o zaplacení 46 959 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. srpna 2025, č. j. 16 C 105/2023-180

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu se žádostí, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 46 959 Kč spolu s úrokem 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 931,90 Kč (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, v níž žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě se stal vlastníkem vozidla [podezřelý výraz], RZ: [SPZ], rok výroby [datum] (dále jen „vozidlo“). V době, kdy žalobce vozidlo převzal, stav vozidla neodpovídal jeho stavu ke dni koupě, ani stavu uvedenému v popisu detailu položky (posléze vyšlo najevo, že žalobce vozidlo nabyl příklepem ve veřejné dražbě). Stav vozidla byl uveden nepojízdné, ovšem z důvodu poškození čtyř kusů pneumatik, nikoli pro poškození takového rozsahu, jaké na vozidle bylo v době jeho převzetí žalobcem. Tehdy bylo možné vozidlo nastartovat, spustit většinu funkcí palubního počítače a též se s ním rozjet na první rychlostní stupeň i zpátečku. Při převzetí ale nebylo možné spustit přístrojovou desku, nebylo možné s vozidlem nijak manipulovat, ani je otevřít dálkovým ovládáním. Vozidlo se navíc nacházelo v demontovaném stavu, v němž je žalobce převzal. Žalobce po žalované žádá náhradu nákladů vynaložených na uvedení vozidla do stavu, ve kterém se nacházelo ke dni koupě, konkrétně 36 322 Kč za opravu vozidla, 3 498 Kč za znalecký posudek a 7 139 Kč za odtah vozidla.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí s tím, že žalobce vozidlo po příklepu převzal ve stavu, v jakém bylo popsáno pro účely veřejné dražby. Žalobce vydražil v dražbě konané dne [datum] vozidlo za cenu 242 000 Kč. Tu zaplatil a vozidlo převzal dne [datum]. Navrhovatelem a dražebníkem byla žalovaná. Vozidlo bylo od samého počátku nabízeno jako nepojízdné bez dalšího v souladu se znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], což bylo uvedeno v dražební vyhlášce. V prezentaci vozidla pro dražbu na internetových stránkách dražebníka bylo uvedeno motor + spojka nelze nastartovat …. převodovka + rozvodovka nelze ověřit funkci. Poznámka týkající se čtyř poškozených pneumatik byla uvedena samostatně, jako jedna z dalších vad vozidla. Pokud žalobce před dražbou vozidlo nastartoval, neznamená to, že vozidlo bylo v dobrém stavu a nastartovat jde vždy. Podle § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách (zkráceně ZoVD) dražebník neodpovídá za škodu vzniklou v důsledku nesprávnosti nebo neúplnosti údajů o předmětu dražby uvedených v dražební vyhlášce, na základě podkladů poskytnutých navrhovatelem, případně třetí osobou.

4. Soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Dovodil, že žalovaná byla dražebníkem ve veřejné dražbě, v níž žalobce (příklepem – poznámka odvolacího soudu) vozidlo nabyl. S odkazem na § 32 ZoVD soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalobce neprokázal, že by ke škodě došlo až po dražbě do doby převzetí vozidla vydražitelem, tedy v období mezi [datum] a [datum] tak, aby za ni odpovídala žalovaná, žádný provedený důkaz tomu nenasvědčuje. Žalobce byl poučen podle § 118 písm. a) odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.), další skutečnosti netvrdil, ani nedoložil. Dva žalobcem navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl, výslech svědka [jméno FO] proto, že se nepodařilo zjistit jeho faktickou adresu a žalobce neměl možnost jeho účast u jednání zajistit, účastnickou výpověď žalobce proto, že veškeré skutečnosti, které žalobce uvádí, jsou obsaženy v žalobě a v následných vyjádřeních k předmětu věci, a žalobce sám neoznačil žádné nové skutečnosti, které by mohl uvádět.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný úspěch žalované ve věci. Náklady jí vznikly v souvislosti s právním zastoupením.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Ještě před doručením písemného vyhotovení rozhodnutí uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu, a vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně právně posoudil skutkový stav, když posuzoval odpovědnost žalovaného pouze ve vztahu k právní úpravě dle § 63 zákona o veřejných dražbách, a nevěnoval se vůbec klíčové otázce – totiž, že žalobce netvrdil vadu existující při dražbě, nýbrž vzniklou až po příklepu, tedy v době mezi vydražením a převzetím vozidla. Právní režim se tak řídí § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.), neboť se jedná o odpovědnost za škodu způsobenou porušením právní povinnosti dražebníka. Žalobce navrhoval k prokázání vzniku škody výslech svědka [jméno FO], tento důkaz však soud prvního stupně neprovedl. Pokud by byl výslech svědka [jméno FO] proveden, bylo by možné přesněji určit, zda ke škodě došlo v době, kdy měl vozidlo v držení dražebník. Soud prvního stupně navíc přecenil výpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Tím porušil právo žalobce na spravedlivý proces a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce fakturou prokázal, že za opravu vozu [podezřelý výraz] zaplatil 36 322 Kč. Jde o majetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl v důsledku poškození vozidla v době, kdy je ještě neměl ve své faktické dispozici. Žalovaná porušila povinnost řádně uchovat a předat předmět dražby.

7. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně žalobce nad rámec uvedeného doplnil, že napadený rozsudek je vnitřně rozporný, právní závěr soudu prvního stupně ignoruje právní režim odpovědnosti za škodu vzniklou v době po příklepu, ale před faktickým převzetím vozidla vydražitelem. Žalobce netvrdil, že by závada na vozidle existovala již v době dražby, důkazy prokazují, že ke škodě došlo v této mezifázi. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám ve věci rozhodl (myšleno zřejmě rozsudek změnil – poznámka odvolacího soudu) tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku 46 959 Kč s příslušenstvím, a aby přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Bylo zjištěno, že vozidlo bylo s vadou elektroniky již nabízeno při dražbě, u všech podkladů pro dražbu bylo uvedeno, že vozidlo je nepojízdné. To potvrdil i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výpověď.

9. Žalobce ani po poučení soudu ke vzniku škody nedoplnil svá tvrzení a nenavrhl další důkazy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by škoda na vozidle vznikla mezi jeho vydražením a předáním, odůvodnil, proč nebyl vyslechnut svědek [jméno FO].

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).

11. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda bylo vadou řízení to, že nebyly provedeny všechny žalobcem v řízení před soudem prvního stupně navržené důkazy.

12. Žalobce soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka [jméno FO]. Jeho výslech navrhl s tím, že jím má být prokázáno, jak proběhla oprava vozidla a že vady vozidla byly odlišné od vad uvedených v popisu dražební vyhlášky. Soudu prvního stupně se nepodařilo zajistit účast tohoto svědka u jednání. Žalobce ve svém podání soudu prvního stupně ze dne [datum] sdělil, že mu svědek oznámil, že si k případu nepamatuje žádné detaily, a proto je jeho účast u jednání zbytečná. Při odvolacím jednání žalobce setrval na návrhu na výslech svědka [jméno FO], k dotazu odvolacího soudu sdělil, že tento svědek vozidlo viděl teprve poté, kdy bylo žalobcem od žalované odtaženo.

13. Za popsaného stavu odvolací soud dospěl k závěru, že tím, že soud prvního stupně svědka [jméno FO] nevyslechl, nezatížil řízení vadou. Obecně lze k závěru o tom, že účastník, jehož tíží důkazní břemeno, jím tvrzenou skutečnost neprokázal, dospět až poté, kdy budou provedeny všechny jím navržené důkazy. Musí se ale jednat o takové důkazy, které jsou ze své podstaty schopny tvrzenou skutečnost prokázat. Žalobce navrhl důkaz výslechem svědka [jméno FO] k prokázání skutečností, o nichž svědek svědčit nemohl, a které tedy tento důkaz nebyl způsobilý prokázat. Pokud, jak odvolací soud již vysvětlil v předchozím kasačním rozhodnutí, bylo pro rozhodnutí ve věci podstatné, zda se v mezidobí od příklepu do převzetí vydražené věci žalobcem změnil stav vozidla, nemohl svědek, který vozidlo neviděl dříve než poté, kdy bylo po svém převzetí žalobcem přemístěno, a kdy mohl být jeho stav jakkoli změněn, vypovědět nic pro věc významného.

14. Účastnickou výpověď žalobce nebyl důvod provádět v situaci, kdy žalobce navrhl jiné důkazy k průkazu jím tvrzeného skutkového stavu. Nebyly tedy splněny podmínky § 131 odst. 1 o. s. ř., podle něhož důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že žalobce měl neomezenou možnost přednést veškerá svá skutková tvrzení, již v řízení využil.

15. Poté odvolací soud hodnotil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, vyšel z jím zjištěných skutkových okolností a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Podle § 32 odst. 5 ZoVD nebezpečí škody na předmětu dražby přechází z navrhovatele na vydražitele dnem předání předmětu dražby; v týž den přechází na vydražitele odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s předmětem dražby. Je-li vydražitel v prodlení s převzetím předmětu dražby, nese nebezpečí škody a odpovědnost za škodu vydražitel.

17. Podle § 2 písm. b) ZoVD se rozumí navrhovatelem osoba, která za podmínek stanovených zákonem navrhuje provedení dražby.

