o určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele

1. Žalobkyně se domáhá určení, že je dědicem zemřelé [jméno FO] z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť se zůstavitelkou žila po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Žalobkyně tvrdí, že zůstavitelka [jméno FO], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], (dále zůstavitelka) neměla manžela ani děti. Žalobkyně začala v roce 2019 docházet k zůstavitelce na výpomoc v domácnosti a úklid, později se z nich staly přítelkyně a žalobkyně k zůstavitelce několikrát týdně i denně chodila na přátelské návštěvy. V průběhu času se jejich vztah stal natolik blízkým, že žalobkyně u zemřelé bydlela a vedla s ní společnou domácnost, a to minimálně rok, od přelomu let 2019/2020. Společně hospodařily, ona zajišťovala věci pro obě, starala se u toho také o svoji matku, která bydlí hned vedle domu zůstavitelky. Žalobkyně byla jedinou osobou, která se o zůstavitelku starala a poskytovala jí celkové psychické zázemí i celkovou péči ve společné domácnosti. Vůlí zůstavitelky, vyjádřenou v závěti, jakkoli ta byla sepsána neplatně, bylo přenechat svůj majetek žalobkyni. V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalobkyně uvedeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaní, sestřenice a bratranec zůstavitelky, navrhli zamítnutí žaloby, shodně namítli, že žalobkyně nenaplnila požadavek vedení společné domácnosti se zůstavitelkou. V tomto směru poukázali na její kontradiktorní vyjádření v tomto řízení a v řízení o neplatnost závěti, v dědickém řízení i při podání vysvětlení [orgán]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalovaných uvedeny v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele [jméno FO] z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť s ní žila po dobu jednoho roku před jejím úmrtím ve společné domácnosti (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 112 167 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II) a povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení, které nesl, částku 3 606,02 Kč do tří dnů právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok III). Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že nebylo přihlédnuto k jí tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dodala, že soud prvního stupně v řízení suploval roli žaloby, a aplikoval tak nezákonně zásadu vyšetřovací, která je doménou nesporného řízení. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť žaloba nespecifikovala žalobní petit, nelze tedy posoudit, zda rozsudek koresponduje s žalobním návrhem. Předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] byla ve věci zaujatá, zvukové záznamy z jednání svědčí o tom, že jejím cílem bylo oslabit žalobkyni a pomáhat v řízení žalovaným. Žalobkyně podala na předsedkyni senátu stížnost, ta přesto ve věci jednala a rozhodla, aniž by vyčkala rozhodnutí o stížnosti a o v ní obsažené námitce podjatosti. Stížnost a námitka podjatosti byla vyřešena až dne 3. 7. 2024, následujícího dne bylo rozhodnutí o ní doručeno žalobkyni, ale o věci bylo rozhodnuto již dne 11. 6. 2025. Tím bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces v ústavním pořádku ČR i v rámci Evropského soudu pro lidská práva a v rámci Charty OSN. K věci žalobkyně namítla, že v řízení [orgán] sp. zn. [spisová značka] bylo postaveno právně na jisto, že žalobkyně byla kromě pečovatelek jedinou osobou, která se o zůstavitelku starala, na niž byla zůstavitelka citově i fyzicky odkázána a se kterou sdílela společnou domácnost. V průběhu trestního řízení se ze všech svědeckých výpovědí zjistilo, že jedinou dědičkou podle přání a vůle zůstavitelky měla být žalobkyně. Není správné postupovat čistě obchodně a trestně formalisticky, zůstavitelka si nepřála, aby dědictví připadlo žalovaným, kteří jí nikdy v nouzi neposkytli pomoc, ale chovali se k ní asociálně, ač věděli o jejím zdravotním stavu. Z lidského pohledu je takový výsledek zcela amorální. Jako pochybení soudu prvního stupně žalobkyně označila, že (citace z odvolání) nebylo umožněno skončení trestního řízení zejména proti strany žalovaných, kteří u civilního řízení vyslechnuti nebyli a bylo možné je vyslechnout. Uvedla, že k důkazu dokládá výpověď žalobkyně, která z důvodu pochybení soudkyně, která rozhodovala v době, kdy nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti tak vyloučila možnost, aby se výpověď paní [jméno FO] v [spisová značka] a to z důvodu, že výslech paní [jméno FO] byl až 5. 