o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 169/2021 - 68

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha, a to [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] jehož součástí je stavba garáže, je žalobce (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobce se vůči žalovanému domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí označených ve výroku I rozsudku (dále jen nemovitosti), s tvrzením, že je smlouvou ze dne [datum] daroval žalovanému, ve smlouvě bylo sjednáno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitostí pro žalobce. Učinil tak poté, co mu žalovaný slíbil, že se do domu ihned nastěhuje a postará se o udržování nemovitých věcí a bude pečovat též o žalobce. Ten v domě žije sám a dlouhodobě trpí zdravotními problémy, pro něž není schopen udržovat nemovité věci ani vykonávat každodenní činnosti, například vaření, nákupy nebo návštěvy u lékaře, přičemž je schopen chůze nejvýše na 50 metrů. Žalovaný se však po darování do domu nepřestěhoval, žalobce navštívil pouze třikrát, a to naposledy dne [datum], a neprovedl ani žádnou opravu nemovitých věcí. Do domu přitom zatéká, je v něm proto plíseň a u přístavku stavby je propadlý strop. S každodenními činnostmi je žalobce odkázán na pomoc sousedů a známých. Žalobce rovněž opakovaně poskytl žalovanému jako zápůjčku peněžní prostředky, jež mu dosud nebyly vráceny. [příjmení] též náklady na sepsání darovací smlouvy a správní poplatek za zápis do katastru nemovitostí, ačkoliv je měl podle darovací smlouvy zaplatit žalovaný. Ten se k žalobci choval neuctivě a došlo i ke křiku. Žalobce žalovanému nevděčné chování neprominul a dne [datum] mu zaslal dopis, v němž dar odvolal a vyzval žalovaného k jeho vrácení. V odpovědi na dopis žalovaný pouze žalobci nabídl vymalování. Žalobce tvrdil, že se odvoláním daru stal vlastníkem předmětných nemovitých věcí, není však zapsán jako jejich vlastník v katastru nemovitostí.

3. Žalovaný popřel, že by žalobci slíbil, že se do domu ihned nastěhuje. Po darování navštívil žalobce nejméně ve dnech 31. 3., 7. 5., 16. 5., 29. 5., 13. 6., 4. 7., 31. 7., 1. 8., 16. 8., 11. 9. a [datum]. Nemovitosti jsou v řádném provozuschopném stavu. Žalovaný s rodinou v nich mimo jiné vymaloval, vylepil stropy kvůli zatékání a prováděl práce na pozemku. Žalobce často trval jen na provádění prací okolo domu a na zahradě a jiné opravy odmítal. Ve vztahu k plísni v domě žalovaný žalobci sdělil, že k řádnému ošetření pokoje je uvnitř budovy nutná vyšší teplota, to žalobce odmítl. Žalovaný nabízel žalobci zajištění potřebných služeb formou donášky přes doručovací služby nebo zajištění pečovatelské asistentce na své náklady, i to žalobce vždy odmítl. Všechny peněžní prostředky žalovaný vrátil žalobci vždy přibližně 3 měsíce po jejich zapůjčení. Žalobce sdělil žalovanému, že náklady spojené s uzavřením darovací smlouvy zaplatí sám. Jelikož však následně vyzval žalovaného k jejich zaplacení, žalovaný tak neprodleně učinil.

4. Soud I. stupně provedl dokazování, svá zjištění z něho získaná popsal v odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud, který z nich vychází, na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje.

5. Soud vyšel ze shodných tvrzní účastníků a ze svých zjištění a hodnotil, že žalovaný nabyl nemovitosti na základě darovací smlouvy z [datum], jejíž součástí bylo zřízení věcného břemena doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalobce. Obsahem smlouvy bylo ujednání, podle něhož měl náklady spojené s darováním platit žalovaný. Žalobce dopisem ze [datum] dar odvolal jednak pro nevděk spatřovaný v zanedbání péče o nemovitost, která má být v dezolátním stavu, neuctivé chování ze strany žalovaného a porušení slibu žalovaného se do domu nastěhovat a poskytovat žalobci péči, a jednak pro nouzi, neboť si nemůže dovolit zajistit potřebnou zdravotní péči. Žalobce je v pokročilém věku (79 let – poznámka odvolacího soudu) a trpí zdravotními obtížemi, je však stále schopen se o sebe v základním rozsahu postarat, potřebuje pomoc s nákupy, dopravou k lékařům a s péčí o dům, tu mu poskytují jednak sousedé a jednak jeho syn. Žalovaný do nemovitostí od jejich nabytí neinvestoval žádnou významnou finanční částku a žalobce spíše nenavštěvuje. Vztahy mezi účastníky jsou značně vypjaté, o čemž svědčí i nahrávky telefonních hovorů a projevy žalobce při projednávání věci, z nichž je zřejmé, že žalobce se cítí velmi dotčen postojem žalovaného, účastníci se nedokážou shodnout na společném fungování v rámci nemovitostí a jejich údržbě.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jakkoli byl poučen o své důkazní povinnosti a o následcích neunesení důkazního břemene, žalobce neprokázal, že by mu žalovaný dal v souvislosti s darováním slib, že se k žalobci bezprostředně po darování nastěhuje. Z dokazování bylo jen zjištěno, že žalobce uvažoval o darování nemovitostí po dobu několika let a s žalovaným o tom nějakým způsobem hovořil, během této doby se hovořilo i o tom, že se žalovaný s rodinou k žalobci nastěhuje, pravděpodobně i„ ráz na ráz“, nicméně nebylo jednoznačně zakotveno, kdy a za jakých podmínek. Obě strany počítaly se společným soužitím v nemovitostech, avšak jejich časové představy se lišily a nepanovala na nich shoda. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na to, že slyšení svědci měli vždy informace zprostředkovány od jednoho z účastníků a na obsahu zjištění nemohly nic změnit žalobcem předložené vlastnoruční zápisky. S ohledem na to, že okolnosti půjčky žalobce na opravu automobilu žalovaného a platby související s převodem vlastnického práva nebyly tvrzeny jako důvod odvolání daru v žalobě, posoudil soud I. stupně skutková zjištění o nich jako pro posouzení věci nepodstatné.

7. S citací § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) a § 2072 odst. 1 o. z. soud I. stupně zhodnotil, že mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva podle § 2055 odst. 1 o. z., kterou žalobce převedl do vlastnictví žalovaného nemovité věci a žalovaný dar přijal. Žalobce odeslal žalovanému dopis, v němž mu sdělil, že od darovací smlouvy odstupuje pro nevděk (a z nouze – poznámka odvolacího soudu), a vyzval žalovaného k vydání celého daru. Žalobce mohl od darovací smlouvy odstoupit pro nevděk jedině tehdy, pokud mu žalovaný ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy (zde soud I. stupně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 2425/98) s tím, že chováním obdarovaného odůvodňujícím odstoupení od darovací smlouvy je pouze velmi závažné jednání, které se jednoznačně příčí dobrým mravům, směřující primárně proti osobě dárce, i když nedosáhne intenzity trestněprávního jednání. Důvody pro odvolání daru musí dárce dostatečně skutkově specifikovat v právním jednání, jímž dar odvolává, důvody tvrzené v odvolání daru a poté v žalobě se musí shodovat, v řízení musí být prokázány právě důvody uvedené v odvolání daru. V dané věci žalobce netvrdil nic o své nouzi, proto se soud I. stupně, jak uvedl, těmito důvody nezabýval.

