o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 233/2017 - 219

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] a nákladů spojeným s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s tím, že se jedná o zápůjčku, kterou žalované poskytla - na základě ústní smlouvy - dne [datum], kdy jí tuto částku převedla ze svého na její bankovní účet. Žalovaná potvrdila, že částku [částka] od žalobkyně skutečně obdržela, nejednalo se ale o zápůjčku, nýbrž o zálohu na tzv. management fee, tj. služby, které žalovaná žalobkyni poskytovala a které spočívaly v zajištění technického servisu v rámci projektu dceřinné společnosti žalobkyně [právnická osoba] (dále též jen„ projekt [příjmení]“)

3. Soud I. stupně o věci rozhodoval již podruhé, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 233/2017 - 119, jímž žalobě vyhověl, byl usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 314/2019 - 162, zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. Dle odvolacího soudu nebyl skutkový stav věci dostatečně objasněn, neboť za situace, kdy žalobkyně svá tvrzení o zápůjčce neprokázala, bylo na místě zabývat se obranou žalované stran důvodu poskytnutí plnění, který jí měl umožňovat si získané peněžní prostředky nechat a který byl (dosud) tvrzen zcela nedostatečně. Soudu I. stupně bylo proto uloženo, aby (v případě, že žalobkyně svou skutkovou verzi o důvodu poukázání finančních prostředků na účet žalované neprokáže), vedl žalovanou postupem dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby doplnila svá tvrzení ohledně právního vztahu, z něhož dovozuje své oprávnění si předmětnou částku ponechat (neboť jinak - pokud by zápůjčka nebyla prokázána - by se jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by musela vydat).

4. Soud I. stupně po procesním poučení žalované dle § 118a o. s. ř. (uděleném jí při jednání dne [datum], kdy žalovanou vyzval, aby specifikovala skutečnost, na jejímž základě byl právní vztah mezi účastnicemi založen, uvedla, co bylo jeho obsahem a též jak byl naplněn, tedy kdy a co konkrétně bylo mezi účastnicemi ujednáno, jaké konkrétní služby, kdy a komu byly na jeho základě poskytnuty, a aby k doplněným tvrzením též označila důkazy), na něž žalovaná reagovala podáním ze dne [datum], doplnil dokazování výslechy svědků, jakož i listinami a po zhodnocení všech (tedy i dříve) provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaná právo na plnění ve výši [částka] prokázala. Opřel se přitom v prvé řadě o listinný důkaz„ zálohový list“, jímž žalovaná žalobkyni vyúčtovala částku [částka] jako„ zálohu na fee management“ a který žalobkyně přijala (opatřila svým razítkem a podpisem). Uvedl, že pokud žalobkyně pravost této listiny zpochybňovala, bylo na ní, aby k takovému svému tvrzení označila důkazy, což neučinila, a tedy důkazní břemeno k popření pravosti listiny neunesla. Dále vyšel ze svědeckých výpovědí svědka [příjmení] a [příjmení], kteří pracovali pro žalovanou a předmětem jejichž činnosti byla i práce na projektu [příjmení]. Tito svědci k samotnému poskytnutí částky [částka] nic neuvedli (svědek [příjmení], který o ní neměl žádné povědomí, pouze připustil, že se mohlo jednat o tzv. management fee), z jejich výpovědi ale vyplynulo, že ještě v roce [rok] probíhaly„ zbytkové“ činnosti na projektu [příjmení]. Konečně se soud I. stupně opřel i o výpověď svědkyně [příjmení], účetní žalované, a to především v otázce praxe a fakturace tzv. management fee. Svědkyně uvedla, že servisní činnost pro všechny společnosti ve skupině původně vykonávala společnost [právnická osoba] a právě jí se platily servisní poplatky (tzv. management fee). Postupem času (jak jednotlivé projekty končily) však tato servisní společnost už neměla žádného projektového manažera. Jediným projektovým manažerem ve skupině byl svědek [příjmení], který měl smlouvu se žalovanou. [příjmení] [příjmení], který ještě dobíhal a jehož mateřskou společností byla žalobkyně, neměl dostatek peněz, a proto žalobkyně zaplatila servisní poplatek žalované, resp. se jednalo o zálohu. Soud I. stupně naopak neuvěřil výpovědi svědka [příjmení] [jméno], bývalého jednatele obou účastnic, který svědčil ve prospěch skutkové verze žalobkyně a důrazně odmítl, že by se v případě částky [částka] jednalo o management fee (nejen proto, že k takovéto platbě nebyl žádný důvod, ale i proto, že by v jejím rámci musela být vyúčtována DPH, k čemuž nedošlo). Soud I. stupně neměl jeho výpověď za věrohodnou z toho důvodu, že svědek [příjmení] nevěděl nic o tom, že by ještě v roce 2015„ zbytkově“ dobíhal projekt [příjmení], o němž naopak shodně vypovídali svědci [příjmení], [příjmení] i [příjmení].

