o ochranu osobnosti

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvu v navrženém znění a zaplatit žalobci na odčinění nemajetkové újmy částku [částka]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I a II) a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované ve výši [částka] (výrok III) a státu ve výši [částka] (výrok IV). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně pochybil především tím, že na jednání konaném dne [datum] nepřipustil rozšíření žaloby, které žalobce navrhl ve svém podání ze dne [datum]. Toto procesní rozhodnutí soudu prvního stupně neobstojí z několika důvodů. Prvním je, že rozšíření žaloby nebrání skutečnost, že žalobce tak učinil po koncentraci řízení. Žalobce má za to, že v předmětné věci výsledky řízení před rozšířením žaloby toto umožňovaly a soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud je nepřipustil. Dalším důvodem je, že žalobce ve vztahu ke každé z požadovaných omluv uvedl, že každá z těchto omluv má být zveřejněna na webových stránkách žalované, ačkoliv soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že z navrhovaného rozšíření žaloby není zřejmé, kde má být požadovaná omluva umístěna. Dále nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že rozšířené nároky na omluvu jsou již promlčené, jelikož promlčení se týká pouze odčinění nemajetkové újmy v penězích formou přiměřeného zadostiučinění, nikoliv práva na omluvu. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud procesní usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění navrhovaného rozšíření žaloby přezkoumal v rámci projednání odvolání. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že na žalobce je potřeba pohlížet jako na osobu veřejného zájmu, jelikož byl v dané době zastupitelem Městské části [adresa]. Žalobce odmítá, že by se nechal dne [datum] v FN [adresa] očkovat jakkoli v souvislosti s výkonem své tehdejší politické funkce zastupitele, přičemž v průběhu řízení nebyl žádným způsobem prokázán opak. Dále jsou klíčové informace použité v napadeném článku zjevně nepravdivé, jelikož ze strany žalované nebyly řádně ověřeny a interpretovány informace podané ředitelem FN [adresa] o podezření o přednostním naočkování žalobce, což ve svém důsledku vede ke všeobecnému negativnímu vyznění napadeného článku vůči osobě žalobce. Dále je zarážející a překvapivý závěr soudu prvního stupně, že jednání žalobce bylo označeno jako nemravné a neetické s odkazem na prověřování věci ze strany Policie ČR. Žalobce se nechal očkovat v dobré víře jen proto, že takové oprávnění od [datum] měl, a to právě s ohledem na své vedoucí manažerské postavení ve zdravotnických zařízeních [právnická osoba] a [adresa] Clinic. Soud prvního stupně v této souvislosti rovněž opomenul aplikovat provedený důkaz v podobě vyrozumění Policie ČR o odložení věci, která nezjistila, že by žalobce předložil potvrzení o tom, že je zdravotník, anebo že by takové potvrzení bylo kdy vystaveno. Dále ze svědecké výpovědi ředitele FN [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], nevyplývá, že by tento svědek žalobci zakázal jeho očkování dne [datum] poté, co bylo očkování proti onemocnění COVID-19 nově upraveno pro zdravotnická zařízení Metodickým pokynem. Naopak, z SMS komunikace mezi žalobcem a ředitelem FN [adresa] jasně vyplývá, že tento zákaz byl vysloven ke dni [datum]. Napadený článek ale vyznívá tak, že ředitel FN [adresa] zakázal žalobci jeho očkování právě ve spojitosti s dnem [datum], což se ale nezakládá na pravdě. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jej nelze považovat za žádnou z oprávněných osob dle Metodického pokynu, neboť se nejedná o [podezřelý výraz], ani o osobu vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu či zaměstnance kritické infrastruktury, a nemůže se jednat ani o osobu pracující na odběrových místech. Odkazuje zde na odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém soud dospěl k závěru, že přesné vymezení okruhu osob spadajících do příslušné skupiny osob dle Metodického pokynu je ponecháno na interpretaci a že je žalobce třeba považovat také za osobu pracující na odběrových místech ve smyslu Metodického pokynu, když [právnická osoba] byly takovým odběrovým místem a žalobce se osobně podílel na jeho činnosti, přičemž žalobce byl oprávněn podstoupit očkování rovněž ve fázi IB, která byla realizována od ledna 2021, jako osoba vykonávající povolání důležité pro zachování základních funkcí státu, a že očkování žalobce nebylo v žádném případě očkováním přednostním, které by nebylo v souladu s právními předpisy a také nebylo ani nikterak nemorální ani nečestné. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud se v napadeném článku vyskytla tvrzení o tom, že se žalobce vydával za [podezřelý výraz] se nejedná o nepravdivá tvrzení. Informace v napadeném článku nejsou v tomto ohledu podávány jasně, srozumitelně a úplně tak, aby si mohl čtenář udělat nezkreslenou a pravdivou informaci o očkování žalobce dne [datum]. Soud prvního stupně dále neprovedl žalobcem navržené svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří spolu s žalobcem tvořili management [podezřelý výraz] [právnická osoba], které bylo od února 2021 očkovacím místem. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě po jejím rozšíření vyhověl, anebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[právnická osoba] odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že žalobce i nadále interpretuje napadený článek nesprávně s tím, že tento tvrdí, že žalobce porušil právní předpisy vztahující se k očkování. Žalovaná ale v napadeném článku nic takového neuvedla. Pouze informovala o tom, že mezi FN [adresa] a dentální klinikou žalobce byla uzavřena dohoda, že pro zdravotnický personál dentální kliniky žalobce bude ze zásob FN [adresa] vyčleněn omezený počet šesti vakcín, přičemž platilo, že žalobce do této skupiny zahrnut nebude a že na očkování přijdou stomatologové, dentální hygienistky a [podezřelý výraz]. V napadeném článku bylo uvedeno toliko to, že žalobce navzdory výše uvedené dohodě se skupinou těchto osob přišel, nechal se s nimi pro účely očkovacího systému zapsat jako [podezřelý výraz] a následně očkovat. To médiím následně potvrdila FN [adresa] prostřednictvím svého komunikačního oddělení i samotný ředitel FN [adresa]. Žalovaná doplňuje, že v napadeném článku rozhodně není uvedeno, že by byl žalobce podvodníkem, pouze v mezích přípustného novinářského zjednodušení informovala o skutečnosti, že se žalobce k očkování dostavil jako jeden ze stomatologů, tedy jako lékař, kterým však není. Pokud žalobce zpochybňuje informace poskytnuté ředitelem FN [adresa] s odkazem na jejich SMS komunikaci, tak z této jasně vyplývá, že ředitel FN [adresa] dal žalobci pokyn, ať na očkování počká, dokud mu neřekne. Očkování dne [datum] probíhalo ve stejném režimu jako očkování v předcházejících termínech, přičemž ani tou dobou žalobce nedostal od ředitele FN [adresa] zprávu o tom, že už se [podezřelý výraz] může přijít i on sám. Co se týče nepřipuštění rozšíření žaloby soudem prvního stupně, žalobce od počátku argumentoval tím, že ho napadený článek nařknul z protiprávního jednání. Až následně, kdy bylo zřejmé, že toto napadenému článku vytýkat nelze a omluvu za toto nelze požadovat, začal tvrdit, že se jej napadený článek dotknul ještě zcela jinak. Dokazování po celou dobu směřoval zcela jiným směrem, než který se až v závěru řízení před soudem prvního stupně pokusil nově tvrdit. Námitka promlčení byla žalovanou uplatněna zcela správně, protože omluva je jakožto nemajetkové odčinění újmy promlčitelné. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Soud prvního stupně citoval v napadeném rozsudku správně normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud neopakuje), zmínil přiléhavou judikaturu vysokých soudů a dospěl ke správnému právnímu závěru o tom, že žaloba není důvodná.

