o ochranu osobnosti

1. Žalobkyně se podanou žalobou na ochranu osobnosti domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni omluvu ve znění „Omlouváme se vám za neoprávněné zásahy do vašeho práva na ochranu soukromí a rodinného života, způsobené narušováním soukromého prostoru a jeho trvalým zpřístupněním neznámému okruhu osob“ a současně, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 200 000 Kč jako finanční zadostiučinění za zásah do jejích osobnostních práv. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná zpřístupňovala na serveru [webová stránka] po dobu několika let panoramatické snímky nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, které žalovaná pořídila z kamer nad úrovní oplocení. Takto byly neznámému okruhu osob zpřístupněny jednak pohledy na samotný dům, plot, tabulku s číslem popisným a jménem žalobkyně ve spojení s odkazem na katastr nemovitostí, jednak pohledy do soukromých prostor za oplocením (na zahradu, stolek a židle před vchodem do domu, vstup do přístavby). Tím žalovaná zasáhla do práva na soukromí a do rodinného života žalobkyně. Žalovaná v reakci na výzvu žalobkyně snímky anonymizovala, požadavek na omluvu a finanční zadostiučinění však odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, neboť zpřístupnila pouze pohled shodný s tím, který je dostupný každému kolemjdoucímu. Informace o nemovitých věcech lze získat nahlédnutím do katastru nemovitostí, proto nikterak nezasáhla do soukromí žalobkyně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované ve výši 1 200 Kč (výrok II). V odůvodnění uvedl, že žaloba byla podána po dvanácti letech od zpřístupnění snímků, i kdyby tedy žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, požadavek na přiznání finančního zadostiučinění není přiměřený. Samotná služba je poskytována ve veřejném zájmu, neboť jejím prostřednictvím je veřejnost informována o lokalitě. Snímky byly pořízeny z přístupové cesty, která je vedena v katastru nemovitostí jako veřejná, a ačkoliv byly pořízeny z větší výšky, než je průměrná výška člověka (cca 190 cm), nezabírají nic, co by zasáhlo do osobnostních práv žalobkyně. Adresu bydliště nelze zjistit prostřednictvím služby Panorama, leda by se prozkoumala každá část mapy [adresa], informace o nemovitostech lze navíc získat prostřednictvím katastru nemovitostí. V aplikaci Rozhlížení Apple maps jsou zveřejněny obdobné záběry, přesto se proti nim žalobkyně nebrání. Nadto žalovaná k výzvě žalobkyně snímky ihned anonymizovala. Nároku na omluvu nelze vyhovět rovněž z důvodu neurčitého a nekonkrétního koncipování textu omluvy, neboť z něj není zřejmé, čeho se žalovaná měla dopustit. Text omluvy může působit tak, že žalovaná umožnila vstup veřejnosti do obydlí žalobkyně. Nároky na formulaci omluvy jsou o to vyšší, že lze z nepřátelského postoje žalobkyně vůči žalované předpokládat, že by přiznanou omluvu zveřejnila.

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť žalovaná zpřístupnila i snímky prostor, které běžný kolemjdoucí nevidí. To by se jednoznačně prokázalo ohledáním na místě, které však soud prvního stupně neprovedl. Současně není pravda, že na snímku zachycujícím vchod do domu není vidět nic konkrétního. Důkaz aplikací Rozhlížení Apple maps byl navržen až po koncentraci řízení, a je nepodstatné, pokud žalobkyně nežaluje jiné společnosti. Žaloba není opožděná, neboť žalobkyně ji podala ihned poté, co zjistila zásah do svých práv, a nadto se jednalo o pokračující zásah. Ohledně formulace omluvy soud prvního stupně nedal žalobkyni poučení, že je neurčitá, rovněž předmět řízení byl jednoznačný a zásah zjevně nespočíval ve vpuštění osob do obydlí žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že nežádala satisfakci za své rodinné příslušníky, tato okolnost pouze zvyšuje újmu žalobkyně.

