pro zaplacení 8 513 915 Kč

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala jednak náhrady škody, nákladů na obhajobu, ve výši [částka], jednak odčinění nemajetkové újmy, která jí vznikla v souvislosti s nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen posuzované řízení), ve výši [částka] a konečně zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena v souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že proti ní bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] nezákonně zahájeno [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 3 téhož zákona.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, tvrdila, že nároky žalobkyně na náhradu škody a na zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním i v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení žalobkyni uhradila v plné výši.

3. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím zamítl žalobu se žádostí, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Napadla jej v celém rozsahu a s popisem dosavadního postupu řízení k rozhodnutí o náhradě škody, nákladů vynaložených na obhajobu žalobkyně poukázala na závěr kasačního rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že ona doplnila žalobu o přehled účtovaných nákladů obhajného, zatímco žalovaná setrvala na svých námitkách k části nároku, byť zbylou částku nejen uznala, ale i uhradila. Soud prvního stupně se ale nezabýval argumentací stran ohledně sporných úkonů, došel k závěru, že žalobkyni měla být za obhajobu vyplacena částka nižší, než jakou žalovaná uhradila. Nezabýval se spornou otázkou, zda bylo na místě konkrétně vymezené úkony hradit jako celé nebo poloviční úkony právní služby. Jedná se o porušení práva žalobkyně na přístup k soudu v její věci. Soud prvního stupně měl pouze vyhodnotit, zda jsou po právu výhrady žalované vznášené proti dílčím úkonům právní služby, případně zda jsou spíše po právu argumenty, které v reakci na to uvedla žalobkyně. Soud prvního stupně odmítl žalobkyni za některé úkony právní služby přiznat jakoukoliv náhradu, tedy ani ve výši jedné poloviny, posoudil je jako neúčelné náklady, když uvedl, že „…sepis žádosti o dohled ze dne [datum], neboť byl přiznán ½ úkon za sepis žádosti o přezkum postupu dne [datum], proto tento další úkon soud již považuje za neúčelný, - sepis žádosti o přezkum za odmítnutí nahlížení do spisu ze dne [datum], podnět na průtahy v řízení ze dne [datum], žádost o přezkum podnětu na průtahy v řízení ze dne [datum], [datum] žádost o přezkum rozhodnutí o odepření možnosti nahlédnout do spisu, [datum] sepis žádosti o přezkum odepření nahlédnutí do spisu nejsou úkony obhajoby, nýbrž žádosti a stížnosti na postup orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení… “ Závěry soudu prvního stupně jsou zde v rozporu s § 11 odst. 3) advokátního tarifu, dle kterého se mají úkony konkrétně nezařazené považovat za úkony právní služby jim povahou nejbližší. Popsané úkony vycházejí z [podezřelý výraz] řádu nebo jiných právních předpisů, závěr soudu prvního stupně o tom, že se nejedná o úkony právní služby, je tak nedůvodný, soud prvního stupně jej ani nepodpořil relevantní argumentací. Žalobkyně zde poukázala na předmět sporu-úhradu škody, která jí vznikla v důsledku nedůvodného [podezřelý výraz] stíhání, které bylo navíc žalovanou vyhodnoceno jako neúměrně dlouhé, za což byla žalobkyni vyplacena náhrada, a dále na to, že orgány činné v [podezřelý výraz] řízení postupovaly v dané věci nesprávně a dopustily se řady excesivních zásahů vůči žalobkyni, a to i po právní moci rozsudku, kterým byla žalobkyně zproštěna obvinění. Přístup soudu prvního stupně svědčí o přezíravém způsobu, jakým přistoupil k nárokům žalobkyně. Soud prvního stupně nemohl bez jakékoliv aktivní zkušenosti s [podezřelý výraz] obhajobou rozhodovat o tom, jaký procesní postup v konkrétní [podezřelý výraz] věci byl účelný, posoudit jako neúčelné doplnění stížnosti ze dne [datum]. I v obecné rovině lze jednat postupem, který má zabránit marnému uplynutí lhůty, a teprve následně stížnost podrobně odůvodnit. Může jít o situaci, kdy v časovém prostoru tří dnů není možné, aby advokát s obviněným detailně projednal celou podstatu problému a uplatnil všechny argumenty, které mají být ve stížnosti uvedeny. Soud prvního stupně by musel objasnit, co sám považuje za účelnost, přičemž v tomto se názory odborné veřejnosti liší. Je možno vyjít z § 41 odst. 1 [podezřelý výraz] řádu upravujícího povinnosti obhájce s tím, že je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmu prostředků a způsobu obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují a tím přispívat k správnému objasnění a rozhodnutí věci. Je tedy výhradně na advokátovi, aby posoudil, co je v dané věci potřebná (účelná) právní pomoc. Žalobkyně odkázala na usnesení Výboru pro advokátní etiku ČAK podle něhož: „Jakákoliv materiální revize spočívající v posuzování a přezkoumávání účelnosti úkonu právní služby ze strany orgánů státní moci včetně moci soudní je zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivýproces a je nepřípustná.“

5. Ohledně rozhodnutí o nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku trestního stíhání žalobkyně soudu prvního stupně vytkla, že na správně zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval právní normy, přičemž nenapravil vady, které mu v předchozím kasačním rozhodnutí vytkl odvolací soud.

