou žalobkyně přichází ukončením vztahu s žalovanou, tak nelze počítat tzv. získatelské provize. V této souvislosti žalovaná uzavřela, že lze důvodně dovodit, že žalobkyně by reálně přišla o částku [částka] odpovídající ztrátě na pečovatelské provizi při zohlednění meziročně opakujícího se poklesu výkonosti žalobkyně o 13 %. Vyplacenou částku zvláštní odměny proto žalovaná považovala za velmi vstřícný krok ve vztahu k žalobkyni, kterou není potřeba navyšovat. Taktéž se vyjádřila k existenci konkurenční doložky, když uvedla, že ta ve smlouvě o obchodním zastoupení ze dne [datum] absentuje, když žalobkyni nic nebránilo ani nebrání vykonávat činnost pojišťovacího zprostředkovatele u konkurence.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a mimo jiné citaci ustanovení § 2514 odst. 1 o. z. upravujícího právo obchodního zástupce na zvláštní odměnu při zániku obchodního zastoupení, respektive podmínky pro vznik práva na tuto odměnu, ustanovení § 2515 o. z. upravujícího výpočet maximální výše této zvláštní odměny a ustanovení § [číslo] odst. 1 upravujícího sjednání konkurenční doložky předeslal, že žalobkyni vznikl nárok na zvláštní odměnu při zániku obchodního zastoupení, když důvodem výpovědi smlouvy byl věk a špatný [anonymizováno] stav žalobkyně.

5. Soud I. stupně se nejdříve zabýval argumentací žalobkyně, která uváděla, že nárok na zvláštní odměnu ve výši [částka] žalovaná v rámci korespondence uznala, přičemž ji neshledal důvodnou. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že žalovaná již od počátku uváděla, že částka ve výši [částka], kterou žalobkyni vyplatila, je částkou konečnou, pouze početně uvedla, že jde o 75 % maximální výše zvláštní odměny, které by se případně mělo žalobkyni dostat, avšak nárok na zaplacení zbytku odměny od počátku sporovala a uváděla proč tak činí. Tímto důvodem byla dle žalované absence konkurenční doložky v poslední uzavřené smlouvě o obchodním zastoupení s žalobkyní ze dne [datum].

6. Ke konkurenční doložce soud I. stupně uvedl, že byla jasně a určitě, tedy platně sjednána, když žalobkyně dle ní nebyla oprávněna po dobu 2 let od ukončení smlouvy vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnosti zprostředkovatele vůči klientům, jejichž pojistné smlouvy byly v pojistném kmeni, který byl zprostředkovateli svěřen do péče, a které byly platné ke dni ukončení smlouvy. Porušení konkurenční doložky by znamenalo, že zastoupený nebude moci nadále dokončit obchody, za které náleží zástupci zvláštní odměna, a proto porušení konkurenční doložky a znemožnění těchto obchodů může znamenat, že zástupce nebude mít nárok na zvláštní odměnu po ukončení obchodního zastoupení. Soud I. stupně k této otázce uzavřel, že argumentace žalované stran absence konkurenční doložky je argumentací nesprávnou.

7. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda již vyplacená zvláštní odměna, dle matematického výpočtu představující 75 % maximální výše zvláštní odměny, které by se žalobkyni mohlo dostat, je odměnou adekvátní všem okolnostem případu, přičemž dospěl k negativnímu závěru.

8. Soud I. stupně stran této otázky nejdříve vyjmenoval tři základní předpoklady pro vznik práva obchodního zástupce na zvláštní odměnu. Předně jde o zánik obchodního zastoupení, dále obchodní zástupce musí zastoupenému získat nové zákazníky nebo významně rozvinout obchod s dosavadními zákazníky a současně má zastoupený dosud, tj. po ukončení obchodního zastoupení z těchto obchodů, podstatné výhody. Další podmínkou pak je to, že zaplacení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, a to zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí.

