o neplatnost úvěrových smluv, dohod o přistoupení k závazku, neexistenci právních vztahů, odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 16/2020 - 100,

1. Napadeným rozsudkem (výrok I) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že úvěrová smlouva registrační [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], je absolutně neplatná (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Dohoda o přistoupení k závazku mezi účastníky, jíž bylo přistoupeno k úvěrové smlouvě registrační [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], je absolutně neplatná a mezi účastníky neexistuje z uvedené dohody o přistoupení k závazku žádný právní vztah (závazkový vztah) (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Úvěrová smlouva registrační [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec], je absolutně neplatná (výrok III), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Dohoda o přistoupení k závazku mezi účastníky, jíž bylo přistoupeno k úvěrové smlouvě registrační [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec], je absolutně neplatná a mezi účastníky neexistuje z uvedené dohody o přistoupení k závazku žádný právní vztah (závazkový vztah) (výrok [příjmení]) a uložil žalobkyni zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě vycházející z tvrzení, že žalovaná poskytla skupině společností, mezi nimiž se nachází i [právnická osoba] (dále jen„ SMC“) a [právnická osoba] (dále jen„ CAVD“) úvěry v celkové výši [částka], tyto společnosti vytvořily z pokynů žalované ekonomicky spjatou skupinu osob, a to skrze křížová zajištění, personální propojení či sdílení společného sídla, poskytnutím úvěru této skupině osob žalovaná porušila zákonná pravidla angažovanosti stanovená v ust. § 11 zákona č. 87/1995, Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s nimi souvisejících, a jednala zároveň i v rozporu s ust. § 2 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 181 odst. 1 vyhlášky č. 123/2007, Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev obchodníků s cennými papíry, přičemž důsledkem je absolutní neplatnost smluv podle ust. § 39 zákona č. 40/1964, Sb., občanský zákoník. Vůči žalobkyni se vede exekuce formou správy závodu k vymožení pohledávek žalované vůči SMC, ke kterým žalobkyně neplatně přistoupila. Právní zájem na určení neplatnosti smluv žalobkyně dovozovala z toho, že pokud budou úvěrové smlouvy shledány neplatné, žalovaná nebude mít vůči SMS a CAVD právo na vrácení poskytnutého úvěru, na zaplacení smluvních nebo sankčních úroků a na zaplacení dalších plateb plynoucích z úvěrových smluv, když žalovaná může mít pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení. K neplatným úvěrovým smlouvám pak nebylo možné ze strany žalobkyně ani přistoupit, pročež žalovaná nemá vůči žalobkyni žádné pohledávky. Požadované určení neplatnosti má tak zásadní dopad na právní postavení a právní jistotu žalobkyně. Aktivně legitimovanou k podání žaloby na určení neplatnosti přitom může být i osoba, která není účastníkem právního vztahu.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že namítla, že totožnou argumentací žalobkyně se soud opakovaně zabýval, a to v souběžně probíhajících exekuční řízeních, kdy dospěl k závěru, že i kdyby k tvrzenému překročení úvěrové angažovanosti vůči společnostem došlo, nemůže mít taková skutečnost vliv na platnost právního jednání jako takového. Žalovaná namítla nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání určovací žaloby. V této souvislosti uvedla, že žalobkyně přistoupila k závazkům CAVD a SMC ze smluv o úvěru a zavázala se pro případ, že tyto závazky neuspokojí primární dlužníci, uspokojit je sama. Tento svůj závazek však nesplnila a v důsledku porušení této její povinnosti je aktuální dlužná částka vymáhána exekučně, přičemž exekučním titulem je notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Má-li žalobkyně za to, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatným právní úkonem, je na ní, aby takovou obranu uplatnila právě v rámci exekučního řízení, kdy jí k tomu procesní předpisy dávají příležitost, přičemž v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, dle něhož rozsudkem, kterým by soud v občanském soudním řízení k žalobě povinné osoby (pravomocně) určil, že pohledávka ze závazkového právního vztahu neexistuje, by exekuční soud nebyl vázán, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, přičemž zdůraznila nedostatek právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení z důvodu, že smluvní vztah mezi žalobkyní, SMC, CAVD a žalovanou dospěl do fáze nuceného výkonu rozhodnutí.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a s poukazem na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby z důvodu, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

5. Soud I. stupně nejprve vysvětlil povahu a účel určovací žaloby, kdy mimo jiné uvedl, že tato není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny, její pomocí nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné, již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky), nebo které mají být řešeny v jiném řízení, určení neplatnosti obecným soudem v případech, kdy exekučním titulem je formálně správný notářský zápis o doložce přímé vykonatelnosti, není závazné pro exekuční soud, který věcnou správnost hmotněprávní dohody, ke které je sjednána přímá vykonatelnost, sám přezkoumává v rámci exekučního řízení při podání návrhu na zastavení exekuce, přičemž citoval z již žalovanou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, podle kterého naléhavý právní zájem na určení není dán v případech, kdy již exekuční řízení probíhá, a dále v případech, kdy dohoda o přímé vykonatelnosti splňuje veškeré formální náležitosti.

