o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 100/2016 - 301, a k odvolání žalobkyně proti doplňujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 100/2016 - 354, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 100/2016 – 359

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] doplněným rozsudkem ze dne [datum] opraveným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,02 % denně od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II), uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), řízení dále zastavil co do úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok [příjmení]), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok V), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok [příjmení]) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci doplňujícího rozsudku (výrok VII).

2. V rozsudku ze dne [datum] soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované úhrady částky [částka] spolu s úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo (dále jen„ smlouva o dílo“) na provedení stavebního díla, obchodního centra [obec], cena za dílo byla stanovena ve smlouvě o dílo na částku [částka] bez daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), dílo bylo rozděleno do dvou etap, první etapa zněla na částku [částka] bez DPH, druhá etapa na částku [částka] bez DPH, první etapa se realizovala a byla postupně fakturována fakturami vystavenými na základě zjišťovacích protokolů a dne [datum] byla protokolárně předána, žalovaná však neumožnila žalobkyni provést druhou etapu díla, přičemž se mezi účastnicemi začalo vyjednávat o tom, jak bude celá situace řešena, výsledkem byl návrh žalované na uzavření dodatku smlouvy o dílo s tím, že se zvýšila cena za první etapu díla a druhá etapa díla žalobkyní prováděna nebude. Mezi účastnicemi tak byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne [datum] (dále jen„ dodatek“), jímž se změnil rozsah díla a změnila se i cena díla, a to na celkovou částku [částka] bez DPH za první etapu s tím, že druhá etapa se provádět nebude. Na základě uvedeného dodatku žalobkyně dofakturovala cenu díla fakturou ze dne [datum] znějící na částku [částka] se splatností dne [datum], kterou však žalovaná žalobkyni přes její výzvy neuhradila. Žalobkyně se rovněž domáhala úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z dlužné částky, který byl ve smlouvě o dílo sjednán, a to od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když sice shodně se žalobkyní popsala uzavření smlouvy o dílo, v ní sjednanou cenu díla, rozdělení díla na dvě etapy a realizaci první etapy díla žalobkyní, nesouhlasila však s tvrzeními žalobkyně stran uzavření dodatku ve smyslu navýšení ceny díla za první etapu. V této souvislosti žalovaná uvedla, že u druhé etapy díla investor díla, InterCora, spol. s r. o., snížil původně avizovaný rozsah druhé etapy, která byla původně plánována v rozsahu 1907 m² zastavěné plochy, nový rozsah etapy činil jen 987 m² zastavěné plochy. Na základě omezení rozsahu druhé etapy žalobkyně a žalovaná zahájily jednání, kdy žalovaná navrhovala žalobkyni, aby zhotovila druhou etapu díla ve zmenšeném rozsahu s odpovídajícím vlivem na cenu za druhou etapu díla. Žalovaná dne [datum] zaslala žalobkyni návrh dodatku, který počítal s omezeným rozsahem druhé etapy díla a upravoval cenu za druhou etapu díla na částku [částka], žalobkyně však návrh na uzavření dodatku na změněný rozsah druhé etapy neakceptovala. Je nepravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že výsledkem jednání mezi účastnicemi byl návrh dodatku, který měl zvýšit cenu za první etapu díla. Žalobkyně a žalovaná sice v období podzimu 2013 jednaly o dalším postupu při zhotovování díla, nicméně jejich komunikace byla vždy vedena o tom, za jakou cenu žalobkyně druhou etapu díla provede, a to s ohledem na výrazné snížení rozsahu druhé etapy díla ze strany investora. S ohledem na to, že žalobkyně neakceptovala dodatek s cenou za druhou etapu ve výši [částka], se žalovaná rozhodla, že s žalobkyní uzavře dodatek, který omezí dílo pouze na rozsah první etapy a cenu za dílo omezí také na cenu za první etapu, tj. na částku [částka]. K tomu, že v návrhu dodatku, který byl zaslán žalobkyni, byla uvedena cena za dílo v rozsahu první etapy jako částka [částka], došlo pouze na základě omylu při vyhotovování dodatku, a žalovaná nikdy neměla v úmyslu změnit cenu díla. K omylu došlo chybou v psaní, kterou se následně žalovaná snažila zhojit. Žalovaná uplatnila pro případ, že by měl soud za to, že podle dodatku má žalovaná plnit, jakožto procesní obranu nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za pozdě provedené dílo a námitku částečné nesplatnosti pohledávky v částce [částka] odpovídající zádržnému.