9. Soud I. stupně uvedené předpoklady či podmínky dále rozvedl.

10. Pokud jde o splnění první podmínky, bylo nesporné, že obchodní vztah ze smlouvy o obchodním zastoupení zanikl výpovědí ke dni [datum].

11. Pokud jde o prospěch zastoupeného, podmínku pro vznik práva na zvláštní odměnu představuje požadavek, aby obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a současně má zastoupený dosud z těchto obchodů podstatné výhody, přičemž se jedná o podmínky kumulativní. Pokud jde o podmínku získání nových zákazníků nebo významné rozvinutí obchodů, tato vyplynula z nesporných tvrzení účastnic ohledně výkonu činnosti výhradního pojišťovacího agenta žalobkyní pro žalovanou již od roku [rok], tedy po dobu 16 let. Žalobkyně byla žalovanou opakovaně v průběhu výkonu činnosti pojišťovacího agenta kladně hodnocena, dosáhla nejvyššího kariérního stupně a byl jí propůjčen titul generální reprezentant. Došlo k otevření agenturní kanceláře, jejíž činností žalovaná pověřovala jen nejvýkonnější, neschopnější zprostředkovatele, v případě uzavření sídla agenturní kanceláře, se žalovaná aktivně snažila žalobkyni pomoci najít nové sídlo. Za kvalitní práci byla žalobkyně oceněna pečetí kvality již v roce [rok] za šíření [anonymizována čtyři slova]. Žalovaná tak vysoce hodnotila práci žalobkyně. Žalobkyni se podařilo významně rozšířit obchody se stávajícími zákazníky, přispěla i k získání nových zákazníků. Soud I. stupně žalobkyni hodnotil jakožto nadstandardního a extrémně výkonného agenta, když v průběhu spolupráce s žalovanou tato zajistila žalované nadstandardní přínos v podobě pojistného kmene s ročním pojistným plněním ve výši [částka].

12. Pokud jde o hledisko, zda zastoupený má nadále podstatné výhody z předmětných obchodů, soud I. stupně uvedl, že tuto skutečnost žalovaná nesporovala. Ač žalobkyně nebyla schopna po odevzdání předmětného pojistného kmene žalované po zániku smlouvy zjistit, jaké výhody žalované ze smluv sjednaných žalobkyní dále plynou, je zřejmé, že s ohledem na pojistné smlouvy, které byly žalobkyní uzavřeny, jde o stabilní pojistný kmen.

13. Pokud jde o podmínku spravedlnosti, soud I. stupně uvedl, že je nutno brát v potaz provize, o které žalobkyně přichází, kdy ztráta na pečovatelských provizích činila nejméně částku [částka] ročně. Jakkoliv došlo v posledních letech k poklesu provizí, nejedná se o jedinou okolnost, kterou je třeba posuzovat, přičemž v předmětném případě převáží další posuzované okolnosti, a to způsob a doba spolupráce, dlouhodobé výkony žalobkyně, vztahy mezi účastnicemi. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že je mu z jeho činnosti známo, že žalovaná žalobkyni označovala v jiných soudních řízeních za význačného obchodního zástupce, dávala ji za příklad.

14. Soud I. stupně tak uzavřel, že je namístě žalované přiznat nárok na zvláštní odměnu ve výši 100 % matematicky maximálně možné vypočtené výše, kdy v tomto konkrétním případě je namístě vycházet ze všech provizí, které by žalobkyni měly případně náležet, respektive z jejich průměru za posledních 5 let a není namístě vycházet jen z pečovatelských provizí, a to i za situace, kdy žalovaná při krácení výše zvláštní odměny argumentovala jen neexistencí konkurenční doložky, kterou však soud I. stupně shledal jako platně sjednanou.

