o zaplacení [částka], k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2022, č. j. 14 C 167/2020 - 218,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I), zamítl žalobu, jíž se každý ze žalobců b), c), d) domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II) a uložil povinnost žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. V rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobce a) se po žalované domáhal zaplacení částky [částka] z titulu náhrady škody a každý ze žalobců b), c) a d) se domáhal zaplacení částky [částka] jako zadostiučinění za jim vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, k němuž došlo v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec] (dále jen„ KS“), pod sp. zn. 36 Cm 249/2009, v jehož důsledku bylo žalobci a) znemožněno vymáhat jeho pohledávku exekučně. Žalobci k uvedenému řízení uvedli, že dne [datum] vydal KS platební rozkaz, č. j. 36 Cm 249/2009 - 40, kterým [právnická osoba] s. r. o., [IČO] (dále jen„ žalovaný“), uložil, aby do 15 dnů zaplatila žalobci a) částku [částka] s příslušenstvím. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Na základě žádosti žalovaného vydal KS dne [datum] opravné usnesení, č. j. 36 Cm 249/2009 - 47, kterým opravil pouze identifikační číslo žalovaného v záhlaví platebního rozkazu. Na žádost žalovaného od vydání opravného usnesení začala znovu běžet lhůta k podání odporu proti opravenému platebnímu rozkazu. V této nové lhůtě žalovaný podal dne [datum] proti platebnímu rozkazu odpor. Žalobce a) podal dne [datum] proti opravnému usnesení odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (dále jen„ VS“), neboť měl za to, že vydáním opravného usnesení nezačala žalovanému znovu běžet lhůta k podání odporu a že platební rozkaz nabyl právní moci uběhnutím lhůty k podání odporu ode dne jeho doručení, tj. dne [datum]. Řízení však bylo přerušeno, neboť jiný z věřitelů žalovaného podal dne [datum] insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Insolvenční řízení bylo vedeno u KS pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Do insolvenčního řízení se přihlásil žalobce a) se svou pohledávkou v celkové výši [částka], přičemž přihlášena byla i předmětná pohledávka ve výši [částka] s příslušenstvím. Insolvenční řízení bylo ukončeno usnesením KS ze dne [datum], č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým byl konkurs na majetek žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Dle rozvrhového usnesení ze dne [datum], č. j.: [insolvenční spisová značka] [číslo], byla zjištěná pohledávka žalobce a) uspokojena do výše 6,2275 %, tj. ve výši [částka]. Po skončení insolvenčního řízení pokračovalo odvolací řízení u VS, jenž svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 Cmo 90/2019 - 88, rozhodl, že se usnesení KS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm 249/2009 - 47, potvrzuje, nicméně pod bodem 13 odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že lhůta k podání odporu proti opravovanému platebnímu rozkazu vydáním opravného usnesení nezačala běžet znovu a platební rozkaz KS ze dne [datum rozhodnutí]. č. j. 36 Cm 249/2009 - 40, tak nabyl právní moci a vykonatelnosti dne [datum]. O nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí tak bylo rozhodnuto až po téměř 10 letech ode dne podání návrhu na vydání platebního rozkazu, který byl podán dne [datum]. Žalobci vyslovili přesvědčení o tom, že opravné usnesení KS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm 249/2009 - 47, je nezákonným rozhodnutím a že bylo vydáno nesprávným úředním postupem, když umožnilo znovu běh lhůty pro podání odporu. Došlo k prodloužení řízení, které fakticky skončilo až v roce 2019, i když platební rozkaz nabyl právní moci dne [datum]. Z tohoto důvodu tak měl