4. Soud I. stupně poté, co zrekapituloval další argumentaci učiněnou účastnicemi v jejich dalších podáních a přednesenou při jednání konaném před soudem I. stupně a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo s tím, že dílo bylo rozděleno na dvě etapy, za každou z nich byla sjednána cena díla zvlášť, z toho za I. etapu v částce [částka] bez DPH. Zatímco termín realizace první etapy byl ve smlouvě o dílo sjednán, termín realizace druhé etapy byl závislý na sjednání dodatku ke smlouvě o dílo. Účastnice podepsaly dodatek ke smlouvě o dílo, který nahrazoval text příslušného článku smlouvy o dílo jiným textem. Mezi účastnicemi bylo sporné, zda částka sjednané ceny díla, nově [částka], byla v dodatku uvedena omylem (jak tvrdila žalovaná), nebo na základě skutečné dohody stran, kdy dodatečné zvýšení ceny za již realizovanou první etapu mělo představovat kompenzaci za to, že žalobkyně nebude provádět druhou etapu díla (jak tvrdila žalobkyně). Pokud jde o samotný text podepsaného dodatku, v něm se výslovně neuvádí, že by mělo dojít k dodatečnému zvýšení ceny díla. Účastnice v něm výslovně uvedly, že se dohodly na zúžení předmětu smlouvy a na tom, že druhá etapa nebude žalobkyní prováděna. Z porovnání původního textu těch ujednání smlouvy o dílo, která byla dodatkem měněna, a textu dodatku je zřejmé, že úprava textu smlouvy dodatkem spočívala ve vypuštění všech zmínek o druhé etapě ve dvou měněných ujednáních. Dále došlo k drobné úpravě textu v tom smyslu, že místo původního rozsahu plochy první etapy díla 3 250 m2 bylo dodatkem uvedeno 3 262 m2 a byly uvedeny výměry týkající se jednotlivých obchodních jednotek nájemců. Soud I. stupně dále uvedl, že vzhledem k minimálnímu rozdílu výměr (zastavěných ploch – poznámka odvolacího soudu) tato změna byla pouhým dodatečným upřesněním podle skutečného stavu provedeného díla, nešlo o faktické rozšíření rozsahu díla, když z textu dodatku neplynulo žádné rozšíření rozsahu díla, dodatečné práce, dodatečně zjištěné vícepráce, které by odůvodňovaly zvýšení ceny. V době uzavírání dodatku bylo již dílo v rozsahu první etapy zcela dokončeno, předáno a užíváno. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by účastnice jednaly o kompenzaci pro žalobkyni za to, že dílo nebude v rozsahu druhé etapy provádět, probíhala přitom mezi nimi komunikace o podmínkách, za nichž by žalobkyně byla ochotna zhotovit druhou etapu díla v podstatně zmenšeném rozsahu, přičemž nedošlo ke shodě o ceně druhé etapy. Z žádného důkazu dále nevyplynulo, že by žalobkyně v rámci obchodních jednání s žalovanou argumentovala tím, že již bylo závazně sjednáno provedení druhé etapy díla, a že má tudíž právo dílo realizovat v původním rozsahu a žalovaná má povinnost za něj zaplatit původní cenu. Rovněž z textu smlouvy o dílo plyne, že žalobkyně neměla žádnou jistotu, že bude druhou etapu díla jako zhotovitel realizovat, neboť smlouva o dílo podmiňovala i jen zahájení realizace druhé etapy sjednáním dodatku účastnicemi. Veškerá konkretizace časového harmonogramu realizace díla a platebního kalendáře obsažená ve smlouvě o dílo se vztahovala pouze k první etapě. Žalobkyni bylo známo, že dílo není prováděno pro žalovanou jako konečného uživatele, nýbrž že ta se zavázala je dodat investorovi a bylo či muselo jí být známo, že realizace druhé etapy bude závislá na jeho vůli. Soud I. stupně zdůraznil, že je třeba vzít v úvahu i výši žalobkyní tvrzené kompenzace v částce [částka], když neshoda o ceně za realizaci druhé etapy díla žalobkyní byla v tom, že žalovaná nabízela její realizaci za [částka], zatímco žalobkyně požadovala minimálně [částka], rozdíl v požadavcích účastnic tak činil cca 1,5 milionu Kč. V této souvislosti soud I. stupně zhodnotil, že nespatřuje žádnou ekonomickou logiku v tom, že než aby žalovaná zaplatila žalobkyni za realizaci druhé etapy o cca 1,5 milionu Kč více, než byla ochotna, raději chtěla žalobkyni kompenzovat částkou [částka] a druhou etapu zrealizovat sama. Soud I. stupně k této otázce uzavřel, že i uvedená úvaha ho při absenci jiných důkazů vedla k závěru, že účastnice se takto nedohodly, pročež shledal tvrzení žalobkyně, že dodatkem byla ujednána změna ceny díla jako kompenzace za nerealizaci druhé etapy díla žalobkyní, nevěrohodným. Oproti tomu shledal věrohodným vysvětlení žalované, že k uvedení nesprávné částky [částka] do textu dodatku došlo chybou, mechanickým převzetím z dodatku [číslo] uzavřeného mezi žalovanou a investorem ke smlouvě uzavřené mezi nimi, kdy taková částka za první již realizovanou etapu v uvedeném dodatku skutečně byla uvedena, tudíž její mechanické převzetí do jiného textu omylem bylo možné. O kvalitě kontroly finálního znění dodatku svědčí i to, že z původního návrhu až do podepsaného znění v něm zůstal zachován text„ 3) Další ujednání, jsou-li třeba“, který je jako text smluvního ujednání nesmyslný, zjevně měl sloužit jako vodítko, kam lze případně doplnit nějaké další ujednání, budou-li si ho účastnice přát, nikdo to však neučinil, ani tento text neodstranil. I tato skutečnost nasvědčuje závěru, že při podpisu dodatku mohlo dojít k přehlédnutí chyby i v důležitější pasáži, a to té, která se týkala ceny. Žalovaná také prokázala, že po zjištění chyby na ni upozornila a žádala žalobkyni o opravu, což žalobkyně odepřela.

