pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci ze dne [datum] je neplatné (výrok I.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu mzdy ve výši [částka] (výrok II.), co do náhrady mzdy v částce [částka] se žaloba zamítá (výrok III.), žalovaná je povinna vydat žalobci 6 ks [anonymizována dvě slova] [značka automobilu], 2 ks [anonymizována dvě slova] [značka automobilu] a 1 kus nože značky Tojiro, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] (výrok V.) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok VI.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od [datum], kdy oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání až do dne platného skončení pracovního poměru, tj. do [datum], náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] za poškození pověsti, písemné omluvy a vydání [anonymizováno], které u žalované spolu s dalšími osobními věcmi zanechal a žalovaná mu je nevydala.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši [částka] za poškození pověsti žalobce uváděním nepravdivých a zkreslených informací s cílem žalobce poškodit na trhu práce a požadavek na písemnou omluvu vyloučen k samostatnému projednání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Podáním ze dne [datum] žalobce žalobu rozšířil o zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že mu byla za práci během víkendu 18. a 19. května přislíbena finanční odměna ve výši [částka] za hodinu.

5. Podle žalobních tvrzení byl žalobce zaměstnán u žalované na pozici šéfkuchaře v sídle žalované spol. [právnická osoba] na dobu určitou s [anonymizováno] dobou 40 hodin týdně od pondělí do pátku od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a základní mzdou [částka] měsíčně. Vzhledem k vytíženosti a frustraci se žalobce rozhodl dne [datum] podat výpověď. Dne [datum] obdržel od žalované okamžité zrušení pracovního poměru, s nímž žalobce nesouhlasil a dne [datum] oznámil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru bylo, že žalobce bez vědomí a souhlasu žalované sdělil manažerovi spol. [anonymizováno], že odchází společně s některými zaměstnanci z kuchyně a že nebudou podávány toho dne a o nadcházejícím víkendu večeře, čímž měl porušit [anonymizováno] zásad chování i [anonymizováno] řád a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované, ohrozit její dobré jméno a pověst a spolupráci s předmětnou společností. Druhým důvodem bylo, že žalobce se negativně vyjadřoval na adresu žalované dne [datum], a to vulgárně v přítomnosti třetích osob, zejména zaměstnanců spol. [anonymizováno], a chtěl odvést svého podřízeného [jméno] [příjmení] se slovy, že okamžitě odcházejí pryč. Třetím důvodem bylo jednání žalobce na setkání zástupců žalované a spol. [anonymizováno] dne [datum] a na následujících poradách, kde se měl žalobce vyjádřit tak, že by žalovanou jako zaměstnavatele nedoporučil, že nedodržuje sliby a že nemá k žalované ani svým nadřízeným žádný respekt a stydí se za ně. Čtvrtým důvodem byla údajná stížnost paní [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizováno] ze dne [datum] na nevhodné chování žalobce vůči zaměstnancům žalované i spol. [anonymizováno]. Žalobce potřeboval k výkonu své profese profesionální nože a tyto nože každý šéfkuchař užívá na pracovišti a stejně tak i žalobce svou [anonymizována dvě slova] užíval na pracovišti v sídle [právnická osoba]. [jméno] je také zanechal, spolu s pracovním oděvem a dalšími osobními věcmi a žalovaná mu je nevydala.

6. Žalovaná naopak tvrdila, že důvody okamžitého zrušení byly v dané listině dostatečně specifikovány. Žalobce nejednal v souladu s oprávněnými zájmy žalované a nedodržoval právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, stejně jako další předpisy, se kterými byl řádně seznámen. K vydání [anonymizováno] uvedla, že [anonymizováno] řád zakazoval použití vlastních pracovních prostředků a žalobce neměl s žalovanou sjednanou žádnou dohodu o používání vlastních pracovních prostředků. Pokud se na místě skutečně nože nacházely, jedná se o věci, které se běžně do práce nenosí a nebyly uloženy na místě, které by k tomuto odkládání bylo obvyklé, tj. uzamykatelná skříňka žalobce, která mu byla fakticky předána. K nároku na zaplacení odměny ve výši [částka] žalovaná tvrdila, že nebylo prokázáno, kolik bylo ze strany žalobce odpracováno a komu ze dvou zaměstnanců, kteří byli označováni a kteří měli odpracovat danou směnu, měl daný nárok svědčit.

7. Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, které učinil z listinných důkazů a výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a došel ke skutkovém závěru, že žalobce byl zaměstnán u žalované od [datum] jako šéfkuchař na pracovišti [obec], kdy zajišťoval catering pro zákazníka žalované [příjmení] v jeho prostorách. Žalobce byl povinen dodržovat [anonymizováno] zásad chování ISS a klíčové směrnice ve smlouvě vyjmenované, se kterými byl seznámen při podpisu smlouvy. Základní mzda žalobce byla [částka] měsíčně a týdenní [anonymizováno] doba byla žalobci stanovena rovnoměrně v pondělí až pátek od [údaj o čase] hod do [údaj o čase] hod. [anonymizováno] ze dne [datum] žalobce žádal o zajištění kuchaře, [jméno] [příjmení] za žalovanou mu však bylo odpovězeno, že nejsou žádní volní a že je třeba zavést určitá opatření. Od počátku měl žalobce problémy s nedostatkem personálu v kuchyni, a to jak pomocného personálu, tak následně i kuchařů a zaměstnanci často pracovali přesčas, někdy i celé víkendy. Žalobce často pracoval přesčas. Za květen [rok] žalovaná u žalobce evidovala odpracovaných [anonymizováno] hodin, z toho [anonymizováno] hodin přesčas, 10,5 hodiny ve svátek a 25 hodin o víkendech, a jeho hrubá mzda včetně odměn činila [částka]. Za červen [rok] evidovala [anonymizováno] hodin, z toho [anonymizováno] hodin o víkendech a 1 hodinu v noci, hrubá mzda bez proplacené dovolené činila [částka]. Dle knihy příchodů a odchodů žalobce byl v práci za březen [rok] [anonymizováno] hodin, za duben [rok] [anonymizováno] hodin, za květen [rok] [anonymizováno] hodin. Žalobce si sjednal osobní schůzku se zástupcem spol. [anonymizováno] odpovědným za catering [jméno] [příjmení], kde mu před víkendem, kde opět nebyly obsazené směny, sdělil, že není schopen zajistit dost personálu a tím i nastavenou kvalitu služby, sdělil i, že se nebude vařit, jelikož kuchaři již odmítají pracovat několikátý víkend v řadě přesčas, situace se ale vyřešila a vařilo se. Žalobce byl nakonec přemluven slibem mimořádné hodinové finanční odměny ve výši [částka], žalobce pak o daném víkendu 18. a [datum] odpracoval [anonymizováno] hodin. Dne [datum] předal žalobce žalované výpověď z pracovního poměru. Dne [datum] žádal zástupce žalované o osobní schůzku ohledně postupu ve vztahu k recepturám. Žalovaná dala dne [datum] žalobci okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Ve všech čtyřech bodech okamžitého zrušení žalovaná spatřovala porušení povinností dle § 301 písm. d) zák. práce, tj. nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a jednání považovala za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Rovněž uvedla, že žalobce porušil [anonymizováno] řád ISS v čl. 2 odst. 2.1 bodu 1) písm. g), m) a w) a v čl. 15 bodu 1). [anonymizováno] ze dne [datum] sdělila zástupkyně žalobce zástupci žalované a žalované, že žalobce nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na svém dalším zaměstnávání. Dále soud I. stupně zjistil, že si žalobce zakoupil dne [datum] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] v ceně [částka] a dne [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v ceně [částka] Tyto nože si žalobce zanechal na pracovišti žalované. I ostatní kuchaři při práci běžně používali vlastní nože, kdy tyto si ponechávali ve skříňkách a žalobce ve své kanceláři, neboť bylo problém je nosit domů přes vrátnici. Zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] podepsala seznam nepředaných věcí žalobci, které by se měly údajně nacházet na pracovišti [anonymizováno] [obec], a to mj. nože značky Zwiling 6 ks, nože značky Kay 2 ks a nože značky Tojiro 1 ks a [anonymizováno] oděv.

