o ochranu osobnosti

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky [částka] na podkladě tvrzení, že žalovaná ji vydírá formou exekuce, ačkoliv žalobkyně jí nic nedluží. Nadto žalovaná ani nemá živnostenské oprávnění pro vymáhání financí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v odstavcích 3 až 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II).

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že se žalovanou nikdy nic nesepisovala ani nedomlouvala a že mezi nimi neexistuje žádná smlouva. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] jí byla uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku [částka], která nikdy nebyla prokázána jako oprávněná a kterou v žádném případě nedluží žalované. Žalovaná nemůže požadovat tytéž finance, jinak se jedná o neoprávněné vymáhání dvěma subjekty ve stejné kauze, což je protizákonné. Soudní exekutor sice připustil, aby žalovaná vstoupila do exekučního řízení, ale neuvedl, že by měla oprávnění (živnost) na vymáhání financí. Přiměřené zadostiučinění pro žalobkyni je dáno právě tím, že žalovaná i soudní exekutor se domáhají financí, které nebyly ničím prokázány, a ještě si k tomu nárokují nezákonné úroky. Odebírání mzdy žalobkyni je proto protiprávní. Za nesprávné má žalobkyně i rozhodnutí o nákladech řízení. Namítá, že advokát žalované neprokázal, že by k cestě k soudu použil osobní vozidlo, a že soud se ho před vynesením rozsudku ani nezeptal, jestli bude požadovat náklady. Navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a žalobkyně nebyla povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka].

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně si pro svá zjištění opatřil zcela postačující skutková zjištění a správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva, které odvolací soud již znovu neopakuje. Správný je též jeho závěr, že absentuje jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako neoprávněný zásah do osobnosti člověka a které je předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti.

8. Žalobkyně spatřuje neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti v tom, že žalovaná po ní v exekučním řízení vymáhá pohledávku, která je neoprávněná a pro jejíž vymáhání žalovaná nemá živnostenské oprávnění. Dle zjištění soudu prvního stupně žalovaná vystupuje jako oprávněná v exekuci vedené dle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, která byla zahájena její právní předchůdkyní (společností [právnická osoba].). Exekučním titulem je rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byla žalobkyni uložena povinnost k zaplacení částky [částka] spolu s náklady řízení. Namítá-li žalobkyně, že tato pohledávka je neoprávněná, jedná se o zpochybnění správnosti exekučního titulu, jehož přezkum je možný jen na základě řádných či mimořádných opravných prostředků, nikoliv prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti. Na žalovanou byla vymáhaná pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum], čímž došlo ke změně v osobě věřitele způsobem, který zákon předvídá (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.). Žalovaná tím vstoupila do práv původní věřitelky a následně též na její místo v exekučním řízení, o čemž bylo soudním exekutorem rozhodnuto dne [datum]. Vést exekuci, resp. pokračovat v ní na místě původní oprávněné je výkonem subjektivního práva, a tedy jednáním dovoleným, k němuž není zapotřebí žádného živnostenského oprávnění.

9. Nebyly tvrzeny žádné excesy ze strany žalované, nebylo tvrzeno nic, co by mohlo představovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně.

10. Ve světle uvedeného je možno uzavřít, že jednání, s nímž žalobkyně spojovala vznik nepříznivých následků pro svou osobu, není objektivně způsobilé zasáhnout do jejích osobnostních práv a přivodit jí tvrzenou újmu.

11. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (I) jako věcně správný potvrdil.

12. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, uložil-li procesně neúspěšné žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované, a správně určil též jejich výši. Náklady sestávají pouze z odměny za čtyři vykonané úkony právní služby, čtyř režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát žalované plátcem. Žádná náhrada cestovních výloh žalované, jejíž advokát má sídlo v obvodu působnosti soudu prvního stupně, přisouzena nebyla. O nákladech řízení soud vždy rozhoduje z úřední povinnosti v rozhodnutí, jímž se u něj řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), tedy bez ohledu na to, zda to účastník navrhne či nikoliv. Kromě toho z obsahu spisu plyne, že žalovaná ve svém závěrečném návrhu, předneseném při jednání dne [datum], požadavek na přiznání náhrady nákladů řízení vznesla.

13. Ani odvolací námitky žalobkyně směřující proti výroku o nákladech řízení (II) proto nejsou důvodné, a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně i v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V souladu s nimi má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta a režijního paušálu za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne [datum]). Sazba odměny advokáta činí [částka] za úkon (§ 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum]; dále jen „advokátní tarif“), sazba režijního paušálu pak [částka] za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovaná má podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. právo též na náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž je její advokát plátcem. V celkovém součtu náklady odvolacího řízení na straně žalované činí [částka] (= 3 100 + 450 + 745,50).

15. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř