o ochranu osobnosti

1. Žalobkyně se podanou žalobou na ochranu osobnosti domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni omluvu ve znění

„Vážená paní doktorko,

v rámci projednání stížnosti stěžovatele [tituly před jménem] [jméno FO] na Vaši osobu pod zn. [spisová značka] postupovala [Orgán veřejné moci] neoprávněně způsobem. [Orgán veřejné moci] Vám dne [datum] zaslala pouze informativní sdělení o podání kárné žaloby na Vaši osobu. Avšak neinformovala Vás o do té doby probíhajícím kárném řízení, zejména pak o záměru [Orgán veřejné moci] stíhat Vás v kárném řízení za konkrétní jednání. [Orgán veřejné moci] Vám tedy nesdělila kárné obvinění pro jakýkoli skutek. Naopak, dne [datum] Vám [Orgán veřejné moci] odeslala kárnou žalobu s datem [datum] a vyzvala Vás k vyjádření se ve lhůtě do 15 dnů. V době doručení kárné žaloby a výzvy k vyjádření, jste měla dovolenou a Vaše děti s Vámi měly trávit prázdniny. Na vyhledání právního zástupce jste neměla dostatek času a musela jste se v kárném řízení hájit sama, což Vám působilo zvýšený stres a nepohodu. S ohledem na právě probíhající letní prázdniny roku 2024 Vám [Orgán veřejné moci] neoprávněným vznesením kárné žaloby (bez přípravného řízení) s výzvou k vyjádření se do 15 dnů s datem [datum], úmyslně znemožnila obvyklý způsob trávení letní dovolené s Vaší rodinou a vzala Vám radost z dovolené. Tím [Orgán veřejné moci] zasáhla do Vašeho práva na soukromí a rodinný život, tedy do Vašich osobnostních práv. Za uvedené jednání se Vám [Orgán veřejné moci] omlouvá.“

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zasáhla do jejích osobnostních práv tím, že nedůvodně zahájila a vedla proti žalobkyni kárné řízení a současně podala kárnou žalobu v průběhu letních prázdnin s krátkou lhůtou k vyjádření, aniž provedla tzv. přípravné řízení analogicky s § 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Tím žalobkyni způsobila extrémní stres a současně zasáhla do rodinné pohody během letní dovolené s dětmi.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Kárné řízení je v souladu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), zahájeno podáním kárné žaloby a ustanovení o přípravném řízení dle trestního řádu se neuplatní. Kárná žaloba nebyla zjevně bezdůvodná nebo šikanózní a je zákonnou povinností žalované zabývat se podanými stížnostmi. Žalobkyně nadto měla možnost vyjádřit se k nim.

4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované ve výši 2 100 Kč (výrok II). V odůvodnění uvedl, že advokátní kárné řízení je jednou z forem veřejné správy, proto by zásah do práv žalobkyně mohl spočívat pouze v nezákonném rozhodnutí nebo nesprávném úředním postupu. Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí (kárné rozhodnutí nebylo přezkoumáno nebo zrušeno), proto mohlo být zasaženo do práv žalobkyně pouze prostřednictvím nesprávného úředního postupu. Žalobkyně v této souvislosti namítla, že na ni žalovaná podala kárnou žalobu bezdůvodně a kárné řízení nebylo vedeno v souladu s procesními předpisy. Ohledně první námitky soud prvního stupně uvedl, že důvody k podání kárné žaloby byly dány, neboť žalobkyně dobrovolně nehradila výživné na své nezletilé dítě, které jí bylo stanoveno předběžně vykonatelným rozsudkem, a v dané věci musela být zahájena exekuce. Podání kárné žaloby nebylo šikanózní a ve výsledku byla žalobkyně uznána kárně vinnou. Ohledně druhé námitky zdůraznil, že podle § 35e odst. 1 zákona o advokacii se trestní řád použije pouze tehdy, pokud zákon o advokacii nestanoví jinak. Dle zákona o advokacii je kárné řízení zahájeno podáním kárné žaloby a analogická aplikace ustanovení trestního řádu o přípravném řízení se neuplatní. Z žádného ustanovení současně neplyne, že by kárná žaloba nesměla být podána v době letních prázdnin, a žalobkyni byla poskytnuta standardní lhůta 15 dnů k vyjádření. Současně měla žalobkyně možnost vyjádřit se k oběma stížnostem, které na ni byly podány.