7. 2025 v [adresa]. Namítla, že soud prvního stupně hodnotil účelově ve prospěch žalovaných výpovědi svědků, kteří byli v řízení slyšeni. Žalobkyně i vyslechnuté pečovatelky jasně vypověděly, že žalobkyně byla jediná osoba, která se o zůstavitelku starala. Plyne to i z omezení večerní péče pečovatelek po dobu asi dvou let před smrtí zůstavitelky. Je zcela vyloučeno, aby osoba, jež byla při všech činnostech odkázána na péči další osoby, mohla žít sama. Zdravotní stav zůstavitelky se zhoršoval, nikoliv zlepšoval. Z výpovědi žalobkyně i jejího syna v trestním řízení sp. zn. [spisová značka] je prokázáno, že paní žalobkyně splnila podmínky spolužijící osoby ve stejné domácnosti. Se zůstavitelkou se v domácnosti společně zdržovaly trvale, dlouhodobě, nejednalo se o náhodné přespání, ani o náhodnou péči, ale o dlouhodobou bezúplatnou péči, která byla pro zůstavitelku vykonávána rodinou, protože ona žalobkyni za rodinu brala. V souladu s Chartou OSN i s rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva (myšleno zřejmě v rozporu s nimi – poznámka odvolacího soudu) jsou porušena základní práva zůstavitelky a přání její svobodné vůle při odkázání majetku – nakládání s ním. Vůle zůstavitelky byla jasně prokázána, stejně jako společná domácnost zůstavitelky s žalobkyní a její výlučná péče jako třetí osoby, úzký vztah dvou žen, které společně bydlely v pokročilém věku, každá již měla zaběhlé svoje zvyky, které současně společné bydlení ovlivňovaly. Žalobkyně dodala, že podala návrh na obnovu řízení ve věci neplatnosti závěti, protože po jeho skončení vyšly v trestním řízení najevo skutečnosti, které nebyly v době jednání o platnosti závěti známé. Vyjádřila svá stanoviska v uvedeném řízení. Žalobkyně uzavřela, že bylo prokázáno, že zůstavitelka na ni a její péči byla zcela odkázána jak v rovině citové a psychické, tak v rovině fyzické. Bylo prokázáno, že obě společně hospodařily, nakupovaly jídlo z jedné pokladny a žalobkyně v domě uklízela, zůstavitelce prala a starala se o všechny věci týkající se chodu domu. Jediná osoba, která o společném soužití a společné domácnosti bezpečně věděla, byl syn žalobkyně [jméno FO]. Vypověděl o tom v trestním řízení. Podle korespondence i vzdálené kamarádky zůstavitelky věděly o žalobkyni jako o jediné osobě blízké zůstavitelce. K tomu žalobkyně navrhla důkaz korespondencí z 8. 9. 2023 od [jméno FO], bytem [adresa]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil (myšleno zřejmě změnil – poznámka odvolacího soudu) a rozhodl, že žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele paní [jméno FO] z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť s ní žila po dobu jednoho roku před úmrtím ve společné domácnosti se potvrzuje, současně aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaní ve společném vyjádření k odvolání rozporovali odvolací námitky. K námitce podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně namítli, že žalobkyně jí účelově toliko reagovala na pro ni nepříznivý vývoj důkazní situace. S odkazem na označenou judikaturu uvedli, že námitka podjatosti je žalobkyní zneužívána jako obstrukční postup. Námitku, že v řízení nedošlo k výslechu žalovaných a nebyl respektován průběh vyšetřování v trestní věci, žalovaní odmítli s tím, že soud prvního stupně zevrubně hodnotil příslušné úřední záznamy o podaných vysvětleních. V trestní věci dosud nebylo ani zahájeno trestní stíhání, tudíž ani pravomocně rozhodnuto o vině a trestu. Soud prvního stupně tak není vázán žádným rozhodnutím. Výslech žalovaných by bylo na místě nařídit podle § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) tehdy, pokud by dokazovanou skutečnost nebylo lze prokázat jinak a jestliže by s tím účastníci, kteří by měli být vyslechnuti, souhlasili. Ani jedna z těchto podmínek není splněna. Tvrdit a prokazovat, že se zůstavitelkou vedla společnou domácnost, je na žalobkyni. Otázka týkající se skutečné vůle zůstavitelky byla obsahem řízení před Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] o neplatnosti její závěti. Věc byla pravomocně skončena 10. 2. 2023. Z aktuálního výpisu na serveru justice.cz nevyplývá, že by v současné době byl podán jakýkoli opravný prostředek. V tomto řízení byla žalobkyně vyslechnuta, nebyl důvod posečkat na podání vysvětlení žalobkyní v rámci trestního řízení. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).

