o ochranu osobnosti

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají uložení povinnosti oběma žalovaným zdržet se užívání zkratky „[Zkratka]“ v síti internet, na svých propagačních materiálech a jakkoliv jinak a dále uložení povinnosti 2. žalované, aby rozhodla o takové změně své obchodní firmy, že v ní nebude obsažena zkratka „[Zkratka]“, a aby současně podala návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalované s žalobou nesouhlasí a navrhují její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I, II a III), uložil žalobci a) nahradit náklady řízení 1. žalované ve výši 23 489 Kč a 2. žalované ve výši 22 817,50 Kč (výrok IV a V) a žalobci b) uložil nahradit náklady řízení 1. žalované ve výši 23 489 Kč a 2. žalované ve výši 22 817,50 Kč (výrok VI a VII). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasnými a přípustnými odvoláními. K soudem prvního stupně uváděnému formálnímu důvodu zamítavého výroku III uvádějí, že v petitu žaloby došlo nedopatřením (zjevnou chybou v psaní) k záměně číselného označení 1. a 2. žalované. Povinnost, jejíhož uložení se žalobci domáhali, se podle obsahu žaloby zjevně vztahuje právě k 1. žalované, jejíž obchodní firma obsahuje zkratku „[Zkratka]“ a která tak musí být změněna. 2. žalovaná nemá obchodní firmu, ale osobní jméno, a není zapsána v obchodním rejstříku, takže povinnost změnit „svou“ obchodní firmu a podat návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku jí uložit nelze. Soud prvního stupně pochybil, pokud označil výše uvedené za stav nedostatku pasivní legitimace a žalobu z tohoto formálního důvodu zamítl, což žalobcům sdělil až v odůvodnění napadeného rozsudku, aniž by učinil výzvu dle § 43 o. s. ř. Soud má procesní úkony vykládat dle jejich obsahu a není otrocky do nejmenšího detailu vázán žalobou, resp. petitem. Nesmí překročit návrh a musí jej vyčerpat, avšak ve vztahu k jeho podstatě. Soud prvního stupně proto svým postupem zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadený rozsudek již z těchto důvodů ve výroku III neobstojí. Pokud jde o věcné závěry soudu prvního stupně o údajném nedostatku pasivní legitimace 2. žalované, jsou tyto liché. Je zde dána přímá odpovědnost 2. žalované za neoprávněný zásah do práva na ochranu příjmení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Je totiž dána společná a nerozdílná odpovědnost obou žalovaných analogicky dle § 2915 o. z.; 2. žalovaná je zakladatelkou a jediným společníkem 1. žalované a na její výlučné vůli je změna zakladatelského právního jednání 1. žalované závislá. Současně se 2. žalovaná neoprávněných zásahů do příjmení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] dopouští i mimo rámec činnosti 1. žalované, když jako [funkce] jedná i vlastním jménem a užívá zkratku „[Zkratka]“ při svém samostatném podnikání mimo jiné pro svou vlastní [činnost] jak v České republice, tak na [stát], kde přitom [činnost] vykonává samostatně, nikoliv prostřednictvím 1. žalované. Soud prvního stupně přitom pochybil, když zamítl provedení důkazů výstupem z vyhledávání na webových stránkách [orgán] a [stát] [orgán] ve vztahu k 2. žalované. Právě těmito důkazy je prokázáno, že 2. žalovaná skutečně zkratku „[Zkratka]“ užívá. Žalobci poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. [spisová značka], kde dovolací soud v kontextu odpovědnosti za škodu vyložil, že posouzení založení vlastní odpovědnosti jednající fyzické osoby, která současně jedná navenek za osobu právnickou, odvisí od míry její autonomie nebo závislosti vůči právnické osobě. 2. žalovaná je na 1. žalované zcela nezávislá, naopak je to 1. žalovaná, která je plně závislá na své jediné zakladatelce, společníkovi a jednatelce, která plně tvoří její vůli. 2. žalovaná má tak ve vztahu k 1. žalované postavení samostatného pomocníka ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu a obě žalované odpovídají společně a nerozdílně. Do práv ke jménům [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] neoprávněně zasahují obě žalované a obě jsou proto pasivně legitimovány, neboť obě jsou povinny od takového neoprávněného zásahu upustit. Dále jsou skutková zjištění formulovaná soudem prvního stupně a jejich právní hodnocení v rozporu se skutečným obsahem provedeného dokazování. Zamítavý závěr soudu prvního stupně je ostatně v rozporu s jeho vlastním konstatováním, že nemá pochybnost o tom, že zkratka „[Zkratka]“ obsažená v obchodní firmě 1. žalované je bez pochyb zkratkou tvořenou iniciálami příjmení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Z veškerého dokazování, které soud prvního stupně provedl, plyne to, že zkratka „[Zkratka]“ je právě zkratkou příjmení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], tj. [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [název] zástupců a osob blízkých žalobcům. Ze svědeckých výpovědí provedených k důkazu soudem prvního stupně vyplývá, že zkratka „[Zkratka]“ tvořená iniciálami jmen [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] byla užívána v e-mailové komunikaci vůči klientům a obchodním partnerům, že pro označení [místo] [jméno FO],[Anonymizováno][jméno FO], [jméno FO] se užívalo její plné označení či zkratka „[Zkratka]“, a to ve vnější i vnitřní komunikaci, že v očích [název] „[Zkratka]“ znamená v oblasti ochrany duševního vlastnictví „[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“ či že zkratka „[Zkratka]“ byla pro [název] a [název] [místo] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] používána v odborných kruzích. Známost zkratky „[Zkratka]“ jako „[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“ i pro obecnou veřejnost přitom žalobci také prokázali, a to z obchodního rejstříku, internetových stránek, e-mailových adres, propagačních předmětů nebo dalších užití. O všech těchto užitích soud prvního stupně provedl příslušné listinné důkazy, které je zachycují. Ve všech těchto případech šlo o komunikaci vůči obecné veřejnosti. Žalobci zdůrazňují, že samotná právní konstrukce soudu prvního stupně týkající se příznačnosti označení pro [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] se podstatně odchyluje od zákonné úpravy i judikatury ve věci ochrany jména fyzické osoby. Relevantním kritériem pro posouzení neoprávněnosti zásahu do jmen [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] není příznačnost zkratky „[Zkratka]“ pro „[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“ pro obecnou veřejnost, nýbrž okolnosti, jež by objektivně mohly vyvolat dojem, že jde o konkrétní fyzickou osobu, posuzované v kontextu s okolnostmi, které užití iniciál provázely, a pokud jde o okruh dotčené veřejnosti, relevantní je ta veřejnost, kde k uvedení jména došlo. Zkratka „[Zkratka]“, kterou žalované užívají, znamená za okolností, za kterých k jejímu užití dochází, právě „[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“ a jejím užitím dochází k užití jmen [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako konkrétních osob. Kritéria vyžadovaná právními předpisy a judikaturou pro poskytnutí ochrany před zásahem do práva na jméno tak byla bezezbytku naplněna a soud prvního stupně měl žalobě vyhovět. Žalobci proto navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že oběma žalovaným uloží zdržet se užívání zkratky „[Zkratka]“ v síti internet, ve svých propagačních materiálech a jakkoliv jinak, a 1. žalované uloží, aby rozhodla o takové změně své obchodní firmy, že v ní nebude obsažena zkratka „[Zkratka]“, a aby současně podala návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku.