15. Soud I. stupně proto žalobkyni přiznal jí požadovanou částku [částka] spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum], a to vzhledem k žalobkyní stanovené sedmidenní lhůtě k plnění v jejím uplatnění nároku, když předmětná výzva byla žalované doručena dne [datum], pročež požadované úroky z prodlení za dobu předcházející zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení účastnic soud I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy takřka zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů (zjevně tak rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu).

17. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně (jeho výroky I a III) včasným a přípustným odvoláním. V něm namítla nesprávný právní výklad ust. § 2515 o. z., kdy soud I. stupně nesprávně vyšel z toho, že žalobkyně má nárok na zvláštní odměnu obchodního zástupce při ukončení smluvního vztahu s žalovanou v maximální možné zákonné výši a přezkoumával pouze to, zda částka vymezená žalobkyní jako doplatek do 100 % zákonné výše byla žalobkyni s odkazem na tvrzenou„ existenci“ konkurenční doložky snížena o 25 % důvodně, či nikoli. Soud I. stupně tak nepřihlédl ke skutkovým tvrzením žalované. Žalovaná vytkla soudu I. stupně, že odůvodnění jeho rozhodnutí postrádá konkrétní zdůvodnění právních úvah v tom směru, proč právě určil výši zvláštní odměny žalobkyně v rozsahu odpovídajícím maximálnímu možnému limitu, vymezenému v ust. § 2515 o. z. Žalovaná dále uvedla, že již od prvního svého vyjádření ve věci poukazovala na významný pokles pojistného kmene žalobkyně, a tím i na pokles dalších výhod, které by měla žalovaná do budoucna ze smluvního vztahu mít, přičemž upozorňovala na to, že po celou dobu spolupráce byla žalobkyně za svou činnost řádně honorována, a též upozorňovala na to, že právě v posledních pěti letech spolupráce, které jsou pro určení výše zvláštní odměny rozhodné, došlo na straně žalobkyně k významnému poklesu její produktivity. Tento pokles produktivity žalobkyně projevující se v jednoznačném poklesu jí sjednaných nových obchodů a udržení si již uzavřených obchodů za posledních pět let spolupráce, nebyl žalobkyní popírán, když tato učinila nesporným rozsah jí vyplacených pečovatelských a získatelských provizí za posledních pět let spolupráce.

18. I přesto si žalovaná význam spolupráce s žalobkyní cenila natolik, že výši jí přiznané zvláštní odměny stanovila v částce [částka], kterou žalobkyni poté, co nárok na zvláštní odměnu vznesla, vyplatila. To vše i při vědomí toho, že objem obchodů získaných žalobkyní, tedy její produktivita, v posledních letech spolupráce o třetinu klesla, a tedy v této souvislosti došlo a dochází ke ztrátě budoucích výhod pro žalovanou ze spolupráce s žalobkyní. Dále při vědomí toho, že žalobkyně ukončením spolupráce přichází o pečovatelské provize (ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu rozhodné pro výpočet zvláštní odměny, neboť tyto považuje za odměny, o které zástupce přichází na rozdíl od získatelských provizí, které mají charakter jednorázově vyplácené odměny a z podstaty věci jsou tak jejich výplatou jednorázově vypořádány) v maximální průměrné výši za posledních pět let spolupráce pouze v rozsahu [částka]. Konečně pak z hlediska korektivu spravedlivého určení výše zvláštní odměny žalovaná hodnotila i to, že nebyla s žalobkyní sjednána konkurenční doložka. Soud I. stupně se přesto nekriticky ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že ukončením spolupráce z důvodu jejího věku a zdraví přichází nejen o pečovatelské provize, ale i o provize získatelské (aniž by žalobkyně tvrdila a prokazovala, o jaké konkrétní jednorázové získatelské provize v souvislosti s ukončením spolupráce potencionálně přišla) a navíc se přiklonil i k výkladu, že žalobkyně přichází též i o nefinanční odměny poskytované jí žalovanou jako marketingová podpora její činnosti. Nejedná se však o odměny, o které žalobkyně jako obchodní zástupce ukončením spolupráce s žalovanou přišla. Tento druh odměn nelze zahrnovat do určení spravedlivé výše zvláštní odměny, neboť se samotnou činností zástupce souvisí jako podpůrný element v jeho činnosti, navíc mající jednorázový charakter, obchodnímu zástupci na ně přímý nárok nevzniká.

