o určení vlastnictví, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 79/2018-248,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je od [datum] vlastníkem id. ½ pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území Střížkov, obec hlavní město Praha, zapsaného na listu vlastnictví 469 (výrok I), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobce se shora uvedeného určení domáhal s tím, že se jedná o vrácení daru. Předmětný pozemek byl totiž na žalovanou převeden darovací smlouvou, uzavřenou dne [datum] mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] (rodiči žalované) jako dárci a žalovanou jako obdarovanou. Manželství žalobce a [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Ještě za trvání tohoto manželství bylo rozsudkem soudu, který nabyl právní moci dne [datum], zúženo společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Uplynutím tříleté lhůty, tj. dnem [datum], vzniklo každému z bývalých manželů právo vyzvat žalovanou (obdarovanou) k vrácení daru v rozsahu ideální poloviny. Žalobce vyzval žalovanou písemným úkonem ze dne [datum] k vrácení (mimo jiné) i poloviny pozemku na [část obce], a to z důvodu„ 15 porušení dobrých mravů“, která měla spočívat v tom, že 1) žalovaná zpronevěřila peníze žalobce, které jí od roku 2004 svěřoval„ do úschovy“ na bankovním účtu v majetku žalované č. [bankovní účet], 2) dvakrát, v roce [rok] a [rok], vystěhovala žalobce z ložnice rodinného domu v [obec] a dokonce ho i fyzicky napadla, 3) v roce [rok] vystěhovala žalobce z jeho obydlí v [obec] a účastnila se zbourání tohoto obydlí, 4) v roce [rok], po demolici domu v [obec], nesouhlasila s umístěním maringotky na tomto pozemku za účelem nouzového bydlení žalobce, 5) v roce [rok], poté co žalobce přišel o práci a hodlal se podle svého trvalého pobytu zaevidovat u úřadu práce v [obec], kde ale neměl bydlení, žalovaná nesvolila s jeho ubytováním ve svém bytě v [obec], ačkoliv tento byt sama neužívala, 6) žalovaná zadržovala a ukrývala před žalobcem na svých účtech mzdu své matky, která patřila do společného jmění manželů, 7) žalovaná v letech [rok] až [rok] neprojevovala o žalobce zájem, nepřispívala na společnou domácnost, neposkytla mu pomoc v nouzi a neplnila svou vyživovací povinnost vůči žalobci poté, co byl propuštěn ze zaměstnání u Ředitelství vodních cest ČR, 8) odmítla vydat souhlas se změnou nepovolené stavby na pozemku v [obec] na„ funkční využití jako výměnek rodičů“, odmítla udělit souhlas se stavbou oválného rodinného domu a kruhového rodinného domu na darovaném pozemku, nesouhlasila se stavbou studny a přípojky k pozemku a odmítla zplnomocnit žalobce k zastupování v řízení o zřízení věcného břemene telekomunikační společností, 9) žalovaná se před dárcem ukrývala a tajila i bydliště své sestry [jméno], 10) žalovaná nevydala žalobci„ ze zproneveřených peněz“ ani část na obhajobu v trestním řízení ve věci ublížení na zdraví [jméno] [příjmení] (dědečkovi žalované), 11) žalovaná zatajovala před žalobcem jeho věci odvezené z domu a garáže v [obec] -Štěrboholích, 12) žalovaná nevydala žalobci ze zpronevěřených peněz ani část na advokátní služby a na dovolenou, 13) žalovaná nevydala žalobci ze zpronevěřených peněz ani část na zhotovení zastřešení bazénu na pozemku v [obec] - Štěrboholích, 14) žalovaná bránila žalobci v užívání bazénu, čtyřgaráže a dalších věcích na pozemku v [obec] - Štěrboholích a 15) žalovaná v červenci 2012 zavinila zatčení a uvěznění žalobce, když se zdržoval na pozemku v [obec].

