o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 164/2020-104

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokátky (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení rezervačního poplatku, který zaplatil na základě smlouvy uzavřené se žalovanými (a zprostředkovatelem) dne [datum]. Předmětem této smlouvy byla rezervace bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ jednotka“) ve vlastnictví žalovaných ve prospěch žalobce po dobu 120 dnů a závazek žalobce uzavřít se žalovanými kupní smlouvu ohledně jednotky v termínu do [datum] (jenž byl dodatkem ze dne [datum] prodloužen do [datum]) za cenu [částka]. Žalobce tvrdil, že v březnu 2020 se oproti době, kdy rezervační smlouvu uzavíral, změnily okolnosti, z nichž vycházel (v důsledku protipandemických opatření došlo k zásadnímu omezení jeho výdělečné činnosti), a nebylo možno po něm spravedlivě požadovat, aby kupní smlouvu se žalovanými uzavřel. Jeho povinnost k uzavření smlouvy proto ze zákona (v souladu s § 1788 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ o. z.“) zanikla, a žalovaní jsou povinni mu vrátit složený rezervační poplatek K jeho vrácení byli vyzváni přípisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]; této výzvě však nevyhověli.

3. Žalovaní se bránili tím, že k žádné podstatné změně okolností, která by mohla být důvodem pro zánik žalobcova závazku uzavřít s nimi kupní smlouvu, nedošlo. Poukazovali především na to, že žalobce ještě koncem března 2020 (dne [datum]), a tedy po vyhlášení nouzového stavu ze dne [datum], podepsal dodatek smlouvy, jímž souhlasil s prodloužením rezervační doby do [datum]. Z toho je zřejmé, že i v této době měl zájem na uzavření kupní smlouvy za stávajících podmínek. Pokud pak svému závazku uzavřít kupní smlouvu nedostál, vzniklo žalovaným právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši rezervačního poplatku, a proto nejsou povinni jej žalobci vracet.

4. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění (podrobně popsaných v odst. 7 až 17 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost poukazuje) dospěl ke skutkovému závěru, dle něhož žalobce jako kupující, žalovaní jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako zprostředkovatel uzavřeli dne [datum] smlouvu o rezervaci jednotky, jejímž předmětem byla rezervace jednotky pro žalobce po dobu 120 dnů za rezervační poplatek ve výši [částka]. Tento poplatek žalobce uhradil k rukám zprostředkovatele v souladu s ujednáním v rezervační smlouvě. Součástí rezervační smlouvy byla i smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou se žalobce zavázal uzavřít se žalovanými ve sjednané rezervační době kupní smlouvu o prodeji jednotky za cenu [částka]. Za porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] s tím, že v tomto případě bude započtena oproti rezervačnímu poplatku. Nejpozději od [datum] žalobce nebyl z důvodu covidové pandemie a jejího dopadu na něj schopen dodržet svůj závazek a uzavřít kupní smlouvu se sjednanou kupní cenou. Tuto skutečnost oznámil ve dnech [datum] a [datum] žalovaným i zprostředkovateli a požadoval snížení kupní ceny s tím, že pokud s tím žalovaní nebudou souhlasit, záměrně nedodrží sjednaný termín pro uzavření kupní smlouvy a raději zaplatí smluvní pokutu. Za této situace a s vědomím změny poměrů na své straně žalobce dne [datum] podepsal dodatek k rezervační smlouvě, kterým byla lhůta pro uzavření kupní smlouvy prodloužena do [datum], aniž by tím byla dotčena ostatní smluvní ujednání. Žalovaní včas vyzvali žalobce k uzavření kupní smlouvy a ten, ještě před uplynutím prodloužené rezervační doby, jim přípisem ze dne [datum] sdělil, že jeho povinnost k uzavření kupní smlouvy zanikla z důvodu změny okolností. Žalovaní dopisem ze dne [datum] (předaným k poštovní přepravě dne [datum]) uplatnili vůči žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobce je naopak dopisem ze dne [datum] (který byl předán k poštovní přepravě dne [datum] a žalovanému doručen dne [datum], žalovaná si jej nepřevzala) vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] ve lhůtě do [datum].

5. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval ust. § 555 odst. 1, § 556, § [číslo] odst. 2, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 2, § 1982 odst. 1, § 2048 odst. 1 a § 2051 o. z. s tím, že pro posouzení dané věci je zásadní zodpovědět otázku, zda po platném uzavření rezervační smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí zanikla povinnost žalobce k uzavření kupní smlouvy z důvodu podstatné změny okolností, z nichž strany při vzniku závazku zřejmě vycházely. Za situace, kdy provedeným dokazováním vyšlo najevo, že žalobce již ve dnech [datum] a [datum] věděl o okolnostech, z nichž pro sebe dovozoval zánik závazku k uzavření kupní smlouvy, a přesto dne [datum], resp. [datum] uzavřel se žalovanými (a zprostředkovatelem) dodatek o prodloužení termínu rezervace, vzal na sebe nebezpečí jím tvrzené změny okolností ve smyslu § 1765 odst. 2 o. z. Jeho povinnost k uzavření kupní smlouvy tak nezanikla, a porušením této povinnosti žalovaným vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaní tento nárok uplatnili listinou ze dne [datum], kterou soud I. stupně podle obsahu posoudil též jako úkon započtení pohledávky žalovaných na smluvní pokutu oproti pohledávce žalobce na vrácení rezervačního poplatku. Za takové situace pak ani nelze přistoupit ke zpětné moderaci smluvní pokuty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3374/2014).

6. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobu coby nedůvodnou zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů řízení, představovaných odměnou a hotovými výdaji jejich advokátky, jejichž výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil obsah listiny - výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum], pokud ji považoval rovněž za úkon, jímž žalovaní započetli svou pohledávku na smluvní pokutu oproti jeho pohledávce na vrácení rezervačního poplatku, neboť jejich vůli k zápočtu nelze z obsahu této listiny dovodit ani výkladem dle § 555 odst. 1 o. z. a § 556 o. z. Poukazoval i na„ nekompenzabilitu“ obou pohledávek, když výzva k vrácení bezdůvodného obohacení (rezervačního poplatku) byla žalovaným odeslána až dne [datum], přičemž již dne [datum] žalobce obdržel výzvu žalovaných k úhradě smluvní pokuty (datovanou dne [datum]). Soud I. stupně dle jeho názoru dospěl k nesprávnému závěru i ohledně toho, že nelze zpětně moderovat smluvní pokutu, která již měla zaniknout zápočtem. Vycházel-li z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3374/2014, bylo toto překonáno rozsudkem velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 927/2016, dle něhož:„ K moderaci smluvní pokuty dochází ex tunc k okamžiku ujednání o smluvní pokutě. Je-li smluvní pokuta nepřiměřená, nemůže jednostranným zápočtem dojít v rozsahu její nepřiměřené výše k zániku pohledávky ze smluvní pokuty, ani k zániku pohledávky, proti níž je započítáváno“. Soud I. stupně dále nesprávně dovodil, že žalobce převzal nebezpečí změny okolností v důsledku uzavření dodatku ze dne [datum], neboť tímto dodatkem bylo sledováno toliko prodloužení rezervační doby, zatímco změna jakýchkoli jiných ujednání (ať již explicitních či implicitních) jím byla naopak výslovně vyloučena. Nadto byla nedostatečně zkoumána účinnost tohoto dodatku (ze dne [datum]), a to především z hlediska jeho doručení všem stranám smlouvy, neboť k jeho uzavření docházelo mezi nepřítomnými účastníky (viz § 1745 a 570 o. z.). Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaní se s posouzením věci soudem I. stupně ztotožnili a navrhli, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen. Měli za to, že sjednaná smluvní pokuta, která vychází z ceny rezervované nemovitosti, je zcela přiměřená, a rovněž souhlasili se závěrem, že ji řádně započetli oproti rezervačnímu poplatku. To, že žalobce je vyzval k vydání bezdůvodného obohacení až poté, co jej žalovaní vyzvali k úhradě smluvní pokuty, nemůže mít na započtení pohledávek žádný vliv. Souhlasili taktéž se závěrem, že žalobce na sebe v důsledku uzavření dodatku ze dne [datum] převzal nebezpečí změny okolností, a nadto měli za to, že k žádné takové změně okolností, která by byla důvodem pro zánik závazku uzavřít kupní smlouvu na straně žalobce ani nedošlo. Ve svém vyjádření k žalobcovu odvolání se pak podrobně věnovali obsahu a zhodnocení i těch listinných důkazů, které soud I. stupně sice provedl, avšak při rozhodnutí věci z nich nevycházel, a poukazovali na to, že žalobce měl v rozhodné době příjmy toliko ze závislé činnosti a že z jím předložených mzdových listů je zřejmé, že jeho výdělek se v roce 2020 oproti roku 2019 dokonce zvýšil (a nikoliv snížil). Nebyl tak prokázán žádný konkrétní dopad nouzového stavu (vyhlášeného dne [datum]) na výdělečnou činnost žalobce. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