5. K odvoláním žalobců se žalované vyjádřily tak, že tato nejsou důvodná. Odvolací námitka ohledně písařské chyby je účelová. Žalobci po celou dobu řízení jednoznačně směřovali návrh vůči 2. žalované. Plyne to jak z textu petitu žaloby, tak i ze skutkových tvrzení v žalobě a ze závěrečného návrhu zaznamenaného v protokolu o jednání ze dne 12. 2. 2025. O záměně adresáta nelze hovořit. Soud prvního stupně neměl povinnost vyzývat dle § 43 o. s. ř., neboť mezi žalobními tvrzeními a petitem nebyl rozpor. Odvolací argumentace o analogii dle § 2914 o. z. neobstojí. Zdržovací nárok musí směřovat vůči rušiteli, tj. vůči tomu, kdo se závadného jednání dopouští. Jednání statutárního orgánu je jednáním právnické osoby, pasivně legitimována je tudíž 1. žalovaná, nikoliv její jednatel/společník. Současné uložení totožného zdržovacího výroku společnosti i fyzické osobě by vedlo k neurčitosti a nevykonatelnosti rozhodnutí. Dále se soud prvního stupně věcně vypořádal se svědeckými výpověďmi, shrnul klíčové body, zhodnotil věrohodnost jednotlivých svědků a své skutkové závěry logicky opřel o provedené důkazy. Nebylo jeho povinností doslovně přepisovat do odůvodnění rozhodnutí celý výslech. Soud prvního stupně rovněž postupoval v intencích judikatury k ochraně jména a iniciál, která vyžaduje zabývat se příznačností iniciál pro danou osobu.