3. Žalovaná se bránila tím, že to byl žalobce, který vyvolával v rodině neshody, v jejichž důsledku musely s matkou a mladší sestrou z domova utéct, neboť situace společného bydlení byla již neúnosná. Žalobce se vůči nim dopouštěl fyzického i psychického násilí, volání policie se v letech 2010 až 2012 stalo pravidelností. Žalovaná popřela, že by mezi ní a žalobcem byla kdy uzavřena jakákoliv smlouvu o úschově či příkazní smlouva a že by zpronevěřila jeho peníze uložené na bankovním účtu vedeném na její jméno. Pokud jde o nemovitosti v [obec] - Štěrboholích, demolice domu byla úředně nařízena již v roce [rok], neboť žalobce si nedokázal vyřídit stavební povolení. Poukázala i na to, že žalobce ji svými žalobami opakovaně šikanuje, žaloby podává i na její matku, mladší sestru a matčiny prarodiče. Žalovaná od roku [rok] kontakt se žalobcem nevyhledává, ten ji ale pronásleduje sms zprávami, v nichž ji obviňuje a zastrašuje. Navrhla, aby jeho žaloba byla zamítnuta, stejně jako se tomu stalo i v jiných soudních řízeních, kde se na základě podobně vykonstruovaných obvinění domáhal vrácení jiných darovaných nemovitostí.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že nemovitosti, které jsou předmětem žaloby, žalovaná nabyla darovací smlouvou ze dne [datum] od svých rodičů, žalobce a [jméno] [příjmení], nyní Pasekové. Darovací smlouvou ze dne [datum] nabyla od těchže dárců rovněž nemovitosti v katastrálním území Štěrboholy (pozemky parc. [číslo]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 81/2011 - 34, bylo zúženo společné jmění dárců až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Jejich manželství bylo rozvedeno dne [datum]. Dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k vrácení poloviny darovaných nemovitostí, mimo jiné též těch, které se nacházejí v katastrálních území [část obce] a které byly na žalovanou převedeny darovací smlouvou ze dne [datum]. Soud I. stupně vzal dále za prokázané, že mezi účastníky jsou dlouhodobě výrazně narušené vztahy, přičemž nelze mít za to, že by konfliktní situace vyvolávala žalovaná. Lze je naopak připisovat žalobci, o čemž svědčí i velké množství žalobních návrhů, zatímco žalobou popisované chování žalované je její obrannou reakcí proti jednání žalobce. Předpoklady pro vrácení daru dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“), který je třeba na věc aplikovat, neměl soud I. stupně za naplněné, když uzavřel, že pokud jde o nemovitosti v [obec] - Štěrboholích, žalovaná je nabyla darováním a jako jejich vlastnice s nimi i s prostředky, které jí plynou z dispozice s těmito nemovitostmi, mohla nakládat dle svého uvážení. Co se týče peněz na bankovních účtech žalované, které měly být z její strany zpronevěřeny, žalovaná založením těchto účtů ve svých 18 letech vyšla vstříct přání svých rodičů, přičemž s prostředky na těchto účtech hospodařili oni, zatímco ona o jejich původu nic nevěděla. Pokud jde o další tvrzené skutky (zatajování své adresy či adresy její sestry, mzdu matky či odvezení žalobcových věcí), žalovaná jednala podle pokynů své matky. Nad rámec již uvedeného soud I. stupně upozornil, že žalobce se v jiném řízení (vedeném pod sp. zn. 33 C 65/2021) domáhá určení vlastnictví k témuž pozemku ve prospěch obou bývalých manželů [příjmení] ke dni [datum] s tvrzením, že darovací smlouva je neplatná, neboť žalobce a jeho bývalá manželka„ obcházeli v minulosti zákon“. Po zhodnocení všech těchto skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaná nenaplnila skutkovou podstatu § 630 obč. zák., která by zakládala možnost žalobce domáhat se vrácení daru, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contr., neboť procesně úspěšná žalovaná jejich náhradu nepožadovala.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které založil na jediné odvolací námitce, a sice námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku. Tak jako jeho žaloba vychází z jasného a nezaměnitelného vylíčení jednotlivých nemravných skutků, musí stejným způsobem vypadat i odůvodnění rozsudku. To je ale založeno na obecných dojmech a pocitech soudu, přičemž jediné, co lze z jeho myšlenkových pochodů zachytit, je snaha klást žalobci k tíži, že se opakovaně obrátil na soud se svými žalobami směřujícími proti žalované. Současně ale uvedl, že skutkový stav zjištěný před soudem I. stupně není třeba nijak doplňovat, neboť všechny relevantní skutečnosti již byly prokázány, a navrhl proto, aby napadený rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobcovu odvolání zopakovala, že žalobní nárok neuznává a že žalobu vnímá jako další šikanózní návrh ze strany žalobce, který překrucuje skutečnosti a jehož těší vyvolávat soudní spory. Jeho vykonstruovanými žalobami se cítí být dehonestována a pronásledována. Žalobce je kverulant, který má neustále pocit, že ho někdo oklamal či okradl, a nedokáže si přiznat, že je to právě jeho chování, které mu v životě působí potíže. Navrhla, aby napadený rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. K jeho projednání odvolací soud nařídil jednání na den [datum], k němuž byli oba účastníci řádně předvoláni. Žalovaná se z účasti na tomto jednání řádně omluvila (a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti), žalobce požádal přípisem ze dne [datum] o odročení jednání na termín po [datum], kdy dosáhne věku 65 let a bude mít nárok na slevu ve veřejné dopravě. Tento důvod odvolací soud neakceptoval, neboť jej nelze považovat za takový, který by žalobci objektivně znemožňoval účast na jednání. Ještě před jednáním, přípisem doručeným mu dne [datum], proto žalobce vyrozuměl, že jeho žádost o odročení jednání nemá za důvodnou. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. pak žalobcovo odvolání projednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