8. Soud prvního stupně správně nepřipustil změnu žaloby spočívající v obsahové změně textu požadovaných omluv. V původním textu žalobce žádá omluvu s konstatováním, že očkováním žalobce nedošlo k porušení žádných zákonných či podzákonných předpisů a že pokud informace v článku vyvolaly opačný dojem, pak se za ně žalovaná omlouvá. Nově pak žalobce na samém konci řízení před vydáním rozhodnutí (poté, co proběhlo celé dokazování) změnil své žalobní žádání o požadavek na uveřejnění dalších omluv za konkrétní sdělení z předmětného článku, tedy za sdělení, že se žalobce podvodně vydával za lékaře, že si nechal vystavit potvrzení, že je [podezřelý výraz] a že se nechal očkovat přes zákaz ředitele FN [adresa]. Žalobcem nově požadované omluvy se od původně požadované omluvy podstatně liší, cílí na konkrétní sdělení, která nebyla předmětem původní omluvy. Připuštění změny žaloby za této situace by odporovalo zásadě rychlosti řízení. Argument promlčením práva na nově požadované omluvy jistě není pádným argumentem pro nepřipuštění změny žaloby. Proto odvolací soud jen na okraj a s ohledem na obsah odvolání sděluje, že se promlčuje také právo na poskytnutí morálního zadostiučinění formou omluvy.