5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně dodala, že zásah byl výrazný a dlouholetý. Žalovaná zpřístupnila pohled do zahrady a vnitřku domu, kde bylo možné rozeznat vnitřní vybavení, odložené svršky, koš na prádlo a chodítko. Přitom neexistuje žádný důvod, který by ospravedlnil zpřístupnění těchto záběrů. Žalobkyně zopakovala, že za zásah považuje rovněž zobrazení nemovitosti na mapách spolu s odkazem na katastr nemovitostí. Veřejnost nemá důvod vstupovat až k domu kromě cílených návštěv, neboť se jedná o slepou ulici. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

8. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci.

9. Předmětem sporu byla otázka, zda žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobkyně tím, že na serveru [webová stránka] zveřejnila panoramatické snímky nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně. Jednalo se tedy o střet práva žalobkyně na soukromí s právem na informace a svobodu podnikání žalované. Žalobkyně po celou dobu řízení považovala za zásah do svého soukromí jednak to, že žalovaná zveřejnila snímky jejího domu včetně cedulky se jménem na vstupních dveřích u plotu spolu s odkazem na katastr nemovitostí a jednak že zveřejnila snímky vnitřku objektu, který není běžně vidět kolemjdoucími, tj. zahrady, posezení před domem a vstupu do přístavku s otevřenými dveřmi.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že za zásah do práva na soukromí žalobkyně nelze považovat zveřejnění snímků samotného domu a vstupních vrat se jménem. Tyto pohledy jsou viditelné jakýmkoliv kolemjdoucím, a proto zveřejnění totožných snímků není způsobilé zasáhnout do práva na soukromí. Záběry byly pořízeny z komunikace, která je v katastru nemovitostí zapsána jako veřejná, a není rozhodné, zda tato cesta vede pouze ke dvěma domům, neboť na ni může kdokoliv vstoupit a dojít až k domu žalobkyně. Ani současné uvedení odkazu na katastr nemovitostí není způsobilé zasáhnout do soukromí žalobkyně, neboť údaje uvedené v katastru nemovitostí jsou veřejně dostupné. Odvolací soud si je vědom toho, že zveřejnění snímků domu spolu s odkazem na katastr nemovitostí ulehčuje veřejnosti získat informace o bydlišti žalobkyně. Je nepochybné, že při znalosti její adresy si kdokoliv může dané místo prohlédnout, aniž by se na něj musel fyzicky dostavit, a to navíc po neomezeně dlouhou dobu. Zároveň však platí, že zveřejnění panoramatických snímků na mapách je službou informační společnosti, jejímž prostřednictvím je veřejnost informována o dané lokalitě, a tedy na zveřejnění těchto snímků je veřejný zájem.

11. Odlišná situace je však v případě prostor, které jsou běžně skryty pohledům veřejnosti. Žalobkyně prokázala, že si nadstandardně cení svého soukromí a prostřednictvím neprůhledného plotu a vegetace zabránila, aby byl vnitřní prostor jejího obydlí viditelný zvenčí. Pokud tedy žalovaná vyfotila a zveřejnila snímky takto vymezeného prostoru, jednalo se o zásah objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, neboť jím žalovaná zasáhla do práva na soukromí. Pro posouzení neoprávněného zásahu je přitom určující, jak člověk vymezí a střeží prostor, v němž žije svůj soukromý a rodinný život, neboť jednotliví lidé mohou vnímat své soukromí a míru jeho narušení odlišně. V řešeném případě žalobkyně přijala opatření, jimiž své obydlí skryla před pohledy veřejnosti, a žalovaná docílila vyfocení těchto soukromých prostor výhradně tím, že použila vozidlo s vysoko posazeným snímačem. Ostatně mezi účastníky bylo nesporné, že kamera se nacházela ve větší výšce, než je průměrná výška člověka, čímž zachytila pohledy, které kolemjdoucí běžně nevidí. Ověřovat tuto skutečnost prostřednictvím místního šetření se jeví za této situace nadbytečné. Současně na poskytnutí informací o daném prostoru není žádný veřejný zájem, který by ospravedlnil pořízení a zveřejnění příslušných snímků. Dle žalované lze na [webová stránka] vyhledávat obchody, služby, ubytování a restaurace, dále mohou být mapy využity za účelem plánování turistických tras, vyhledávání turistických atrakcí, nebo tipů na výlety. Z uvedeného výčtu je nepochybné, že zveřejnění snímků vnitřních prostorů obydlí nemůže sloužit k naplnění žádného z vyjmenovaných účelů. V této části byl tedy zásah žalované neoprávněný.