žalobce a) ztíženou pozici při uplatňování své pohledávky v rámci insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému. V případě, že by nebyl v nesprávně dodatečně poskytnuté lhůtě podán žalovaným odpor proti platebnímu rozkazu, mohl žalobce a) podat návrh na nařízení exekuce na žalovaného a jeho pohledávka mohla být částečně uspokojena již před zahájením insolvenčního řízení. Žalobci poté, co popsali, z jakých složek se požadovaná částka [částka] skládá, dále uvedli, že v případě, že by KS neposkytl žalovanému náhradní lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu, mohl žalobce a) po nabytí právní moci platebního rozkazu dne [datum] podat ihned návrh na nařízení exekuce pro částku ve výši [částka] s příslušenstvím. I v případě, že by žalovaný neuhradil žalobci a) v rámci exekučního řízení ničeho, měl by žalobce a) silnější pozici v rámci následného insolvenčního řízení, jež rovněž trvalo nepřiměřeně dlouho, neboť by část přihlašované pohledávky byla vykonatelná na základě platebního rozkazu. V této souvislosti uvedli, že v rámci insolvenčního řízení proběhl incidenční spor, kdy řízení o něm bylo vedeno u KS pod sp. zn. 56 ICm 1132/2010, jelikož žalovaný pohledávky žalobce a) při přezkumném jednání popřel. V případě, že by nebyla poskytnuta dodatečná lhůta k podání odporu, nabyl by platební rozkaz právní moci a vykonatelnosti a dokazování v incidenčním sporu by bylo pro žalobce a) s pravomocným a vykonatelným exekučním titulem lehčí. Stran nemajetkové újmy žalobci uvedli, že žalobci b), c) a d) jsou společníky žalobce a), každý s třetinovým podílem. Na základě chybného opravného usnesení se předmětné řízení protáhlo až do roku 2019, kdy bylo pravomocně ukončeno. Žalobci b), c) a d) jako společníci žalobce a) byli tímto vleklým soudním řízením trvajícím cca 10 let negativně zasaženi.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že neshledávala existenci odpovědnostního titulu ať už v podobě nezákonného rozhodnutí (když v řízení není žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno k tomu příslušným orgánem, tedy ani platební rozkaz KS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm 249/2010 - 40, ani opravné usnesení KS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm [číslo] - 47, nelze považovat za nezákonné) nebo nesprávného úředního postupu a zároveň neshledávala příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. V této souvislosti uvedla, že žalobci uvádějí pouze alternativní vývoj věcí v případě nepodání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu v původní lhůtě a nelze tak jednoznačně uzavřít, že v důsledku jednání orgánů veřejné moci vznikla žalobci a) tvrzená škoda. Pokud by byl podán návrh na nařízení exekuce již dne [datum], je třeba dále počítat s lhůtami pro soudního exekutora, kdy během nich však již započalo insolvenční řízení. Dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „ins. zák.“), je pak jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemožnost provést výkon rozhodnutí či exekuci postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. V případě dodržení zákonných limitů pro rozhodování ve stanovených lhůtách by exekuce s největší pravděpodobnosti nebyla vůbec provedena. K požadavku žalobců b), c) a d) na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, a to buď ve formě finanční úhrady či ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, pak uvedla, že jeho podstatou je poskytnutí satisfakce za vzniklou morální (imateriální) újmu, která účastníkovi řízení, ve kterém došlo k nesprávnému úřednímu postupu, vznikla. Žádnému jinému subjektu nemohla morální (imateriální) újma vzniknout, jde o nárok nepřenositelný na jinou osobu. Žalobci b) c) a d) však nebyli účastníky předmětného řízení.