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasnými a přípustnými odvoláními též žalované, a to proti nákladovému výroku IV až VII. Tato svá odvolání vzaly v celém rozsahu zpět podáním ze dne 2. 6. 2025. Uvedený nákladový výrok byly přezkoumán z podnětu odvolání žalobců.

7. Odvolací soud při jednání konaném dne 18. 9. 2025 v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování čtením náhledu webových stránek 1. žalované ze dne 18. 9. 2025, úplného výpisu 1. žalované z obchodního rejstříku ze dne 18. 9. 2025 a rozhodnutí [orgán] ze dne 26. 5. 2025, č. j. [číslo].

8. Z náhledu webových stránek 1. žalované ze dne 18. 9. 2025 odvolací soud zjistil, že na těchto stránkách je v kategorii „[název]“ pod bodem 4 uvedeno, že v roce [rok] začala [tituly před jménem] [jméno FO] spolupracovat se svými dosavadními zaměstnanci – [název] zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

9. Z úplného výpisu 1. žalované z obchodního rejstříku ze dne 18. 9. 2025 odvolací soud zjistil, že obchodní firma 1. žalované je stále [Jméno žalované A]. a že jejím jediným jednatelem a společníkem je 2. žalovaná.

10. Z rozhodnutí [orgán] ze dne 26. 5. 2025, č. j. [číslo], odvolací soud zjistil, že úřad zamítl námitky žalobců proti zápisu obrazového označení složeného ze slov „[Zkratka]“ do rejstříku ochranných známek. Toto své rozhodnutí úřad odůvodnil mj. tím, že bez znalosti kontextu je z pohledu úřadu velmi nepravděpodobné, že by se spotřebitel při setkání s danou zkratkou „[Zkratka]“ dovtípil, která slova či jména zkracuje. K tomu úřad dodal, že z dokladů, které žalobci do řízení předložili, zcela jednoznačně vyplývá, že 2. žalovaná, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] v minulosti spolupracovali na provozu [název] a [název] [místo], kterou nazvali svými celými příjmeními a v provozních věcech mnohdy k identifikaci [místo] užívali pouze zkrácenou verzi „[Zkratka]“, resp. „[Zkratka]“, nicméně tato zkratka byla známou pouze v odborných kruzích, přičemž široké spotřebitelské veřejnosti nepohybující se v oblasti [Oblast] pak obsah dané zkratky zůstává neznámý. Proto měl úřad za to, že zkratka „[Zkratka]“ nemůže bez dalšího vyvolat přímé spojení s osobami „[jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“.

11. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobců nejsou důvodná.

12. V první řadě odvolací soud shledal, že nelze požadovat zdržení se užívání obchodní firmy či její části právnickou osobou dříve, než je závadný stav odstraněn cestou změny zápisu v obchodním rejstříku. Je možné domáhat se uložení povinnosti právnické osobě, aby změnila svoji obchodní firmu a podala příslušnému soudu návrh na změnu v obchodním rejstříku (srov. rozsudek Vrchního soudu v [adresa] ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 985/2003, a ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4426/2016).

