o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a k odvolání žalobce proti doplňujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky ve výši [částka] spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I, výrok I doplňujícího rozsudku) a vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] a [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II, výrok II doplňujícího rozsudku).

2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy v celkové výši [částka] z titulu nesprávného postupu notářky JUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ [anonymizováno]“) při vyhotovení notářského zápisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ notářský zápis“). Škoda je představována jistinou promlčené pohledávky ve výši [částka], ušlým ziskem ve výši [částka] ve formě nezaplacených úroků ve výši 10% ročně (zjevně z uvedené jistiny – poznámka odvolacího soudu) za období od [datum] do [datum], ušlým ziskem ve formě nezaplaceného úroků z prodlení ve výši 18% (zjevně z uvedené jistiny – poznámka odvolacího soudu) za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], náhradou nákladů řízení povinného ve výši [částka], náklady exekuce ve výši [částka], náhradou nákladů nalézacího řízení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z (původně, tedy v žalobě nevyjasněné – poznámka odvolacího soudu) částky [částka] od [datum] do zaplacení (žalobce původně, tedy v žalobě nenabídl žádné tvrzení o tom, že i tyto úroky z prodlení mají představovat jemu vzniklou škodu, jakkoliv je jako škodu vyčíslil).

3. Žalobce uvedl, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřel s [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužník“) smlouvu o půjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytl dlužníkovi půjčku ve výši [částka], dne [datum] byl na základě smlouvy sepsán notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti, který pro neplnění povinností dlužníka ze smlouvy žalobce uplatnil v exekučním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), jenž usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuci na majetek dlužníka nařídil. K odvolání dlužníka Městský soud v Praze (dále jen„ [anonymizováno]“) usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení [anonymizována dvě slova] změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a přiznal dlužníkovi náhradu nákladů řízení, neboť dle něj notářský zápis neobsahuje doložku vykonatelnosti, protože neobsahuje příslušné řádné prohlášení dlužníka jako osoby povinné, neboť prohlášení je podmíněno budoucím poskytnutím půjčky. Právní úprava však vyžadovala, aby dohoda o přímé vykonatelnosti následovala po hmotněprávním titulu. Ze strany notářky při sepisu notářského zápisu došlo k pochybení, a z tohoto důvodu žalobce u žalované dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody, která mu jednáním notářky vznikla. Žalovaná dospěla k závěru o promlčení nároku (proti dlužníkovi – poznámka odvolacího soudu) nicméně konstatovala, že nelze dovodit existenci škody, když žalobce svůj nárok proti dlužníkovi dosud neuplatnil. Žalobce tak nárok uplatnil u [anonymizována dvě slova] žalobou proti dlužníkovi, [anonymizována dvě slova] jí však nevyhověl, protože akceptoval námitku promlčení vznesenou ze strany dlužníka a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl. Žalobce proto opět požádal žalovanou o odškodnění, a to žádostí ze dne [datum], a rovněž za účelem usnadnění vypořádání daného nároku vstoupil do jednání se svou pojišťovnou (zjevně pojišťovnou notářky – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná však stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že neshledala příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, přičemž naznačila spoluodpovědnost žalobce na vzniku škody s ohledem na jeho (právní – poznámka odvolacího soudu) vzdělání. Tento závěr je nepřijatelný, když se soudy (zjevně [anonymizováno] – poznámka odvolacího soudu) při posuzování platnosti notářského zápisu opíraly o právní názor Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) vyslovený v jeho rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který ani [anonymizováno] v době vyhotovení notářského zápisu nemohla znát.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním ze dne [datum] dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody, přičemž jeho žádosti nevyhověla, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum], kdy v té době vycházela výlučně z usnesení [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo změněno usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], tak, že byl návrh na nařízení exekuce podle notářského zápisu [anonymizováno]. Žalovaná konstatovala, že názor vyslovený [anonymizováno] byl následně překonán usnesením velkého senátu NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které se zabývalo téměř totožným případem nařízení exekuce mezi stejnými účastníky na základě obdobného notářského zápisu a na základě typově shodné smlouvy připravené žalobcem, přičemž NS konstatoval, že notářský zápis jako exekuční titul je vykonatelný. Předmětný notářský zápis tak žádnými vadami netrpěl a byl způsobilým exekučním titulem. Žalovaná vyjádřila politování nad tím, že se žalobci jako oprávněnému v exekučním řízení vedeném [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka] nepodařilo dosáhnout téhož, jako v exekučním řízení vedeném [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka], neboť jeho dovolání bylo odmítnuto. Žalovaná dále uvedla, že žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále jen„ [anonymizováno] 2“) žalobu o náhradu škody, kdy řízení o ní bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž řízení bylo usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přerušeno a následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci dne [datum], bylo řízení zastaveno, neboť nebyl podán návrh na pokračování v řízení. Namítla, že není na jisto postaveno, že by v případě vykonatelnosti notářského zápisu žalobce svůj závazek vůči dlužníku vymohl a v jaké výši, přičemž v této souvislosti poukázala na zásadu státu jako posledního dlužníka. Žalovaná rovněž upozornila, že žalobce se proti konečnému rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve věci vedené u něj pod sp. zn. [spisová značka] nebránil. V této souvislosti namítla, že jelikož exekuční řízení vedené [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla konstatována nevykonatelnost exekučního titulu, vyvolalo stavění běhu promlčecích lhůt, pak nemohl být rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž soud pro promlčení zamítl žalobu žalobce proti dlužníkovi, věcně správný a došlo tak k přetržení příčinné souvislosti mezi pochybením notářky a majetkovou újmou. Pohledávka žalobce nebyla dlužníkem v notářském zápisu uznána a nepromlčovala se v [anonymizováno] leté promlčecí době, ale v obecné 3 leté promlčecí době, žalobce se tak na [anonymizováno] letou promlčecí dobu nemohl spoléhat. Tvrzení žalobce, že s ním žalovaná po roce [rok] měla intenzivně jednat o smírném řešení a slibovat mu uzavření dohody o narovnání, kdy toto jednání žalované žalobce považoval za rozporné s dobrými mravy, negovala a konstatovala, že byla pouze oslovena pojišťovnou ve věci jejího pojištěnce notářky s návrhem na uzavření dohody o narovnání, a to na základě podnětu ze strany žalobce. Po důkladném prošetření věci ale žalovaná neshledala důvody pro uzavření takové dohody a k jejímu uzavření proto nepřistoupila. Závěrem žalovaná shrnula, že chybí odpovědnostní titul státu za škodu, žalobce dostatečně nehájil svá práva vůči dlužníkovi, když nepodal odvolání proti rozsudku [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a nadto vznesla námitku promlčení daného nároku, protože žalobce se o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy bylo usnesením [anonymizováno] č. j. [číslo jednací] rozhodnuto o zamítnutí exekučního návrhu. Soud I. stupně dále uvedl, že žalovaná navrhla, aby do řízení přistoupila (správně vstoupila – poznámka odvolacího soudu) na její straně jako vedlejší účastník [anonymizováno] a [anonymizováno] [právnická osoba], které mají právní zájem na výsledku řízení.