8. Odvolací soud předně nemohl přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. stupně, z jehož obsahu lze seznat, jaké skutečnosti a z jakých důkazů vzal soud I. stupně za prokázané, jakož i to, jak věc posoudil po stránce právní. Přezkoumatelnost rozsudku je nadto třeba hodnotit především z pohledu toho, zda účastník řízení mohl náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. A proto ani za situace, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). V daném případě taková překážka nenastala. Ostatně žalobce, jak se podává z jeho odvolání, má skutkový stav za dostatečně zjištěný a v tomto ohledu proti jednotlivým skutkovým závěrům či postupu soudu nijak nebrojí, a pokud jde o závěry právní, soud I. stupně osvětlil, jakou právní úpravu na věc aplikoval, a zřejmé je i to, z jakých důvodů neměl zákonné předpoklady pro vrácení daru za naplněné.

9. Aplikoval-li soud I. stupně na souzenou věc právní úpravu [účinnost], a sice § 630 obč. zák., postupoval - vzhledem k datu uzavření darovací smlouvy ([datum]) - správně (k tomu srov. i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2574/2020 či sp. zn. 33 Cdo 1841/2020). Nemovitosti byly darovány žalobcem a jeho tehdejší manželkou a byly v té době předmětem jejich společného jmění, které bylo zúženo ke dni [datum]. Uplynutím tříleté lhůty od tohoto data vzniklo žalobci právo vyzvat žalovanou k vrácení ideální poloviny darovaných nemovitostí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 140/2007 či sp. zn. 33 Cdo 4167/2010). Žalobce tak učinil výzvou ze dne [datum], doručenou žalované e-mailem i poštou (což žalovaná nijak nezpochybňovala), a v níž uvedl skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů žalovanou vůči své osobě a které korespondují s důvody, na nichž je vystavěna jeho žaloba ze dne [datum]. Formální předpoklady uplatnění práva na vrácení daru tak sice lze mít za naplněné (a takto je zjevně posuzoval i soud I. stupně, byť to v napadeném rozsudku výslovně nevyjádřil), nicméně - a v tom se s ním odvolací soud ztotožňuje - jednání, které žalobce žalované vyčítá, nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů.

10. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák., nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 228/2000 a další, např. sp. zn. 33 Cdo 767/2011, sp. zn. 33 Cdo 4398/2007, sp. zn. 33 Cdo 2075/2011 či sp. zn. 33 Cdo 2567/2008). Vždy se rovněž zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2711/2014). Nelze totiž očekávat respekt a úctu tam, kde se sám dárce chová způsobem, který jich není hoden.