5. Stran aplikace právní úpravy soud I. stupně uvedl, že s ohledem na to, že smlouva o dílo i její dodatek byly uzavřeny před [datum], tak při právním posouzení věci vycházel z úpravy obsažené v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), a v zákonu č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a to ve znění ke dni uzavření smlouvy, respektive jejího dodatku. Soud I. stupně po citaci ust. § 266 odst. 1, 2, 3 obch. zák. upravujícího projev vůle podle úmyslu jednající osoby a ust. § 49a obč. zák. upravujícího neplatnost právního úkonu pro omyl jednající osoby, ust. § 40a obč. zák. upravujícího relativní neplatnost právního úkonu a ust. § 41 obč. zák. upravujícího neplatnost jen části právního úkonu, dospěl k závěru, že podpis dodatku žalovanou v jeho konečném znění byl ve vztahu k nově uvedené ceně díla omylem, že žalovaná neměla skutečnou vůli cenu díla v částce [částka] sjednat, respektive původní cenu na tuto částku změnit, přičemž tento nedostatek úmyslu žalované musel být žalobkyni znám a žádná jiná srovnatelná osoba v jejím postavení by se v daných okolnostech nemohla domnívat, že žalovaná skutečně měla úmysl ujednání o ceně takto změnit. Soud I. stupně uvedl, že vyložil projev vůle spočívající v podpisu dodatku tak, že žalovaná neměla skutečný úmysl sjednat zvýšení ceny díla, přičemž žalobkyni tento nedostatek úmyslu musel být znám, i jiná srovnatelná osoba v postavení žalobkyně by vzhledem ke všem okolnostem musela vyrozumět, že podpis dodatku žalovanou byl ve vztahu k ujednání o ceně učiněn v omylu a bez skutečné vůle takto právně jednat. Zároveň se tento omyl týkal pouze ujednání ohledně ceny díla, a dodatek je tak neplatný jen v tomto rozsahu. Závěr, že kdo v omylu něco podepíše, sám neplatnost způsobil, a tudíž se omylu nikdy nemůže dovolávat, by vedl k absurdním důsledkům. Žalovaná se neplatnosti dovolala, neboť již dopisem ze dne [datum] žádala opravu dodatku stran částky ceny díla, přičemž i z veškeré její další korespondence vyplývalo, že se necítí být ujednáním o ceně v dodatku vázána.

6. Soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně ceny provedeného díla sjednané ve smlouvě o dílo, a nárok na její doplacení tak byl uplatněn nedůvodně, neshledal již důvod zabývat se další procesní obranou žalované a žalobu v rozsahu, v jakém řízení nebylo zastaveno, jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] představovaných odměnou za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za každý ze 13 úkonů právní služby, 13 režijními náhradami po [částka] a DPH z odměny a náhrad ve výši [částka].

8. V doplňujícím rozsudku ze dne [datum] opraveném usnesením ze dne [datum] soud I. stupně po stručné rekapitulaci předmětu sporu a rozhodnutí o něm uvedl, že Městský soud v Praze vrátil spis bez věcného vyřízení odvolání žalobkyně (proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) s upozorněním, že nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.

9. Dále uvedl (k odůvodnění výroku [příjmení]), že žalobkyně podáním ze dne [datum] doplněným podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět i co do úroků z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím vyslovila souhlas podáním ze dne [datum], pročež řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

10. Dále uvedl (k odůvodnění výroku V), že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zamítl z již uvedeného důvodu, přičemž odkázal na odůvodnění svého rozsudku ze dne [datum] a dodal, že část zažalované pohledávky ve výši [částka] nebyla dosud splatná, což bylo mezi účastnicemi nesporné, pročež žalobkyně nemohla důvodně požadovat ani úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum], od níž žalobkyně tyto požadovala, do [datum], kdy úroky z prodlení za dobu následující, tedy od [datum] do zaplacení, vzala žalobkyně zpět podáním ze dne [datum].

11. Dále uvedl (k odůvodnění výroku [příjmení]), že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zamítl již z uvedeného důvodu, přičemž odkázal na odůvodnění svého rozsudku ze dne [datum].

12. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] představovaných odměnou za právní zastoupení žalované ve výši [částka] za 1 úkon právní služby v poloviční výši, 1 režijní náhradou ve výši [částka] a DPH z odměny a náhrady ve výši [částka].

13. Proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], a to do jeho výroku II o věci samé a výroku III o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, jež uvedla mezi účastnicemi nespornou rekapitulací provádění díla, kdy jeho realizace na základě smlouvy o dílo byla rozdělena do dvou etap s tím, že první z nich byla realizována, nicméně u druhé etapy došlo k tomu, že žalovaná přišla s tím, že je potřeba upravit rozsah díla a jeho cenu, probíhala jednání o ceně, účastníce se však na ní nedohodly.

14. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná jí bez výzvy žalobkyně zaslala návrh dodatku ke smlouvě o dílo, jehož předmětem bylo navýšení ceny za první etapu s tím, že se druhá etapa realizovat nebude. Žalobkyně si tento návrh vyložila jako kompenzaci toho, že nebude moct vydělat na druhé etapě. Žalobkyně dodatek vytiskla, dopsala do něj textové vyjádření navýšené ceny, zaslala jej zpět, žalovaná tento podepsala a zaslala zpět žalobkyni. Žalobkyně vyslovila údiv nad tím, že pokud žalovaná uvádí, že jde o omyl, pak těchto omylů bylo mnoho, a v této souvislosti připomněla, že mezi zasláním e-mailu s dodatkem a podpisem dodatku ze strany žalované uběhl cca 1 měsíc, což je dostatečná doba na to, aby si žalovaná uvědomila, že žádný dodatek podepisovat nechce, dále že dodatek smlouvy byl ze strany žalobkyně posílán na několik e-mailových adres zaměstnanců žalované, takže nelze dost dobře předpokládat, že by se takto mýlilo několik lidí naráz a opakovaně, a konečně, že by se musel mýlit Ing. [příjmení], který celou záležitost administrativně vyřizoval, dále by se musel mýlit Ing. [příjmení], ředitel divize, který dodatek podepsal, Ing. [příjmení], zástupce ředitele divize, který dodatek rovněž podepsal, a nějaký další pracovník, který vystavil průvodku subdodávky. K žalovanou i soudem I. stupně učiněnému závěru, že žalovaná uzavřela dodatek smlouvy o dílo omylem, když jej neměla v úmyslu uzavírat, nehovořilo se mezi účastnicemi o kompenzaci a žalovaná neměla mít povinnost realizovat druhou etapu díla prostřednictvím žalobkyně, si žalobkyně položila otázku, proč tedy žalovaná zaslala žalobkyni dodatek k podpisu, a to jakýkoli, nejen se zvýšenou cenou, když nebylo třeba nic řešit a žalovaná neměla povinnost realizovat druhou etapu díla prostřednictvím žalobkyně. Smluvní vztah by totiž skončil splněním a nebylo třeba nic dalšího podepisovat. Žalobkyně dále namítla, že pokud se výslovně v rámci nějakých jednání nemluvilo o kompenzaci, tak se rovněž nikdy nemluvilo o tom, že žalovaná neumožní žalobkyni plnit smlouvu a provede si druhou etapu sama. Stran úvahy soudu I. stupně, že žalobkyně neměla žádnou jistotu, že bude druhou etapu díla jako zhotovitel realizovat, namítla, že pak nedává smysl, proč byly ve smlouvě o dílo uvedeny dvě etapy díla. K tvrzení žalované, že v dodatku mělo být uvedeno jenom to, že se nebude realizovat druhá etapa a nebude se cena navyšovat, žalobkyně uvedla, že by takový dodatek nikdy nepodepsala, neboť by se nechtěla vzdát práva na to, aby jí žalovaná nastalou situaci kompenzovala, a to tím spíše, že jí neumožnila vydělat na realizaci druhé etapy.

15. Následně žalobkyně vytkla soudu I. stupně nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, když ten dle ní je založen na souhrnných skutkových zjištěních, přepisuje podání účastníků a případně svědecké výpovědi, nemístně akcentuje důkaz výpovědí svědka [příjmení] (zaměstnance žalované, jenž byl autorem dodatku – poznámka odvolacího soudu), ačkoliv má zájem na výsledku řízení a svým výslechem vypovídá o dokumentech, které sepsal, že mají jiný smysl, než do nich textem vtělil.