19. Žalovaná nesouhlasila ani s výkladem ujednání o konkurenční doložce, když podstata a účel předmětného ujednání nezakazuje žalobkyni jakožto obchodnímu zástupci (která navíc ukončila smluvní vztah s žalovanou s odkazem na svůj věk a [anonymizováno] stav, aniž by tvrdila, že ji předmětné ujednání omezuje v její další podnikatelské činnosti stejného druhu), aby vykonávala konkurenční činnost vůči žalované. Žalovaná pouze sjednala s žalobkyní doložku omezující nekalosoutěžní jednání žalobkyně. Žalobkyně se pouze za předpokladu, byla-li by i nadále podnikatelsky činná v konkurenčním druhu podnikání vůči žalované (což reálně nebyla a není), zavázala po určitou dobu neoslovovat s nabídkou stávající klienty žalované, které svojí činností pro žalovanou získala. Žalovaná se pouze snažila ochránit své klienty, které pro ni získala žalobkyně, tak aby z nich měla i do budoucna případné výhody, tedy podstatu jednoho z kritérií pro určení spravedlivé výše odměny. Považovat příslušné ujednání za konkurenční doložku vylučuje nejen jeho doslovné znění, ale též právní význam a účel, pro které bylo sjednáno. Navíc v daném případě nelze toto kritérium plně zohlednit při úvahách o spravedlivém určení výše zvláštní odměny, neboť žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by předmětným ujednáním byla jakkoliv ve své další podnikatelské činnosti omezena. Naopak svoji podnikatelskou činnost jako výhradní pojišťovací agent k datu [datum] ukončila. Žalovaná k této otázce uzavřela, že kritérium sjednání existence konkurenční doložky nebylo naplněno, nadto z důvodu ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně lze toto kritérium pro určení spravedlivé výše zvláštní odměny hodnotit jako nerozhodné.

20. Žalovaná zopakovala svá tvrzení učiněná již v řízení před soudem I. stupně stran klesající tendence pojistného kmene žalobkyně v rozhodné době, tedy v období posledních 5 let, kdy klesl z částky [částka] na částku [částka], tedy o částku [částka], jež odpovídá ztrátě zákazníků či objemu obchodů se zákazníky o bezmála 31 %. Žalobkyně sice získala pro žalovanou nové zákazníky, respektive udržovala obchody se stávajícími zákazníky, avšak v rozhodném období pěti let před ukončením smluvního vztahu s žalovanou nastal zjevný pokles a podstatná ztráta v žalobkyní nově získaných obchodech pro žalovanou, a tím se nadále trvající výhody pro žalovanou snížily o téměř 1/3.

21. Rozhodující hledisko pro výpočet zvláštní odměny obchodního zástupce, tedy hledisko provizí poskytnutých žalované v posledních 5 letech, pak také vypovídá o značném poklesu jak pojistného kmene, tak i stěžejních provizí získávaných žalobkyní, což vypovídá jak o snížení aktivity v získávání nových zákazníků, respektive nových pojistných smluv, tak o ztrátě stávajících klientů, které žalobkyně získala v předchozích letech. V období od [datum] do [datum] získala žalobkyně na provizích částku [částka], v období od [datum] do [datum] částku [částka], což představuje pokles o více než 22 % za rok, v období od [datum] do [datum] částku [částka], což představuje meziroční pokles o téměř 13 %, v období od [datum] do [datum] částku [částka], což představuje meziroční pokles o téměř 13 %, a v období od [datum] částku [částka], což představuje meziroční pokles o více než 13 %. Za posledních pět let se tedy provize žalobkyně postupně snížila o více než 48 %, což bylo zapříčiněno tím, že žalobkyně neuzavírala nové obchody se zákazníky a nerozvíjela tak v posledních letech značné výhody pro žalovanou, nýbrž především čerpala z pečovatelské provize, kdy provize uzavírací, tedy takové, které náleží obchodnímu zástupci z nově uzavřených obchodů, činily v posledních letech pouhých cca 20 %.