8. Zjištěný skutkový stav subsumoval soud I. stupně pod ust. § 55 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. d) zák. práce. Nejprve se soud I. stupně zabýval jednotlivými důvody okamžitého zrušení pracovního poměru. Co se týče prvního důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, bylo prokázáno, že předmětná schůzka žalobce a zástupce spol. [anonymizováno] pana [příjmení] se odehrála, a že žalobce bez vědomí žalované přednesl stížnosti na žalovanou. K porušení povinností ze strany žalobce tedy došlo, ale nejednalo o zvlášť hrubé, nýbrž pouze méně závažné porušení. Co se týče druhého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, soud I. stupně neměl toto jednání za prokázané, neboť žádný z vyslýchaných svědků, ani podřízený žalobce [jméno] [příjmení], nepotvrdil, že by žalobce byl před zaměstnanci spol. [anonymizováno] nebo zaměstnanci žalované vulgární, vyjadřoval by se hanlivě nebo jinak urážlivě vůči žalované v kantýně. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že k tomuto porušení pracovních povinností ze strany žalobce nedošlo. Ohledně třetího důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru vzal soud I. stupně za prokázané, že na společných schůzkách mezi zástupci žalované a zástupci spol. [anonymizováno] se žalobce vyjadřoval negativně na stranu žalované. Nicméně i zde došel k závěru, že se nejedná o zvlášť hrubé porušení [anonymizováno] povinností, ale pouze méně závažné porušení. Ohledně čtvrtého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, soud I. stupně uvedl, že porušení pracovních povinností žalobce neshledal, neboť žádný ze svědků stížnost paní [jméno] [příjmení] nepotvrdil, dokonce ani zástupci spol. [anonymizováno] neměli o takové stížnosti žádné informace. Soud I. stupně tedy došel k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci ze dne [datum] je neplatné.

9. Jelikož soud I. stupně dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci dáno neplatně, rozhodl, že mu svědčí i nárok na náhradu mzdy, a to za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Jelikož žalobce požadoval částku [částka], soud I. stupně ve výroku II. uložil žalované zaplatit částku [částka] a ve výroku III. žalobu co do částky [částka] zamítl.

10. Ve vztahu k požadavku žalobce na vydání [anonymizováno] soud I. stupně odkázal na ust. § 40 odst. 1 (pravděpodobně myšleno § 1040 – pozn. odvolacího soudu) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.). Uvedl, že měl za prokázané, že žalobce a ostatní kuchaři používali na pracovišti, tj. v kuchyni, své vlastní nože, což je obvyklým zvykem při výkonu práce kuchaře, zaměstnavatelem zajištěné nože používá pouze pomocný personál. [ulice] žalované přitom musel vědět o tom, že kuchaři žalované takové nože na pracovišti mají, kuchaři si je uzamykali do svých skříněk, případně žalobce do kanceláře, aby nedošlo k jejich ztrátě. Je tak zřejmé, že i pokud by žalovaná zakázala v interním předpise na pracovišti používat vlastní nože kuchařů, šlo o zavedenou praxi, kterou žalovaná svým zaměstnancům nijak nevytkla. Jednalo o [anonymizováno] pomůcky kuchařů, nikoli o věci, které si přinesli do práce s sebou, následně je odložili a při skončení výkonu práce si je opětovně brali. Zároveň žalovaná prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] podepsala protokol o tom, že žalovaný ponechal právě tyto vyjmenované nože na pracovišti, jak bylo obvyklé, neboť bylo obtížné tyto nože nosit přes vrátnici objektu spol. [anonymizováno], kde zaměstnanci žalované vykonávali práci. S ohledem na uvedené, soud I. stupně rozhodl, že je žalovaná povinna předmětné nože žalobci vydat.

11. Ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení částky [částka] jako mimořádné odměny, soud I. stupně odkázal na ust. § 109 odst. 1 zak. práce. Uvedl, že z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobci a dalšímu kuchaři byla slíbena mimořádná odměna za výkon práce o víkendu 18. a [datum], a to s ohledem na skutečnost, že kuchaři žalované měli již vyčerpané přesčasy, odmítali do práce nastoupit a žalovaná, resp. vedoucí provozu v [anonymizováno] pan [příjmení] chtěl kuchaře motivovat k tomu, aby do práce nastoupili. Mezi kuchaři a panem [příjmení] tak byla ujednána hodinová zvýšená odměna v [anonymizováno] s tím, že žalovaná by musela zajistit zahraniční kuchaře, pokud tedy bude žalobci a jeho podřízeným poskytnuta obdobná odměna, do práce nastoupí. Jelikož z dokazování vyplynulo, že se hovořilo o odměně ve výši [částka] na hodinu a žalobce za tento víkend odpracoval [anonymizováno] hodiny, soud I. stupně mu odměnu za 16 hodin počítanou v žalobě pouze po [částka] za hodinu přiznal.

12. O nákladech mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 72,96 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,52 %).