9. Jako zásadní vidí odvolací soud zjištění soudu prvního stupně, proti němuž ostatně žalobce v odvolání nijak nebrojí, že se při očkování žalobce vydával za lékaře. Svědčí o tom mailová korespondence mezi ředitelem žalobcovy společnosti [adresa] [právnická osoba]., a zaměstnanci FN [adresa]. Z této korespondence jednoznačně plyne, že bylo nahlášeno k očkování šest [podezřelý výraz], a to výslovně stomatologů, dentálních hygienistek a [podezřelý výraz]. Takto byli tito nahlášeni dne [datum] a po sdělení termínu očkování na den [datum] bylo znovu ze strany žalobcovy společnosti potvrzeno ještě v den očkování, že se k němu dostaví 6 [podezřelý výraz] zaměstnanců. Jestliže se za tohoto stavu ve skupině zaměstnanců zdravotníků namísto jednoho lékaře stomatologa (o dentálních hygienistkách a [podezřelý výraz] nemluvě) dostavil k přijetí očkování žalobce, pak nelze učinit jiný závěr, než že se žalobce skutečně podvodně vydával za lékaře na základě vystaveného potvrzení ze své kliniky (tím jsou ony mailové zprávy o tom, že se k očkování dostaví shora jmenovaný [podezřelý výraz]). Takto se žalobce fakticky nechal naočkovat přednostně a tato zkratka v nadpisu předmětného článku vystihuje nyní popsané dění.

10. Pokud žalobce nyní namítá, že mohl být tehdy očkován jako manažer [podezřelý výraz] (předseda představenstva dvou [podezřelý výraz]), není to vyloučeno, avšak odvolací soud nepokládá za potřebné učinit právní závěr o tom, zda na přednostní očkování měl žalobce jako [podezřelý výraz] nárok. V projednávané věci totiž nejde o to, zda žalobce splňoval tehdy jako předseda představenstva podmínku pro přednostní podání očkování, protože žalobce nebyl takto pro podání očkování nahlášen. Vydával se za lékaře, kterým nebyl. Pokud by žalobce byl ze své kliniky k přednostnímu očkování nahlášen jako předseda představenstva, umožnil by relevantním pracovníkům FN [adresa] vyhodnotit, zda má v daný okamžik na přednostní očkování nárok, a podle výsledku vyhodnocení ze strany FN [adresa] by buď očkován byl, nebo nebyl. Tento řádný chod věcí byl ovšem znemožněn právě tím, že se žalobce neoprávněně vydával za lékaře. Jestliže se sám žalobce vydal touto nerovnou cestou, neměla žalovaná jediný důvod promýšlet a vyslovovat v předmětném článku, zda by náhodou žalobce neměl právo na přednostní očkování z jiného důvodu, než pro který toto očkování výslovně chtěl.

11. Lze shrnout, že obsah předmětného článku pravdivě popisuje tehdejší událost včetně negativního postoje ředitele FN [adresa] k přednostnímu naočkování žalobce, o němž učinil správný skutkový závěr již soud prvního stupně na základě opakované svědecké výpovědi.

12. Rovněž je zjevně správný závěr soudu prvního stupně o tom, že v době zveřejnění předmětného článku byl žalobce osobou veřejného zájmu jako celostátně významný podnikatel a regionální politik. Ostatně žalobcův příběh týkající se přednostního poskytnutí očkování na základě podvodného vydávání se za lékaře by jistě byl pro svou kurióznost a zároveň veřejný význam jako takový (předností poskytování vakcíny) věcí veřejného zájmu i bez toho, že by příjemcem očkování musela být veřejně známá osoba.

13. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, potvrdil jako věcně správný.

14. I v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení na straně žalované sestávají z paušální náhrady hotových výdajů [částka] za každý úkon dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka] za 2 úkony, konkrétně za 1) písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Odvolací soud tedy žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka].

15. Třídenní lhůtu k zaplacení odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.