22. Ke kritériu, o jaké provize obchodní zástupce přichází, žalovaná uvedla, že jí vychází uvažovaná bezprostředně následující provize na částku ve výši [částka] (při průměrném poklesu z poslední roční provize ve výši [částka] o 13 % tak, jako tomu bylo v předchozích letech). Nadto zdůraznila, že rozhodujícím faktorem v tomto směru je rozdíl mezi tzv. uzavírací a pečovatelskou provizí, případně mezi jinými provizemi, neboť nelze konstatovat, že obchodní zástupce přichází ukončením smluvního vztahu o všechny druhy provizí, nýbrž jen o ty, které představují pokračující výhody. V rámci provizí je totiž vyplácena i uzavírací provize, kterou lze chápat jako jednorázovou a již v rámci jejího přiznání za vypořádanou, obdobně jako různé marketingové odměny či pobídky. Do výpočtu provize, o kterou žalobkyně přichází ukončením vztahu s žalovanou, tak nelze počítat získatelské provize. Žalobkyně tak přišla o částku ve výši maximálně [částka] rovnající se poslední pečovatelské provizi, a to jen za předpokladu, že by žádná ze smluv nebyla v následujícím období ukončena. Nicméně lze důvodně předpokládat, že by žalobkyně reálně přišla o částku [částka] odpovídající ztrátě na pečovatelské provizi při zohlednění meziročně opakujícího se poklesu výkonnosti žalobkyně a tak i provizí o 13 %.

23. Žalovaná z uvedených důvodů vyslovila přesvědčení, že jí žalobkyni poskytnutá částka [částka] jakožto zvláštní odměna byla velmi vstřícným krokem, pročež navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně k odvolání žalované nejprve uvedla, že sama žalovaná svým postupem určila, že zbytek částky, která žalobkyni nebyla uhrazena, je doplatkem zvláštní odměny. Z dopisů žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] plyne, že žalobkyni byla uhrazena poměrná část celkového nároku, a to ve výši 75 %, s ohledem na absenci konkurenční doložky ve smlouvě o obchodním zastoupení. Tedy sama žalovaná tímto svým postupem určila, že ve zbytku se musí nutně jednat o doplatek práva na zvláštní odměnu, tak jak byla vypočtena ve své maximální výši. Skutečnost, že až následně žalovaná v řízení tvrdila, že vyplacená částka byla určena s ohledem na poklesy pojistného kmene žalobkyně, tedy s ohledem na sporné budoucí výhody, jež měla žalobkyně žalované zanechat, nemůže změnit ničeho na tom, že žalovaná nárok žalobkyně jako takový uznala, tedy uznala i podmínky jeho vzniku, sama žalované vyplatila 75 % nároku s odůvodněním údajné absence konkurenční doložky. Nic jiného než doplatku zvláštní odměny se tak žalobkyně svou žalobou ani domáhat nemůže.