12. Z hlediska náhrady za výše popsaný neoprávněný zásah uvádí odvolací soud následující. Žalobkyně požadovala odčinit nemajetkovou újmu jednak omluvou, jednak finančním zadostiučiněním ve výši 200 000 Kč. Odvolací soud se však nedomnívá, že by v tomto případě bylo na místě poskytnout peněžitou satisfakci, neboť míra zásahu do práva na soukromí byla velmi nízká. Na snímcích nebyly zachyceny žádné osoby ani věci osobní povahy a ani odvolací soud, podobně jako soud prvního stupně, nebyl schopen na založených snímcích rozpoznat předměty, které žalobkyně vyjmenovala ([podezřelý výraz]). Na snímcích tak bylo zachyceno pouze zápraží domu spolu s posezením a otevřené dveře do přístavku, tedy zcela běžné věci, které postrádají jakýkoliv osobní charakter. Za zveřejnění snímků s tímto obsahem, a to případně i po dobu několika let, proto nemůže být adekvátní náhradou poskytnutí finančního zadostiučinění.

13. Odvolací soud však nemohl změnit napadený rozsudek a vyhovět žalobě ani co do požadavku na omluvu. Jak uvedeno výše, žalobkyně žádala omluvu za zásah, který spočíval jednak ve zveřejnění snímků samotného domu spolu s cedulkou se jménem, jednak ve zveřejnění snímků vnitřních soukromých prostor. V první části nárok žalobkyně nebyl po právu, ve druhé byl zásah shledán neoprávněným. Žalobkyně však požadovanou omluvu koncipovala obecně tak, že se má žalovaná omluvit za narušování soukromého prostoru a za jeho trvalé zpřístupnění neznámému okruhu osob. Pokud by tedy odvolací soud přiznal žalobkyni nárok na omluvu, žalovaná by byla povinna omluvit se i za jednání, která nebyla protiprávní. Odvolací soud současně není oprávněn přeformulovat žalobní petit tak, aby omluva byla adekvátní a přiměřená ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. Na místě nebylo ani poskytnout poučení ohledně formulace omluvy, neboť tímto postupem by soud v rozporu se zásadou rovnosti stran nepřípustně poučoval o hmotném právu.

14. Odvolací soud zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba je z důvodu neurčitosti neprojednatelná, a situací, kdy požadovaná forma a obsah zadostiučinění nejsou objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřené, respektive postačující, a tím i účinné. V prvním případě je soud povinen postupovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. a dát žalobci příslušné poučení, ve druhém případě žalobní nárok sice vyhovuje procesním požadavkům z hlediska jeho projednatelnosti před soudem, avšak nelze mu vyhovět z důvodu nenaplnění požadavků hmotněprávní normy, v tomto případě § 2951 odst. 2 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1903/2018). Judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že „je-li v soudním řízení požadována omluva (byť bez jejího zveřejnění) za více zásahů do osobnostních práv člověka, musí z jejího textu vyplývat, za která konkrétní jednání žalovaného je omluva poskytována, a to nejen z důvodu naplnění satisfakční role omluvy, ale i pro případ, že by žaloba byla shledána důvodnou jen zčásti“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3384/2020). „Okolnost, že zčásti není široce pojatá omluva bez rozlišení jednotlivých tvrzení věcně opodstatněná, tj. že žaloba v určitém rozsahu není důvodná, nemůže vést soud k postupu, který by znamenal nepřípustné poučení o hmotném právu a narušil by rovnost stran mezi účastníky“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020).

15. V řešené věci žalobkyně jednoznačně vymezila předmět řízení a za popsané zásahy žádala omluvu. Její žaloba tedy byla dostatečně určitá, a soud prvního stupně nepochybil, pokud nepostupoval v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř. Z věcného hlediska však byl požadavek na omluvu koncipován natolik široce, že nerozlišoval mezi jednotlivými zásahy, které tvořily předmět řízení. Vzhledem k tomu, že pouze část z takto vymezených zásahů byla shledána neoprávněná, nezbylo než zamítnout požadavek na omluvu jako celek.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jakož i v akcesorickém výroku II o nákladech řízení, potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich plná náhrada. Žalované vznikly náklady nezastoupeného účastníka za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 300 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.