10. V souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování některými listinami, v prvé řadě smlouvou o rezervaci ze dne [datum], z níž zjistil, že rezervační poplatek ve výši [částka], který žalobce uhradil k rukám zprostředkovatele (viz čl. 5 smlouvy o rezervaci), měl charakter„ zálohy na kupní cenu“ a v případě uzavření kupní smlouvy měl být započítán na kupní cenu (viz čl. 5 a [číslo] smlouvy o rezervaci). S jeho vrácením kupujícímu (žalobci) se počítalo pouze pro případ, že ve sjednané rezervační době nedojde k uzavření kupní smlouvy z důvodů na straně prodávajících nebo zprostředkovatele (viz čl. 7 smlouvy o rezervaci). Naopak v případě, kdy důvod, pro který nebyla kupní smlouva v rezervační lhůtě uzavřena, ležel na straně kupujícího, byl rezervační poplatek„ nevratný“, čímž se rozumělo, že prodávající jsou oprávněni započíst částku odpovídající rezervačnímu poplatku oproti pohledávce na zaplacení smluvní pokuty hrazené kupujícím (viz čl. 7 smlouvy o rezervaci). Z dopisu žalovaných ze dne [datum], označeného jako„ Uplatnění nároku na smluvní pokutu“ a adresovaného žalobci, odvolací soud zjistil, že žalovaní zde s odkazem na čl. 7 smlouvy o rezervaci uplatnili nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] z důvodu, že žalobce s nimi ve sjednané době neuzavřel kupní smlouvu; současně uvedli, že zprostředkovatele žádají o vyplacení složeného rezervačního poplatku k úhradě jimi uplatněné smluvní pokuty. Žalobce reagoval doporučeným dopisem ze dne [datum], jímž uplatnění smluvní pokuty a zadržování částky [částka] označil za neoprávněné, a požádal o poukázání této částky na svůj účet nejpozději do [datum] (zjištěno z dopisu žalobce datovaného dne [datum], který byl prostřednictvím pošty zaslán oběma žalovaným na adresu, kterou se označují i v tomto řízení, přičemž žalovaný jej převzal dne [datum], žalované byl dne [datum] uložen na poště a ta si jej na základě oznámení pošty nevyzvedla). Posledním listinným důkazem, který odvolací soud zopakoval, byl dopis žalovaných ze dne [datum] (č. l. 32 spisu), jímž žalovaní reagovali na„ opětovnou“ výzvu žalobce ze dne [datum] k vrácení částky [částka] a v němž sdělili, že tato částka byla započtena na smluvní pokutu.

11. Po takto zopakovaném dokazování odvolací soud seznámil účastníky, resp. jejich zástupce přítomné u jednání dne [datum] se svým názorem, že dopis žalovaných ze dne [datum] nelze posoudit jako úkon k započtení, když vůli k takovému jednání z něj nelze dovodit, a nadto pohledávky, které měly být předmětem započtení, dosud nebyly splatné. Oběma stranám sporu byla poskytnuta možnost vyjádřit se jak k provedeným důkazům, tak k názoru předestřenému odvolacím soudem, které ale nevyužily.

12. Předpokladem zániku závazků započtením je existence kompenzačního úkonu, tedy prohlášení jedné strany vůči druhé, že svou pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany (§ 1982 o. z.). Platí sice, že při výkladu jakéhokoliv adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, kterou je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (§ 556 odst. 1 o. z.), nicméně pokud obsah právního jednání a vůle v něm projevená žádnou pochybnost stran své srozumitelnosti nezavdává (je formulována jasně a jednoznačně), nepřichází v úvahu ji interpretovat jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5598/2017). V dopisu žalovaných ze dne [datum] je zcela jasně vyjádřeno pouze to, že vůči žalobci vznášejí požadavek na zaplacení smluvní pokuty, a nikoliv i to, by tento svůj nárok započítávali oproti rezervačnímu poplatku. I kdyby tomu tak ale bylo, nemohl by tento jejich úkon přivodit zánik žalobou uplatněné pohledávky. Dle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, neboli pohledávky vymahatelné. Součástí vymahatelnosti pohledávky je i její splatnost. Kompenzačnímu úkonu proto musí předcházet okamžik, kdy se aktivně započítávaná pohledávka stane splatnou. Je-li pak započítávaná pohledávka splatná k žádosti věřitele, je úkon směřující k započtení předčasný, jestliže ten, kdo jej činí, nevyzval předtím druhého účastníka k jejímu zaplacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1156/2016).