8. Hodnotil, zda ze strany žalovaného byl dán slib bezprostředního přestěhování se a osobní péče o žalobce, žalobce takové své tvrzení ohledně existence tohoto slibu, jeho obsahu, zejména jeho časového vymezení neprokázal. Takovou podmínku darování žalobce nezakotvil ani do darovací či jiné smlouvy, ačkoli tvrdil, že hlavním nebo dokonce jediným důvodem pro darování mělo být právě zajištění péče o něj a o dům. Soud I. stupně uvedl, že představa žalobce o vytržení rodiny dvou zaměstnaných dospělých a školou povinného nezletilého z jejich současného života a jejich přesun do nového vzdáleného města„ ráz na ráz“ je poněkud nereálná, a to i s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu syna žalovaného. Soud I. stupně tak nedospěl k závěru o důvodnosti odvolání daru pro porušení daného slibu.

9. Soud I. stupně dále posuzoval obecně chování žalovaného k žalobci, zhodnotil je jako odraz poněkud vyhrocené situace mezi účastníky s tím, že bylo zjištěno, že chování žalovaného k žalobci se co do četnosti návštěv po darování změnilo, avšak pouhé snížení frekvence návštěv nelze pokládat za jednání porušující dobré mravy. Žalovaný navštívil žalobce v období od března [rok] do podzimu roku [rok] několikrát (cca 4 x) nelze tedy dovodit, že by o něj ztratil zájem, v této souvislosti soud I. stupně zhodnotil také objektivní obecně známé skutečnosti trvání pandemie onemocnění Covid-19, jež vypukla na jaře [rok] a jejíž druhá, silnější vlna se dostavila na podzim 2020. V jejím důsledku bylo omezení počtu návštěv, zvlášť u osob vyššího věku a se zhoršeným zdravotním stavem, žádoucí a doporučované pro jejich ochranu. Při návštěvách navíc žalovaný plnil ohledně prací přání žalobce. Žalobce nevyžadoval celodenní péči, s dopravou na nákupy nebo k lékaři mu vypomáhal syn nebo soused. Soud I. stupně uzavřel, že jakkoli je s ohledem na příbuzenské vztahy a dar na místě očekávat, že i žalovaný se bude v péči o žalobce určitým způsobem angažovat, je v současné situaci zřejmé, že žalobce o kontakt s žalovaným nemá zájem.

10. Posledně soud I. stupně posuzoval, že žalovaný neinvestuje do nemovitostí, a jejich celkového stavu. Vzal za prokázané, že nemovitosti nejsou v ideálním stavu a žalovaný do nich neinvestoval významnější finanční částky, dospěl ale k názoru, že tato situace nedosahuje intenzity vědomého porušení dobrých mravů s cílem ublížit žalobci. V situaci absence dohody a ochoty ke kompromisu z obou stran, když dům by si žádal větší opravu, aby v něm žalobce se služebností užívání mohl bez obtíží dožít, bylo současně zjištěno, že žalobce si osoboval právo mít ohledně prací na domě rozhodující slovo i v době, kdy již nebyl jeho vlastníkem. Nynější stav domu není na místě klást k tíži pouze žalovanému, ale i žalobce, který jej v zanedbaném stavu žalovanému daroval. Přitom již v době před podpisem darovací smlouvy bylo žalobci zřejmé, že finanční situace žalovaného mu neumožňuje okamžitou, jednorázovou investici ke kompletní rekonstrukci domu.

11. Soud I. stupně konstatoval, že další důvody uvedené v žalobě – nevrácení peněžité zápůjčky, žalobce pro odstoupení od darovací smlouvy ve svém dopise neuvedl, navíc nebylo tvrzeno nic o splatnosti zápůjčky. Ohledně jiných zápůjček žalobce uvedl, že k nim již ani nemá žádné doklady. Odvolání daru pro nouzi bylo uplatněno pouze v dopise, ne již v žalobě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v nouzi není, na nutnou výživu má peněz dostatek. Skutečnost, že žalobce není schopen sám dojet si na nákup, soud I. stupně neposoudil jako nouzi ve smyslu odkazovaného zákonného ustanovení. Konečně, s apelem na účastníky ohledně snahy k nalezení cesty ke společnému fungování v nemovitostech pro budoucnost a maximální možné vstřícnosti, soud I. stupně uzavřel, že skutečnosti, pro něž žalobce hodlal odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk, nepředstavují ze strany žalovaného zjevné porušení dobrých mravů, jímž by úmyslně nebo z hrubé nedbalosti žalobci ublížil, proto k odstoupení od darovací smlouvy nedošlo a žalobce se z toho titulu nestal opětovně vlastníkem nemovitostí.

12. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) s tím, že plně úspěšný žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

13. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. S popisem obsahu rozhodnutí a svého stanoviska brojil proti zamítavému výroku rozsudku s tím, že soud I. stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítl, že soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný žalobce po daru nemovitostí navštěvuje pouze sporadicky, což jednoznačně plyne z výpovědí svědkyně [příjmení] a [jméno] [příjmení] mladšího, byl prokázán zhoršený zdravotní stav žalobce, který je nutné posoudit při hodnocení intenzity nezájmu žalovaného o něj. Jde o absolutní dlouhodobý nezájem, který naplňuje předpoklady pro uplatnění práva dárce odvolat dar ve smyslu ust. § 2072 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že dojíždění do [obec] z [obec] je otázkou volní dispozice žalovaného, který si vzhledem k dlouhodobé znalosti konstituce žalobce musí uvědomovat, že jeho nepřítomnost u žalobce vyvolává dlouhodobé trýznivé pocity osamělosti, jedná se o jednání zaviněné, úmyslné. Žalovaný svým dlouhodobým nezájmem a snížením frekvence návštěv ublížil dárci úmyslně tak, že porušil dobé mravy. Soud I. stupně hodnotil, že žalovaný žalobce po daru nemovitostí navštěvuje pouze sporadicky, frekvence návštěv se po darování výrazně snížila. Při posuzování intenzity nezájmu žalovaného o žalobce je nutné posoudit zhoršený zdravotní stav žalobce. Nezájem žalovaného o žalobce má přitom charakter absolutního dlouhodobého nezájmu a jde o úmyslně jednání. Z fotodokumentace předložené žalobcem je zřejmé, že nemovitosti jsou v naprosto dezolátním stavu, který žalobce popsal. I tento naprosto neuspokojivý stav nemovitostí dosahuje intenzity vědomého porušení dobrých mravů s cílem dárci ublížit. Soud I. stupně ale fotografickou dokumentaci předloženou žalobcem nijak nehodnotil. Žalovaný svým jednáním porušil smlouvu účastníků, žalobce při jejím uzavření počítal s tím, že žalovaný (a jeho rodina) se v blízkém časovém horizontu přestěhují do nemovitosti k žalobci. Lze tedy dovodit, že i ujednání o nastěhování se k žalobci bylo součástí smluvních ujednání v darovací smlouvě, byť nebylo v notářském zápisu zachycujícím tuto smlouvu výslovně uvedeno. Žalovaný přitom přislíbil žalobci, že se do domu neprodleně po převodu vlastnického práva k nemovitostem přestěhuje a postará se o péči o žalobce a zajištění žalobcových bezprostředních životních potřeb. Součástí smlouvy ze dne [datum] je i ujednání o zřízení věcného břemene doživotního užívání. Tím, že žalovaný neudržuje nemovitost (zejména dům) v odpovídajícím stavebně technickém stavu, znemožňuje fakticky řádný výkon užívacího práva. Nenastěhováním se k žalobci porušil žalovaný smluvní ujednání, byť nebylo výslovně obsaženo v notářském zápisu, bylo ale prokázáno výpověďmi svědků. Dále bylo žalovaným porušeno smluvní ujednání, kdy na žalovaném byla povinnost uhradit náklady související se sepsáním smlouvy včetně správního poplatku za zápis do katastru nemovitostí. Veškeré tyto náklady hradil žalobce, jelikož žalovaný tak neučinil. Žalovaný, ač se k úhradě těchto nákladů dopředu zavázal, dorazil k podpisu smluv bez hotovosti, avšak s příslibem, že žalobci obratem veškeré tyto náklady uhradí. Tomu tak nebylo a žalovaný tak učinil až poté, co bylo žalobcem zasláno odvolání daru ze dne [datum]. Žalobce v domě žije sám, dlouhodobě trpí řadou závažných onemocnění, není tak schopen nemovitost udržovat v odpovídajícím stavebně-technickém stavu, ani samostatně vykonávat činnosti každodenního života včetně nákupů a návštěv zdravotnických zařízení, chůze je schopen jen v mezeném rozsahu. Žalovaný také žalobci (v odvolání chybně uvedeno žalovanému – poznámka odvolacího soudu) nevrátil včas a řádně finanční prostředky ze zápůjčky, nejméně ve výši [částka]. To, že byly zápůjčky poskytnuty, bylo prokázáno. I zde se jednalo o nevděčné jednání žalovaného. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci.

