o zaplacení 375 000 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 375 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení, s tvrzením, že účastnice uzavřely písemnou příkazní smlouvu antedatovanou k 1. 8. 2022, žalobkyně se v ní zavázala poskytovat žalované služby vymezené v příloze příkazní smlouvy, žalovaná se zavázala hradit žalobkyni odměnu 75 000 Kč měsíčně a v případě prodlení s její úhradou též smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalobkyní fakturovaná odměna byla žalovanou – byť s určitým prodlením – hrazena až do vystavení faktury za měsíc duben 2023, poté již neplnila nic, neuhradila žalobkyní vystavené faktury za květen, červen a červenec 2023 a také za srpen 2023, kdy se jedná o příjem, který žalobkyni ušel v důsledku nesplnění povinnosti žalované poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost podle platné smlouvy. Žalobkyně pro žalovanou pracovala i jako její zaměstnankyně na pozici [funkce], dále jí dodávala služby prostřednictvím své společnost [právnická osoba]., ve které je společnicí a jednatelkou, v obou případech ale byly vykonávány jiné činnosti, než jaké žalobkyně konala podle příkazní smlouvy. Ty původně pro žalovanou vykonávala [právnická osoba]., ale pouze do uzavření příkazní smlouvy, kterou účastnice uzavřely z důvodu daňové optimalizace a zlepšení cash flow žalované.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Namítla, že příkazní smlouva předložená žalovanou nebyla nikdy účastnicemi uzavřena, na smlouvě se nejedná o pravý podpis člena představenstva žalované [jméno FO]. Strany o uzavření smlouvy jednaly, ale až po datu tvrzeného uzavření smlouvy, k uzavření smlouvy ve znění, v jakém byla předložena žalovanou, nedošlo. Smlouva nebyla u žalované evidována obvyklým způsobem, žalovaná ji neměla k dispozici. Žalovaná žalobkyni poměrně dlouhou dobu hradila odměnu stanovenou příkazní smlouvou, žalovaná ale přes výzvy z ledna a března 2023 nedodala spolu s fakturami report se specifikací a objemem žalované poskytnutých služeb, jejich poskytnutí žalovaná popírá. Služby, o nichž žalobkyně tvrdí, že je poskytla podle příkazní smlouvy, měly být žalobkyní provedeny z titulu jejího zaměstnání u žalované na pozici [funkce], za což byla žalobkyni vyplácena mzda, případně z titulu smlouvy o vedení účetnictví č. [číslo] uzavřené žalovanou a [právnická osoba].

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 375 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 75 000 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení, z částky 75 000 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, z částky 75 000 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, z částky 75 000 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení a z částky 75 000 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení v částce 173 470,16 Kč.

4. Soud prvního stupně takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Napadla jej v celém rozsahu a namítla, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a svá zjištění nesprávně právně posoudil. Sporovala, že by rozhodné skutečnosti byly dostatečně prokázány žalobkyní předloženým reportem činností za duben až červenec 2023 společně s výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Reporty vytvořila žalobkyně, nebyly prokázány souvislosti k provedené činnosti, to, že je žalobkyně činila jako fyzická podnikající osoba. Soud prvního stupně nezkoumal, že totožnou činnost prováděla i [právnická osoba], došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalobkyně. Soud prvního stupně ve svém hodnocení důkazů zamítl důkaz e-mailem [jméno FO] z 25. 8. 2022, v němž [jméno FO] nesouhlasil s textací příkazní smlouvy. Žalobkyně neprokázala, že by podpis (na příkazní smlouvě – poznámka odvolacího soudu) byl podpisem [jméno FO], z komunikace a časové souslednosti vyplývá, že [jméno FO] s textací příkazní smlouvy nesouhlasil po datu již údajně podepsané smlouvy, k čemuž se vyjádřil e-maily. K tomu žalobkyně navrhla důkaz e-mailovou komunikací [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud soud prvního stupně své závěry opřel o výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], ta sama vypověděla, že její vztahy na pracovišti nebyly dobré, zvláště ku svědkyni [jméno FO]. Svědkyně po krátké době ze společnosti odešla, nerozvedla okolnosti, jak celou záležitost o údajném příslibu uhrazení na finanční komisi slyšela, ale z titulu své juniorní pozice na daném jednání finanční komise neměla kompetenci být. Finanční komise je v rámci hierarchie žalované setkání statutárů a odborníků k řešení provozních záležitostí. Svědek [jméno FO] mohl být zneužit v rámci jeho činnosti auditů, text činnosti žalobkyně „představitel integrovaného systému managementu“ mohl být do příkazní smlouvy svévolně doplněn. Soud prvního stupně neprovedl žalovanou navržený důkaz písmoznaleckým posudkem o pravosti podpisu [jméno FO] na příkazní smlouvě, ačkoliv se při jednání dne 26. 7. 2024 zavázal, že toto zváží. Nakonec o tomto návrhu důkazu žádným způsobem nerozhodl.