13. S tímto podstatným odůvodněním pak rozhodl soud I. stupně tak, jak vyplývá z výroků I. až VI. napadeného rozsudku.

14. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, které následně doplnila podáním ze dne [datum], a to proti výrokům IV., V. a VI a uplatnila odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum].

15. Ve vztahu k vydání předmětných [anonymizováno] uvedla, že z provedeného dokazování nevyplývá, jaké konkrétní nože měl žalobce na pracovišti zanechat a ani, že takové nože jsou nebo byly v dispozici žalované. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce mohl mít svoje nože, ale není si tím jistý, stejně tak si svědek není jistý tím, zda si je žalobce odnesl či neodnesl. Druhý vyslýchaný svědek [jméno] [příjmení] pak vypověděl, že žalobce měl 6 až 7 [anonymizováno] a žalobce přitom v žalobním žádání žádal vydání 9 [anonymizováno] a nadto se svědek ani nevyjádřil k jejich značce a zda tyto nože jsou nebo byly v dispozici žalované. Důkaz v podobě daňových dokladů o zakoupení předmětných [anonymizováno] neprokazuje, že žalobce tyto nože zanechal v dispozici žalované. Jediným důkazem, který specifikuje veškeré nože vyjmenované žalobcem, je seznam nepředaných věcí podepsaných žalobcem a zaměstnankyní žalované [jméno] [příjmení], nicméně žalovaná k tomu uvádí, že tento seznam byl žalovanou podepsán pouze jako forma potvrzení toho, že jí žalobce sdělil, že na pracovišti [anonymizováno] [obec] měl takovéto nože„ údajně“ zanechat. Seznam nepředaných věcí však nebyl stranami v době jeho podpisu ani následně interpretován jako potvrzení, že se tyto nože na pracovišti [anonymizováno] [obec] skutečně nacházely. Žalovaná uvedla, že soud I. stupně pochybil, pokud nepřipustil výslech svědkyně [jméno] [příjmení].

16. Soud I. stupně dle žalované pochybil rovněž ve vztahu k výroku č. V. napadeného rozsudku, neboť z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobci byla slíbena mimořádná odměna ve výši [částka] za hodinu, popř. v jiné konkrétní výši. Z provedeného dokazování nanejvýš vyplynulo, že žalobce po žalované mimořádnou odměnu požadoval, nicméně její výše nebyla žádnému z vyslechnutých svědků známa. Žalovaná trvá na tom, že žalobce v tomto směru neunesl důkazní břemeno.

17. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k zaplacení částky [částka] a vydání 6 ks [anonymizováno] [značka automobilu], 2 ks sady [anonymizováno] [značka automobilu] a 1 kus nože značky Tojiro, tak, že se žaloba zamítá a dále, aby změnil napadený rozsudek ve výroku VI. tak, aby přiznaná výše nákladů reflektovala částečný neúspěch žalobce ve věci ve vztahu k výrokům III., IV. a V. a dále, aby jí odvolací soud přiznal náklady odvolacího řízení.

18. Žalobce se k podanému odvolání žalované vyjádřil dne [datum]. Ve vztahu k vydání [anonymizováno] uvedl, že skutečnost, že měl žalobce nože na pracovišti, potvrdil svědek [jméno] [příjmení], kdy tento i výslovně potvrdil, že nože byly dány k dispozici žalované. Skutečnost, že předmětné nože zůstaly na pracovišti a o jaké nože se konkrétně jednalo, pak vyplývá ze seznamu nepředaných věcí. Tento seznam je sepsán zaměstnankyní žalované na hlavičkovém papíře žalované. K výrazu„ údajně“ v textu seznamu nepředaných věcí uvedl, že toto nechal do textu doplnit právní zástupce žalované teprve až poté, co zaměstnanci žalované přinesli z pracoviště žalobce bednu věcí, v nichž byly dokonce některé věci, které žalobce nebyly a některé věci naopak chyběly. Tyto věci pak žalobce uváděl do protokolu, do jehož návětí následně žalovaný doplnil slovo„ údajně“. Žalobce doplňuje, že svou skříňku opouštěl uzamčenou a nepoškozenou.

19. K dohodě o mimořádné odměně žalobce uvedl, že její existenci potvrdil svědek [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výše odměny vyplývá ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Nadto uvedl, že je právem žalobce předmětnou kompenzaci nepožadovat v plné výši i kdyby byla přislíbena v částce [částka].

