pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu pojistné události z úrazového pojištění. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinným důkazů, vzal za zjištěné, že otec žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] uzavřel dne [datum] s žalovaným pojistnou smlouvu o životním pojištění [anonymizováno], jejíž součástí bylo i úrazové pojištění žalobce. Žalobce utrpěl dne [datum] v Rakousku pád na sjezdovce, v jehož důsledku si zlomil vřetenní kost pravé ruky. Úraz byl žalovanému oznámen [datum], šetření pojistné události [číslo] bylo žalovaným ukončeno dne [datum] s tím, že žalovaný písemně nárok žalobce odmítl, protože žalobce nebyl ke dni úrazu proti riziku tělesného poškození úrazem pojištěn.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce ke dni úrazu pojištěn nebyl, neboť úrazovou složku pojištění vypověděl žalovaný žalobci výpovědí zaslanou doporučeným dopisem s dodejkou dne [datum]. V souladu s pojistným podmínkám lze tuto výpověď považovat za doručenou pojistníkovi dne [datum], tedy poslední den úložní lhůty na poště. Od data doručení dne [datum] počala běžet šestitýdenní výpovědní lhůta a pojištění denního odškodného za následky úrazu zaniklo ke dni pojistné období po uplynutí výpovědní doby, tj. dnem [datum]. Od [datum] tak žalobce pojištěn pro úraz nebyl.

3. K tomu soud prvního stupně pod bodem 7. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl listiny, z nichž tento skutkový stav zjistil. Konstatoval dále, že další důkazy již neprováděl, neboť provedené důkazy považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebnému pro řádné rozhodnutí ve věci. Žalobu proto jako neopodstatněnou zamítl s tím, že dále pod bodem 9. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že po právní stránce posoudil pojistnou smlouvu podle § 2758 a následujících zák. č. 89/2012 Sb. - občanský zákoník, ve zkratce o. z. a její výpověď podle § 22 zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě.

4. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovaný ve sporu byl plně úspěšný, náhrady nákladů řízení se však výslovně vzdal.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Své blanketní odvolání, doplnil podáním ze dne [datum]. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e), c) a g) o. s. ř.. Podle žalobce napadený rozsudek trpí zásadní vadou, a to nepřezkoumatelností odůvodnění, když žalobce již ve svém vyjádření k [datum] uvedl, že pojištění se skládalo z úrazové a životní složky. Po uplatnění nároku u žalovaného obdržel žalobce odpověď, že úrazová složka pojištění byla zrušena ze strany žalovaného ke dni [datum]. Uvedené jednání považuje žalobce za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, což soudu sdělil v písemném vyjádření, touto námitkou se však prvostupňový soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval.

6. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně zpochybnil doručení výpovědi a při ústním jednání po nahlédnutí do spisu na„ doručenku a dodejku“ namítl, že tyto listiny nemají potřebné náležitosti, tedy doručení výpovědi pojištění neprokazují. Soud prvního stupně vzal tento žalobcův argument nejprve v úvahu, neboť vyhověl návrhu žalovaného a učinil dotaz na Českou poštu, z důvodu vyčkávání na odpověď se ale jednání protáhlo o mnoho měsíců. Poté soud prvního stupně předložil odpověď České pošty, která se ale týká zcela jiné zásilky, a tudíž je pro řízení bezcenná, což svědčí spíše o tom, že s danou zásilkou nebylo správně naloženo, jestliže je pod stejným číslem zásilky evidovaná v systému České pošty zásilka jiného odesílatele a adresáta. Přesto ovšem soud prvního stupně žalobu zamítl a v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v souladu s [anonymizováno] podmínkámi lze tuto výpověď považovat za doručenou pojistníkovi dne [datum]. Prvostupňový soud zcela pominul, že podle [anonymizována tři slova] pro pojištění osob, článek V., se sice připouští doručení fikcí ve prospěch pojistitele, avšak podle konstantní judikatury je takovéto smluvní ujednání neplatné a žalobce tuto neplatnost namítl již ve svém vyjádření (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka]). Soud prvního stupně se tak dopustil nesprávného právního hodnocení věci; především se ale v odůvodnění s námitkami žalobce vůbec nezabýval a listinné důkazy nehodnotil, respektive z odůvodnění v rozsudku není zřejmé, jak je hodnotil. Rozhodnutí soudu proto žalobce považuje za překvapivé. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Nesouhlasil s námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku a nepřisvědčil ani jeho výtce o tom, že jednostranné zrušení úrazové pojištění by bylo v rozporu s dobrými mravy. K tomu odkázal na § 22 zákona o pojistné smlouvě a dodal, že ohledně argumentu žalobce, že pojistné bylo ponecháno v nezměněné výši, je nutno připomenout, že se jednalo o produkt investičního životního pojištění, kdy se zaplacené pojistné použije na nákup podílových jednotek fondů (článek IV. Zvláštních [anonymizována dvě slova] pro pro životní pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo]) a v případně dožití je pojistnou částku aktuální hodnota účtu pojistníka. Žalobce zcela pomíjí provedené důkazy. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že nepožaduje náklady odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil [anonymizována tři slova] pro životní pojištění [anonymizována tři slova] [číslo], zejména jejich článkem IV. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