6. Žalovaná dále sporovala správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení s tím, že výše náhrady byla nesprávně stanovena. Za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé žalované náleží dle obecně známé judikatury a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (zkráceně a. t.) půlúkon právní služby (myšleno zřejmě mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny – poznámka odvolacího soudu), nebyly doloženy záznamy o konání dalších porad s klientem přesahujících jednu hodinu dne 10. 5. 2024, dne 1. 6. 2024 a dne 9. 9. 2024. Tak časté porady přesahující jednu hodinu neodpovídají projednávané věci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že námitka, že by reporty činností byly jen výplodem její tvorby bez prokázaných souvislostí, je novým tvrzením žalované uplatněným nepřípustně v odvolacím řízení a že provedení navrženého znaleckého posudku nebylo třeba, neboť soud prvního stupně nezpochybnitelným způsobem dovodil, že příkazní smlouva tak, jak byla žalobkyní doložena do spisu, uzavřena skutečně byla. Správně bylo rozhodnuto také o náhradě nákladů řízení.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). S ohledem na žalovanou v řízení před soudem prvního stupně navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jímž navrhla dokazování ke zpochybnění zjištění soudu prvního stupně, že příkazní smlouvu účastnic podepsal za žalovanou její statutární orgán, odvolací soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda na tomto návrhu trvá, a poučil ji o tom, že bude vyzvána ke složení zálohy na znalecký posudek podle § 141 odst. 1 o. s. ř. K zaplacení zálohy byla následně žalovaná vyzvána usnesením ze dne 15. 4. 2025 č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 23. 4. 2025, s poučením, že pokud zálohu včas nezaplatí, nelze jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem provést. Žalovaná zálohu na cenu znaleckého posudku ve stanovené lhůtě ani později nezaplatila. Při odvolacím jednání uvedl advokát žalované, že žalovaná se ocitla v problémech, volné finanční prostředky použila na svoji provozní činnost. Proto nemohla zálohu na znalecký posudek uhradit.

9. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud prvního stupně v řádně provedeném řízení na základě zjištěného skutkového stavu posoudil, že účastnice platně uzavřely příkazní smlouvu podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.). Žalovanou požadovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který měl zvrátit závěr o skutkovém stavu, nebyl proveden, neboť žalovaná nezaplatila zálohu na tento důkaz. Žalobkyně podle příkazní smlouvy jako příkazce byla povinna obstarat záležitosti žalované vymezené v příloze 1 příkazní smlouvy, žalovaná se jako příkazník zavázala jí za to platit pevnou měsíční odměnu. Příkazní smlouvu za žalovanou uzavřel a podepsal [jméno FO], jenž k tomu byl jako statutární orgán společnosti oprávněn. Tato skutečnost byla prokázána provedenými důkazy, které, jak soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil v bodu 25 odůvodnění svého rozsudku, tvoří uzavřený řetězec nepřímých důkazů. Nebylo postaveno najisto, kdy byla smlouva uzavřena, je zřejmé, že po datu, jež je na ní uvedeno, tedy po 1. 8. 2022. Bylo prokázáno, že žalobkyně záležitosti žalované, k jejichž obstarávání se ve smlouvě zavázala, v dubnu až červenci 2023 včetně obstarávala. Jednalo se o práce na účetnictví žalované kromě zpracování přijatých faktur, zpracování mezd pracovníků žalované, činnost týkající se dodržování norem ISO 9001, 14001 a 45001, práci na auditech a výkonu funkce [funkce]. Soudu prvního stupně lze přisvědčit i v tom, že bylo zjištěno, že žalobkyně naplnila rozsah činností sjednaných smlouvou účastnic a že nebylo její smluvní povinností podávat žalované zprávy o jednotlivém splnění příkazu ani vyúčtování. Konečně se odvolací soud ztotožnil také se závěrem, že v srpnu 2022 sice žalobkyně pro žalovanou žádné činnosti podle příkazní smlouvy neprovedla, nárok na odměnu jí ale vznikl, protože se tak stalo v důsledku nečinnosti žalované.