5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud I. stupně po provedeném dokazování a po citaci ust. §§ 1 odst. 1, 13 odst. 1, odst. 2, 32 odst. 1, 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, promlčení nároku na náhradu škody a stavění promlčecí doby (zjevně nepatřičně soud I. stupně citoval i ust. § 31a odst. 1 zákona upravující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kdy tuto však žalobce nepožadoval) dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že žalobce se dozvěděl o vzniku škody z usnesení [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Následujícím dnem počala běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody. Jestliže žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], promlčecí doba se po dobu šesti měsíců stavěla a počala znovu běžet dne [datum]. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 43 dní po počátku běhu promlčecí lhůty, po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku zbývalo ještě 137 dní k podání žaloby a tato měla být podána do [datum]. Žaloba však byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud I. stupně žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž se zabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

6. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. V něm nesouhlasil s tím, že soud I. stupně datuje počátek promlčecí doby ke dni [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení [anonymizováno] o zastavení exekučního řízení, kdy tak zcela pomíjí skutečnost, že dne [datum] uplatněný nárok na náhradu škody žalovaná odmítla jako předčasný a vyžádala si, aby žalobce uplatnil nejdříve u dlužníka pohledávku soudní cestou, neboť není na jisto postaveno, zda dlužník namítne promlčení. Žalobce tak jednal v dalším podle instrukcí žalované a podal žalobu na zaplacení proti dlužníkovi. Rozsudek ve věci žalovanou vyřízení nároku podmiňované žaloby, kterou na základě pokynu žalované žalobce podal, mu byl doručen až dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce dále soudu I. stupně vyčetl, že se nezabýval žalobcem tvrzeným rozporem námitky promlčení s dobrými mravy. V této souvislosti uvedl, že soud I. stupně pouze konstatoval, že„ promlčení neshledal v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu vůči žalovanému podal před uplynutím promlčecí lhůty a žalobce takové skutečnosti ani konkrétně netvrdil“. Žalobce podotkl, že jednání se žalovanou, které tomuto sporu předcházelo, indikovalo mimosoudní narovnání a z toho důvodu nebyla žaloba podána v době před jejím promlčením. Pokud celé jednání trvá již více než 8 let (poprvé žalobce uplatnil u žalovaného nárok na odškodnění dne [datum]), je dle žalobce zcela zjevné, že se jedná o závažné průtahy, za které nese odpovědnost žalovaná. Skutečnost, že se soud I. stupně odmítl těmito průtahy a jejich důsledky pro žalobce zabývat, pak představuje odmítání práva žalobce na spravedlivý proces. Soud I. stupně měl dát přednost ochraně práv žalobce. Žalobce dále uvedl, že rozpor s dobrými mravy v uplatnění námitky promlčení spatřuje i v tom, že po celou dobu prvního řízení v dané věci (zjevně v časově prvním řízení o žalobě na náhradu škody proti žalované vedeném u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka] – poznámka odvolacího soudu), ve kterém žalovaná námitku promlčení nevznesla, a které bylo přerušeno z důvodu ochoty žalované ke smírnému řešení nároku žalobce, nejvíce právě v době, kdy měl být podán návrh na pokračování řízení, žalovaná výrazně zvýšila svou aktivitu k mimosoudnímu narovnání, kterou ukončila bezprostředně po rozhodnutí [anonymizováno] 2 o zastavení řízení. Naskýtají se tak důvodné pochybnosti o tom, zda jednání žalované bylo poctivé. Žalobce soudu I. stupně rovněž vyčetl, že se nijak nezabýval předsmluvní odpovědností žalované, kdy svůj nárok z tohoto titulu rovněž uplatnil.

7. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] jako soud odvolací zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť rozsudek soudu I. stupně posoudil jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a nadto dospěl k závěru, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Stran závěru soudu I. stupně, že došlo k promlčení nároku žalobce, odvolací soud uvedl, že plně sdílí názor soudu I. stupně, že došlo k uplynutí v ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zakotvené tříleté promlčecí subjektivní doby (v současném pojmosloví lhůty), kdy vyšel z dat soudem I. stupně zjištěných. V této souvislosti uvedl, že počátek promlčecí doby co se týče většiny nároků žalobce (jistina, ušlý zisk, náhrada nákladů řízení povinného, náklady exekuce) je skutečně nutno datovat od počátku právní moci usnesení o zamítnutí jeho exekučního návrhu proti dlužníkovi, tedy ode dne následujícího po [datum], přičemž nárok byl u žalované uplatněn dne [datum], promlčecí doba podle ust. § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neběžela po dobu předběžného projednávání nároku u žalované, nejdéle však po dobu 6 měsíců, žaloba však byla podána až dne [datum] Odvolací soud odkazem na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že za situace, kdy škodu žalobce vnímal ve skutečnosti, že notářský zápis nebyl způsobilým exekučním titulem a jeho pohledávka na jistinu spolu s úroky a úroky z prodlení proti dlužníkovi se stala promlčenou, nebylo podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody u žalované podání žaloby proti dlužníkovi, neboť i v řízení proti žalované bylo lze jako předběžnou otázku řešit existenci (a promlčení) práva věřitele na plnění proti jeho dlužníkovi, aniž by muselo o promlčeném nároku věřitele proti dlužníkovi proběhnout soudní řízení. Odvolací soud dále uvedl, že jelikož se však žalobce domáhal rovněž náhrady škody spočívající v nákladech nalézacího řízení, zjevně tak právě řízení, které zahájil žalobou proti dlužníkovi na základě prvotního stanoviska žalované, které shledalo nároky žalobce předčasnými, je zjevné, že počátek promlčecí doby ve vztahu k tomuto nároku je nutno vztáhnout k datu pozdějšímu, a to v relaci k pravomocnému skončení nalézacího řízení vedeného [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] měl nabýt dle tvrzení žalobce právní moci dne [datum], žalobci byl doručen již dne [datum], přičemž na jeho základě žalobce podal následnou žádost o náhradu škody podáním ze dne [datum] doručenou žalované dne [datum], na niž žalovaná reagovala negativním stanoviskem ze dne [datum] Odvolací soud v relaci k uvedeným datům uvedl, že i kdyby počítal běh tříleté promlčecí doby pro žalobce nejpříznivějším způsobem, kdy jakkoliv žalobci byl rozsudek [anonymizována dvě slova] doručen dříve, než měl nabýt právní moci, přičemž mezi nabytím této právní moci a podáním žádosti u žalované uplynul z promlčecí doby necelý měsíc, přičemž po dobu předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců promlčecí doba neběží, je opět nasnadě, že došlo k jejímu uplynutí, neboť žaloba byla podána až dne [datum] (promlčecí doba marně uplynula o více než 6 měsíců). K žalobcem v průběhu řízení před soudem I. stupně nastíněné úvaze, že po dobu prvotního řízení o náhradu škody proti žalované vedeného u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka] promlčecí doba neběžela, tedy došlo k jejímu stavení, odvolací soud uvedl, že tato není vzhledem k jeho průběhu a výsledku přiléhavá. Ze shodných tvrzení účastníků učiněných v řízení před soudem I. stupně vyplývá, že v uvedeném řízení došlo k zastavení řízení podle ust. § 111 odst. 4 poslední věty zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), kdy nebyl podán návrh na pokračování v řízení přerušeného podle ust. § 110 o. s. ř. do jednoho roku. Předpokladem stavení promlčecí doby po dobu trvání řízení je však skutečnost, že oprávněný subjekt řádně pokračuje v zahájeném řízení, tedy jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu řízení a meritornímu rozhodnutí (srovnej usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), přičemž za situace zastavení řízení z důvodu nepokračování v přerušeném řízení je na řízení potřeba pohlížet z hlediska promlčení tak, jako by vůbec nebylo zahájeno a nedošlo ke stavení promlčecí doby (srovnej usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jakkoliv šlo o zpětvzetí žaloby).

9. Odvolací soud však vytkl soudu I. stupně, že se nezabýval žalobcem nadnesenou otázkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (žalobce uváděl již v podání ze dne [datum], že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na rozsáhlá jednání účastníků a ujišťování žalované o smírném narovnání, přičemž nabídl podrobná tvrzení o těchto jednáních a navrhl důkazy, soud I. stupně se s těmito důkazními návrhy nijak nevypřádal, neučinil z nich žádná skutková zjištění). V této souvislosti odvolací soud uvedl, že žalobce se mýlí, jestliže vytýká soudu I. stupně, že k jím nadnesené otázce soud I. stupně měl uvést, že„ promlčení neshledal v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu vůči žalovanému podal před uplynutím promlčecí lhůty a žalobce takové skutečnosti ani konkrétně netvrdil“, neboť ani to soud I. stupně neuvedl, když žalobcem zmiňovaná citace se zjevně týká zjištění učiněného soudem I. stupně týkajícího se sporu mezi žalobcem a jeho dlužníkem.

10. Odvolací soud dále vytkl soudu I. stupně, že se nezabýval návrhem žalobce učiněným rovněž v jeho podání ze dne [datum] na úhradu částky [částka] z titulu předsmluvní odpovědnosti žalované spočívající v ukončení smírných jednání, jejichž výsledkem mělo být uzavření dohody o narovnání, na jejímž základě by žalovaná plnila právě částku [částka].

11. Konečně odvolací soud uvedl, že zaznamenal vady v řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy soud I. stupně žalobce nevedl postupem podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalobcem nijak nevyjasněné částky 5 762 642, [částka] od [datum] do zaplacení, když prostým součtem ostatních žalobcem požadovaných částek je nutno dojít k žalobcem rovněž uváděné částce [částka] a rovněž žalobce nevyzval k doplnění alespoň základních tvrzení ve smyslu projednatelnosti žaloby o tom, že i tyto úroky z prodlení mají představovat jemu vzniklou škodu, kdy je jako škodu označil. Odvolací soud dále soudu I. stupně vytkl, že nijak nenaložil s návrhem žalované, aby do řízení přistoupila (správně vstoupila – poznámka odvolacího soudu) na její straně jako vedlejší účastnice [anonymizováno] a [anonymizováno] [právnická osoba] (jedná se zřejmě o chybné označení subjektu žalovanou, když tato společnost měla být jakýmsi zprostředkovatelem jednání mezi notářkou a pojišťovnou notářky a nikoliv právě pojišťovnou notářky, u které měla mít zřejmě sjednáno pojištění z titulu odpovědnosti za škodu jí způsobenou), které mají mít právní zájem na výsledku řízení, jakkoliv k tvrzenému právnímu zájmu na výsledku řízení žalovaná ničeho dalšího neuvedla.

12. Odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby odstranil vady žaloby, postavil najisto osoby, u kterých žalovaná navrhla jejich vstup do řízení, vyzval žalovanou k doplnění argumentace ohledně jejich právního zájmu na výsledku řízení, následně se subjektů žalovanou navrhovaných dotázal, zda vstupují do řízení, jejich případný vstup do řízení dal na vědomí žalobci a s vedlejšími účastnicemi jednal, v případě jejich vstupu jim doručil účastníky dosud učiněná podání ve věci, posoudil námitku promlčení vznesenou žalovanou ve světle žalobcem namítaného rozporu s dobrými mravy (v této souvislosti se zabýval jak tvrzeními a návrhem důkazů ze strany žalobce, tak i obranou žalované), pokud by dospěl k závěru o rozporu žalovanou vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, zabýval se jednotlivými žalobou uplatněnými nároky žalobce, a to z pohledu existence tvrzeného odpovědnostního titulu, škody (její výše) a příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou, popřípadě se zabýval i žalobcem uplatněným nárokem na náhradu škody z titulu předsmluvní odpovědnosti žalované.

13. Po vydání kasačního rozhodnutí odvolacího soudu – stran vady v řízení spočívající v absenci reakce soudu I. stupně na návrh žalované ohledně vedlejšího účastenství - žalovaná v podání ze dne [datum] upřesnila, že navrhuje jen vstup notářky jakožto vedlejší účastnice, ta podáním ze dne [datum] sdělila, že do řízení jakožto vedlejší účastnice nevstupuje.

14. Po vydání kasačního rozhodnutí odvolacího soudu – stran vady v řízení spočívající v absenci reakce soudu I. stupně ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalobcem nijak nevyjasněné částky [částka] od [datum] do zaplacení, když žalobce v žalobě nejasně uvedl, že požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zároveň však v jejím petitu požadoval částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení – žalobce na výzvu soudu I. stupně učiněnou postupem dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. (kdy bylo řečeno, že se jedná o duplicitní nárok) při jednání konaném dne [datum] uvedl, že úrok z prodlení z částky převyšující [částka] (rozuměj z částky [částka]) ode dne podání žaloby (žaloba však byla podána dne [datum], nikoliv dne [datum]) do zaplacení, byl uveden nesprávně a že v petitu žaloby byl uveden správně návrh na přiznání zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od podání žaloby (žaloba však byla podána dne [datum], nikoliv dne [datum]) do zaplacení (soud I. stupně proto konstatoval, že v posledním řádku článku IX žaloby je chyba v psaní, kdy správně mělo být uvedeno, že je požadován zákonný úrok z prodlení z částky [částka] a nikoliv z částky [částka]; vzhledem k formulaci žalobce, že byl požadován úrok z prodlení ode dne podání žaloby, soud I. stupně sám učinil v žalobě„ opravu“ a rozhodl napadeným rozsudkem ze dne [datum] (jenž je rozveden níže) o tom, že se žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. V závěru jednání konaného dne [datum] však žalobce ne zcela jasně uvedl, že žalobu (poslední odrážku článku IX žaloby) opravuje tak, že požaduje úrok z prodlení z částky [částka] od [anonymizována dvě slova] [rok] do dne podání žaloby (zjevně tak do dne předcházejícího, tj. [datum]) a opravil petit žaloby, že z částky [částka] je úrok z prodlení požadován od [datum] do zaplacení (v souhrnu tak žalobce požadoval po žalované zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kdy se tak jevilo, že úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] je požadován jako škoda, aniž by však žalobce nabídl jakékoliv tvrzení o škodě, a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení je požadován jako úrok z prodlení). Napadeným rozsudkem ze dne [datum] (jenž je rozveden níže) však byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nebylo tak rozhodnuto o úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]). V odvolání proti rozsudku (jež je rozvedeno níže) žalobce uvedl, že požaduje zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (kdy se tak o škodu v rozsahu úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok] zjevně nejedná). Při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] žalobce postavil najisto, že úrok z prodlení žalobce nežádá z částky [částka] (v žalobě se tak jednalo o pochybení), ale z částky [částka], a to od [datum] do zaplacení. Žalobce tak postavil najisto (opravil žalobu), že žádá zaplacení částky [částka] (kdy tato částka je tvořena součtem částek uvedených v článku IX žaloby vyjma úroku z prodlení z částky [částka] od [anonymizována dvě slova] [rok] do dne podání žaloby (zjevně tak do dne předcházejícího, tj. [datum]) uvedeného v poslední odrážce článku IX žaloby, když tento nepředstavuje škodu, jedná se jen o úrok z prodlení. V souhrnu shora uvedeného žalobce postavil najisto, že žádá zaplacení částky [částka] jakožto náhrady škody spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a nikoliv zaplacení částky [částka] jakožto náhrady škody spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] až od [datum] do zaplacení, jak stvrdil při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum]. Soudem I. stupně tak nebylo napadeným rozsudkem ze dne [datum] rozhodnuto o úroku z prodlení v tzv. zákonné výši z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], pročež odvolací soud věc vrátil soudu I. stupně k vydání doplňujícího rozsudku dle ust. § 166 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., kdy tak soud I. stupně učinil rozsudkem ze dne [datum].

15. Po vydání kasačního rozhodnutí odvolacího soudu – stran nároku žalobce na úhradu částky [částka] z titulu předsmluvní odpovědnosti žalované spočívající v ukončení smírných jednání – soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky nepřipustil, kdy podle odůvodnění uvedeného usnesení tak učinil mimo jiné z důvodu již proběhlého rozsáhlého dokazování stran původního nároku na náhradu škody ve výši [částka].