6. Soud I. stupně stran posuzovaného případu uvedl, že dohoda o přímé vykonatelnosti obsažená v notářském zápise JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], NZ [číslo], N 1122/2013, z [datum rozhodnutí], splňuje veškeré formální náležitosti, naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti (neexistence závazku) dohod o přistoupení k závazkům z úvěrových smluv tak dán není, a to i v případě, kdy konkrétní exekuční řízení již neprobíhá. O formální správnosti dohody o přímé vykonatelnosti sjednané mezi žalobkyní, žalovanou a SMC svědčí i skutečnost, že na jejím základě bylo zahájeno exekuční řízení soudním exekutorem Mgr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Praha – západ, pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o určení neplatnosti úvěrových smluv, soud I. stupně uvedl, že předchozí závěr platí i pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti úvěrových smluv, neboť dohody o přímé vykonatelnosti se přímo vztahují k závazkům z těchto úvěrových smluv plynoucích.

7. Soud I. stupně závěrem upozornil, že tvrzené důvody neplatnosti úvěrových smluv byly předmětem jeho zkoumání v exekučním řízení vedeném na základě návrhu žalované pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla podepsána osobou k tomu oprávněnou, když byla podepsána úvěrovým specialistou žalované, a pokud jde o porušení limitů úvěrové angažovanosti, i v případě, že by tato skutečnost byla prokázána, nevedla by k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud jde o dohodu k přistoupení závazku ze strany žalobkyně, žalobkyni muselo být zřejmé, k jakému závazku přistupuje, s tímto byla v plném rozsahu seznámena a prohlásila, že je ochotna a schopna hradit předmětné peněžité závazky v souladu s podmínkami smlouvy o úvěru. Jakkoliv byla zkoumána neplatnost pouze úvěrové smlouvy uzavřené mezi SMC a žalovanou, tak s ohledem na stejné okolnosti podpisu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a CAVD, lze přijaté právní závěry vztáhnout i na tuto úvěrovou smlouvu.

8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů v celkové výši [částka].

9. Žalobkyně napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním. V něm namítla nesprávnost soudem I. stupně provedeného právního posouzení otázky existence naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že tento právní zájem je dán. K tomu zdůraznila, že bez vydání určovacího rozsudku bude její právní postavení nejisté, neboť nebude mít jistotu, zda je zavázána ze dvou předmětných úvěrových smluv, a nebude mít jistotu, zda vůči ní existují pohledávky v řádech stovek milionů korun. Žalobkyně dále uvedla, že nemůže věc řešit prostřednictvím podání žaloby na plnění, nemůže žádnou takovou žalobu podat, není vůči ní vedena exekuce z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a CAVD dne [datum] reg. [číslo] a z titulu s touto úvěrovou smlouvou souvisejícího notářského zápisu s přímou vykonatelností. Žalobkyně se tak vůči těmto tvrzeným pohledávkám aktuálně nemůže bránit v rámci exekučního řízení. Navíc existuje riziko, že vůči žalobkyni budou uplatněny jiné pohledávky nad rámec těch, které byly dosud vymáhány v rámci exekučního řízení. Musí tak čekat, zda vůči ní bude na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností zahájeno exekuční řízení, kde bude teprve moci vznést své námitky proti pohledávkám, nicméně pro ni není akceptovatelné, aby tiše vyčkávala v nejistotě, zda vůči ní budou tyto údajné pohledávky uplatněny, v jakém rozsahu a jakým způsobem. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že pokud by byl vydán navrhovaný určovací rozsudek, tak i když soud v případném řízení o zastavení exekuce není určovacím rozsudkem vázán, tak by v rámci řízení o zastavení exekuce měl rozhodnout v souladu s určovacím rozsudkem a to podle ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jež citovala. Rovněž vyslovila přesvědčení o významu navrhovaného určovacího rozsudku v tom smyslu, že by věřitel z úvěrové smlouvy nepodal exekuční návrh, protože by mu muselo být jasné, jak řízení o zastavení exekuce dopadne. Podaná žaloba tak nerozmnožuje zbytečně spory, naopak je jejím cílem dalším sporům předcházet. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila s tím, že zopakovala svou argumentaci užitou již v řízení před soudem I. stupně, kdy s opětovným odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, zdůraznila, že v případě, kdy se žalovaný může bránit v rámci exekučního řízení či v běžném nalézacím řízení v rámci obrany proti žalobě, není dán naléhavý právní zájem. V poměrech dané věci žalovaná argumentaci žalobkyně, že nemá jinou možnost, než uplatňovat své námitky cestou určovací žaloby, oponovala, když uvedla, že žalobkyně opomíjí skutečnost, že může i ona podat žalobu na plnění a domáhat se zpět jakýchkoliv nároků (správně plnění – poznámka odvolacího soudu), které by snad žalovaná obdržela neoprávněně. Žalovaná připomněla, že totožné námitky, které zaznívají v tomto řízení, již žalobkyně uplatňuje v exekučním řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] / [číslo], přičemž její návrh na zastavení exekuce odůvodněný shodnými námitkami jako v tomto řízení, byl zamítnut, kdy odvolacím soudem bylo rozhodnuto (usnesením – poznámka odvolacího soudu) dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 68 Co 195/2021 - 441. Pro absenci naléhavého právního zájmu pak není nutné se zabývat věcnými námitkami žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal po nařízeném jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně po skutkové stránce vyšel správně již z žalobních tvrzení a obsahu předložených listinných důkazů, a takto zjištěný (resp. již tvrzený) skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, uzavřel-li, že žalobkyně nemá na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem.