20. Závěrem žalobce žádal odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalobci náklady odvolacího řízení.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku v napadených výrocích IV., V. a VI. včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

22. K žalobnímu žádání na vydání věci, konkrétně 6 ks sada [anonymizováno] [značka automobilu], 2 ks sada [anonymizováno] [značka automobilu] a 1 kus nože značky Tojiro je v prvé řadě nutno říci, že se jedná o žalobu na vydání věci, neboli žalobu reivindikační (vindikační), kterou se vlastník na žalovaném domáhá vydání neoprávněně zadržované věci. Odvolací soud však shledává individualizaci těchto věcí za nedostačenou. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého je„ v žalobě o určení vlastnického práva k movité věci třeba věc označit alespoň tak, aby byla odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci) žalovaného. Postačí, je-li prokázána taková individualizace věci, aby byla dána určitost žalobní žádosti a věc bylo možné rozeznat od věcí stejného druhu jsoucích v držbě toho, proti komu se žalobce domáhá jejího vydání“. Ve smyslu této judikatury bylo na žalobci, aby přesně specifikoval, o jaké konkrétní nože se jedná (jejich užití, délku apod.), aby bylo možno je odlišit od jiných [anonymizováno], které se bezesporu u žalované nachází. Jak zjistil soud I. stupně z výslechů svědků, na pracoviště žalované si i jiní kuchaři nosili své vlastní nože a žalovaná rovněž jako provozovatel restaurace těmito disponuje. V intencích shora uvedeného je tedy na žalobci, aby věci (nože), které požaduje po žalované vydat, dostatečně specifikoval, a to tak, aby je nebylo možno zaměnit za jiné nože, které se na daném pracovišti nachází. Soud I. stupně v tomto pochybil, pokud žalobce nevyzval k odstranění vad žaloby dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., neboť je-li žalobní návrh neurčitý nebo nesrozumitelný, musí výzva k odstranění vad žaloby ve smyslu uvedeného ustanovení obsahovat též vysvětlení, v čem podle soudu spočívá neurčitost nebo nesrozumitelnost žalobního návrhu (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]).

23. Dále odvolací soud uvádí, že v případě, že žalobce žalobu ve smyslu shora uvedeného řádně doplní a žalobní žádání bude určité a srozumitelné, bude na soudu I. stupně, aby se zabýval otázkou, zda žalobce zanechal předmětné nože u žalované a že tato je odmítá žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že ochrana vlastnického práva formou vindikační žaloby je v § 1040 odst. 1 o. z. založena na stejných principech jako tomu bylo v § 126 odst. 1 obč. zák., lze v tomto směru i nadále vycházet z dosavadní judikatury (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. zdůrazňuje procesní povahu žaloby o vydání věci, tedy požaduje, aby žalující jednak prokázal, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a současně prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zatímco první podmínku žalobce již prokázal, tj. z daňových dokladů o zakoupení předmětných [anonymizováno] učinil soud I. stupně správný závěr, že mu svědčí vlastnické právo k předmětným nožům, druhá podmínka, že věc (nože) přešla do držby či detence žalované prokázána nebyla. Nesprávný nebo přinejmenším předčasný je závěr soudu I. stupně o tom, že žalobce prokázal zanechání [anonymizováno] u žalované na pracovišti a tím se tyto nože dostaly se do dispozice žalované, která netvrdila a ani neprokázala, že již s nimi nedisponuje. Soud I. stupně tedy žalobě v tomto směru vyhověl z důvodu, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Odvolací soud uvádí, že nelze založit rozhodnutí na neunesení důkazního břemene, jestliže soud nesplnil řádnou poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud I. stupně tedy nemohl uzavřít, že žalovaná ničeho netvrdila a tím méně prokázala, když jí soud k této otázce ani nepoučil. Nadto však nutno zdůraznit, že poučovací povinnost soudu I. stupně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. měla v prvé řadě směřovat k žalobci, který byl povinen prokázat, že věci přešly do držby či detence žalované, že tedy předmětné nože se u žalované nacházely a žalovaná je odmítá vydat. Z dosavadních skutkových zjištění nelze takový skutkový závěr dovodit, neboť se seznamu nepředaných věcí podepsaných žalobcem a za žalovanou [jméno] [příjmení] nelze učinit závěr, že by se předmětné nože na pracovišti skutečně nacházely, stejně tak z výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] takový závěr neplyne. Uvedení svědci pouze potvrdili, že většina kuchařů má své vlastní nože, které používá na pracovišti žalované a je pravděpodobné, že takové nože měl u žalované rovněž žalobce.