18. Podle § 2 písm. e) ZoVD se rozumí dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (§ 6 odst. 1); jde-li o majetek územních samosprávných celků nebo majetek státu, může být dražebníkem i územní samosprávný celek, příslušný orgán státní správy nebo [právnická osoba].

19. Podle § 2 písm. k) ZoVD se rozumí vydražitelem účastník dražby, jemuž byl udělen příklep.

20. Jak odvolací soud ověřil z prohlášení obou stran při odvolacím jednání, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná byla v tomto konkrétním případě jak navrhovatelem dražby, tak dražebníkem. Sama se v tomto směru vyjádřila ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum]. O její pasivní legitimaci ve sporu tak není důvod pochybovat. Fakt, že žalobce byl vydražitelem, byl prokázán.

21. Uvedená úprava zákona o veřejných dražbách je speciální zákonnou úpravou ve vztahu speciality a subsidiarity oproti obecnému ustanovení § 2910 o. z., podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil; povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud věc posuzoval podle § 32 odst. 5 ZoVD.

22. Podle tohoto zákonného ustanovení odpovědnost za vady a nebezpečí vzniku škody na předmětu dražby přechází z navrhovatele na vydražitele dnem (rozuměj okamžikem) předání předmětu dražby, když nelze nijak dovodit, a ani nebylo tvrzeno, že by žalobce jako vydražitel byl v prodlení s převzetím předmětu dražby.

23. Odvolací soud již v předchozím kasačním rozhodnutí konstatoval, že pokud žalobce tvrdí, že k poškození vozidla došlo až po dražbě, je třeba pro zhodnocení jeho nároku vycházet z § 32 odst. 5 ZoVD. Soud prvního stupně se tak důvodně zabýval tím, zda v době od [datum], data konání dražby a příklepu, do [datum], data převzetí vydraženého vozu, došlo na předmětu dražby ke vzniku škody. Přisvědčit je možno i jeho závěru, že taková skutečnost nebyla prokázána přesto, že žalobce byl, ve světle výše uvedeného stran neprovedených důkazů, v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, že neunáší své břemeno důkazní, jaké jsou důsledky toho a jak má postupovat.

24. Správnost tvrzení žalobce, že při prohlídce vozidla před dražbou se mu vozidlo jevilo funkčním, podařilo se je nastartovat, a dokonce zařadit prvý rychlostní stupeň a zpátečku a kontrolky svítily, nebylo třeba prokazovat v situaci, kdy faktický stav vozidla byl deklarován v dražební vyhlášce v souladu se znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který vozidlo ohledal. Soud prvního stupně z výpovědi tohoto znalce zjistil, že aktuální funkce elektroniky i celého vozidla se mohly v čase měnit, pro účely dražby je znalec popsal negativně. S vědomím toho žalobce vozidlo vydražil. Pokud spoléhal na lepší stav vozidla, než jaký byl v dražební vyhlášce popsán, musí důsledky toho přičítat sobě. Pokud pak žalobce tvrdí, že po příklepu došlo ke změně stavu vozidla – nebylo možné zprovoznit přístrojovou desku, s vozidlem manipulovat, ani je otevřít dálkovým ovládáním, jde o vady odpovídající popisu stavu vozidla v dražební vyhlášce. Pokud tvrdí, že navíc došlo k odkrytí sloupku elektroniky a odpojení přívodních elektrických kabelů v motoru, bylo prokázáno, že poté, kdy žalobce vozidlo u žalované převzal, ale nepodařilo se mu je nastartovat, bylo s vozidlem na jeho žádost manipulováno ve snaze elektroniku vozu zprovoznit, což se nepodařilo. V tomto směru vypovídal žalobcem navržený svědek [jméno FO].

25. Soudu prvního stupně tak lze přisvědčit v závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že v době od příklepu do převzetí vydražené věci, tedy od [datum] do [datum], by bylo vozidlo poškozeno. Za takového stavu je správný závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby.

26. Správně bylo rozhodnuto také o náhradě nákladů řízení. Zcela věcně úspěšné žalované náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jejich výpočet soud prvního stupně správně obsáhl do bodu 26 svého rozhodnutí a odvolací soud na něj plně odkazuje.

27. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v této části řízení byla žalovaná ve věci plně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty představují dva úkony advokáta žalované podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (zkráceně a. t.) – vyjádření k odvolání žalobce a účast u odvolacího jednání po 2 980 Kč podle § 7 bod 5. a.t., spolu 5 960 Kč, dvě náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. po 450 Kč, spolu 900 Kč, a 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát žalované plátcem, z částky 6 860 Kč, tedy 1 440,60 Kč. Celkem tak náklady žalované v odvolacím řízení činí 8 300,60 Kč. O místu a lhůtě k plnění náhrady bylo za užití § 211 o. s. ř. rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.