6. Soud prvního stupně sice nově provedl porovnání s vyšším vzorkem jiných řízení, v rámci kterých byla vyplacena náhrada nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, postupoval ale formalisticky a nehodnotil námitku žalobkyně, že její případ byl rozsahem i dopadem unikátní, a není tak možné provést efektivní srovnání. Žalobkyně označila judikaturu Ústavního soudu, ale soud prvního stupně se s tím nevypořádal. Žalobkyně přitom [právnická osoba] nepopírá, že by bylo možné a účelné porovnávat výši odškodnění s výší, která byla vyplacena v jiných porovnatelných případech, ale každý případ je třeba posoudit individuálně. Je třeba vycházet ze zásad náhrady nemajetkové újmy stanovených Ústavním soudem, což soud prvního stupně nenaplnil; zřejmě de facto považuje náhradu za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání za něco, co stát stíhaným dopřává tak říkajíc z dobroty srdce, a není tak možné vůči výši této náhrady vznášet jakékoliv výhrady. Ač se seznámil se skutkovým stavem, potvrdil popis žalobkyni způsobených zásahů v důsledku [podezřelý výraz] stíhání a jeho dopadů na její život a kariéru, ale věcnou argumentaci o adekvátní výši náhrady nahradil mechanickým porovnáním s nesrovnatelnými případy. Žalobkyně ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví a žalované uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvod stanovený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je se souhlasem obou účastnic bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

9. Předmětem řízení, po jeho předchozím průběhu, zůstaly v době vydání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně dva samostatné nároky. Jednak požadavek žalobkyně na doplacení dalšího relutárního zadostiučinění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, když žalovaná z tohoto důvodu žalobkyni již uhradila částku [částka], jednak část žalobního žádání o náhradu škody, která žalobkyni tvrzeně vznikla v souvislosti s náklady na obhajobu v [podezřelý výraz] řízení, ve výši [částka]. Nárok na zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení byl pravomocnými soudními rozhodnutími vypořádán s tím, že žalobkyni bylo z tohoto důvodu plněno žalovanou a přiznáno celkem [částka].

10. Na náhradu majetkové škody (obhajné) bylo žalobkyni žalovanou zaplaceno [částka] (v tomto rozsahu bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s právní mocí dnem [datum]), ohledně zbývající výše žalobního žádání ve výši [částka] odvolací soud (v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) zavázal soud prvního stupně, aby vyzval žalobkyni ke specifikaci této částky s tím, že je třeba jasně označit, z čeho se tato částka skládá, tedy jaké náklady na úkony právní služby advokáta v [podezřelý výraz] řízení představuje, a teprve pak bude na žalované, aby specifikovala, jaké odměny a náhrady za právní zastoupení v posuzovaném řízení žalobkyni vyplatila.

11. Soud prvního stupně postupoval odlišně, sám podrobně zhodnotil počet a účelnost všech odměn, náhrad a dalších nároků advokáta žalobkyně za úkony právní služby v posuzovaném řízení (srovnej body 14. a 15. odůvodnění jeho rozhodnutí), dospěl k závěru, že žalobkyně se po právu mohla domáhat náhrady majetkové škody za náklady na obhajobu v posuzovaném řízení v celkové výši [částka], takže jí bylo ze strany žalované plněno více ([částka]), než jí důvodně náleželo. Nehodnotil, z jakých částí se skládá částka [částka]. Žalobkyni tuto částku během řízení sama nikdy nerozklíčovala, ačkoli k tomu byla výše označeným kasačním rozhodnutím odvolacího soudu vedena, přičemž platí to, co odvolací soud již dříve naznačil, že původní nárok na náhradu majetkové škody vznesený žalobkyní nebyl nikdy, ani při svém uplatnění u žalované, co do své výše jednoznačně specifikován.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy bylo dokazováním soudu prvního stupně o výši nákladů účelně vynaložených žalobkyní na obhajobu v posuzovaném řízení zjištěno, že tento nárok byl žalovanou v plné výši uhrazen, není pro spravedlivé rozhodnutí o dílčím nároku žalobkyně nutné nadále trvat na jeho obsahové specifikaci (zejména v situaci, kdy si žalobkyně byla její potřeby vědoma, nepřistoupila k ní a ani v odvolacím řízení nenamítá, že by její práva byla krácena tím, že jí nebyla přiznána náhrada za konkrétní náklady obhajoby za určitý úkon právní služby), neboť nárok na zaplacení částky [částka] byl projednán věcně a byl posouzen jako nedůvodný. Jakkoli tak odvolací soud nenašel důvod pro změnu svého názoru vysloveného o tomto nároku ve svém kasačním rozhodnutí, v zájmu ekonomiky řízení shledal v této části rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