9. Žalobce v prvé řadě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s tím, že prvostupňový soud se podle jeho názoru nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Této výtce lze zčásti přisvědčit; odůvodnění napadeného rozsudku skutečně nesplňuje zcela náležitosti odůvodnění tak, jak jsou specifikovány v § 157 odst. 2 o. s. ř., když prvostupňový soud zcela pominul námitky žalobce týkající se doručení výpovědi části pojistné smlouvy. Dále žalobce ji před soudem prvního stupně namítl neplatnost výpovědi části pojistné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s poukazem na to, že po výpovědi úrazové složky pojištění nebylo sníženo pojistné. S těmito dvěma zásadními námitkami se soud prvního stupně skutečně nevypořádal, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu odůvodnění napadeného rozsudku, jinak zákonné náležitosti v základu splňuje, když soud prvního stupně, vysvětlil, jaké důkazy v řízení provedl, jak je hodnotil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv a jaký skutkový stav zjistil a jak ho hodnotil po stránce právní. S výtkami žalobce se pak vypořádává odvolací soud, jak bude uvedeno dále.

10. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák. – pozn. odvolacího soudu), a to s poukazem na ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, ve zkratce o. z. – pozn. odvolacího soudu) a podle zák. č. 37/2004 Sb. rovněž ve znění účinném do 31. 12. 2013, o pojistné smlouvě.

11. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že Mgr. [jméno] [příjmení], otec a zákonný zástupce tehdy nezletilého žalobce, uzavřel jako pojistník se žalovaným jako pojistitelem dne [datum] pojistnou smlouvu ohledně životního pojištění, kdy hlavním pojištěným byl pojistník Mgr. [jméno] [příjmení], předmětem smlouvy bylo životní pojištění [anonymizováno] a součástí pojistné smlouvy bylo též pojištění obou dětí pojistníka, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (žalobce), s tím, že v případě žalobce bylo sjednáno úrazové pojištění trvalých následků od 0,1 % s progresivním plněním do 26 let věku s pojistnou částkou [částka], aktuální měsíční poplatek za rizikové pojištění byl určen částkou [částka], dále bylo sjednáno denní odškodné za následky úrazu s karenční dobou 7 dnů do 26 let věku s pojistnou částkou [částka] denně, s aktuálním měsíčním poplatkem za rizikové pojištění [částka]. [příjmení] způsobem bylo sjednáno i rizikové pojištění druhého dítěte pojistníka Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení].