13. Vzhledem k tomu, že smlouva o rezervaci splatnost smluvní pokuty nijak neupravovala, je třeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., který upravuje splatnost dluhu na výzvu věřitele (dluh je v takovém případě třeba splnit„ bez zbytečného dokladu“). Žalovaní vyzvali žalobce k zaplacení smluvní pokuty dopisem ze dne [datum], který byl (dle zjištění soudu I. stupně) předán k poštovní přepravě dne [datum]. Za použití domněnky dle § 573 o. z. došel tento dopis žalobci třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum] (žalobce v odvolání uvádí již den [datum]), a splatnost dluhu (smluvní pokuty) by tak nastala nejdříve dnem [datum] (resp. dnem [datum]). Pokud jde o rezervační poplatek složený žalobcem, ten měl (jak už bylo zmíněno) povahu„ zálohy na kupní cenu“ (§ 1807 o. z.), a proto ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že k uzavření kupní smlouvy nedojde, odpadl důvod tohoto plnění, a rezervační poplatek se tak stal bezdůvodným obohacením na straně žalovaných ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Co se týče jeho splatnosti, i v tomto případě je třeba postupovat dle § 1958 odst. 2 o. z., neboť rezervační smlouva tuto otázku neřešila. Podobně jako smluvní pokuta byl tedy i rezervační poplatek splatný na výzvu věřitele, v tomto případě žalobce. Žalobce vyzval žalované k vrácení rezervačního poplatku výzvou ze dne [datum] (která byla žalovanému doručena dne [datum] a do dispoziční sféry žalované, která si výzvu nepřevzala, se dostala dne [datum]), dle níž mělo být plněno ve lhůtě do [datum]. Jakékoliv úkony směřující k započtení, které by byly učiněny před uvedenými daty, nemohly mít žádné právní účinky a ani způsobit zánik vzájemných pohledávek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2850/2015, 33 Cdo 1534/2018), které ještě nebyly způsobilé k započtení.

14. Z výše uvedeného plyne závěr, že žalobou uplatněná pohledávka na vrácení rezervačního poplatku (způsobem, který tvrdili žalovaní) nezanikla, a je proto namístě žalobnímu požadavku plně vyhovět, a to včetně přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum] (tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu; § 1968 a § 1970 o. z.), jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Bylo by pak již nadbytečné zabývat se prokazováním tvrzené vzájemné pohledávky žalovaných na smluvní pokutu, když je evidentní, že k jejímu započtení oproti pohledávce žalobce na vrácení rezervačního poplatku, v jehož důsledku by zanikla povinnost žalovaných k vydání takto získaného bezdůvodného obohacení, zcela jistě nedošlo.

15. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. přiznal rovněž právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. V řízení před soudem I. stupně žalobce účelně vynaložil náklady představované soudním poplatkem ve výši [částka] a dále odměnou a hotovými výdaji svého advokáta, jejich výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Jedná se o odměnu za 9,5 úkonu právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], doplnění rozhodných skutečností na výzvu soudu ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], doplnění rozhodných skutečností a důkazů na výzvu soudu ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] a účast u vyhlášení rozsudku dne [datum]; § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). K této odměně je třeba připočíst 10 režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a rovněž náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně činí [částka].

17. Mezi náklady, které žalobce účelně vynaložil v souvislosti se svým odvoláním proti rozsudku soudu I. stupně, je třeba řadit soudní poplatek ve výši [částka] a dále odměnu jeho advokáta za dva úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]; § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) po [částka] (§ 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dva režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a konečně i náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka]. V celkovém součtu se jedná o částku [částka].

18. Lhůta místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Lze dodat, že byl-li součástí žalobního žádání i návrh na solidární zavázání žalovaných k úhradě dluhu, odvolací soud jej do svých výroků (ať již ve věci samé, či nákladových) nepřevzal, neboť ze samotné smlouvy o rezervaci takový charakter závazku nevyplývá (naopak se z ní podává, že žalovaní v době jejího uzavření již nebyli manželé), a není proto zásadně důvod k jinému režimu, než jaký vyplývá pro dělitelné plnění z § 1871 odst. 1 o. z.