14. Žalovaný ve vyjádření k odvolání podanému na výzvu soudu I. stupně uvedl, že se ztotožňuje se závěry prvostupňového soudu, odvolací argumentaci označil za účelovou a nedůvodnou s tím, že žalobce neprokázal, že by byly naplněny zákonné důvody pro vrácení daru. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen s tím, že ani v odvolacím řízení nepožaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s.ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) Odvolací soud odvolání neshledal důvodným.

16. Pokud žalobce namítl, že nebyly provedeny a zhodnoceny všechny jím navržené důkazy, a tuto námitku vázal k fotografiím, které v kopiích soudu I. stupně nabídl, nelze jeho argumentaci přisvědčit. Je nutno konstatovat, že z těchto listin není patrné, kdo, kde a v jakou dobu je pořídil, vinou čehož nejsou schopny prokázat žalobcovo tvrzení o špatném stavu domu. Kromě toho ale tato skutečnost – že jak dům, tak další budova na pozemku, je ve špatném stavebně – technickém stavu, nebylo mezi účastníky sporné s tím, že takový stav byl dán již v době darování nemovitostí a nijak podstatně se k lepšímu nezměnil.

17. Důvodnými odvolací soud neshledal ani další odvolací námitky. Jak správně dovodil soud I. stupně, žalobci se ani přes řádné poučení o povinnosti navrhnout k průkazu jeho tvrzení důkazy, které budou schopny konkrétní tvrzení doložit, nepodařilo prokázat, že by mezi účastníky došlo před darováním nemovitostí, či v jeho rámci k dohodě o tom, že žalovaný se, případně s rodinou, do domu obratem nastěhuje a bude zde o žalobce každodenně pečovat. Nad to lze spolu se soudem I. stupně konstatovat, že takové jednání by ani nebylo bez dalšího v silách žalovaného jednak s ohledem na zdravotní stav jeho syna, jak byl soudem I. stupně zjištěn, jednak s ohledem na stav nemovitostí. Jeví se pravděpodobným, že žalobce z takového předpokladu subjektivně vycházel, žalovaný se k takovému jednání ale nezavázal, respektive to nebylo prokázáno. V tomto směru lze poukázat na to, že sám žalobce v odvolání výslovně uvádí, že žalobce při uzavření darovací smlouvy počítal s tím, že žalovaný (a jeho rodina) se v blízkém časovém horizontu přestěhují do nemovitosti k žalobci, takže ujednání o nastěhování se k žalobci bylo součástí smluvních ujednání v darovací smlouvě, byť nebylo v notářském zápisu zachycujícím tuto smlouvu výslovně uvedeno.