12. Žalovaný tvrdil a prokazoval, že tyto složky pojistné smlouvy – pojištění denního odškodného za následky úrazu a pojištění trvalých následků úrazu za obě děti vypověděl dne [datum] podle § 22 odst. 1 za tehdy platného zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, což prokazoval výpovědí z [datum], včetně doručenky k ní. Vypovědět soukromé pojištění s běžným pojistným žalovanému umožňoval § 22 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě, když v tomto případě odvolací soud dodává, že denní odškodné za následky úrazu a trvalých následků úrazu sice bylo součástí životního pojištění, které podle § 22 odst. 5 citovaného zákona vypovědět nelze, nicméně k tomu je třeba poukázat na to, že zahrnutí těchto složek pojištění do životního pojištění bylo provedeno podle § 3 odst. 2 písm. a) tehdy platného zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, kdy jednotlivá odvětví životního pojištění, tak jak jsou v tomto zákoně a příloze k němu vymezeny, slouží toliko určení rozsahu poskytování [anonymizováno] služeb, nikoliv k vymezení druhu životního pojištění ve smyslu zákona o pojistné smlouvě. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Znamená to, že tyto složky pojištění nejsou součástí životního pojištění, tak, jak jsou definovány § 54 a násl. zákona o pojistné smlouvě, ale úrazového pojištění podle § 60 a § 61 tohoto zákona a žalovaný tak tyto složky pojištění vypovědět mohl. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že tak také řádně učinil. Výpověď ze dne [datum] byla provedena podle § 22 odst. 1 zákona o pojistné smlouvy a podle [anonymizována tři slova] pro pojištění osob VPP [číslo], které byly nedílnou součástí uzavřené pojistné smlouvy. Podle článku V. odst. 1 těchto [anonymizována tři slova] byla výpověď pojistníkovi zasílána na korespondenční adresu uvedenou v pojistné smlouvě - [obec a číslo], [obec a číslo], přičemž podle článku V. odst. 2 [anonymizována tři slova] pro pojištění osob byla zasílána jako doporučená zásilka s dodejkou. Protože adresát – pojistník Mgr. [jméno] [příjmení], - nebyl v místě doručování zastižen, byla písemnost uložena dne [datum] na poště a po uplynutí patnáctidenní úložní doby byla dne [datum] vrácena odesílateli s tím, že si ji adresát nevyzvedl. Náležitosti doručenky zákon ani pojistná smlouva neupravují, z údajů na ní však lze skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, že výpověď byla doručena řádně, učinit. Doručení tak bylo prováděno v souladu s [anonymizována tři slova], které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce o tom, že„ smluvní ujednání fikce“ ohledně doručení, jak to žalobce nazývá, je neplatné. Judikáty Nejvyššího soudu ČR, kterými žalobce na podporu tohoto svého názoru argumentuje, na daný případ totiž nedopadají. Rozsudek Nejvyššího soudu dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], řeší problematiku ujednání stran ohledně důkazního břemene jako institutu veřejnoprávního civilního práva procesního, které je nepřípustné s ohledem na to, že zákonná úprava předpokládající dohody o důkazním břemenu neexistuje, když ji občanský soudní řád nepřipouští. V případě řešeném v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je vyjádřen závěr o tom, že nelze sjednat právní domněnku či fikci a na jejím základě odepřít jedné ze smluvních stran výkon jejího zákonem zaručeného práva bez možnosti prokázání pravosti jejího práva. V tomto případě šlo o nevyvratitelnou domněnku neexistence finanční pohledávky žalobce jako zhotovitele díla. Konečně pak v případě projednávaném Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se Nejvyšší soud ČR se zabýval náležitostmi účetního dokladu jako kvitance podle § 569 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák).