4. Na základě nesporných tvrzení účastníků stran uplatnění nároků žalobců u žalované, po provedeném dokazování, po shrnutí zjištěného skutkového stavu a po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou na straně jedné nezákonným rozhodnutím a na straně druhé nesprávným úředním postupem, dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.

5. Soud I. stupně stran nároku žalobce a) na náhradu majetkové újmy (škody) nejdříve identifikoval možný odpovědnostní titul. V této souvislosti uvedl, že žalobci za nesprávný úřední postup označili poskytnutí dodatečné lhůty k podání odporu, když tak řízení bylo ukončeno až v roce 2019 rozhodnutím VS, přičemž žalobce a) však mohl být úspěšný při vymožení svého nároku po žalovaném, neboť jeho úpadek byl prohlášen až dne [datum], platební rozkaz však nabyl právní moci dne [datum], kdyby nedošlo k uvedenému nesprávnému úřednímu postupu, žalobce a) v případě, kdyby doložka právní moci a vykonatelnosti byla řádně vyznačena, mohl podat návrh na nařízení exekuce, přičemž žalovaný měl v tu dobu majetek. Soud I. stupně poté uvedl, že k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, neboť to by muselo být později zrušeno, k čemuž nedošlo. V úvahu by tak mohl přicházet jedině nesprávný úřední postup jakožto odpovědnostní titul, nicméně přesto soud I. stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního požadavku žalobce a), neboť i kdyby návrh na nařízení exekuce byl podán dne [datum] (tedy v den, kdy nastala právní moc a vykonatelnost platebního rozkazu), bylo by nutné počítat s dalšími na to navazujícími lhůtami pro soudního exekutora, a to 15 denní lhůta pro žádost o vydání pověření dle ust. § 43a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. ř.“) a 15 denní lhůta pro rozhodnutí o pověření dle ust. § 43a odst. 3 ex. ř., přičemž po samotném vydání exekučního příkazu by měl žalovaný lhůtu 30 dní k dobrovolnému plnění dle ust. § 46 odst. 6 ex. ř. Během této lhůty by však již započalo insolvenční řízení, které bylo zahájeno dne [datum] na návrh věřitele T& [právnická osoba] Dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák. je jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemožnost provést exekuci postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. V případě dodržení zákonných limitů pro rozhodování ve stanovených lhůtách by exekuce s největší pravděpodobností nebyla vůbec provedena. Pokud dnem [datum] nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (vyhláška KS ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]), nebylo by možné uspokojit pohledávku žalobce a) v exekučním řízení ani na základě exekučního návrhu, jenž by podal dne [datum]. Nadto v době od [datum] do [datum], kdy byl podán odpor proti platebnímu rozkazu podle chybného poučení, nebyl žalobcem a) návrh na zahájení exekučního řízení podán. Soud I. stupně uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi žalobcem a) tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem státu.

6. Soud I. stupně stran nároků žalobců b), c) a d) na náhradu nemajetkové újmy (z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného KS pod sp. zn. 36 Cm 249/2009 – poznámka odvolacího soudu) uvedl, že tyto nejsou důvodné, neboť jim jako společníkům žalobce a) nemohla morální újma vzniknout s ohledem na její nepřenositelnost na jinou osobu.

7. O náhradě nákladů řízení účastníků soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci úspěšné žalované přiznal náklady řízení ve výši [částka] ve formě čtyř paušálů (za vyjádření k žalobě a účast při třech soudních jednáních) po [částka].

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podali žalobci včasné a přípustné odvolání, které následně bylo žalobci b), c) a d) vzato zpět, pročež odvolací soud vzhledem ke zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Předmětem odvolacího řízení tak byl jen požadavek žalobce a) na náhradu majetkové újmy.

9. Žalobce a) ve svém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nejdříve zopakoval, že se domáhá náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném KS pod sp. zn. 36 Cm 249/2009, když KS v rozporu se zákonem poskytl žalovanému novou lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm 249/2009 - 40, přičemž žalovaný na základě chybného poučení odpor v dodatečné lhůtě podal, kdy tak platební rozkaz nenabyl řádně dne [datum] právní moci a vykonatelnosti. Následně bylo řízení přerušeno, neboť proti žalovanému bylo zahájeno insolvenční řízení, kdy tak žalobce a) byl nucen svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit jako nevykonatelnou. Až VS ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 Cmo 90/2019 - 88, konstatoval, že lhůta k podání odporu proti platebnímu rozkazu nepočala vydáním opravného usnesení běžet znovu, tedy že platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti již dne [datum]. Řízení bylo skončeno v listopadu roku [rok], kdy byla doložka právní moci a vykonatelnosti na platebním rozkazu KS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 Cm 249/2009-40, vyznačena, a to zpětně ke dni [datum].