16. Žalobkyně dále uvedla, že pokud se žalovaná skutečně dopustila omylu v částce uvedené v dodatku, nicméně opakovaně tuto cenu potvrdila (kdy v této souvislosti učinila i úvahu nad tím, zda se žalovaná nedopustila„ omylu“ koncepčně s cílem vylákat podpis žalobkyně na dodatku, pak by však šlo o omyl žalobkyně, že nabídka, kterou jí žalovaná dala a následně i potvrdila je seriózní; touto neseriózností by byla dotčena žalobkyně, která se však neplatnosti nedovolává, jelikož považovala nabídku žalované na zvýšení ceny za první etapu za vážně míněnou a opakovaně potvrzenou), není možné se tohoto omylu dovolat, přičemž namítla chybné právní posouzení věci ve smyslu, zda je možné považovat uzavřený dodatek za právně relevantní omyl. V této souvislosti uvedla, že o právně relevantní omyl by mohlo jít v případě, když by dodatek formulovala žalobkyně a žalované by bylo vštěpováno, že je třeba uzavřít dodatek, tak aby byla celá věc uzavřena s tím, že se nebude realizovat druhá etapa, ale ani se nebude platit nic navíc, nikoliv však v situaci opačné. Žalobkyně vyslovila nespokojenost s právním posouzením věci soudem I. stupně, když v jeho důsledku žalovaná dosáhla toho, že ukončí se žalobkyní smlouvu o dílo bez jakékoliv kompenzace (náhrady ušlého zisku), a dále uvedla, že pokud by žalovaná chtěla pouze uzavřít smluvní vztah se žalobkyní bez jakékoliv kompenzace, nebylo třeba posílat dodatek, kde byla vyčíslena hodnota první etapy, mohla pouze stručně napsat, že se druhá etapa realizovat nebude. Tím, že žalovaná měla potřebu v dodatku uvádět cenu první etapy, je zřejmé, že její cenu chtěla nějakým způsobem modifikovat, ať již byla její pohnutka jakákoliv, jinak by tam tento údaj neuváděla. Žalobkyně s odkazem na ust. § 43 odst. 3 obč. zák. (správně ust. § 43a odst. 3 obč. zák. – poznámka odvolacího soudu) namítla, že může být návrh na uzavření smlouvy, v tomto případě dodatku, odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu, což se však nestalo. Žalobkyně dále s odkazem na ust. § 49a obč. zák. namítla, že těžko mohla nějaký omyl u žalované vyvolávat, neboť to byla žalovaná, která nabídku žalobkyni učinila. Rovněž těžko žalobkyně mohla o údajném omylu vědět, když nabídka k uzavření dodatku přišla ve chvíli, kdy se účastnice nedohodly na ceně za realizaci redukované druhé etapy a žalovaná přitom nemohla žalobkyni jednoduše obejít, protože měla uzavřenou smlouvu na realizaci druhé etapy s ní. Hrozilo tak porušení smlouvy a z toho vyplývající následky jako například náhrada škody ve formě ušlého zisku. Navíc, i kdyby o jakýsi právně uznatelný omyl žalované šlo, jednalo by se o relativní neplatnost právního úkonu, jejíž následky jsou upraveny v ust. § 40a obč. zák. Žalovaná se tak nemůže dovolávat neplatnosti dodatku, protože by tuto neplatnost sama způsobila, neboť to byla žalovaná, která a) neumožnila žalobkyni realizovat druhou etapu prováděného díla, b) měla potřebu smluvní vztah se žalobkyní nějakým způsobem uzavřít, a proto vypracovala dodatek, c) naformulovala konkrétní znění dodatku včetně pasáže o zvýšení ceny za první etapu, d) zaslala konkrétní znění dodatku žalobkyni k akceptaci, e) po vytištění dodatku a jeho podpisu ze strany žalobkyně tento dodatek podepsala. Žalobkyně konečně poukázala na zásadu intepretace smluv (v tomto případě dodatku), že pokud je několik možností ohledně vyhodnocení platnosti a neplatnosti smlouvy, pak má přednost to, že je smlouva platná.

17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.

18. Proti doplňujícímu rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], a to jeho výrokům V a VI o věci samé a výroku VII o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání.

19. Stran uvedeného výroku V namítla jeho nesmyslnost za situace, kdy podáním ze dne [datum] vzala žalobu zpět ve vztahu k doposud nesplatné částce [částka] včetně požadovaných úroků z prodlení zcela, tedy i co do úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], přičemž bylo zřejmé, že se jednalo pouze o chybu v psaní, kdy místo [datum] mělo být uvedeno [datum], což bylo jasné jak z uvedeného podání, tak i z následného podání ze dne [datum]. Řízení tak mělo být i v uvedeném rozsahu zastaveno, a nikoliv žaloba zamítnuta.

20. Stran uvedeného výroku VI uvedla, že tento se opírá o rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, které bylo provedeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 24 C 100/2016 - 301, proti kterému se žalobkyně odvolávala. Žalobkyně uvedla, že považuje tento výrok za nesprávný a to z týchž důvodů, z jakých považuje za nesprávný již uvedený rozsudek soudu I. stupně, proti kterému se odvolávala, přičemž odkázala na své předchozí odvolání.

21. Stran uvedeného výroku VII uvedla, že do výroku o náhradě nákladů řízení se odvolávala již v rámci odvolání do původního rozsudku soudu I. stupně, pročež podává odvolání i nyní, nadto namítla, že se v tomto případě nejednalo o účelně vynaložené náklady, když šlo pouze o účast na vyhlášení doplňujícího rozsudku, přičemž dopředu bylo zřejmé, jak bude tento rozsudek vypadat, kdy šlo jen o jeho vyhlášení. Právní pomoc advokáta tak na takovém úkonu nešla ani jakkoliv realizovat. Žalobkyně rovněž namítla nesprávnost vyčíslení hodnoty tohoto úkonu, neboť předmětem tohoto úkonu byly toliko nepatrné úroky z původně požadované částky.

22. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že řízení i co do uvedeného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] zastaví a ve zbytku žalobě vyhoví a uloží žalované nahradit žalobkyni náklady řízení.

23. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] uvedla, že na nastalou objektivní nemožnost plnění, když rozsah díla se z důvodu na straně investora před realizací druhé etapy díla podstatně snížil, reagovala uzavřením dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo s investorem, jenž byl uzavřen dne [datum], přičemž smlouva o dílo byla měněna jen v rozsahu prováděné druhé etapy a s tím související ceny druhé etapy díla. Žalovaná poukázala na to, že etapy díla byly do značné míry autonomními částmi výstavby, jejich samostatnost dokládá časový plán stavby, v rámci něhož jsou upraveny termíny výstavby jen ve vztahu k první etapě. Dodatek byl žalovanou žalobkyni zaslán po e-mailové komunikaci vedené v září a říjnu 2013 o novém ocenění druhé etapy a po ukončení spolupráce účastnic po realizaci první etapy. Žalovaná vyslovila přesvědčení o tom, že žalobkyní formulovaná obecná obligatorní odškodňovací povinnost (kompenzace) vůči smluvnímu partnerovi v případě vzniku následné nemožnosti plnění části závazku, je neobhajitelnou konstrukcí nemající podklad v právní úpravě. Žalovaná upozornila na to, že z doložené korespondence účastnic je zřejmé, že bylo vedeno neúspěšné jednání o novém ocenění druhé etapy, vystavena faktura žalobkyní na žalovanou částku až po jejím upozornění ze strany žalované stran chyby v dodatku a odmítnutí jejího proplacení žalovanou pro její neopodstatněnost. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně o nekalé motivaci žalované k uzavření dodatku, kdy tvrzení v tomto směru považovala za nová, s ohledem na koncentraci řízení nepřípustná.

24. K právnímu posouzení učiněnému soudem I. stupně žalovaná uvedla, že tento správně na věc aplikoval ust. § 49a obč. zák. a ust. § 40a obč. zák. a ust. § 266 obch. zák. a dospěl k závěru o neplatnosti článku dodatku upravujícího novou cenu první etapy z důvodu omylu žalované, o kterém v době uzavírání dodatku žalovaná nevěděla, pročež nelze tvrdit, že by neplatnost dodatku způsobila. [příjmení] osoba jednající v omylu neplatnost právního úkonu způsobila, musela by o něm v době jednání vědět a úmyslně jej vyvolat. Naopak za situace, kdy žalobkyně musela o omylu žalované stran ceny za první etapu díla vědět, je namístě aplikovat ust. § 49a obč. zák. Žalovaná namítla, že jednání žalobkyně zneužívající zjevného omylu žalované naplňuje znaky nepoctivého právního jednání.

25. Žalovaná se ztotožnila se závěrem soudu I. stupně, že neměla skutečný úmysl sjednat zvýšení ceny díla, přičemž tento nedostatek úmyslu musel být žalobkyni znám a žádná srovnatelná osoba v postavení žalobkyně by se nemohla domnívat, že žalovaná skutečně měla úmysl ujednání o ceně (první etapy – poznámka odvolacího soudu) měnit. V této souvislosti namítla, že účastnice nejednaly o žádné kompenzaci, což přiznává i žalobkyně, nedošlo ani k pracím či jiným výkonům odůvodňujícím žalobkyní požadovanou úhradu. Dále v této souvislosti namítla, že v rámci jednání o novém ocenění druhé etapy se návrhy účastnic lišily o cca 1 500 000 milionu Kč, i vzhledem k zjevné ekonomické nelogičnosti upřednostnění úhrady částky [částka] jakožto údajné kompenzace před akceptací ceny za druhou etapu převyšující představu žalované o cca 1,5 milionu Kč je patrné, že žalobkyně se za těchto okolností nemohla domnívat, že žalovaná měla skutečně vůli a úmysl ujednání o ceně za první etapu měnit.

26. Žalovaná závěrem z důvodu procesní opatrnosti připomněla i svou procesní obranu spočívající v jejím nároku na smluvní pokutu ve výši [částka] z důvodu prodlení žalobkyně s předáním díla.

27. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

28. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně proti doplňujícímu rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení soudu I. stupně ze dne [datum] uvedla, že se ztotožňuje s postupem soudu I. stupně, kterým došlo v reakci na pokyn odvolacího soudu k vyčerpání celého předmětu řízení, tj. i v části úroků z prodlení s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby žalobkyní.

29. Stran uvedeného výroku V žalovaná uvedla, že žalobkyně datum, od něhož brala žalobu částečně zpět, dvakrát v podání ze dne [datum] konkretizovala, když uváděla„ od [datum] do zaplacení“, v podání ze dne [datum] se pak nijak o termínu zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení ve výši 0,02 % denně z částky [částka] nezmínila. Žalovaná v této souvislosti upozornila na to, že žalobkyně je právně zastoupena, na to, že i v samotném odvolání opětovně vymezila rozsah zpětvzetí rozdílně, když na jednom místě uvedla datum [datum] a na jiném místě datum [datum], na to, že obecné soudy nejsou oprávněny dotvářet a interpretovat vůli účastníků řízení, obzvláště pokud jsou zastoupeni advokátem. K této otázce žalovaná uzavřela, že vzhledem tomu, že žalobkyně v rámci svého procesního úkonu, kterým vzala částečně žalobu co do částky [částka] a úroku z prodlení zpět, zcela jasně a opakovaně uvedla datum [datum], nelze akceptovat její tvrzení, že se jednalo o pouhou písařskou chybu či formulační nedostatek, nadto rozsah zpětvzetí nekorigovala ani v následných podáních či během soudních jednání.

30. Stran uvedeného výroku VI žalovaná uvedla, že jelikož tento má svůj původ v rozsudku soudu I. stupně ze dne 25. 8. 2020 č. j. 24 C 100/2016 - 301, odkazuje na své vyjádření k odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku.