25. Žalobkyně dále uvedla, že soud I. stupně správně dovodil, že byla mezi účastnicemi sjednána konkurenční doložka, kterou je nutno brát v úvahu při zkoumání podmínek pro vznik práva na zvláštní odměnu. Skutečnost, že soud I. stupně podrobně posuzoval především hledisko existence konkurenční doložky, plyne právě z postupu samotné žalované, která toto hledisko sama učinila klíčovým důvodem, proč žalobkyni nevyplatit zvláštní odměnu v maximální výši. Soud I. stupně správně smluvní ujednání zakazující žalobkyni vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost zprostředkovatele vůči klientům, jejichž pojistné smlouvy byly v pojistném kmeni, který byl zprostředkovateli svěřen do péče, a které byly platné ke dni ukončení smlouvy, posoudil jako konkurenční doložku. Předmětné ujednání žalobkyni omezuje v její případné budoucí činnosti agenta. Na tom nemění ničeho skutečnost, že žalobkyně svou činnost ukončila se záměrem již ve své činnosti agenta nepokračovat. Stejně pak je nerozhodné, zda žalovaná byla či nebyla předmětným ujednáním ve své činnosti omezena, respektive že toto ani netvrdila a neprokazovala, je totiž nerozhodné, zda svou činnost nadále vykonávala, či nikoliv. Závěr, že je nutno přihlížet k ujednané konkurenční doložce, není podmíněn tím, že je nutné prokázat, že by byl zástupce nadále ve své činnosti skutečně omezován. Opačný závěr by byl absurdní, neboť potom by postrádalo smyslu ustanovení § 2517 písm. b) o. z., opravňující obchodního zástupce ukončit obchodní zastoupení z důvodu věku, invalidity nebo [anonymizováno], kdy po něm nelze rozumně požadovat, aby ve své činnosti nadále pokračoval, ovšem se zachováním práva na zvláštní odměnu.

26. K existenci podstatných výhod pro žalovanou žalobkyně uvedla, že pokud by tuto žalovaná sporovala, pak by sporovala vznik samotného práva na zvláštní odměnu, což neučinila. Tedy, je správný závěr soudu I. stupně o tom, že samotné podmínky vzniku práva na zvláštní odměnu žalovaná nesporovala. To, co žalovaná rozporovala, byl rozsah těchto výhod, které se snažila bagatelizovat a prospěch ze strany žalobkyně snižovat. V této souvislosti žalovaná uvedla, že soud I. stupně správně poukázal na dlouhodobou spolupráci stran, extrémní výkonnost žalobkyně, otevření agenturní kanceláře, mnohá ocenění žalobkyně poskytnutá žalovanou. Co do existence podstatných výhod soud I. stupně uzavřel, že tyto žalobkyně nemohla prokázat, ovšem správně poukázal na stabilitu pojistného kmene vytvořeného žalobkyní, který tyto trvající výhody sám o sobě ztělesňuje. V neposlední řadě pak soud I. stupně též správně rozebral hledisko ekvity.

27. Žalobkyně rovněž vyslovila přesvědčení o tom, že správným byl i postup soudu I. stupně, pokud jde o to, jaký typ provizí měl zohlednit při výpočtu zvláštní odměny. V tomto směru je správné zohlednit veškeré vyplacené provize a nikoliv pouze a jen ty pečovatelské. Správný je též postup, kdy soud I. stupně posuzoval ztrátu provizí právě co do ztráty provizí pečovatelských, a to vzhledem k hledisku ekvity, které je ovšem až hlediskem podpůrným základnímu výpočtu jako takovému, jenž vychází ze všech vyplacených odměn. I zde je na místě v rámci této spravedlnosti vzít v úvahu nejen provize, o které zástupce přichází, ale též další odměny, ať se již jedná o plnění jiného charakteru. V této souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že toto žalobkyni vyplácené plnění, když se zejména jednalo o příspěvek na provoz agenturní kanceláře, bylo vypláceno jako odměna, pravidelně a plynule. Výpočet zvláštní odměny vychází dle ust. § 2515 o. z., z odměn, nikoliv z provizí, je tak třeba zohlednit veškerá vyplácená plnění, jež jsou odměnou, nikoliv jen provize, když v opačném případě by byl užit v předmětném ustanovení pojem provize, nikoliv pak pojem odměna. Tedy závěr soudu I. stupně o nutnosti zohlednit v hledisku ekvity též další plnění, o něž žalobkyně přichází, je správný.

28. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalované, že je nutné zohlednit značný pokles produkce a pojistného kmene za poslední rok (zjevně za poslední roky – poznámka odvolacího soudu) spolupráce se žalobkyní. V této souvislosti uvedla, že kdyby tyto poklesy brala žalovaná od počátku v potaz, pak by nevyplatila žalobkyni plnění snížené o 25 %, ale krátila by maximální výši odměny o nyní tvrzený pokles – o 31 %, či dokonce o 48 %, o něž měla poklesnout provize žalobkyně. [jméno] žalovaná však tyto poklesy do úvahy při výplatě zvláštní odměny nebrala v potaz. Nadto zůstává skutečností, že i po tvrzeném poklesu pojistného kmene zůstává žalované tento v extrémně vysoké výši, který jí výhody do budoucna nepochybně bude přinášet, což ovšem žalovaná zcela pomíjí a neustále jen připomíná poklesy. Žalovaná však zapomíná, že žalobkyně stále vytvářela novou produkci, tedy přinášela nové zákazníky, rozvíjela obchody pro žalovanou a to i přesto, že žalovaná nastavovala podmínky obchodu tak, že jen s obtížemi bylo lze konkurovat. Žalobkyně připomněla, že v roce [rok], v němž mělo docházet k nejvýraznějším poklesům pojistného kmene, dosáhla nové produkce ve výši [částka], tedy uzavřela nové smlouvy s takto značnou hodnotou. Nemůže být tedy pravdou, že by zde nebyly dány výhody na straně žalované, které jí do budoucna z práce žalobkyně poplynou. Ačkoliv žalobkyně nemá k dispozici data a podklady o tom, jaké konkrétní výhody práce žalobkyně do budoucna žalované přinese, rozhodně byla s to osvědčit, jaké výhody její práce žalované přinesla do doby ukončení spolupráce, když se jednalo o plnění v řádu mnoha desítek milionů korun. Žalobkyně dále vyslovila přesvědčení o tom, že existenci podmínek pro vznik práva na zvláštní odměnu je nutné zkoumat v průběhu trvání celého smluvního vztahu.

29. Žalobkyně uzavřela, že tak byl správným postup soudu I. stupně, který dospěl k závěru o nutnosti přiznat žalobkyni právo na zvláštní odměnu v maximální výši, a to i s ohledem na žalovanou tvrzené poklesy pojistného kmene a klesající budoucí výhody, když tyto výhody posoudil stále jako podstatné, nadále žalované zůstává pojistný kmen extrémní hodnoty.

30. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jak věcně správný potvrdil.

31. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

32. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, shodně s ním s odkazem na soudem I. stupně citované zákonné ustanovení § 2514 odst. 1 o. z., dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání zvláštní odměny žalobkyni jakožto obchodnímu zástupci žalované při skončení jejich smluvního vztahu, o čemž ani účastnice nepochybovaly.

33. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně nedospěl k závěru o důvodnosti výše nároku žalobkyně, respektive o tom, že by měla žalobkyně nárok na zvláštní (mimořádnou) odměnu ve výši maximální zákonné výše, v daném případě vypočtené z ročního průměru odměn získaných žalobkyní během posledních pěti let smluvního vztahu (ust. § 2515 první věta o. z.) Odvolací soud předesílá, že mezi účastnicemi byl nesporný výpočet této maximální limitace, spornou mezi nimi zůstala okolnost, zda žalovanou přiznaná výše odměny, kdy k ní dospěla 25 % snížením částky odpovídající nepřekročitelnému limitu stanovenému ust. § 2515 první věta o. z., je odpovídající odměnou korespondující podmínkám stanoveným i pro vlastní vznik nároku (ust. § 2514 odst. 1 o. z.), či by se žalobkyni měla dostat odměna ve výši ust. § 2515 první věta o. z. jako maximálně připuštěné, nepřekročitelné.