13. Z uvedeného je zřejmé, že ve všech těchto třech zmiňovaných judikátech šlo o skutkově zcela odlišné věci, navíc i se zcela odlišnými právními závěry, takže je na tento spor aplikovat nelze. Odvolací soud nevidí důvodu pro to, aby si účastníci nemohli smluvně sjednat režim doručování z hlediska fikce doručení v případě, že si adresát písemnost nevyzvedne. Fikce doručení se ostatně v našem právním řádu běžně prosazuje, počítá s ní ostatně i občanský soudní řád, například ve svém § 49 odst. 4 či § 50 odst. 1 o. s. ř., obdobně též zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve svém § 24 odst. 4. Ujednání obsažené v článku V. [anonymizována tři slova] pro pojištění osob tak vpodstatě toliko kopíruje úpravu provedenou o. s. ř.. K tomu odvolací soud dodává, že dříve platný občanský zákoník a i nyní platný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stojí na zásadě, že vše, co je dovoleno, není zakázáno a připouští odlišné ujednání účastníků od zákonné úpravy, pokud to zákon výslovně nezakazuje. Nemožnost ujednání doručení fikcí v případě, kdy si adresát písemnost nevyzvedne, by ve své podstatě znamenala, že by písemnost, kterou se nepodaří doručit adresátu přímo, nemohla být doručena vůbec. Odvolací soud tak uzavírá, že žalovaný jako pojistitel vypověděl pojištění denního odškodného za následky úrazu a pojištění trvalých následků úrazu za obě děti pojistníka Mgr. [jméno] [příjmení] řádně v souladu s pojistnou smlouvu a [anonymizována tři slova] a na tomto závěru nic nemění ani to, že Česká pošta, s.p. se ve své zprávě ze dne [datum] ohledně reklamace uvedené písemnosti pod týmž podacím číslem vyjádřila k jiné písemnosti, kterou však pod ním evidovala, a to se zřetelem na její dodatečné vysvětlení dne [datum], z něhož je zřejmé, že se archivují provozní doklady pouze po dobu tří let; informace ohledně reklamované písemnosti se stejným podacím číslem se týká písemnosti z roku 2021, ačkoliv výpověď byla učiněna v roce [rok] tedy bezmála před osmi lety. To, že podací čísla se po několika letech zjevně opakují, na závěr soudu prvního stupně o řádném doručení výpovědi nemá vliv; neboť jde toliko o technický údaj týkající se identifikace písemností zasílaných Českou poštou, s.p..

14. Odvolací soud neshledává výpověď neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, jak žalobce dovozuje. Žalovaný se choval v souladu s pojistnou smlouvou a [anonymizována dvě slova], když, jak je vysvětleno shora, vypovědět pojistnou smlouvu, respektive její součást, mu umožňoval § 22 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě. K námitce žalobce o tom, že žalovaný vypověděl dvě součásti pojistné smlouvy týkající se pojistné ochrany pro nezletilé děti pojistníka, aniž by snížil pojistné, odvolací soud poukazuje na to, že podle článku IV. odst. 3 Zvláštních [anonymizována dvě slova] pro životní pojištění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] se zaplacené pojistné použije na nákup podílových jednotek fondů, kdy jde o investiční životní pojištění a pojistné se tak započítává do kapitálové hodnoty smlouvy a výsledně po ukončení smlouvy je vyplaceno jako odkupné, což se v daném případě stalo, kdy po skončení platnosti pojistné smlouvy byla pojistníkovi vyplacena částka přesahující [částka] jako odkupné (k tomu srovnej vysvětlení žalovaného při jednání před soudem prvního stupně dne [datum]).

15. Odvolací soud k tomu uvádí, že sporná pojistná smlouva sice nepochybně je spotřebitelskou smlouvou podle § 52 a násl. obč. zák., avšak pokud v daném případě výpověď části pojistné smlouvy sice neznamenala snížení pojistného, ale tato skutečnost byla zohledněna při stanovení výše odkupného, tak nelze dovodit, že by toto ujednání bylo učiněno v neprospěch pojistníka, tak jak je uvedeno v § 55 obč. zák. Výpověď z pojistné smlouvy není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák., neboť žalovaný se choval v souladu s tím, co mu umožňovaly zákon a pojistná smlouva.

16. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že pojištění trvalých následků úrazu a denního odškodného za následky úrazu byly pro obě děti pojistníka Mgr. [jméno] [příjmení] řádně vypovězeny ke dni [datum]. V době vzniku pojistné události dne [datum] tak žalobce pojištěn pro tuto pojistnou událost již nebyl a pro vyplacení pojistného plnění mu tedy chybí právní důvod. Právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je – po doplnění skutkových zjištění odvolacím soudem, jak je uvedeno shora – správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není. Další vytýkané odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d) a e) o. s. ř. pak odvolací soud zhojil tím, že skutková zjištění, která by umožňovala učinit úplné právní posouzení, doplnil, stejně tak doplnil i odůvodnění rozsudku, jak vyplývá z výše uvedeného. Napadené rozhodnutí nelze považovat za překvapivé, jak žalobce namítá, když soud prvního stupně rozhodl v intencích skutkových tvrzení obou účastníků. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Uvedenou judikatorní definici překvapivého rozhodnutí tak napadený rozsudek nesplňuje.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně nákladového výroku, který je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení v odvolacím řízení rovněž výslovně vzdal.