31. Stran uvedeného výroku VII uvedla, že právní služba spočívající v účasti na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, je v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), řádným úkonem právní služby, a proto za tento úkon žalované náleží náhrada nákladů. Jelikož jde o právním předpisem výslovně upravený úkon právní služby, není důvod označovat ho za neúčelný a nelze ho takto označit jen na základě pocitu žalobkyně a jejího rozhodnutí neúčastnit se tohoto úkonu ani prostřednictvím svého právního zástupce. Co se týče námitky žalobkyně co do ohodnocení předmětného úkonu, žalovaná odkázala na ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. č. 177/1996 Sb., dle kterého platí, že tarifní hodnota je stanovena výší peněžitého plnění a při jejím určení se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Vzhledem k tomu, že příslušenství, úrok z prodlení, nebylo požadováno jakožto samostatný nárok, tak při určení tarifní hodnoty bylo nutno vycházet z hodnoty předmětu sporu, tedy výše žalované jistiny.

32. Žalovaná navrhla, aby byl doplňující rozsudek soudu I. stupně ve znění jeho opravného usnesení potvrzen.

33. Odvolací soud nejprve předesílá, že rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o částečném zastavení řízení (ad I, ad [příjmení]) nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak v tomto rozsahu samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

34. Odvolací soud dále uvádí, že nařídil na den [datum] odvolací jednání, přičemž k jeho dotazu vzala žalobkyně žalobu výslovně zpět i co do 0,02 % úroku z prodlení denně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žalovaná vyslovila s částečným zpětvzetím žaloby souhlas.

35. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení; v takovém případě soud řízení zastaví podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. první věta; pokud o věci již bylo rozhodnuto, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. druhá věta. Dle ust. § 96 odst. 3 první věty o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí je neúčinné. Dle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ust. § 96 odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve než začalo jednání.

36. Jelikož ke zpětvzetí žaloby v tomto případě došlo po zahájení jednání (soudem I. stupně), je pro účinnost zpětvzetí nutný souhlas žalované. Vzhledem tedy k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět za souhlasu žalované, rozhodl odvolací soud ve výroku I tohoto rozsudku za použití ust. § 211 o. s. ř. na základě výše uvedených zákonných ustanovení o zastavení předmětného řízení a zároveň o zrušení rozsudku soudu I. stupně (jeho výroku V) a to v rozsahu zpětvzetí žaloby.

37. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně do rozhodnutí soudu I. stupně stran věci samé důvodným, oproti jejímu odvolání stran rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení účastnic, jež shledal částečně důvodným.

38. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (kdy stran skutkového závěru odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), a věc v zásadě (s výhradou níže uvedenou) správně právně posoudil. Odvolací soud nezaznamenal, že by v řízení došlo k jakýmkoliv vadám, přičemž soud I. stupně jím vyjmenované důkazy, z nichž učinil skutková zjištění, hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tedy i v jejich vzájemné souvislosti, nepřípadná je tak námitka žalobkyně, že by soud I. stupně ten který důkaz měl protěžovat. Stejně tak odvolací soud ani nezaznamenal, že by rozsudek soudu I. stupně měl být jakýmkoliv důvodem nepřezkoumatelný, ať již pro svou nesrozumitelnost, či nedostatek důvodů, tento zcela odpovídá požadavkům kladeným na něj ust. § 157 o. s. ř., z odůvodnění napadeného rozsudku, respektive obou rozsudků se nepodává, že by byly založeny na souhrnných skutkových zjištěních, podání účastníků nejsou přepisována, naopak soud I. stupně vystihl podstatu jak žalobního žádání, tak obrany žalované a právní argumentaci obou účastnic.

39. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně stran právního hodnocení věci uvádí, že se neztotožňuje s aplikací příslušných zákonných ustanovení upravujících jednání v omylu a s tím související možnosti se neplatnosti právního jednání dovolat, když je správnou odvolací argumentace žalobkyně, že se o jednání v právně uznatelném omylu jednat nemohlo, neboť tento nijak předně nevyvolala žalobkyně, ale sama žalovaná, ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně nevyplývá, že by žalobkyně o omylu žalované v době uskutečnění právního úkonu musela vědět, a konečně nejednalo se o omyl vycházející ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, kdy v tomto ohledu odvolací soud rovněž odkazuje na rozvedenou argumentaci žalované a samotné znění soudem I. stupně aplikovaného ust. § 49a obč. zák.