7. Především odvolací soud hodnotil důvodnost odvolací námitky žalobkyně spočívající v námitce podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně tuto námitku obsáhla do stížnosti adresované předsedkyni Obvodního soudu pro [adresa] (srovnej č. l. 178 spisu) a odůvodnila ji tím, že předsedkyně senátu vede řízení jednostranně, krátí práva žalobkyně, když ji vystavuje nerovnému procesu a krátí ji na spravedlivém řízení. Při jednání dne 2. 9. 2024 činil advokát žalovaných na žalobkyni velmi nevybíravý nátlak, pokládal jí zavádějící a sugestivní otázky, ač věděl, že je medikována v rámci léčby na psychiatrii, a viděl, že je zhroucená a pláče. Přes námitky advokátky žalobkyně soud prvního stupně nehájil procesní rovnost stran, naopak žalobkyni položil tentýž dotaz.

8. [tituly před jménem] [jméno FO] se k námitce podjatosti vyjádřila při jednání dne 11. 6. 2025 s tím, že podjatá se necítí. Na výsledku sporu není zainteresovaná, k žádnému z účastníků nemá osobní vztah, je, ani jejich zástupce nezná.

9. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

10. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

11. Obsahem námitky žalobkyně je jen kritika postupu předsedkyně senátu v projednávané věci. Žádné objektivní okolnosti vedoucí k závěru o podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO], tedy její vztah k věci, účastníkům či jejich zástupcům, žalobkyně netvrdí. Předsedkyně senátu, která věc projednala a rozhodla, takové okolnosti vyloučila, podjatá se necítí. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO], předsedkyně senátu Obvodního soudu pro [adresa] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí dané věci.

12. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

13. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

14. Námitka podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO], předsedkyně senátu Obvodního soudu pro [adresa] byla u soudu prvního stupně, uplatněna jako součást stížnosti předsedkyni soudu, doručena dne 11. 6. 2025. Téhož dne bylo ve věci jednáno, žalobkyně a její advokátka byly u jednání přítomny a soud prvního stupně účastníkům sdělil, že námitka podjatosti není důvodná. Téhož dne bylo ve věci rozhodnuto.

15. Pokud žalobkyně namítá, že soudkyně ve věci jednala a rozhodla, aniž vyčkala rozhodnutí o stížnosti žalobkyně obsahující námitku své podjatosti, odvolací soud takový procesní postup soudu prvního stupně hodnotí ve světle uvedeného § 15b odst. 2 o. s. ř. jako správný.

16. Jako nedůvodné odvolací soud zhodnotil i další odvolací námitky žalobkyně.

17. Pokud žalobkyně navrhla v odvolacím řízení důkaz korespondencí zaslanou zůstavitelce její přítelkyní [jméno FO], konkrétně dopisem ze dne 8. 9. 2023, odvolací soud takový návrh posoudil jako nepřípustný ve smyslu § 205 a odst. 1 o. s. ř., neboť nebyl uplatněn před soudem prvního stupně. Žalobkyně k dotazu odvolacího soudu, proč tento důkaz nebyl označen v prvostupňovém řízení, toliko uvedla, že jej nyní navrhla v souvislosti s tím, že doma dohledávala, co měla.

18. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně lze plně přisvědčit jeho závěru, že bylo prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelkou nevedla společnou domácnost, tedy s ní ani nežila ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před její smrtí. Přes nesprávnou formulaci soudu prvního stupně, že nemá za prokázané, že žalobkyně se zůstavitelkou vůbec kdy žila ve společné domácnosti, jasně ze závěrů soudu prvního stupně při hodnocení zjištěného skutkového stavu, z něhož vyšel také odvolací soud, plyne, že dokazováním bylo postaveno najisto, že společná domácnost vedena nebyla.

19. Soudu prvního stupně je možno plně přisvědčit v tom, že není pochyb o tom, že žalobkyně se zůstavitelkou měla dobrý vztah, navštěvovala ji a pomáhala jí, že si byly blízké. Bylo ale prokázáno, že obě spolu nežily ve společné domácnosti.