18. V řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobce byly žalovanému poskytnuty jako zápůjčka finanční prostředky. Jak správně uvedl soud I. stupně, v situaci, kdy nebylo ani tvrzeno nic o lhůtě splatnosti takové zápůjčky a kdy žalovaný tvrdil, že peníze vrátil, nebylo důvodu provádět v tomto řízení ve vztahu ke zjištění správnosti jeho tvrzení dokazování, neboť ani zjištění o případném opaku by na rozhodnutí o této věci nemělo bezprostřední vliv. Totéž platí o zjištění soudu I. stupně, že to byl žalobce, kdo, oproti smluvnímu ujednání v darovací smlouvě, uhradil náklady na převod nemovitostí a že žalovaný mu prostředky vrátil až na vyžádání obsažené v úkonu směřujícím k odstoupení od darovací smlouvy. Ani v případě správnosti tvrzení žalobce o těchto okolnostech by totiž tyto nebyly s to naplnit předpoklady § 2072 odst. 1 o. z.

19. Podle § 2072 odst. 1 věta prvá o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit.

20. Je tedy zřejmé, že pro naplnění zákonných podmínek pro odstoupení od darovací smlouvy je nezbytné, aby se jednak obdarovaný dopustil závadového jednání, které je s to dárci ublížit, buď úmyslně, nebo z hrubé nedbalosti, a současně, aby šlo o zjevné porušení dobrých mravů, tedy souboru chování obecně ve společnosti považovaného za akceptovatelný. Podle judikatury platí, že z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn.. 33 Cdo 1794/2018).

21. V daném případě žalovaný po darování nemovitostí neukončil svůj dosavadní způsob kooperace s žalobcem, dále jej navštěvoval a to relativně často, bylo prokázáno, že v rámci návštěv, obvykle víkendových, rodina žalobce na nemovitostech vykonávala práce podle výslovného pokynu žalobce. Subjektivní přesvědčení žalobce, že žalovaný se měl po svém obdarování bezodkladně sám nebo i s rodinou přestěhovat do domu a zde o žalobce pečovat podle jeho konkrétních přání, nemohlo nastolit stav, který by žalovaného k takovému jednání vázal. Stav nemovitostí byl špatný už v době darování, nebylo ani tvrzeno, že by se žalobce zavázal jej obratem změnit, k tomu zjevně neměl ani objektivní možnost. Soud I. stupně v poměrech věci správně hodnotil také fakt, že krátce po převodu nemovitostí darem na žalovaného nastala a po celou dobu až do úkonu žalobce směřujícího k odstoupení od darovací smlouvy trvala na území České republiky pandemie onemocnění Covid 19, v jejímž důsledku nastolený nouzový stav (poprvé od [datum]) dílem úplně znemožnil, dílem výrazně ztížil možnost cestování (bydliště účastníků jsou vzdálena více jak 100 kilometrů s délkou jízdy autem asi půl druhé hodiny) a vinou níž bylo důrazně doporučováno zdržet se mezilidských kontaktů, zejména se staršími a nemocnými osobami. Bylo také zjištěno, že nabídky žalovaného na zajištění služeb dodávek potravin či péče žalobce odmítl.

22. Odvolací soud tak sdílí závěr soudu I. stupně, že jednání či nečinnost žalovaného, pro něž žalobce hodlal odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk, nepředstavují zjevné porušení dobrých mravů, jímž by žalovaný žalobci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil, k odstoupení od darovací smlouvy tak účinně nedošlo a žalobce se z toho titulu nestal opětovně vlastníkem nemovitostí. V úkonu směřujícím k odstoupení od darovací smlouvy současně zmíněná nouze žalobce pak již v tomto řízení nebyla ani tvrzena, z dokazování plyne, že žalobce má k dispozici souběh starobního a vdoveckého důchodu.

23. V situaci, kdy žalobce výslovně nežádal realizaci svého práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy se svého práva na tuto náhradu vzdal, což potvrdil i při odvolacím jednání, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo, při situaci popsané shora, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.