5. Dle skutkového závěru soudu I. stupně žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalované částku [částka]. Tato částka byla zálohou na tzv. fee management na služby, které žalovaná žalobkyni poskytovala v letech [rok] až [rok] (ale ještě i v roce [rok]) namísto již nefunkční společnosti [právnická osoba] Jednalo se o správcovskou činnost pro mimo jiné končící (zbytkový) projekt [příjmení], kterou žalovaná prováděla prostřednictvím subdodavatele, svědka [příjmení]. Ten žalované za tuto činnost vyfakturoval v období od [datum] do [datum] celkem [částka]. Soud I. stupně zmínil i to, že žalovaná čerpala na základě smlouvy s [právnická osoba] v roce [rok] úvěr ve výši [částka] k financování vlastního projektu a součástí jejího závazku bylo i to, že se zdrží dalšího zadlužování, neboli v roce [rok], kdy podávala zprávy bance, nesměla přijímat žádné zápůjčky.

6. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), s tím, že žalobkyně tvrzený důvod bankovního převodu částky [částka] (tj. zápůjčku) neprokázala. Naopak žalovaná prokázala, že uvedená částka byla zálohou na fee management pro končící projekt [příjmení] a že ji použila na částečnou úhradu odměny svého subdodavatele, svědka [příjmení]. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu tvořenou náklady jejího právního zastoupení v tomto sporu, jejichž výši určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud I. stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy a vyvodil z nich nesprávný závěr o tom, že částka [částka] byla zálohou na fee management. Předně pokud soud I. stupně opřel svá zjištění o zálohový list, jehož pravost žalobkyně od počátku zpochybňovala, přehlédl, že se jedná o soukromou listinu, jejíž pravost je povinen prokázat ten z účastníků, který ji v řízení předložil a který z ní pro sebe vyvozuje příznivé následky. V daném případě to byla žalovaná, a nikoliv žalobkyně, která by ani nemohla prokazovat negativní skutečnost, totiý že tento zálohový list nikdy nepřevzala a nepodepsala, ani s jeho vystavením nesouhlasila. Nadto i kdyby důkazní povinnost ohledně pravosti zálohového listu ležela na žalobkyni, byl by soud I. stupně povinen ji o tom poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., což neučinil. Soud I. stupně se rovněž nijak nevypořádal s námitkou žalobkyně, že pokud by částka [částka] byla zálohou, z níž byla placena odměna svědka [příjmení], musela by z ní být odvedena DPH, k čemuž ale nedošlo. Stejně tak se nevypořádal s námitkou, že nikdy nedošlo k žádnému započtení zálohy na její pohledávku za žalobkyní, přestože to žalovaná ve svých podáních tvrdila. Co se týče svědeckých výpovědí, svědek [příjmení] ani svědek [příjmení] neuvedli nic jistého a určitého, z čehož by bylo lze učinit jednoznačný závěr o tom, že žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky byly zálohou na fee management, se stejnou mírou pravděpodobnosti mohly představovat i zápůjčku. Je pak s podivem, že soud I. stupně se opřel rovněž o výpověď svědkyně [příjmení], která byla vyslechnuta již před jeho prvním rozhodnutím ve věci, kdy naopak (a to i na základě její výpovědi) rozhodl ve prospěch žalobkyně. Dále žalobkyně poukazovala na to, že žalovaná ani po poučení soudem I. stupně dle § 118a o. s. ř. (tak, jak uložil odvolací soud) nedotvrdila a neprokázala skutečnost, na jejímž základě měl být právní vztah mezi účastnicemi založen, ani co mělo být jeho obsahem, tj. kdy a co bylo konkrétně mezi účastnicemi dojednáno a jaké konkrétní služby a komu byly na jeho základě poskytnuty. Žalovaná v podstatě setrvala pouze na tom, co bylo uváděno již před tím, než byl předchozí rozsudek soudu I. stupně zrušen. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že její žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolací soud poté, co přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