20. Z obsahu vlastní výpovědi žalobkyně, která byla podle zvukového záznamu o průběhu jednání soudu prvního soudu dne 2. 9. 2024 (jak je součástí spisu na č. l. 51) vedena zcela korektně a bez ovlivnění žalobkyně, dále z obsahu údajů žalobkyně v dědickém řízení a v trestním řízení je zřejmé, že žalobkyně o společné domácnosti se zůstavitelkou uváděla rozdílná tvrzení, zpočátku to, že zůstavitelka žila sama, posléze, že s ní žalobkyně vedla společnou domácnost od doby krátce po létě 2020, někdy od září 2020. Liší se i tvrzení žalobkyně o tom, jak ve specificky vedené domácnosti zůstavitelky přespávala, když v dědickém řízení tvrdila přespávání v ložnici domu, před soudem prvního stupně vypověděla, že spala na gauči v obývacím pokoji. Toto tvrzení bylo ale vyvráceno důkazy fotografiemi obytných prostor domu zůstavitelky, z nichž soud prvního stupně zjistil, že obývací pokoj nebyl v době zapečetění domu po smrti zůstavitelky k přespání uzpůsoben. Dům zůstavitelky byl v souvislosti s její smrtí zapečetěn právě proto, že žila sama. Soudu prvního stupně tak lze přisvědčit, že výpomoc zůstavitelce, péče o ni a občasné, jakkoli četné, návštěvy u ní doma, jejichž realizaci žalobkyně prokázala, nenaplňují zákonné znaky vedení společné domácnosti. Takovému závěru konvenuje i výpověď žalobkyně o tom, že společnou domácnost vedla se svou matkou v domě sousedícím pozemky s domem zůstavitelky.

21. K dalším odvolacím námitkám odvolací soud pouze poukazuje na to, že výtka, že by rozsudek nekorespondoval s žalobním žádáním, neobstojí. Žaloba byla zamítnuta ve znění, v němž ji žalobkyně podala. Žalobkyně byla, jak výše uvedeno, v řízení jako účastnice vyslechnuta. Pro výslech žalovaných nebyl dán zákonný důvod ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní se svým výslechem nesouhlasili, sama žalobkyně přitom tvrdí, že se se zůstavitelkou nestýkali a o jejím způsobu života nebyli informováni. To, zda v řízení o určení platnosti závěti zůstavitelky byl podán mimořádný opravný prostředek, či nikoli, není pro rozhodnutí v této věci podstatné. K námitce, že soud prvního stupně dostatečně nezhodnotil úzký vztah zůstavitelky a žalobkyně jako dvou žen, které společně bydlely v pokročilém věku, lze jen konstatovat, že v době úmrtí zůstavitelky ona dosáhla věku [věk] let, ale žalobkyně věku [věk] let.

22. Žalobkyně tak nenaplnila znaky stanovené zákonem v § 1636 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) pro zařazení osoby do druhé třídy dědiců. Soud prvního stupně rozhodl o věci samé věcně správně.

23. Správně, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný věcný úspěch žalovaných ve věci, a podle § 148 o. s. ř. s ohledem na právo státu na náhradu jím nesených nákladů řízení podle výsledku řízení, rozhodl soud prvního stupně také o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení žalovaným a České republice. Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ohledně výše náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem lze odkázat na body 43. a 45. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ohledně výše náhrady nákladů řízení státu na jeho bod 36.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli i v této fázi řízení ve věci plně úspěšní, náleží jim proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení. Její výši tvoří tři odměny advokáta zastupujícího společně tři osoby za sepis odvolání, účast u odvolacího jednání a za doloženou poradu advokáta se všemi třemi klienty konanou dne 15. 9. 2025 před podáním vyjádření k odvolání žalobkyně v trvání 1 hodiny a 35 minut, vždy podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (zkráceně a. t.). Výše každé z odměn při tarifní hodnotě sporu podle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. 65 000 Kč činí při společném zastoupení 3 osob podle § 12 odst. 4 a. t. 8 880 Kč, celkem tedy náleží žalovaným náhrada za odměny za právní službu advokáta ve výši 26 640 Kč. Dále žalovaní vynaložili náklady na 3 náhrady hotových výdajů svého advokáta po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., spolu 1 350 Kč a dále 21% daň z přidané hodnoty ze součtu obou částek, 27 990 Kč, tedy suma 5 877,90 Kč. Celkem tak žalovaným náleží za odvolací řízení náhrada nákladů řízení ve výši 33 867,90 Kč.

25. Ve smyslu § 211 o. s. ř. bylo o lhůtě k plnění rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.