13. Odvolacím námitkám žalobkyně v tomto směru nelze přiznat správnosti. Soud prvního stupně jednoznačně označil úkony právní pomoci, které nebyly v posuzovaném řízení poskytnuty účelně, a také vysvětlil, proč tomu tak je. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že by bylo výhradně na advokátovi obviněné osoby, aby posoudil, co je v konkrétní věcí účelnou právní pomocí. Jakkoli lze souhlasit, že při vedení [podezřelý výraz] obhajoby je možné použít určitou taktiku směřující k účelné obhajobě klienta i s tím, že pro ni může být v konkrétním případě potřebná určitá obstrukční či specifická cesta, nelze úkony advokáta v tomto smyslu vykonané postavit bez dalšího na roveň účelně vynaložených úkonů právní služby hodnocených pro potřeby náhrady škody zaviněné nesprávným úředním postupem státu spočívajícím v nezákonném [podezřelý výraz] stíhání.

14. Ohledně zadostiučinění v penězích náležejícího žalobkyni v souvislosti s újmou, jež jí byla způsobena nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, se k odvolání žalobkyně odvolací soud zabýval posouzením toho, zda náhrada v penězích, která byla žalobkyni z tohoto důvodu přiznána žalovanou, je dostatečná ve světle konkrétních znaků zásahu do osobnostní sféry žalobkyně, který s tím byl spojen, a současně i při porovnání s náhradami, jaké byly ze stejného důvodu – nezákonného [podezřelý výraz] stíhání – poskytnuty poškozeným v obdobných, co možná nejpodobnějších případech. Zde je třeba dodat, že pokud žalobkyně v průběhu řízení poukazovala na podle ní srovnatelné případy, neposuzovala důsledně druh nároku a na něj poskytnutého plnění, když ve většině jí označených případů bylo plněno zcela nebo podstatně nikoli na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným stíháním, ale na náhradu škody (obhajného, ušlého zisku atd.). Tak tomu bylo, jak je obecně známo z veřejně přístupných zdrojů, v případech žalobkyní v průběhu řízení bez specifikace konkrétních soudních rozhodnutí označených jako [jméno]

15. Soud prvního stupně zjistil a ve světle obecných kritérií, jimiž jsou povaha [podezřelý výraz] věci, délka [podezřelý výraz] stíhání a dopady [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, důvodně hodnotil, že v případě žalobkyně došlo k velmi významnému zásahu do osobnostní sféry jak tím, že byla osobou veřejně činnou, obecně známou, vykonávající významné [název], což jí do budoucna nezákonně vedené [podezřelý výraz] stíhání ve svých důsledcích zcela znemožnilo, tak dopadem nezákonného [podezřelý výraz] stíhání na její zdraví, když žalobkyně prokázala jeho devastující následky na svém postupně se zhoršujícím [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] stavu, přičemž [podezřelý výraz] řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, trvalo 9 a čtvrt roku (od doručení usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání žalobkyni dne [datum] do právní moci zprošťujícího rozsudku dne [datum]), žalobkyně ovšem během této doby nebyla omezena na osobní svobodě a nedošlo ani k vydání odsuzujícího rozhodnutí, jakkoli nepravomocně. Ačkoli vlastní medializaci kauzy žalobkyně je třeba přičítat zásadě veřejnosti soudního řízení, bez významu nemůže zůstat, že na žalobkyni po celou dobu běhu [podezřelý výraz] řízení dopadaly její důsledky plynoucí z informování veřejnosti o průběhu trestního řízení. Dopady regulérní medializace nezákonného [podezřelý výraz] stíhání v osobnostní sféře stíhané osoby odčiňuje žalovaná. Odvolací soud dodává, že bez významu není ani fakt, že v době zahájení [podezřelý výraz] stíhání byla žalobkyně starší 60 let.