11. Ve sporném řízení, v němž je projednávána i tato žaloba, musí každá ze sporných stran v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a břemeno důkazní). Z hlediska skutkových tvrzení pak nestačí pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž účastník své právo opírá, nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, úplně vylíčeny, a z jejich souhrnu pak musí vyplynout, o jaký právní poměr se jedná. Dále platí, že nelze teprve prováděnými důkazy zjišťovat, zda a jak měl tento právní poměr vzniknout a co bylo jeho obsahem, nýbrž to, od čeho účastník své právo odvíjí, musí být jasně tvrzeno již v rámci rozhodných skutečností (neboť teprve k tomu, co je tvrzeno a co je sporné, je třeba vést dokazování). V nyní souzené věci byl skutkový stav věci jasný (a zcela nesporný) potud, že žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalované částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že plnila na základě ústní smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.), což se jí ale nepodařilo prokázat. V takovém případě přichází v úvahu posoudit poskytnutí částky [částka] jako plnění, pro něž chyběl právní důvod a jímž se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (§ 2991 a násl. o. z.). Za situace, kdy žalovaná se vydání tohoto plnění bránila a tvrdila, že pro ně důvod existoval, bylo na ní, aby tento důvod náležitě objasnila a také prokázala.

12. Žalovaná ve své původní obraně proti žalobě (viz podání ze dne [datum]) tvrdila, že částka [částka] byla zálohou na tzv. management fee za služby, které žalobkyni poskytovala a které spočívaly v poskytnutí technického servisu v rámci projektu [příjmení]. Současně uvedla, že zaplacená záloha byla následně započtena na její odměnu, na kterou jí vůči žalobkyni vznikl nárok. Kdy a na čem konkrétně se účastnice dohodly, za jakých podmínek měl žalované vzniknout nárok na odměnu a kdy a jakým způsobem na ni byla započtena částka [částka], žalovaná nijak neozřejmila. Po poučení, kterého se jí dostalo ze strany soudu I. stupně při jednání dne [datum], žalovaná (v podání ze dne [datum]) zopakovala svá tvrzení o tom, že se jednalo o zálohu na servisní služby, které žalobkyni poskytovala prostřednictvím externího dodavatele, svědka [příjmení]. Tvrdila, že tyto služby se týkaly projektu [příjmení] a žalobkyně o ně požádala jakožto mateřská společnost společnosti [právnická osoba] s tím, že náklady na tento technický servis uhradí. Na základě této dohody pak byl vystaven zálohový list, který žalobkyně opatřila svým razítkem a podpisem. Z uvedeného je zřejmé, že ani dodatečně (po poučení podle § 118a o. s. ř.) žalovaná nedotvrdila, co konkrétně bylo obsahem ústní dohody, kterou účastnice uzavřely a na jejímž základě jí žalobkyně měla poskytnout„ zálohu“ ve výši [částka]. Není jasné, jaká konkrétní práva a povinnosti měly touto dohodou té které účastnici vzniknout, tedy jaké servisní služby, kdy a v jakém rozsahu měly být obstarány („ zajištěny“) či poskytnuty a jaké platby v souvislosti s tím byly ujednány. Odvolacímu soudu nemohlo ujít, že žalovaná se odklonila od svých původních tvrzení, dle nichž záloha měla být započtena na její odměnu (aniž by ovšem bylo zřejmé, za jakých podmínek a v jaké výši jí měl tento nárok vzniknout), neboť z jejích pozdějších tvrzení se podává, že„ záloha“ ve výši [částka] měla jít přímo na úhradu nákladů za technický servis projektu [příjmení], totiž na odměnu dodavatele těchto služeb, svědka [příjmení], a nikoliv na odměnu žalobkyně. Žalovaná nedotvrdila nic ani ohledně toho, zda a jak byla dohoda účastnic naplněna, tedy kdy a co (jaké konkrétní činnosti a v jakém rozsahu) žalobkyni skutečně poskytla (anebo pro ni obstarala), ani jak naložila se zaplacenou„ zálohou“ (na co konkrétně ji použila, zda a jak ji žalobkyni vyúčtovala apod.).

13. Za výše popsané procesní situace, kdy žalovaná neunášela své břemeno tvrzení, se postup soudu I. stupně, který se spokojil se zcela nedostatečným vylíčením skutkových okolností a vedl k nim další dokazování, jeví jako nesprávný. Odvolací soud, aby předešel vydání překvapivého rozhodnutí, při jednání dne [datum] seznámil účastnice se svým názorem, že žalovaná ani po poučení dle § 118a o. s. ř. své povinnosti tvrzení řádně nedostála. Nadto se ani provedenými důkazy nepodařilo mezery ve skutkových tvrzeních zacelit a povahu a obsah závazkového vztahu, z něhož žalovaná své právo na zaplacení částky [částka] dovozovala, objasnit. Uvedené nedostatky se pak nevyhnutelně promítly i do právního zhodnocení věci, v jehož rámci se soud I. stupně omezil toliko na odkaz na § 1721 o. z., jenž zakotvuje jednu ze základních vlastností každého závazkového vztahu (jeho relativnost), jeho bližší právní kvalifikaci se však zcela vyhnul.