40. Odvolací soud však uvádí, že se soud I. stupně vyjma otázkou jednání žalované v omylu zároveň zabýval i institutem vůle žalované jakožto jednající osoby pohledem ust. § 266 obch. zák., kdy účastnice smlouvu o dílo uzavřely jakožto podnikatelé při své podnikatelské činnosti, přičemž správně dovodil, že žalovaná neměla skutečnou vůli cenu díla v částce [částka] sjednat, respektive původní cenu na tuto částku změnit, přičemž tento nedostatek úmyslu žalované musel být žalobkyni znám, a to za situace, kdy účastnice komunikovaly jen, co se týče ceny za dosud neprovedenou druhou etapu díla, u níž došlo z důvodu změny požadavku investora stavby k výraznému snížení jejího rozsahu. I pokud by však žalobkyni nedostatek úmyslu žalované dodatečně navýšit cenu již provedené, převzaté a uhrazené první etapy díla znám nebyl, bylo by třeba projev vůle vykládat s tím, zda by se srovnatelná osoba v jejím postavení za daných okolností mohla domnívat, že žalovaná skutečně měla úmysl ujednání o ceně takto změnit. I odvolací soud dospěl k negativnímu závěru, tedy že žádná srovnatelná osoba v postavení žalobkyně by se nemohla domnívat, že žalovaná skutečně měla úmysl ujednání o ceně první etapy měnit, neboť ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně vyplývá, že účastnice nejednaly o žádné konkrétní kompenzaci, nedošlo k žádným vícepracím odůvodňujícím žalobkyní požadovanou úhradu a účastnice jednaly jen stran ceny za snížený rozsahu druhé etapy díla, přičemž se v rámci tohoto jednání lišily (jen) o cca [částka], nebyl tak důvod, aby žalovaná vyplatila žalobkyni částku přes [částka] oproti případné shodě na žalobkyní navržené částce, za niž druhou etapu provede a jež se lišila od návrhu žalované (jen) o cca [částka]. Je tak správný závěr soudu I. stupně, že sporným dodatkem byla jen učiněna dohoda účastnic stran toho, že žalovanou realizována druhá etapa díla nebude (za situace dohody účastnic je pak již bezpředmětné se zabývat tím, zda taková dohoda vůbec byla nutná), a nikoliv dohoda účastnic stran navýšení částky za již realizovanou první etapu díla. Konečně odvolací soud poukazuje i na ust. § 37 odst. 1 obč. zák., kdy právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Ze správného závěru soudu I. stupně podepřeného skutkovými zjištění, že k uvedení nové ceny první etapy došlo chybou spočívající v mechanickém převzetí údaje z dodatku ke smlouvě mezi investorem a žalovanou, pak lze dovodit nedostatek vážné vůle žalované novou cenu první etapy vůbec sjednat.

41. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích II a VI o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

42. Odvolací soud však přistoupil ke změně akcesorických výroků III a VII o náhradě nákladů řízení účastnic za použití ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., a to stran žalované přiznané výše nákladů, kdy jakkoliv soud I. stupně správně dovodil, že je na místě žalované, která měla ve věci plný úspěch náhradu nákladů řízení přiznat v plné výši, správně tak vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., vycházel v rozsudku ze dne [datum] ze správné tarifní hodnoty a správně tak stanovil sazbu za úkon právní služby ve výši [částka], správně vypočítal i 14 účelně vynaložených úkonů právní služby (včetně řízení o části předmětu řízení, o níž nebylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]), k nimž vypočítal paušální výši hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy odměnu a náhrady správně navýšil o 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem, tak pochybil, pokud výši odměny za úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalované na jednání konaném dne [datum], při němž došlo jen k vyhlášení doplňujícího rozsudku, nahlížel optikou odměny vypočítané z původní tarifní hodnoty, z níž vycházel při rozhodování o náhradě nákladů řízení v rozsudku ze dne [datum], a nikoliv optikou odměny vypočítané z předmětu řízení, o němž bylo doplňujícím rozsudkem rozhodováno, když předmětem řízení bylo již jen příslušenství v kapitalizovaných částkách [částka], [částka] a [částka], celkem tak částka [částka], kdy tak za uvedený úkon právní služby přísluší odměna ve výši [částka] vypočítaná dle ust. § 7 bod [číslo] ust. § 8 odst. 1 a ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pak žalované vznikly celkové náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka], jejichž náhradu odvolací soud žalobkyni uložil zaplatit, a to ve lhůtě k plnění podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod ke stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách a platební místo určil podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

43. Námitku žalobkyně stran neúčelnosti úkonu právní služby spočívajícího v účasti zástupce žalované na jednání konaném dne [datum], při němž došlo jen k vyhlášení doplňujícího rozsudku, odvolací soud hodnotí jako nedůvodnou, a to již jen proto, že s tímto úkonem výslovně počítá ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při tomto úkonu nedochází k ničemu dalšímu, než k vyhlášení rozhodnutí, je však právem účastníka realizovaného jeho zástupcem se takového jednání účastnit bez ohledu na to, že znění rozhodnutí předvídá (každé rozhodnutí soudu by mělo být předvídatelné a nikoliv překvapivé), přičemž zástupci účastníka náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., jen v poloviční výši právě vzhledem k tomu, že při jednání došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí.

44. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

45. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů ve výši [částka], jimž korespondují náklady jejího zastoupení advokátem, kdy tyto se skládají z odměny za její právní zastoupení ve výši [částka] /tarifní hodnota 6 344 100 Kč/za každý z obou úkonů právní služby dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), ve výši [částka] /tarifní hodnota [částka] + [částka], celkem tak [částka] za úkon právní služby dle ust. § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ust. § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání proti doplňujícímu rozsudku), třech režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částky [částka] odpovídající 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je zástupce žalované plátcem.

46. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 211 a ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 211 o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.