16. Platí, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tak správně postupoval a přisvědčit je možno i jím učiněnému porovnání případu žalobkyně s dalšími, svými znaky srovnatelnými věcmi vedenými o relutární zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoli zadostiučinění v penězích přiznané žalobkyni žalovanou ve výši [částka] převyšuje všechny soudem prvního stupně označené případy a v nich přisouzené náhrady (srovnej body 22. až 36. odůvodnění napadeného rozsudku), odpovídá rozsahu a významu zásahu nezákonného [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobkyně. Ten byl masivní jak z pohledu svého rozsahu – dopady do sféry [podezřelý výraz] i dopady, které způsobily zánik možnosti pokračování ve významné politické kariéře, tak vzhledem k rozsáhlé společenské dehonestaci žalobkyně v širokém povědomí společnosti, a také vzhledem k hrozícím následkům [podezřelý výraz] stíhání (žalobkyni hrozil s ohledem na kvalifikaci údajné [podezřelý výraz] podle § [číslo] odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) a § [číslo] odst. 1, 3 [podezřelý výraz] zákoníku nepodmíněný [podezřelý výraz] svobody až na 10 let) a s ohledem na výši škody, která byla žalobkyni kladena za vinu.

17. Odvolací soud v této souvislosti zhodnotil i závěry Ústavního soudu vyslovené v kasačním nálezu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 379/23 v dosud pravomocně nerozhodnutém případu žaloby o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním veřejně činné a známé, která byla zproštěna obžaloby po 5 let a 7 měsíců trvajícím [podezřelý výraz] stíhání s dopady do jejího [podezřelý výraz] poměrů, extrémně [název], v jehož průběhu byla poškozená, jakkoli nepravomocně, odsouzena k [podezřelý výraz] a [číslo] měsíců. Zde Ústavní soud posoudil přisouzené zadostiučinění v penězích ve výši [částka] jako neodpovídající, když jako nejpodstatnější hledisko pro stanovení výše relutární náhrady zdůraznil poškozené, byť nepravomocně, uložený [podezřelý výraz] a to, že poškozená musela po dobu 21 měsíců žít v nejistotě, zda jej bude muset vykonat. Jakkoli tedy v této zmíněné věci nebylo dosud rozhodnuto o přisouzení zadostiučinění, a není tak materiálem vhodným pro to, aby byl jako srovnávací předestřen účastnicím a zhodnocen, má odvolací soud za to, že je na místě vycházet z v něm vyslovené premisy. Vzal proto v potaz také to, že žalobkyně nebyla v průběhu posuzovaného řízení ani [podezřelý výraz] k žádnému [podezřelý výraz] a že jí sama žalovaná přiznala zadostiučinění desetinásobné.

18. Na základě všech uvedených úvah se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni po právu náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nezákonným [podezřelý výraz], ve výši [částka]. Takového plnění se jí dostalo ze strany žalované již před zahájením řízení.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Pokud soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, odvolací soud se s ním neshodl v mechanizmu určení úspěchu a neúspěchu té které z účastnic ve věci. Žalobkyně uplatnila v řízení tři samostatné nároky – na náhradu škody (obhajného), na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a na zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] [podezřelý výraz]. Ohledně prvého nároku žalobkyně uspěla ohledně částky [částka] (plněno bylo po zahájení řízení, to pak z tohoto důvodu bylo po zpětvzetí žaloby zastaveno), neuspěla co do [částka]. V druhém případě byla žalobkyně plně úspěšná, neboť rozhodnutí záleželo na úvaze soudu, ve třetím případě naopak plně neúspěšná (dostatečná náhrada v penězích byla plněna zcela ještě před zahájením řízení), v obou případech nemajetkové újmy je pro určení poměru úspěchu ve věci třeba vycházet ve smyslu § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (zkráceně a. t.) z tarifní hodnoty [částka]. Z uvedeného plyne, že žalobkyně byla ve věci samé úspěšná z 86,2 % a žalovaná z 13,8 % (tarifní hodnota [částka] + 50 000 + [částka] = [částka]; žalobkyně uspěla z [částka] + [částka] = [částka]; žalovaná uspěla z [částka] + [částka] = [částka]), většinově úspěšné žalobkyni tak náleží náhrada 72,4 % účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně.

20. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za 8 úkonů právní služby po [částka] (při tarifní hodnotě 2x po [částka] a [částka], tedy spolu [částka]) podle § 7 bod 6 a.t. za převzetí zastoupení, sepis žaloby, repliku k podání žalované s částečným zpětvzetím žaloby z [datum], odvolání, doplnění žaloby ze dne [datum] a účast na jednáních soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum] a [datum], tedy [částka], 8 náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a.t., spolu [částka], dohromady [částka], 21 % daň z přidané hodnoty, jejíž je advokát žalobkyně plátcem, z této sumy, tedy [částka], a soudní poplatek z žaloby ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Žalobkyni, jak vysvětleno, náleží 72,4 % z této sumy, tedy náhrada ve výši [částka].

21. V tomto směru tak odvolací soud změnil podle § 220 odst.1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v této fázi řízení měla plný věcný úspěch žalovaná, náklady řízení jí ale nevznikly.