34. Odvolací soud k tomuto uvádí, že dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že žalovanou poskytnutá částka je ve vtahu k maximální zákonné limitaci (kdy odměna ve výši této limitace by zjevně dle dikce ust. § 2515 o. z. neměla být obvykle uvažovanou) zcela odpovídající, okolnostem případu adekvátní.

35. K tomuto závěru odvolací soud vedla jednak okolnost, že žalobkyně fakticky omezena sjednanou konkurenční doložkou nebyla, neboť jakkoliv předmětné smluvní ustanovení jistě bylo sjednáno platně (neplatností žalovaná neargumentovala, argumentovala tím, že ve skutečnosti se o konkurenční doložku nejedná, pročež nebyla sjednána), tak na žalobkyni ve smyslu zákazu konkurence ve vztahu k podnikání žalované neměla dopad. Žalobkyni neomezovala, aby se v případě, že se rozhodne či bude fakticky moci (v tomto směru je relevantní argumentace žalobkyně, že je nerozhodné, zda ve skutečnosti hodlala či nehodlala dále dosavadní podnikání provozovat či zda vzhledem ke svému [anonymizováno] tak činit vůbec mohla) podnikat, věnovala své dosavadní činnosti, tedy aby se ve vztahu k žalované chovala konkurenčně. Sjednané ujednání se vztahovalo jen na žalobkyní pro žalovanou sjednané pojistné smlouvy, a to dokonce jen na ty, které byly platné ke dni ukončení smlouvy o obchodním zastoupení. Účelem sjednaného ujednání tak skutečně nebyl zákaz konkurence jako takové, ale jen snaha zabránit případnému nemravnému jednání ze strany obchodního zástupce spočívajícímu v „ přetažení“ stávajících klientů spravovaných obchodním zástupcem ke dni ukončení spolupráce se zastoupeným ke konkurenci.

36. K uvedenému závěru odvolací soud vedla rovněž nijak žalobkyní nezpochybňovaná okolnost spočívající v setrvalém poklesu (finančního objemu) činnosti žalobkyně jakožto obchodního zástupce, kdy tato okolnost se projevila ve vztahu k oběma účastnicím. Ve vztahu k žalobkyni ve směru, co by tato mohla očekávat a ukončením smluvního vztahu o to přichází (setrvalý pokles provizí souvisejících se spravováním dosavadních klientů). Ve vztahu k žalované pak ve směru setrvale se snižujícího prospěchu z činnosti žalobkyně, jakkoliv ten i po ukončení smluvního vztahu přetrval nadále významný, což žalovaná ani nijak nezpochybňovala. Tuto klesající tendenci pojistného kmene spravovaného žalobkyní, kdy z žalobkyní nezpochybňovaných údajů žalované vyplývá, že nešlo o žádný výkyv, pročež je nutno předpokládat klesající tendenci pojistného kmene i v období po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení (v tomto směru odvolací soud hodnotí argumentaci žalované jako přiléhavou), je dle odvolacího soudu nutno do adekvátní, spravedlivé výše zvláštní odměny rovněž promítnout, a to aniž by odvolací soud zpochybňoval zjištění soudu I. stupně stran dlouhodobé a úspěšné spolupráce účastnic a mimořádných kvalit a prestiže žalobkyně jakožto obchodního zástupce žalované.

37. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, aniž by se pro nadbytečnost zabýval další (respektive košatící se) argumentací účastnic.

38. Zamítavý výrok II rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

39. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

40. Náklady řízení před soudem I. stupně v celkové výši [částka] odpovídají nákladům zastoupení žalované advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 8 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], účast na jednání konaném dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], osmi režijních paušálů ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalované plátcem.

41. Náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a nákladů zastoupení žalované advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za její právní zastoupení ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odvolání + jeho doplnění, účast na jednání konaném dne [datum]), dvou režijních paušálů ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalované plátcem.

42. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.