10. Žalobce a) předně namítl nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně, kdy není z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, na základě jakých důkazů a jakým způsobem nalézací soud došel ke svým závěrům, namítl, že soud I. stupně po konstatování lhůt v exekučním řízení došel k závěru, že by exekuce s největší pravděpodobností nebyla provedena, rozhodnutí však nemůže být založeno jen na úvahách soudu I. stupně.

11. Žalobce a) dále uvedl, že je sice pravdou, že na žalovaného byl podán insolvenční návrh, úpadek žalovaného však byl zjištěn až ke dni [datum], do té doby tak mohl žalovaný na pohledávku žalobce a) plnit.

12. Žalobce a) dále namítl, že v řízení prokázal solventnost žalovaného, s tím se však soud I. stupně nijak nevypořádal.

13. Žalobce a) rovněž namítl, že se soud I. stupně nijak nevypořádal s tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu měl zhoršené postavení v rámci konaného insolvenčního řízení. V této souvislosti uvedl, že v důsledku nesprávného úředního postupu nemohl při přihlašování pohledávek označit svou pohledávku za vykonatelnou. Tím byl významně ztížen jeho postup v incidenčním sporu, který byl veden pod sp. zn. 56 ICm 1132/2010, když insolvenční správce v rámci insolvenčního řízení popřel pravost a výši všech přihlášených pohledávek žalobce a) s tím, že měly zaniknout započtením. Žalobce a) tak byl nucen svou pohledávku uplatňovat znovu, a to podáním incidenční žaloby na insolvenčního správce, přitom v případě, že by pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení již jako vykonatelná, musel by žalobu na žalobce a) podat insolvenční správce nebo sám dlužník a tím se domáhat uplatnění popření vykonatelné pohledávky vůči věřiteli.

14. Žalobce a) navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalované zaplatit mu jím požadovanou náhradu [částka].

15. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

16. Žalobce a) při jednání odvolacího soudu své odvolání doplnil tím, že nebýt namítaného nesprávného úředního postupu, tak soudní exekutor (v případě, že by žalobce a) mohl podat exekuční návrh – poznámka odvolacího soudu) mohl do doby prohlášení úpadku žalovaného vydat exekuční příkazy a postavení žalobce a) v insolvenčním řízení by bylo lepší.

17. Žalovaná při jednání odvolacího soudu vyslovila přesvědčení o správnosti rozsudku soudu I. stupně, přičemž doplnila, že i kdyby k nesprávnému poučení nedošlo, nebylo by lze exekuci provést, pohledávka žalobce a) by nebyla v době do [datum] uspokojena.

18. Odvolací soud při odvolacím jednání konstatoval, že tvrzení žalobce a) učiněné při jednání odvolacího soudu, a to, že nebýt namítaného nesprávného úředního postupu, tak soudní exekutor mohl do doby prohlášení úpadku žalovaného vydat exekuční příkazy a postavení žalobce a) v insolvenčním řízení by bylo lepší, v řízení před soudem I. stupně nezaznělo, v řízení před soudem I. stupně žalobce a) tvrdil, že kdyby disponoval exekučním titulem, tedy platebním rozkazem s vyznačenou příslušnou doložkou, bylo by jeho postavení v insolvenčním a souvisejícím incidenčním řízení ve vztahu k insolvenčnímu správci lepší, kdy se nejedná o shodné tvrzení. Stran přípustnosti této až v odvolacím řízení tvrzené skutečnosti (ust. § 205 a o. s. ř.) žalobce a) k výzvě odvolacího soudu nijak neargumentoval, pročež k této tvrzené skutečnosti odvolací soud jako k nepřípustné nepřihlédl.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobce a) důvodným.

20. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., přičemž dospěl ke správnému závěru o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v chybném poučení o běhu nové lhůty k podání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu a vzniklou škodou.

21. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 první věty zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Protože zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

22. Podle shora citovaných zákonných ustanovení stát objektivně (tj. bez ohledu na zavinění) odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při současném splnění tří podmínek: 1) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), 2) příslušný orgán státu se dopustil nesprávného úředního postupu a 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem, tj. nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku.

23. Zákon rozeznává dva základní odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřujících k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91; uvedené hodnocení nicméně shrnuje t. č. již po delší dobu konstantní judikaturu soudů v tomto směru). Stejně se tak jedná o nedostatečné zjištění skutkového stavu věci.

24. Vzhledem k žalobou vymezenému, nespornému i prokázanému tvrzení, že došlo k nesprávnému poučení v opravném usnesení o možnosti v nové lhůtě podat odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, je zřejmé, že odpovědnostním titulem v dané věci může být jen nesprávný úřední postup (ust. § 13 odst. 1 první věta zákona č. 82/1998 Sb.), neboť žalobcem a) uváděná škoda (skutečná škoda, nikoliv ušlý zisk) žalobci a) neměla vzniknout z žádného rozhodnutí, tedy ani z platebního rozkazu, když povinnost byla uložena žalovanému, a ani z opravného usnesení, jímž bylo opraveno označení žalovaného, ale z chybného poučení, kdy tak na základě něj žalovaný podal v dodatečné lhůtě dle poučení odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, jakkoliv tento již byl ve skutečnosti pravomocný a vykonatelný. Nadto lze jen doplnit, že žádné z rozhodnutí vydaných v řízení vedeném KS pod sp. zn. 36 Cm 249/2009 ani nebylo změněno či zrušeno a nemohlo by se pohledem zákona č. 82/1998 Sb. o nezákonné rozhodnutí jednat.

25. Odvolací soud nejprve uvádí, že neshledává důvodnou námitku žalobce a) stran nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. stupně, když z odůvodnění jeho rozhodnutí se podává, jaké důkazy byly provedeny a k jakým zjištěním soud I. stupně dospěl, přičemž je zřejmé, z jakých důvodů dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v chybném poučení o běhu nové lhůty k podání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu a vzniklou škodou. Soudu I. stupně lze jen vytknout to, že převzal od žalované pravděpodobností závěr o tom, že by exekuce nebyla provedena (bod 18 odůvodnění rozhodnutí), namísto toho, aby dospěl k jednoznačnému závěru, nicméně tento jednoznačný závěr se podává ze soudem I. stupně v zásadě správně (k tomu srovnej níže) popsaných lhůt exekučního řízení (bod 17 odůvodnění rozhodnutí).

26. Odvolací soud dále uvádí, že odvolací námitka stran toho, že v řízení byla prokázána solventnost žalovaného, s touto se však soud I. stupně nijak nevypořádal, není důvodná, a to jakkoliv je zřejmé, že aby nárok žalobce a) mohl být shledán důvodným, bylo by nutné, aby žalovaný byl solventní, byla shledána jeho bonita, tedy měl majetek, z něhož by žalobce a) svou pohledávku uspokojil, nicméně aby nárok žalobce a) mohl být shledán důvodným, musel by při předpokládaném běhu lhůt v exekučním řízení dosáhnout i uspokojení své pohledávky, čímž se soud I. stupně zabýval a (správně) dospěl k negativnímu závěru. Pak okolnost, že se soud I. stupně již bonitou primárního dlužníka, tedy žalovaného, nezabýval, je nerozhodná, neboť posouzení bonity primárního dlužníka by bylo zjevně nadbytečné.

