o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] – pobočka [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a rovněž u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrdí, že řízení bylo zahájeno dne 4. 4. 2016 a dosud v něm nebylo meritorně rozhodnuto, průtahy tak nadále trvají.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně v rozporu s judikaturou „rozdělil“ řízení na dvě fáze a tyto posuzoval odděleně, třebaže délku zmatečnostního řízení je třeba započítat do celkové doby řízení. Dále namítá, že soud prvního stupně nerespektoval pokyny odvolacího soudu z předchozího kasačního rozhodnutí a v odůvodnění rozsudku dostatečně jasně nevyložil, co měl za prokázané a co nikoliv. V části věnující se dokazování se např. ani jednou neobjevuje sp. zn. [spisová značka], byť nepřiměřené délky tohoto řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] – pobočka [adresa] se žaloba týká především. Soud prvního stupně nevzal v potaz ani žalobcovo tvrzení, že řízení o převod garáže dosud nebylo skončeno a stále trvá. Namísto toho dospěl k nesprávnému závěru, že řízení bylo pravomocně ukončeno ke dni 27. 3. 2023. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Své odvolání žalobce doplnil podáním ze dne 17. 8. 2025, v němž zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a setrval na názoru, že toto řízení dosud neskončilo. Dále se ohradil proti závěru, že by mu mělo jít jen o „souzení se pro souzení“, a zdůraznil, že rozhodnutí ve věci převodu garáže je pro něj velmi důležité. Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva považuje za nedostatečné, neboť význam řízení pro něj nebyl zanedbatelný a neboť také ostatní rozhodná kritéria (např. procesní postup soudů) svědčí o oprávněnosti jeho požadavku na poskytnutí zadostiučinění v penězích.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila ústně při jednání odvolacího soudu. S rozsudkem soudu prvního stupně se ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. K projednání odvolání došlo bez účasti žalobce, jenž se předem omluvil, o odročení jednání nežádal. Odvolací soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

8. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jenž doplnil (zpřesnil) vlastními zjištěními, která učinil ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (zopakovaného k důkazu postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř.). Je možno shrnout, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 5. 4. 2016 u Okresního soudu v [adresa] žalobou, kterou se žalobce (společně se svou manželkou) domáhal proti Okresnímu stavebnímu družstvu [adresa] převodu garáže do svého vlastnictví. Řízení bylo dne 15. 11. 2016 zastaveno, neboť žalobce a jeho manželka (poté, co neuspěli se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků) nezaplatili soudní poplatek za řízení. Oba se proti tomuto rozhodnutí odvolali, jejich odvolání však bylo usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 15. 12. 2016 odmítnuto pro opožděnost (odvolání proti tomuto usnesení bylo rovněž odmítnuto, a to usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2018). Dne 5. 1. 2017 napadli žalobce a jeho manželka usnesení Okresního soudu v [adresa] o zastavení řízení ze dne 15. 11. 2016, jakož i usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost ze dne 15. 12. 2016 žalobou pro zmatečnost, kterou odůvodnili tím, že obě rozhodnutí byla vydána věcně nepříslušným soudem. Současně vznesli námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v [adresa]. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v [adresa], jenž dne 4. 4. 2017 rozhodl, že k projednání věci samé jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a že věc bude postoupena Krajskému soudu v [adresa] – u tohoto soudu pak byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Krajský soud v [adresa], jemuž byl spis doručen dne 10. 5. 2017, následně postupoval ve zmatečnostním řízení (vyzýval žalobce k odstranění vad žaloby, rozhodoval o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o žádosti žalobcovy manželky o ustanovení zástupce) až do 27. 8. 2020, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v [adresa] k rozhodnutí o odvolání žalobce (a jeho manželky) proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a odmítnutí žaloby pro zmatečnost z důvodu neodstraněných vad bránících pokračování v řízení. Dne 29. 9. 2020 Vrchní soud v [adresa] usnesení Krajského soudu v [adresa] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že žaloba pro zmatečnost byla určena Okresnímu soudu v [adresa], a tento soud měl proto v zahájeném řízení pokračovat. Okresní soud v [adresa], jemuž byl spis opětovně předložen dne 7. 12. 2020, žalobce nejprve vyzval, aby sdělil, zda na své žalobě pro zmatečnost setrvává i poté, co jím uplatněný důvod zmatečnosti (v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v [adresa] o věcné příslušnosti soudu) již odpadl, a poté, co žalobce odpověděl kladně, ve zmatečnostním řízení pokračoval. Vyzval žalobce i jeho manželku k odstranění vad žaloby, rozhodoval o jejich opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků, jakož i o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, přičemž žalobce prakticky každé rozhodnutí napadl blanketním odvoláním, k jehož doplnění byl následně vyzýván. Řízení o žalobě pro zmatečnost bylo skončeno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 9. 2022, jímž bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 2. 3. 2023 a nabylo právní moci dne 27. 3. 2023.

9. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva, které tedy již odvolací soud znovu neopakuje. Správný je též jeho závěr, že posuzované řízení již bylo skončeno. Namítá-li žalobce, že tomu tak není, neboť o věci samé dosud nebylo rozhodnuto, přehlíží, že meritem věci se soud nezabýval z důvodu, že žalobce nesplnil svou povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení. Na tom nic nemění ani fakt, že o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku rozhodl věcně nepříslušný soud, neboť tato vada byla zhojena právní mocí rozhodnutí, proti němuž nebylo včas podáno odvolání. Tento stav se žalobci nepodařilo zvrátit ani v navazujícím zmatečnostním řízení, jež opět skončilo zastavením z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Za správné však nelze mít, pokud soud prvního stupně posuzoval řízení o věci samé a řízení o žalobě pro zmatečnost odděleně a přiměřenost jejich délky hodnotil samostatně. Řízení o žalobě pro zmatečnost je pro účely stanovení celkové délky řízení nutno posuzovat jako integrální součást řízení, ve vztahu k němuž byla taková žaloba podána. V poměrech dané věci je tedy třeba na řízení o věci samé (převod garáže) a řízení o žalobě pro zmatečnost nahlížet jako na řízení jediné, jež započalo dne 5. 4. 2016 a skončilo dne 27. 3. 2023, tedy trvalo 7 let. Uvedenou dobu nelze mít – navzdory výrazné procesní složitosti, kdy soudy se musely vypořádat s mnoha procesními návrhy žalobce (a jeho manželky), přičemž rozhodování o nich opakovaně probíhalo na dvou stupních soudní soustavy – za přiměřenou. Třebaže postup soudů byl (až na spíše ojedinělé průtahy – viz odst. 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) plynulý, nelze přehlédnout „zdržení“, k němuž došlo vinou toho, že v řízení v době od května 2017 do srpna 2020 pokračoval (namísto Okresního soudu v [adresa]) Krajský soud v [adresa]. Ke stejnému závěru ohledně nepřiměřené délky řízení ostatně dospěla i sama žalovaná a poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. To dle ustálené judikatury obvykle postačuje v případech, kdy význam předmětu řízení pro poškozeného je zanedbatelný nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného.

10. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že zjištěné okolnosti případu závěr o zcela zanedbatelném významu řízení pro žalobce odůvodňují. Již to, že jak řízení o věci samé, tak řízení zmatečnostní bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, do značné míry vypovídá o tom, jak významně je sám žalobce vnímal, pokud rezignoval na splnění poplatkové povinnosti, a tím se připravil o možnost, aby jeho žaloba byla meritorně projednána. Ani procesní aktivita, kterou žalobce projevoval, nesvědčí o tom, že by jeho cílem bylo dosáhnout vydání rozhodnutí v co možná nejkratší lhůtě. Žalobce opakovaně podával nedůvodné návrhy a žádosti (takto se několikrát bezúspěšně domáhal přiznání osvobození od soudních poplatků) a odvoláním či námitkami napadal téměř každé rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno. To samo o sobě mu sice nelze klást k tíži, žalobce si nicméně musel být vědom toho, že tím řízení prodlužuje, zejména pokud své opravné prostředky pravidelně ponechával bez odůvodnění, k jehož doplnění musel být následně vyzýván. Žalobu pro zmatečnost žalobce podal poté, co se jeho odvolání proti zastavení řízení ukázalo být opožděným, a opřel ji výhradně o námitku věcné nepříslušnosti soudu (u něhož ovšem řízení sám zahájil) a kterou uplatnil i samostatně. Na žalobě pro zmatečnost pak setrval i poté, co byla věc postoupena věcně příslušnému soudu (a tedy odpadl jím tvrzený důvod zmatečnosti), a v řízení pokračoval již popsaným způsobem, aby nakonec nezaplatil soudní poplatek, a tím přivodil konec řízení. Ve světle uvedeného nelze uvěřit žalobcovu tvrzení, že předmět řízení pro něj byl důležitý. Závěr soudu prvního stupně, že žalobci šlo jen o „souzení se pro souzení“, se naopak odvolacímu soudu jeví jako odůvodněný.

11. Lze tak uzavřít, že nesprávný úřední postup soudu nemohl psychickou sféru žalobce nijak významně zasáhnout, naopak se tak stalo v míře téměř bezvýznamné, a k odčinění vzniklé újmy proto postačuje samotné konstatování porušení práva, jehož se žalobci již dostalo.

12. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jedná se o náklady nezastoupené účastnice v paušální výši 300 Kč za jeden úkon – účast u jednání odvolacího soudu dne 21. 8. 2025 (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

14. Lhůta k plnění je stanovena postupem dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.