5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Zopakovala, že podáním kárné žaloby a následným kárným řízením jí vznikla nemajetková újma. Žalovaná podala kárnou žalobu v extrémně nevhodnou dobu, čímž narušila žalobkyni a jejím dětem dovolenou, žalobkyně pociťovala extrémní stres, neboť neměla čas sehnat si právní zastoupení a musela se hájit sama. Dále namítla, že se vytýkaného jednání nedopustila v souvislosti s výkonem advokacie, neboť výkon advokacie měla ze zdravotních důvodů přerušený od [datum] a exekuce byla nařízena [datum]. Současně nepřevzala závazek, jak tvrdí žalovaná, neboť se proti opatrovnickému rozsudku odvolala. Taktéž její jednání nebylo veřejné, neboť není veřejně známou osobou. Postup žalované nebyl předvídatelný, neboť nezveřejňuje elektronickou sbírku kárných rozhodnutí, a nadto se žalovaná dopouští nerovného zacházení ve vztahu k jiným advokátům. V této souvislosti navrhla provést k důkazu článek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], v němž tento advokát používá vulgární výrazy, a dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalovaná nesdělila žalobkyni kárné obvinění včas a před podáním kárné žaloby měla postupovat analogicky podle § 160 odst. 1 trestního řádu, který upravuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Ohledně nákladového výroku namítla, že za účelně vynaložený náklad lze považovat pouze vyjádření k žalobě a účast na jednání. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně pouze opakuje svou dřívější argumentaci a nebere v potaz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně nesprávně vykládá § 35e zákona o advokacii, dle něhož se trestní řád použije, pouze pokud zákon o advokacii nestanoví jinak. Podle § 33 odst. 1 zákona o advokacii a podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 44/1996 Sb., kárného řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný řád“), je kárné řízení zahájeno podáním kárné žaloby. Aplikace trestního řádu v této části proto není na místě. Taktéž žádné ustanovení nezakazuje podat kárnou žalobu v letních měsících. Polemika s důvodností kárné žaloby je v tomto řízení irelevantní, i přesto žalovaná uvedla, že advokát může být postižen i za jednání, které s výkonem advokacie nesouvisí, rozsudek Nejvyššího správního soudu, na který odkazuje žalobkyně, se týká dřívější právní úpravy. Srovnání s jinými advokáty není případné, neboť vytýkané jednání není srovnatelné, ani otázka zveřejňování kárných rozhodnutí není pro toto řízení rozhodná. Žalovaná zdůraznila, že i kdyby byla žalobkyně zproštěna kárné žaloby, kárné řízení bez dalšího nepředstavuje nesprávný úřední postup, neboť kárná žaloba byla podána na základě věrohodných listinných důkazů a není nikterak šikanózní. Stran nákladů řízení dodala, že vyjádření podávala na výzvu soudu nebo v reakci na podání žalobkyně, proto se jedná o účelně vynaložené náklady. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu potvrdil.

7. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně dodala, že postup žalované popsaný v žalobě nebyl ojedinělý, neboť dne [datum] těsně před vánočními svátky jí žalovaná doručila stížnost přesahující sto stran textu a vyzvala ji, aby se ke stížnosti vyjádřila ve lhůtě deseti dnů. Dále žalovaná doručila žalobkyni další stížnost dne [datum] opět s výzvou k vyjádření v desetidenní lhůtě. Tyto dvě stížnosti žalobkyně navrhla k důkazu a dodala, že se jedná o šikanu ze strany jejího bývalého manžela, který má za cíl její profesní likvidaci. Žalovaná doplnila, že je povinna zabývat se stížnostmi, které jsou podávány na advokáty. Advokát má právo, nikoliv povinnost vyjádřit se ke stížnosti, a lhůta stanovená k vyjádření je toliko pořádková. Pokud má žalobkyně za to, že se jedná o nedůvodné a šikanózní stížnosti, není třeba, aby se k nim vyjadřovala, případně může své stanovisko žalované stručně sdělit.

8. Odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování článkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť tyto důkazy nejsou rozhodné pro posouzení odvolání, a dále zamítl návrh na dokazování stížnostmi ze dne [datum] a [datum], neboť se netýkají předmětu sporu.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním žalobkyně napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku I o věci samé není důvodné a proti výroku II o nákladech řízení je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud předně souhlasí se soudem prvního stupně, že kárné řízení vedené žalovanou představuje výkon veřejné moci (profesní samosprávy), nikoliv však státní správy. Z toho důvodu nelze na projednávanou věc aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., ale věc je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na povahu uplatňovaných nároků podle příslušných ustanovení na ochranu osobnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3638/15).

11. Předpokladem odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2016, sp. zn. 30 Cdo 464/2016).

12. V projednávané věci žalobkyně spatřovala zásah do svých práv v tom, že žalovaná zahájila a vedla s žalobkyní kárné řízení a současně podala kárnou žalobu v průběhu letní dovolené žalobkyně bez přípravného řízení. Odvolací soud nejprve uvádí, že v rámci kárného řízení nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo při přezkumu shledáno nezákonné, což oba účastníci potvrdili během jednání před odvolacím soudem. Proto lze v řešeném případě uvažovat o zásahu do práv žalobkyně pouze prostřednictvím nesprávného úředního postupu.