11. Pokud měla většina žalobcem vytýkaných skutků spočívat v tom (anebo s tím úzce souviset), že žalovaná neumožnila žalobci užívání pozemku a na něm se nacházejících staveb a dalších věcí v [obec] Štěrboholích, účastnila se zbourání domu na tomto pozemku a nesouhlasila s tím, aby zde byly vybudovány nové stavby (viz žaloba body II/ 2, 3, 4, 8, 11, 14 a 15), je v podstatě již ze samotných žalobních tvrzení - doprovázených zjištěním, že žalovaná nemovitosti v katastrálním území Štěrboholy nabyla darováním v roce 2007, a tudíž v rozhodné době (v letech 2009 až 2012) byla jejich vlastnicí – zřejmé, že žaloba nemůže být důvodná. Žalovaná v tomto směru realizovala své vlastnické právo a z titulu tohoto svého právního postavení rozhodovala o osudu a způsobu užívání svého majetku, a nebylo lze po ní nelze spravedlivě požadovat, a to ani s ohledem na existenci blízkého rodinně právního vztahu mezi ní a žalobcem, aby se v nakládání s tímto majetkem podřizovala jeho vůli a představám. Obdobně lze uvést i ve vztahu k jejímu bytu v [obec] (viz žaloba bod II/5). Tvrdil-li žalobce, že jej žalovaná fyzicky napadla (viz žaloba bod II/2), pak nejenže navzdory poučení soudu I. stupně dle § 118a o. s. ř., kterého se mu dostalo při jednání dne [datum], své tvrzení neprokázal, ale ani z toho, jak jsou jím samotným skutkové okolnosti, za nichž mělo k tomuto napadení dojít, vylíčeny (jednalo se o potyčku mezi žalobcem a dědečkem žalované, které žalovaná byla přítomna a která vyústila v obvinění žalobce z přečinu ublížení na zdraví, viz i bod II/10 žaloby), se nepodává, že by toto jednání mělo naplňovat skutkovou podstatu § 630 obč. zák. [jméno] nelze spatřovat ani v chování žalované (vylíčeném v žalobě pod bodem II/7 a 9), totiž že před žalobcem„ tajila“ svou adresu a adresu své sestry, nepozvala ho na svou promoci, nepopřála mu k narozeninám či s ním nestrávila Vánoce. Toto chování vůči rodiči by bylo lze hodnotit nanejvýš jako nevhodné, nikoliv hrubě porušující dobré mravy, zvláště je-li důsledkem vážně narušených vztahů mezi účastníky, ovlivněných rozpadem manželství rodičů, a nelze-li vyloučit (spíš naopak), že na vzniku tohoto stavu se nezanedbatelnou měrou podílel sám žalobce. Tvrdil-li dále, že žalovaná v době, kdy rodina ještě žila pohromadě (v roce 2009), nepřispívala na úhradu společných potřeb rodiny, nevykonávala domácí práce, ukrývala před ním potraviny apod., pak kromě toho, že svá tvrzení (přes poučení dle § 118a o. s. ř.) opět neprokázal, z jím vylíčených skutečností vyplývá, že se jednalo o období vyhrocených vztahů v rodině, kdy žalovaná se svou matkou a sestrou žily a hospodařily„ odděleně“ a žalobce s ní komunikoval prostřednictvím písemných výzev a pokynů. Chování žalované je proto třeba poměřovat právě i na pozadí této rodinné situace. Žalované tak nelze vytýkat ani to, že žalobci (poté, co měl být v roce [rok] propuštěn ze zaměstnání) dobrovolně neposkytovala výživné. [jméno] ztráta zaměstnání pro to důvodem není, a žalobce kromě ní neuváděl nic, co by svědčilo o tom, že by nebyl schopen se (tehdy ve věku 54 let a vysokoškolsky vzdělaný) sám živit.

12. Jako jednání hrubě odporující dobrým mravům nelze hodnotit ani skutečnosti popsané žalobcem pod bodem II/1 žaloby (a s tím souvisejícími body II/10, 12 a 13), dle nichž měla žalovaná zpronevěřit žalobcovy peníze svěřené jí na její bankovní účet a následně z nich neměla vydat ani část na jeho obhajobu v trestním řízení, advokátní služby, dovolenou a zastřešení rozestavěného bazénu na pozemku v [obec] - Štěrboholích. Odvolací soud v této souvislosti postupem dle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval k důkazu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2014, č. j. 17 Co 263/2013 - 160, v němž tento soud sice dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva, na základě které byly na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném na jméno žalované, ukládány vedle jejích peněžních prostředků též peněžní prostředky tvořící společné jmění jejích rodičů, současně však bylo (z přípisu matky žalované ze dne [datum], jenž byl rovněž zopakován k důkazu) zjištěno, že žalovaná při převodu částky [částka] postupovala dle pokynu své matky, a proto tuto dispozici nelze mít za neoprávněnou. Problematiky společného jmění manželů a jeho případného vypořádání, kterou měl žalobce řešit se svou bývalou manželkou (a nikoliv se žalovanou), se pak dotýkají i skutky uváděné pod body II/6 a 11 (mzda matky a věci ze společného obydlí).

13. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že k zániku darovacího vztahu, založeného smlouvou ze dne [datum] a k obnovení vlastnictví žalobce k předmětným nemovitostem na základě jednostranného úkonu – výzvy ze dne [datum], nemohlo dojít, neboť nebyla naplněna skutková podstata pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. Soud I. stupně proto zcela správně žalobu na určení vlastnického práva žalobce k darovaným nemovitostem jako neopodstatněnou zamítl, a odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil (a to včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení).

14. Lze dodat, že odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně (a neúspěšně) domáhal rovněž vrácení poloviny nemovitostí v katastrálním území Praha - [část obce] (viz řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 137/2012 a sp. zn. 10 C 204/2017), přičemž totožnými skutky, z nichž bylo dovozováno naplnění kvalifikovaného porušení dobrých mravů, se zdejší soud zabýval již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 148/2017 - 517, a (z obdobných důvodů jako byly uvedeny shora) je neshledal jako způsobilé založit předpoklady pro úspěšné uplatnění práva na vrácení daru dle § 630 obč. zák. Bylo tím založeno důvodné očekávání žalované, že tytéž skutky budou (byť ve vztahu k jiným darovaným nemovitostem) posuzovány obdobně (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud pak neshledal v nyní souzené věci nic, pro co by se měl od předchozího právního případu odchýlit.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contr., neboť procesně úspěšná žalovaná na náhradě nákladů v odvolacím řízení nic nežádala.