13. Podle ust. § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Soud I. stupně se proto správně zabýval tím, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

15. Podle ustálené soudní praxe je dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a to za podmínky, že určovací žaloba bude účinněji než jiné právní prostředky vystihovat obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím tak bude lze dosáhnout úpravy tvořící právní rámec, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky (z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. např. jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 357/2010, a tam odkazovanou judikaturu). Zároveň platí, že zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (opět srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 357/2010).

16. Odvolací soud dále uvádí, že posuzovaný případ je specifický tím, že se žalobkyně domáhá požadovaného určení za situace, kdy namítá neplatnost hmotněprávních jednání (úvěrových smluv, v návaznosti na to dohod o přistoupení k závazku) a v návaznosti na to neexistenci právních vztahů pro rozpor se zákonem, když tato hmotněprávní jednání byla podkladem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, vykonatelným exekučním titulem tak je v daném případě notářský zápis. Pak je ale zcela přiléhavá úvaha soudu I. stupně, že v případě, kdy exekučním titulem je formálně správný notářský zápis o doložce přímé vykonatelnosti, respektive notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (dlužno říci, že v tomto směru žalobkyně ani ničeho nenamítala), věcnou správnost hmotněprávní dohody, ke které je sjednána přímá vykonatelnost, přezkoumává exekuční soud v rámci exekučního řízení při podání návrhu na zastavení exekuce (ostatně jak se tak i v případě hmotněprávních jednání ve vztahu žalobkyně, SMS a žalované stalo, když totožnými námitkami žalobkyně jakožto povinné se zabýval již i odvolací soud v odvolacích řízeních o odvoláních žalobkyně v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], kdy naposledy rozhodl svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhů žalobkyně na zastavení exekuce potvrdil). Soud I. stupně správně citoval z již žalovanou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, podle kterého naléhavý právní zájem na určení není dán v případech, kdy již exekuční řízení probíhá a dále v případech, kdy dohoda o přímé vykonatelnosti splňuje veškeré formální náležitosti. V případě obou úvěrových smluv, u nichž se žalobkyně určení neplatnosti domáhá, jde o skutkovou podstatu druhou (dohoda o přímé vykonatelnosti splňuje veškeré formální náležitosti), přičemž je to exekuční soud, kdo je v řízení o návrhu na zastavení exekuce povolán zabývat se platností hmotněprávního podkladu notářského zápisu. V případě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a SMS pak jde zároveň i o první skutkovou podstatu (exekuční řízení již probíhá), když to dokonce již byl exekuční soud, jenž se v řízení o návrhu na zastavení exekuce zabýval platností hmotněprávního podkladu notářského zápisu (dle zjištění soudu I. stupně stran úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a CAVD exekuční řízení aktuálně neprobíhá).

17. Zároveň platí, že zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (opět srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 357/2010), pročež odvolací soud neshledal prostor, aby se k soudem I. stupně nastíněnému věcnému posouzení žalobních nároků jakkoliv vyjádřil.

18. Odvolací námitky žalobkyně tak odvolací soud neshledal důvodnými, když absentuje naléhavý právní zájem na požadované určení, což žalobkyně nemůže překlenout nářkem nad tím, že musí čekat, zda bude vůči ní na základě notářského zápisu s přímou vykonatelností exekuční řízení (v němž sama v odvolání uváděla, že bude moci vznášet své námitky proti pohledávkám) zahájeno (zjevně stran úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a CAVD), tedy zda budou vůči ní vůbec pohledávky uplatněny, v jakém rozsahu a jakým způsobem; k tomuto odvolací soud poznamenává, že tuto nejistotu mohou pociťovat veškeré subjekty, jež se mohou ocitnout v postavení žalovaného či již povinného a do krajnosti vedeno by se tak mohli vždy úspěšně domoci požadovaných určení s tím, že z důvodu své nejistoty mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Uvedená nespokojenost žalobkyně s čekáním na aktivitu oprávněné k závěru o naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. vést nemůže.

19. Závěru soudu I. stupně o absenci naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení tak nelze nic vytknout.

20. Proto odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a to včetně správného výroku o nákladech řízení jak co do povinnosti neúspěšné žalobkyně hradit náklady řízení úspěšné žalované, tak co do jejich výše, lhůty a platebního místa.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

22. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náklady řízení ve výši [částka], jimž korespondují náklady zastoupení žalované advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) a ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž celková částka odměny a náhrad byla navýšena o částku [částka] odpovídající 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem.

23. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.