13. Stran námitky, že žalovaná nedůvodně zahájila a vedla s žalobkyní kárné řízení, odvolací soud nejprve připomíná, že podle § 33 odst. 1 zákona o advokacii je kárný žalobce oprávněn podat kárnou žalobu, pokud se dozví, že se určitý advokát nebo advokátní koncipient mohl dopustit kárného provinění. Z uvedeného plyne, že podání kárné žaloby je postup předvídaný zákonem a nepředstavuje nesprávný úřední postup ani v případě, pokud je následně advokát zproštěn kárné žaloby. O zásahu do osobnostních práv kárně stíhaného advokáta by bylo možné uvažovat pouze tehdy, pokud by se kárný žalobce dopustil excesu ze svých pravomocí a kárnou žalobu by podal zjevně bezdůvodně nebo s úmyslem šikanovat kárně obviněného. Účelem takového postupu by totiž nebylo stíhat případné kárné provinění, ale kárně obviněného poškodit a způsobit mu obtíže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1072/2022). V projednávané věci však odvolací soud nespatřuje v postupu žalované výše popsaný exces. Jak správně uvedl již soud prvního stupně, žalovaná podala kárnou žalobu, neboť žalobkyně dobrovolně nehradila výživné na své nezletilé dítě, ačkoliv jí tato povinnost byla uložena předběžně vykonatelným rozsudkem, a ve věci musela být zahájena exekuce. Za toto jednání byla následně žalobkyně uznána kárně vinnou. Je tedy patrné, že kárná žaloba nebyla podána zjevně bezdůvodně a jejím účelem nebylo šikanovat žalobkyni. Odvolací soud současně zdůrazňuje, že jeho úkolem není přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí žalované, ale toliko posoudit, zda se žalovaná dopustila excesu ze svého oprávnění, které jí bylo svěřeno zákonem. Pokud žalobkyně nesouhlasí s výsledkem kárného řízení, má možnost bránit se proti kárnému rozhodnutí opravnými prostředky včetně správní žaloby.

14. Ohledně námitky, že žalovaná podala kárnou žalobu bez přípravného řízení, odvolací soud odkazuje na bod 52 napadeného rozsudku, v němž se soud prvního stupně touto otázkou podrobně zabýval. Odvolací soud pouze ve stručnosti opakuje, že kárné řízení je zahájeno v souladu s § 33 odst. 1 zákona o advokacii a § 7 odst. 1 kárného řádu doručením kárné žaloby komoře. Již z toho důvodu je vyloučena analogická aplikace příslušných ustanovení trestního řádu, která se týkají institutu přípravného řízení, neboť trestní řád lze použít pouze tehdy, pokud zákon o advokacii nebo kárný řád nestanoví jinak (srov. § 35e zákona o advokacii). Odvolací soud nezpochybňuje, že doručení kárné žaloby v průběhu letní dovolené mohlo žalobkyni způsobit obtíže, ovšem současně platí, že v daném postupu žalované nelze spatřovat nic nezákonného či svévolného. Žalovaná v souladu s § 7 odst. 1 kárného řádu doručila žalobkyni kárnou žalobu a vyzvala ji, aby se ve věci vyjádřila ve lhůtě patnácti dnů. Délku lhůty přitom stanovila v souladu s § 8 odst. 1 kárného řádu, dle něhož má kárně obviněný možnost vyjádřit se ke kárné žalobě nejpozději do patnácti dnů od jejího doručení. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně měla možnost vyjádřit se k oběma stížnostem, které na ni byly podány, a tedy ještě před podáním kárné žaloby věděla, co je jí ve stížnostech vytýkáno, a mohla vznést argumenty na svou obranu. Je sice pochopitelné, že opakované stížnosti ze strany bývalého manžela působí žalobkyni zátěž, ovšem žalovaná je na základě jí svěřených pravomocí v § 40 odst. 3 zákona o advokacii povinna zabývat se stížnostmi a vyhodnocovat, zda se žalobkyně jakožto advokátka nedopustila porušení stavovských předpisů.

15. S ohledem na vše výše popsané odvolací soud shrnuje, že žalovaná v souvislosti se zahájením a vedením kárného řízení nezasáhla do osobnostních práv žalobkyně, proto soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako celek zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však dal částečně za pravdu žalobkyni, že nikoliv všechny úkony, které žalovaná učinila v průběhu řízení před soudem prvního stupně, lze považovat za účelné. Za účelně vynaložené náklady lze označit toliko vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ohledně návrhu na přerušení řízení ze dne [datum] a dále dvakrát účast na jednání. Naopak žalované nepřísluší náhrada za druhé vyjádření k návrhu na přerušení řízení, jehož zaslání nebylo nezbytné, a dále za vyjádření ze dne [datum] a [datum], neboť jimi žalovaná pouze zaslala listinné důkazy, které mohly být předloženy soudu během prvního jednání dne [datum]. Celkem tedy žalované náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně za čtyři úkony po 300 Kč, tedy částka 1 200 Kč.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil jako správný podle § 219 o. s. ř., a ve výroku II o nákladech řízení jej podle § 221a o. s. ř. změnil tak, že výše náhrady nákladů žalované činí 1 200 Kč.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich plná náhrada. Žalované vznikly v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náklady nezastoupeného účastníka za vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 2 x 300 Kč, celkem tedy 600 Kč (§ 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

18. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.