27. K odvolací výtce žalobce a), že se soud I. stupně nijak nevypořádal s tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu měl zhoršené postavení v rámci konaného insolvenčního řízení a incidenčního řízení pak odvolací soud uvádí, že jakkoliv tato tvrzení žalobce a) v řízení před soudem I. stupně byla uvedena (stejně tak i tvrzení o nepřiměřenosti délky jak vlastního řízení, tak řízení insolvenčního), nebylo třeba, aby se jimi soud I. stupně zabýval, když z těchto tvrzení žalobce a) žádnou škodu nedovozoval. Jak soud I. stupně výstižně zdůraznil při vymezení možného odpovědnostního titulu, žalobce a) škodu dovozoval z toho, že kdyby nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v chybném poučení v opravném usnesení o možnosti nové lhůty k podání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, čehož žalovaný využil a odpor podal, žalobce a) by měl k dispozici exekuční titul (platební rozkaz evidentně s řádně vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti), pročež mohl podat návrh na nařízení exekuce, přičemž žalovaný měl v tu dobu majetek a pohledávka žalobce by byla uspokojena.

28. K odvolací námitce žalobce a), že úpadek žalovaného byl zjištěn až ke dni [datum], přičemž do té doby tak mohl žalovaný (nuceně) na pohledávku žalobce a) plnit, odvolací soud uvádí, že jako rozhodné datum při posouzení příčinné souvislosti mezi nastalým nesprávným úředním postupem (chybné poučení) a tvrzenou škodou je nutno brát samotné zahájení exekučního řízení, tedy již [datum], když dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák. ve znění účinném k rozhodnému datu ([datum]) bylo možno exekuci sice nařídit, nebylo ji však možno provést.

29. Odvolací soud dále uvádí, jak již nastínil, že se ztotožnil se soudem I. stupně stran jeho závěru o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v chybném poučení o běhu nové lhůty k podání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu a vzniklou škodou. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že pohledávka žalobce by do zahájení insolvenčního řízení nebyla uspokojena, a to při posouzení lhůt daných exekučním řádem, které soud I. stupně vyjmenoval. Jakkoliv soud I. stupně nesprávně počítal i se současnou 30 denní lhůtou stanovenou povinnému k dobrovolnému plnění, přičemž ust. § 46 odst. 5 ex. ř. ve znění do [datum] stanovovalo jen lhůtu 15 denní (15 denní lhůta pro žádost soudního exekutora o pověření k provedení exekuce byla stanovena ust. § 44 odst. 1 ex. ř. a 15 denní lhůta pro vydání usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jejím provedením byla stanovena ust. § 44 odst. 3 ex. ř.), kdy tak souhrn těchto tří lhůt činil 45 dnů (ode dne [datum] tak lze dospět k datu [datum], tedy k datu před zahájením insolvenčního řízení, když to bylo zahájeno dne [datum]), přesto nebylo možno dospět k závěru, že by žalobce dosáhl v jím předpokládaném exekučním řízení uspokojení své pohledávky. Jak ust. § 24 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, tak i ust. § 18 instrukce Ministerstva spravedlnosti [číslo], kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, vždy ve znění účinném v rozhodném období (počítaném ode dne [datum]) lhůtu pro vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti neupravovaly, ke třem shora uvedeným 15 denním lhůtám je tak nutno připočítat lhůtu přiměřenou (do doby zahájení insolvenčního řízení zbývalo 6 dnů včetně dne, kdy bylo zahájeno) pro daný úkon počítanou ode dne předložení stejnopisu platebního rozkazu žalobcem a). Je tak zjevné, že při připočítání takové lhůty přiměřené (takové, aby nebylo možno uvažovat o průtahu), by žalobce faktického uspokojení své pohledávky v exekučním řízení nedosáhl, svou pohledávku v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem tak nepozbyl, pročež závěr soudu I. stupně o absenci příčinné souvislosti mezi ním a vzniklou škodou je správný.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

31. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., nicméně nerozhodl správně o jejich výši, neboť žalované přísluší na náhradě nákladů řízení celkem částka [částka] odpovídající pěti režijním paušálům za vyjádření k žalobě, 3x účast na jednání, písemný závěrečný návrh, podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). Z uvedeného důvodu odvolací soud za použití ust. § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

32. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Nákladům odvolacího řízení v dané věci odpovídá částka [částka] představující jeden režijní paušál dle ust. § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (účast při jednání odvolacího soudu) a dle ust. § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.