11. Otázku rozsahu žalobkyní podle smlouvy pro žalovanou provedených činností soud prvního stupně vysvětlil v bodu 28. odůvodnění svého rozsudku. Ve smyslu § 2438 odst.2 věta prvá o. z., podle něhož příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti, má žalobkyně v době, kdy plnila své závazky podle příkazní smlouvy, právo na zaplacení odměny.

12. Obrana žalované, že činnost totožnou s činností žalobkyně konanou podle příkazní smlouvy prováděla i její společnost [právnická osoba], zůstala v poloze neprokázaného tvrzení, žalovaná k němu přes poučení nenavrhla důkazy. Lze tak jen dodat, že by bylo s podivem, že by žalovaná zadávala totožné práce dvěma subjektům současně a oběma je po relativně dlouhou dobu platila.

13. Odvolací soud tak uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyhověl žalobnímu žádání o zaplacení jistiny (5 odměn po 75 000 Kč). Dále hodnotil, zda účastnicemi ujednaný úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně nebyl jako nepřiměřeně vysoký sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. Dospěl k závěru, že tomu tak není.

14. Řešení otázky rozporu ujednání o výši úroku z prodlení je ve vztahu mezi podnikateli na úvaze soudu založené na posouzení konkrétních podmínek v době uzavření smlouvy. V tomto směru žalovaná nic, co by zakládalo závěr o nepřiměřenosti sjednaného úroku, nenamítala. Odvolací soud sám žádné takové okolnosti neshledal, proto se přiklonil k závěru, že výše úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně sjednaná mezi dvěma podnikatelskými subjekty při jejich obchodní činnosti je sice hraniční, avšak nejde o ujednání odporující dobrým mravům (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. 33 Cdo 3262/2022).

15. Soud prvního stupně rozhodl důvodně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o právu plně ve věci úspěšné žalobkyně na náhradu nákladů řízení. V tomto směru lze odkázat na bod 32. odůvodnění jeho rozsudku.

16. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované ohledně posouzení předžalobní výzvy žalobkyně zaslané žalované před zahájením řízení. Jednalo o výzvu k plnění, v níž byl uveden základní skutkový základ věci i její právní rozbor. Soud prvního stupně tak důvodně přiznal žalobkyni i za tento úkon právní služby odměnu v plné výši podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1966 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024.

17. Soud prvního stupně správně hodnotil také úkony advokáta žalobkyně při poradách s klientkou přesahujících jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. jako účelně vynaložené náklady na právní pomoc. Lze mu přisvědčit, že žalobkyně doložila, že uvedené porady proběhly v situaci, kdy jejich potřeba byla vyvolána procesní situací. Dne 10. 5. 2024 se porada advokáta s žalobkyní konala před podáním vyjádření ve věci obsahujícího návrh důkazů v reakci na obranná tvrzení žalované dne 16. 5. 2024. Porada dne 1. 6. 2024 předcházela vyhotovení a podání vyjádření žalobkyně ze dne 3. 6. 2024 reagujícího na písemné podání žalované ze dne 27. 5. 2024. Porada ze dne 9. 9. 2024 se uskutečnila poté, kdy byl žalující straně doručen protokol z jednání soudu prvního stupně dne 26. 7. 2024, při němž bylo jednání po obsáhlých výsleších svědků odročeno na 11. 9. 2024.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla plně úspěšná také v této fázi řízení. Náleží jí tak náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Ty představují výdaje na zastoupení advokátem.

20. Advokát žalobkyně učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 S., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (zkráceně a. t.), když dne 19. 1. 2025 podal vyjádření k odvolání a účastnil se jednání odvolacího soudu ve dnech 27. 3. 2025 a 24. 6. 2025. Při tarifní hodnotě 375 000 Kč mu podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t. náleží odměna za každý z nich ve výši 9 820 Kč, tedy 29 460 Kč, dále tři náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tedy 1 350 Kč. Dále advokátovi žalobkyně se sídlem v [adresa] náleží za dvě cesty k odvolacím jednáním jednak náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. vždy za osm půlhodin po 100 Kč, tedy spolu 1 600 Kč, jednak cestovné vozem [název] RZ [SPZ] na trase [adresa] – [adresa] a zpět v délce 320 km při průměrné spotřebě 6 litrů motorové nafty na 100 km, náhradě za amortizaci vozu v částce 5,80 Kč na km a ceně motorové nafty 34,70 Kč za litr (§ 1 písm. b/, § 4 písm. c/ vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025). Cestovné tak advokátu žalobkyně náleží za cestu ke každému z odvolacích jednání po 2 522,23 Kč. Celkově tedy má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 37 454,45 Kč. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o lhůtě k plnění rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.