16. Soud I. stupně po provedeném dokazování (jak před vydáním kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, tak po jeho vydání) a po opětovné citaci ust. §§ 1 odst. 1, 13 odst. 1, odst. 2, 32 odst. 1, 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, promlčení nároku na náhradu škody a stavění promlčecí doby (zjevně nepatřičně opět soud I. stupně citoval i ust. § 31a odst. 1 zákona upravující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kdy tuto však žalobce nepožadoval) dospěl opětovně k závěru, že nárok žalobce není důvodný.

17. Soud I. stupně k závěru o nedůvodnosti žaloby vedlo posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou jakožto důvodné, přičemž svůj závěr o promlčení nároku žalobce odůvodnil shodně jako ve svém předešlém rozsudku.

18. Soud I. stupně se dále zabýval námitkou žalobce, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, protože jej žalovaná měla po celou dobu udržovat v domnění, že jeho nárok odškodní. Soud I. stupně popsal průběh jednání účastníků, tedy opakované žádosti žalobce o odškodnění, odmítavá stanoviska žalované, žalobcem na základě stanoviska žalované podanou žalobu proti dlužníkovi a výsledek řízení o ní, žádost žalobce o prošetření postupu žalované, žalobcem podanou žalobu proti žalované, kdy řízení bylo vedeno u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka] a jeho výsledek, přičemž následně uvedl, že je zřejmé, že účastníci mezi sebou v průběhu roku [rok] jednali, kdy mimo jiné jako prostředníka akceptovali [jméno] [příjmení], který se odvolával na své dobré vztahy s pracovníky žalované a kontakty z dřívějšího působení na Ministerstvu spravedlnosti. Byl to právě on, kdo navázal na blíže nezjištěné setkání ze dne [datum], informoval žalobce o průběhu mimosoudních jednání se žalovanou, opakovaně ujišťoval žalobce o zdárném výsledku těchto jednání s odvoláním na to, že odpovědné zaměstnance ministerstva zná, kdy tento věřil, že má na ně vliv. Zprávy o jednáních stran nároku žalobce tak mohly být [jméno] [příjmení] interpretovány způsobem, který v žalobci vzbudil dojem o jistém výsledku, přitom od zaměstnanců žalované se mu žádného ujištění, že ke smírnému řešení skutečně dojde, nedostalo. Od zaměstnanců žalované obdržel jen informace věcného charakteru, že bylo uděleno povolení pokusit se spor vyřešit smírně, žalobce však nebyl ujišťován o tom, že spor bude vyřešen smírně. V srpnu [rok] mu navíc bylo sděleno, že danou dohodu bude podepisovat jménem ministerstva náměstek Mgr. [příjmení] (náměstek ministra spravedlnosti – poznámka odvolacího soudu), nejpozději tímto okamžikem tedy bylo zřejmé, že celý proces závisí i na jeho posouzení. [příjmení] sám přitom ještě v srpnu k dané věci zaujal negativní stanovisko s tím, že žalovaná nemusí být stranou dohody, protože [anonymizováno] je ochotna za notářku jako svého pojištěnce plnit a ve věci tak může být uzavřena bilaterální dohoda (jejímž účastníkem by ministerstvo nebylo – poznámka odvolacího soudu). Soud I. stupně uzavřel, že samotná neukončená jednání o uzavření případné dohody, byť byla průběžně konkretizována jednotlivá ustanovení takové dohody, v situaci, kdy tato jednání jsou závislá na rozhodnutí odpovědné osoby, která se k dané věci dlouhodobě nestavěla pozitivně a sama žalovaná již ve vyjádřeních k žádostem žalobce o odškodnění vyjadřovala své odmítavé stanovisko, nejsou v rozporu s dobrými mravy.

19. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Soud I. stupně doplnil, byť změna žaloby nebyla připuštěna, že současně neshledal podmínky pro naplnění tzv. předsmluvní odpovědnosti, když právě souhlas oprávněné osoby byl podmínkou pro uzavření dohody ze strany žalované a tato tak měla spravedlivý důvod v jednáních již nepokračovat, přičemž tento důvod mohl žalobce nejen předvídat, ale byl o něm i informován. Opakovaná ujišťování žalobce ze strany jeho prostředníka jsou bez významu.

21. Soud I. stupně dovětkem (zjevně nadbytečně, pročež odvolací soud se dále soudem I. stupně uváděnými důvody již nezabýval – poznámka odvolacího soudu) dodal, že i kdyby nárok žalobce nebyl promlčen, neshledal by jej důvodným, neboť původní judikatorní výklad náležitostí notářských zápisů byl překonán a [anonymizováno] se tak nesprávného úředního postupu nedopustila, absentuje tak odpovědnostní titul, nadto dle soudu I. stupně došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a údajným nesprávným postupem notářky, kdy tento závěr blíže rozvedl.

22. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení celkem částku [částka] ([částka] a [částka]) odpovídající 17 režijním paušálům za vyjádření k žalobě, 3x repliku k vyjádření žalobce, 6x přípravu na jednotlivá jednání, účast na jednání dne [datum] a 8. [číslo] 019, [datum], [datum], [datum], [datum] a zjevně i dne [datum] (při němž byl vyhlášen doplňující rozsudek) podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“).

23. Proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] a proti doplňujícímu rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

24. V něm nejprve namítl, že soud I. stupně požadavkům odvolacího soudu (vysloveným v jeho kasačním rozhodnutí – poznámka odvolacího soudu) nevyhověl, a to především pokud jde o namítanou předsmluvní odpovědnost žalované, když po provedeném dokazování překvapivě usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Soud I. stupně v odůvodnění tohoto usnesení konstatoval v rozporu s již provedeným dokazováním, že jde o zcela nový nárok žalobce, ke kterému by muselo být provedeno nové dokazování. Toto posouzení je nadto nesprávné, neboť nešlo o rozšíření žaloby, ale o alternativní nárok, nadto důkazy k prokázání nepoctivého jednání žalované, které byly provedeny, jsou prakticky totožné, jak pokud jde o prokázání rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, tak pokud jde o prokázání splnění podmínek pro předsmluvní odpovědnost žalované. Posouzení obou otázek vychází z posouzení poctivosti jednání žalované, která u žalobce vyvolala důvodné přesvědčení o smírném řešení jeho nároku, a která, aniž by žalobce jakkoli vyrozuměla, jednání ukončila. K ukončení jednání však neměla žádný rozumný ekonomický důvod. Ukončení jednání o dohodě o narovnání bylo za této situace projevem nepoctivé svévole žalované, která nemůže požívat právní ochrany. V tomto směru tedy není možné považovat alternativní petit za změnu žaloby, a není možné přisvědčit názoru soudu I. stupně, že by dokazování ve směru k předsmluvní odpovědnosti přesáhlo rámec již provedeného dokazování. Není možné tvrdit, že žalovanou nestíhá odpovědnost z předsmluvního jednání, když požádala, aby v návrhu dohody byly opraveny chyby, v tomto jí bylo vyhověno a následně žalovaná, aniž by žalobci sdělila důvody, pro které dohodu o narovnání neuzavře, k uzavření dohody nepřistoupila, nadto mu nikdy ani oficiálně nesdělila, že dohodu o narovnání neuzavře. Nepoctivost jednání žalované při bezdůvodném ukončení smírného jednání v době, kdy byly odsouhlaseny podmínky narovnání a žalované byl předložen text dohody o narovnání se zapracováním jí vznesených připomínek, je důvodem pro předsmluvní odpovědnost žalované, přičemž ztráta žalobce z neuzavřené smlouvy činí [částka].

25. Žalobce dále vyslovil přesvědčení o tom, že soud I. stupně posoudil i otázku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy v rozporu s provedenými důkazy, když v řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] je i nadále připravena škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem notářky likvidovat částkou [částka], a jediné, co jí v tom brání, je bezdůvodné nesouhlasné stanovisko žalované. Žalovaná v průběhu řízení nikdy nedokázala vysvětlit, jaké důvody jí brání v tom, aby odsouhlasila plnění [právnická osoba] žalobci jako poškozenému. Takový postup žalované je nutné hodnotit jako projev svévole. [právnická osoba] byla přitom ve věci aktivní a souhlasila s plněním ve výši [částka] ve prospěch žalobce, neboť regresně by žalovaná uplatnila své plnění u notářky a ta u své [anonymizováno]. Tím bylo zajištěno, že stát při vyřízení škodné události neponese žádné riziko a věc bude vyřízena jako pojistná událost. Žalobce zdůraznil, že procesní aktivitu prokazující ochotu ke smíru (tj. podání návrhu na přerušení řízení) vedla žalovaná. Je tak na místě závěr, že žalovaná byla připravena se žalobcem uzavřít dohodu o narovnání, kterým by nárok žalobce uspokojila v dohodnuté výši. Následně probíhalo mezi stranami smírné jednání, kterého se účastnila i [právnická osoba], a žalovaná dala žalobci najevo, že smírné řešení v rozsahu pojistného plnění bude pro ni akceptovatelné. V mezidobí proto žádný z účastníků nepodal návrh na pokračování řízení vedeného u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka], což vedlo k zastavení řízení usnesením ze dne [datum]. Smírné jednání však dále pokračovalo. Žalovaná nikdy žalobci nedala najevo, že by navrženou dohodu nepodepsala. Ostatně k odmítnutí podpisu neměla ani právní ani ekonomický důvod, když [anonymizováno] své pochybení uznala, pochybení potvrdila i [anonymizována dvě slova], a [anonymizováno] notářky, tedy [právnická osoba] byla připravena plnit a s navrhovanou dohodou o narovnání jako smluvní strana souhlasila. Žalovaná nikdy žalobci nezaslala informaci, v níž by vysvětlila, z jakého důvodu ukončila smírné jednání a přes kladné stanovisko [právnická osoba] odmítla smírné řešení. Pokud žalovaná následně argumentovala změněným názorem [anonymizována dvě slova] na zavinění notářky, pak je zapotřebí poukázat na jeho nesprávnost, když závěr o neplatnosti notářského zápisu jako exekučního titulu byl potvrzen pravomocným soudním rozhodnutím. Bylo tak dle žalobce prokázáno nepoctivé jednání žalované poté, co byl opakovaně ujištěn o tom, že věc bude řešena smírem a že plnění žalované bude omezeno výší plnění [anonymizována dvě slova]. Žalovaná bez jakéhokoli důvodu ukončila jednání o smíru, a to v době, kdy se jevilo podepsání dohody o narovnání jako jisté. Přitom se žalovaná ani neobtěžovala napsat žalobci, že jednání o dohodě končí nebo mu dokonce vysvětlit své důvody. Vyčkala podání druhé žaloby a uplatnila námitku promlčení. Pokud žalovaná zjevně liknavě postupovala při řešení uplatněného nároku žalobce na odškodnění před podáním žaloby, následně navrhla přerušení řízení z důvodu smírného jednání, poté odsouhlasila podmínky dohody o narovnání a ještě v době, kdy bylo první řízení vedené před [anonymizováno] 2 zastaveno, ujišťovala žalobce, že bude plnit v rozsahu plnění garantovaného pojišťovnou, je namístě, aby nesla majetkové následky vyvolané takovým postupem, postupem podlamujícím důvěru ve stát jako společenství občanů, přičemž na stát by měly být kladeny přísnější nároky, pokud jde o dodržování práva, a to i v soukromoprávní oblasti. Žalobce k této otázce uzavřel, že se důvodně domníval, že podpisu dohody o narovnání ve sjednaném obsahu nebrání nic kromě administrativních formalit, a v dobré víře v daný slib nepokračoval v řízení vedeném u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Je tak nutno hodnotit jako nemravné a protiprávní, pokud žalovaná poté, co slibovala žalobci uzavření dohody o narovnání v rozsahu, v jakém se k plnění zaváže [právnická osoba], vyčkala zastavení řízení vedeného u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka] a následně odmítla plnit z důvodu promlčení.

26. Žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně uloží žalované zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím.

27. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná.

28. K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy uvedla, že jí není jasné, z čeho žalobce svá tvrzení dovozuje, když žalobci bylo sděleno, že náměstek Mgr. [příjmení] s uzavřením dohody nesouhlasí. Od prvního nesouhlasu Mgr. [příjmení] v srpnu [rok] naopak bylo zřejmé, že uzavření dohody je velmi nejisté. Mgr. [příjmení] byl o této situaci evidentně informován a dne [datum] předal tuto informaci e-mailem žalobci. Tato situace trvala i ke dni [datum], jak vyplývá z e-mailu zaslaného Mgr. [jméno] [příjmení] (ředitel odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti – poznámka odvolacího soudu) Mgr. [příjmení]. V tomto e-mailu Mgr. [anonymizováno] odkazuje na zásadní pochybení v textu návrhu dohody o narovnání a zmiňuje se o kritickém stanovisku náměstka [příjmení]. Ukončení jednání o smíru nebylo bezdůvodné, když existovaly tři důvody k ukončení jednání: 1) nesouhlas náměstka Mgr. [příjmení], 2) zastavení řízení ve věci vedené [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka], 3) nesouhlas [anonymizována dvě slova]. Žalovaná zopakovala, že žalobce nikdy neujišťovala o tom, že k uzavření dohody o narovnání dojde ani uzavření takové dohody neslibovala.

29. K otázce předsmluvní odpovědnosti uvedla, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud I. stupně nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum], přičemž připomněla, že své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce uvedl, že požaduje uhrazení citované částky alternativně, o alternativní petit však jít nemůže, když alternativním petitem se žalobce domáhá jednoho nebo druhého plnění, přičemž nechává na volbě žalovaného, které plnění poskytne, uvedený nárok je nárokem podle obecných ustanovení občanského zákoníku a jde o zcela nový nárok, ke kterému by muselo být provedeno nové dokazování, které s původním nárokem žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. nesouvisí. Žalovaná namítla, že se skutečně jedná o změnu žaloby, o které muselo být rozhodnuto. Nicméně, i kdyby soud I. stupně změnu žaloby připustil, danému nároku by nemohl vyhovět, neboť její odpovědnost z titulu předsmluvní odpovědnosti je pro daný vztah pojmově vyloučena. Je tomu tak proto, že žalobce s žalovanou nechtěl uzavřít žádnou smlouvou, ale strany jednaly o uzavření dohody o narovnání v důsledku domnělého nesprávného úředního postupu žalované, resp. notářky při sepisu notářského zápisu, a předpokládané existenci odpovědnosti žalované ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. za škodu vzniklou žalobci. Postupem doby se nicméně ukázalo, že odpovědnost žalované za vzniklou škodu je sporná, když jednání notářky nelze považovat za nesprávný úřední postup, pročež žalovaná jednání o uzavření dohody o narovnání ukončila. Žalovaná zopakovala, že důvodem pro ukončení vyjednávání byl: 1) nesouhlas náměstka Mgr. [příjmení], 2) zastavení řízení ve věci vedené [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka], 3) nesouhlas [anonymizována dvě slova], jenž vycházel z toho, že notářský zápis sepsaný notářkou byl platným exekučním titulem. Žalovaná doplnila, že žalobce si byl vědom toho, že stranou dohody o narovnání má být stát jednající Ministerstvem spravedlnosti a že za žalovanou bude muset dohodu podepsat náměstek ministra Mgr. [jméno] [příjmení]. Uzavření dohody o narovnání proto předpokládalo dodržení určitých interních předpisů a souhlasů, což bylo žalobci známo již z úvodní fáze vyjednávání, kdy se započetím jednání o smíru souhlasil dokonce ministr spravedlnosti. S Mgr. [příjmení] ovšem žalobce osobně nejednal, jednal s odborem odškodňování žalované a prostřednictvím Mgr. [příjmení] také s Mgr. [příjmení], ředitelem odboru odškodňování. Žalobce si tudíž musel být dobře vědom toho, že veškerá jednání jsou pouze předběžná a že s uzavřením dohody o narovnání musí především souhlasit osoba oprávněná dohodu o narovnání podepsat, tedy Mgr. [příjmení]. Ten však s uzavřením dohody nesouhlasil. Žalovaná proto setrvala na svém stanovisku, že pro ukončení vyjednávání měla spravedlivý důvod.

30. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když žalobce své tvrzení o nepoctivém jednání žalované a o jejím ujišťování, že k narovnání dojde, neprokázal, pročež je nedůvodná jeho námitka, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a nemůže být opodstatněn ani nárok žalobce na náhradu škody z titulu odpovědnosti žalované za ukončení předsmluvních jednání.

31. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že její tvrzení stran toho, že ukončení jednání o dohodě o narovnání nebylo bezdůvodné, jsou účelová. Nesouhlas Mgr. [příjmení] byl založen na vytknutí drobných formálních nedostatků dohody, které byly odstraněny. Jednání o dohodě o narovnání trvala i v době, kdy k zastavení řízení vedeného u [anonymizováno] 2 pod sp. zn. [spisová značka] došlo. [anonymizována dvě slova] není oprávněna určovat, za jakých podmínek má žalovaná uzavřít s poškozeným smírně spor, nadto její dřívější stanovisko bylo, že došlo k pochybení notářky, ke změně jejího postoje došlo až poté, co se jejím prezidentem stal Mgr. [příjmení], jenž předmětný notářský zápis (fakticky – poznámka odvolacího soudu) sepsal. Žalobce opět poukázal na to, že ochota [právnická osoba] nadále trvá, pro jednání žalované tak není ekonomický důvod a její jednání tak je svévolí úřední moci, přičemž poukázal na to, že žalovaná nadále neuvádí jediný objektivní důvod, jenž jí brání uvedené pojišťovně poskytnout souhlas s náhradou újmy.

32. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobce důvodné.

33. Odvolací soud nejprve uvádí, že jím v předchozím rozhodnutí vytčené vady v řízení byly odstraněny, a to jak stran vedlejšího účastenství, tak i stran nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, jak již shora popsal.

34. Stran požadavku žalobce na náhradu škody z titulu předsmluvní odpovědnosti odvolací soud uvádí, že se v komparaci s původním žalobním žádáním skutečně jednalo o změnu žaloby, když tento žalobní požadavek nebyl v žalobě ze dne [datum] nijak zmíněn a uplatněn byl až v podání ze dne [datum], pročež soud I. stupně s tímto požadavkem správně procesně naložil jakožto se změnou žaloby. Za situace, kdy soud I. stupně dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů se nejen o změnu žaloby jedná, ale z jakých důvodů neshledal důvodným tuto připustit, kdy odvolací soud odkazuje na jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nestal se tento žalobní požadavek předmětem řízení a odvolací soud nemá prostor se k němu vyjádřit, jakkoliv lze jen dovětkem uvést, že úvahy soudu I. stupně uvedené ke konci bodu 49 odůvodnění napadeného rozsudku, jsou přiléhavé. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že postoj třetí osoby (prostředníka jednání) nelze subsumovat pod jednání žalované (jednal jménem žalobce), že by tedy měla být žalovaná jeho postojem vázána.

35. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval pro věc přiléhavá ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., přičemž správně dovodil, že došlo k promlčení nároku žalobce. Odvolací soud stran žalovanou vznesené námitky promlčení uvádí, že nárok žalobce je skutečně promlčen, přičemž se touto otázkou podrobně zabýval ve svém předešlém kasačním rozhodnutí, na které zcela odkazuje a které je shora popsáno.

36. Odvolací soud zároveň ve svém předešlém kasačním rozhodnutí uložil soudu I. stupně, aby posoudil námitku žalobce, že žalovanou vznesená námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy. Soud I. stupně beze zbytku splnil pokyn odvolacího soudu a po rozsáhlém doplnění dokazování stran průběhu mimosoudního jednání účastníků od samého počátku, dospěl ke správnému negativnímu závěru. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně stran této otázky je logické, přesvědčivé a vyčerpávající (bod 49 odůvodnění), přičemž soud I. stupně správně zdůraznil pozici náměstka ministra spravedlnosti Mgr. [příjmení] a jeho negativní postoj a rovněž negativní stanoviska žalované k žádostem žalobce o náhradu škody. Závěr soudu I. stupně, že žalobce nebyl žalovanou přesvědčován, že k narovnání sporného nároku dojde, vychází z provedeného dokazování. Odvolací soud rovněž poukazuje na to, že žalobci se při jednání konaném dne [datum] dostalo výzvy postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění konkrétních tvrzení a návrhu důkazů k jejich prokázání stran uvedené námitky, výzva soudu I. stupně byla dostatečně instruktivní, bylo z ní zjevné, k jakým rozhodným skutečnostem směřuje a nechybělo ani příslušné poučení o jejím nesplnění. Dovětkem lze pak uvést, že odvolací soud neposoudil žalobcovu opakovanou výtku ve vztahu k žalované, že tato nemá ekonomický důvod dohodu o narovnání neuzavřít, když fakticky by plnila [anonymizováno], jako pro posouzení věci relevantní, když se jednalo o pojišťovnu notářky, kdy tato by případně plnila za ni a nikoliv za žalovanou, mezi pojišťovnou a žalovanou není žádný právní vztah. Případný regresní nárok žalované ve vztahu k notářce by přicházel v úvahu až poté, kdy by žalovaná byla shledána odpovědnou ve vztahu k žalobci.

37. K posouzení důvodnosti nároku žalobce ze strany soudu I. stupně uvedenému v bodě 50 odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud jen opakuje, že se jednalo o zcela nadbytečné posouzení za situace, kdy nárok žalobce byl shledán promlčeným a zároveň námitka promlčení vznesená žalovanou nebyla shledána jako rozporná s dobrými mravy, pročež neshledal jediný důvod, aby se i náznakem k důvodnosti nároku žalobce jako takové vyjadřoval.

38. Vycházeje ze skutkových zjištění soudem I. stupně učiněných, odvolací soud se tak zcela shoduje se soudem I. stupně v jeho závěru o nedůvodnosti žaloby.

39. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

40. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., nicméně nerozhodl správně o jejich výši, neboť žalované přísluší na náhradě nákladů řízení celkem částka [částka] odpovídající dvanácti režijním paušálům za vyjádření k žalobě (včetně podání z [datum]), 3 další podání ve věci (z [datum], [datum], [datum]), jednu přípravu účasti na jednání a 6x účast na jednání, jež již soud I. stupně specifikoval, účast při jednání dne [datum], při němž došlo k vyhlášení doplňujícího rozsudku, podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Z uvedeného důvodu odvolací soud za použití ust. § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil stran výše náhrady, jinak jej podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve výroku II podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když to byla žalovaná, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalované přísluší na nákladech odvolacího řízení částka [částka] představující tři režijní paušály dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání, a účast při dvou odvolacích jednáních ve výši [částka] za úkon dle ust. § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.