13. Žalobci se tedy nemohou domáhat uložení povinnosti 1. žalované zdržet se užívání zkratky „[Zkratka]“, jež je obsažena v její obchodní firmě. Stejně tak se nemohou domáhat uložení téže povinnosti 2. žalované, jež je jediným jednatelem a společníkem 1. žalované. Ta sama obchodní firmu nemá, přičemž ale předmětnou zkratku užívá při výkonu [činnost] jménem a na účet 1. žalované v souladu s § 15 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o [činnost], ve znění pozdějších předpisů. Nelze 2. žalované zakázat užívání (zmiňování, uvádění) předmětné zkratky, která je nadále součástí obchodní firmy společnosti, jejíž je 2. žalovaná statutárním orgánem a společníkem a v rámci níž provozuje svou [činnost].

14. Protože ustálená soudní praxe reprezentovaná shora uvedenými rozhodnutími, potažmo argument nemožností uplatnit zdržovací nárok za daných okolností, nebyly dosud v řízení jakkoli zmíněny ani účastníky řízení, a zejména ani soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, odvolací soud v zájmu zamezení vydání překvapivého rozhodnutí upozornil při jednání účastníky řízení, že se bude zabývat také primární otázkou, zda je v této věci vůbec obecně možno zdržovací nárok uplatnit. K tomu argumentovali žalobci, že (a proč) je zdržovací nárok na místě.

15. Výše uvedené judikatuře odpovídá třetí žalobní požadavek, tedy uložení povinnosti rozhodnout o takové změně obchodní firmy, že v ní nebude obsažena zkratka „[Zkratka]“, a současně podat návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku. Tento ovšem směřuje proti 2. žalované, která není ohledně této povinnosti pasivně věcně legitimovaná, jelikož není zapsaná do obchodního rejstříku a vlastní obchodní firmu dle § 423 odst. 1 o. z. tak nemá.

16. Třetí žalobní požadavek tak měl správně směřovat proti 1. žalované, jejíž obchodní firma zkratku „[Zkratka]“ obsahuje. To, že by snad ze strany žalobců došlo v petitu žaloby k písařské chybě spočívající v záměně číselného označení 1. a 2. žalované, ze samotné žaloby ani z dalších podání žalobců nevyplývá. Naopak: Již v bodech 8 a 11 žaloby je s užíváním zkratky „[Zkratka]“ výslovně spojována osobně 2. žalovaná, a to výslovně též ve vztahu k obchodní firmě 1. žalované. Obsahu žaloby pak odpovídá i samotný žalobní petit. Rovněž později např. v podání ze dne 25. 10. 2024 žalobci argumentují, že 2. žalovaná je pasivně legitimovaná, neboť „užívá označení [Zkratka] nejenom v obchodní firmě právnické osoby …“, a že „Žalovaná 2/ jedná zcela autonomně. Jako jediný společník má pravomoc rozhodovat o obchodní firmě společnosti.“. Odvolací soud pokládá tedy za evidentní, že nedošlo k písařské chybě v žalobě, jak nyní uvádějí žalobci. Tím méně pak by mohlo jít o písařskou chybu, která by byla jakkoli zřejmá. Nesprávný úsudek žalobce o pasivní věcné legitimaci žalovaného nepředstavuje vadu žaloby ve smyslu občanského soudního řádu.

17. Ani jeden ze žalobních nároků není tedy z výše uvedených důvodů oprávněný. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, potvrdil jako věcně správný.

18. I v odvolacím řízení zcela úspěšným žalovaným náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení.

19. Náklady odvolacího řízení na straně 1. žalované sestávají z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Konkrétně jde o tyto úkony právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 12. 9. 2025 a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 9. 2025. S výše uvedenými úkony je spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ve výši 2 960 Kč za úkon, ponížená o 20 % z důvodu společných úkonů při zastupování dvou osob podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za úkon. K nákladům 1. žalované patří podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce 1. žalované je plátcem této daně. Žalobci jsou tedy povinni rovným dílem zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 252,20 Kč [=(2960*2+450*2)*1,21].

20. Náklady odvolacího řízení na straně 2. žalované sestávají též z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to rovněž za 1) vyjádření k odvolání ze dne 12. 9. 2025 a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 9. 2025, se kterými je spojena odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty ve stejné výši jako u 1. žalované. Žalobci jsou tedy povinni rovným dílem zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 252,20 Kč.

21. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).