14. Skutkový závěr soudu I. stupně tak stojí v podstatě jen na tom, že částka [částka] byla zálohou na fee management a takto byla žalobkyni žalovanou vyfakturována, jak o tom svědčí právě i zálohový list ze dne [datum]. Mělo se jednat o činnost pro projekt [příjmení], prováděnou prostřednictvím svědka [příjmení], který za tuto činnost v letech [rok] až [rok] žalované vyfakturoval celkem [částka]. Pokud soud I. stupně existenci právního vztahu mezi účastnicemi dovozoval ze zálohového listu č. 2015 ze dne [datum], odvolací soud (poté, co důkaz touto listinou v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval) může jen konstatovat, že samotná„ fakturace zálohy na management fee“ o vzniku a obsahu právního poměru mezi účastnicemi nic nevypovídá. Nadto je třeba přisvědčit žalobkyni, jež pravost této listiny (jejíž přijetí měla potvrdit svým razítkem a podpisem) popírala, že se jedná o soukromou listinu, u níž důkazní břemeno ohledně pravosti leží na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky, tedy v daném případě na žalované (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 617/99). V posuzovaném případě však nemělo smysl vést žalovanou ke splnění této její povinnosti (postupem dle § 118a o. s. ř.), neboť – jak již bylo několikrát řečeno - absentovala konkrétní skutková tvrzení ohledně právního vztahu, na jehož základě měl být zálohový list vystaven a jehož existence jím měla být dokládána. Pokud jde o přehled faktur přijatých žalovanou od dodavatele, svědka [jméno] [příjmení], z této listiny (odvolacím soudem rovněž zopakované k důkazu) bylo zjištěno, že se jedná o fakturaci za„ stavební dozor“, který měl být ze strany dodavatele uskutečněn v období od [datum] do [datum] (a žalovanou uhrazen v době od [datum] do [datum]), přičemž žádné ze zde uvedených plnění neodpovídá částce [částka], a nadto byla úhrada poslední ze zde uvedených faktur provedena již počátkem dubna 2015, zatímco předmětná částka byla (a to jako„ záloha“) poukázána až dne [datum]. Žalovaná k tomu při jednání odvolacího soudu uvedla, že v této době (rozuměno ke dni [datum]) zřejmě ještě nebylo uděláno„ konečné vyúčtování služeb“. Z uvedeného vyplývá, že listina, ze které soud I. stupně dovodil, že se jednalo o vyúčtování nákladů na správcovskou činnost pro žalobkyni (jež měly být zčásti kryty zálohou ve výši [částka]), sama o sobě žádnou spojitost s platbou ze dne [datum] nedokládá. Rozhodně nelze mít za prokázané, že by záloha ve výši [částka] byla použita na úhradu některé ze zde uvedených faktur vystavených svědkem [příjmení], který přímo k této platbě (ani finančním záležitostem mezi oběma účastnicemi) ve své svědecké výpovědi nic neuváděl (viz odst. 23 napadeného rozsudku).

15. Lze shrnout, že žalovaná, navzdory řádnému poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti stran vzniku a obsahu právního vztahu, na jehož základě jí mělo vzniknout právo podržet si částku [částka], kterou jí žalobkyně (která svá tvrzení o zápůjčce rovněž neprokázala) dne [datum] poukázala na účet. Za této situace nemohlo být o věci samé rozhodnuto jinak než v neprospěch žalované, neboť nebyl-li dostatečně tvrzen (natož prokázán) právní důvod tohoto plnění, je třeba uzavřít, že žalovaná se přijetím částky [částka] na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a že je povinna jí toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.)

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni přiznal i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].

17. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu procesně úspěšné žalobkyni. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za 19 úkonů právní služby po [částka], tj. z částky [částka] (jedná se o převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření se závěrečným návrhem ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum]; § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po [částka] (za předžalobní výzvu; § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 20 režijních paušálů po [částka], tj. celkem [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení, které žalobkyně v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložila, je představována částkou [částka].

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která i v této fázi řízení dosáhla plného procesního úspěchu, byla přiznána náhrada sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po [částka], tj. [částka] (za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]; § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 2 režijních paušálů po [částka], tj. [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a soudního poplatku za odvolání ve výši [částka]. V celkovém součtu se jedná o částku [částka].

19. Lhůta a místo plnění v obou případech vycházejí z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.