24. Teprve poté, co by byl žalobce řádně poučen o povinnosti tvrzení a důkazní, že předmětné nože přešly do držby či detence žalované, včetně následků neuposlechnutí této výzvy a teprve poté, kdy by se uvedené podařilo žalobci prokázat, bylo by na místě poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. určené pro žalovanou, aby tato prokázala pozbytí držby (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. K nároku žalobce na zaplacení částky [částka] představující dle žalobních tvrzení mimořádnou odměnu, odvolací soud uvádí, že i v tomto směru nesdílí závěry soudu I. stupně, že žalobce prokázal, že mu žalovaná částka náleží. Z ust. § 134 zák. práce vyplývá, že za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu. Tato odměna je nenárokovou složkou platu určenou zejména k motivaci zaměstnanců a zaměstnavatel jí může poskytnout za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Ačkoliv posouzení mimořádnosti či významnosti pracovního úkolu svěřuje zákonná úprava zaměstnavateli, důvody umožňující poskytnutí odměny jsou pro zaměstnavatele závazné a nemůže je vlastním rozhodnutím měnit nebo rozšiřovat. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí o přiznání mimořádné odměny náleží výhradně zaměstnavateli, v tomto případě tedy žalované. Pokud žalobce tvrdil, že mu mimořádná odměna byla ze strany žalované přiznána, bylo na něm, aby své tvrzení i prokázal. Z provedených důkazů před soudem I. stupně však takový závěr učinit nelze, a pokud soud I. stupně uzavřel, že žalobce tento nárok na zaplacení žalované částky [částka] prokázal, pak tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud k tomu konstatuje, že svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se během krizového víkendu 18. a [datum] hovořilo o nějakém motivačním příspěvku, ale ze strany zaměstnavatele tato nabídka určitě nebyla. Svědek [jméno] [příjmení], vypovídal obecně k víkendovým směnám, kde jim pan [příjmení] nabízel mimořádné ohodnocení. [jméno] [příjmení] uvedl, že ohledně předmětného víkendu 18. a [datum] dostal od žalobce podmínku, že požaduje náklady v [anonymizováno] a svědek tedy volal nadřízenému, který to odsouhlasil, nicméně z uvedené výpovědi neplyne odsouhlasená hodinová částka či celková výše odměny za jeden víkend. Svědek [jméno] [příjmení] následně uvedl, že navrhovaná odměna ze strany žalobce byla cca [částka] na hodinu, nicméně neví, zda to bylo ze strany žalované odsouhlaseno. Přiléhavé jsou tedy odvolací námitky žalované, že z provedených důkazů nanejvýš vyplynulo, že žalobce přiznání mimořádné odměny požadoval, nicméně již z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná rozhodla o přiznání mimořádné odměny a v jaké konkrétní výši. Soud I. stupně pochybil, pokud žalobce nepoučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby jednak řádně tvrdil a důkazy prokázal, že rozhodnutí o mimořádné odměně bylo ze strany žalované vydáno a jemu vznikl nárok na její zaplacení, to vše pod tíhou neunesení důkazního břemene.

26. Odvolací soud tedy uzavírá, že přes procesní vady spočívající v absenci vymezení žalobního žádání, absenci řádného poučení stran dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je rovněž důvodem pro nemožnost potvrzení či změnu rozsudku soudu I. stupně, absence skutkových zjištění ke shora uvedeným nárokům žalobce a rovněž jejich hodnocení za stavu, kdy předpokládaný možný rozsah dokazování přesahuje meze funkční působnosti odvolacího soudu, jehož činnost je především přezkumná, nikoli nalézací (§ 213 odst. 4. o. s. ř.).

27. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Vzhledem k uvedenému odvolací soud zrušil ve výrocích IV., V. a VI. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) postupem dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud I. stupně nejprve vyzve žalobce k odstranění vad žaloby dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. k přesné individualizaci věcí ([anonymizováno]), které požaduje vydat, a to tak, aby je nebylo možné zaměnit s jinými. Teprve poté, pokud žalobce odstraní vady žaloby (a pokud tak učiní), poučí jej dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tento prokázal, že věci (nože) přešly do držby či detence žalované a tato je odmítá vydat. V případě, že by uvedené žalobce prokázal, bylo by na místě poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. určené pro žalovanou, aby tato prokázala pozbytí držby. Ve vztahu k druhému nároku žalobce na zaplacení částky [částka] soud I. stupně poučí žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby řádně tvrdil a důkazy prokázal, že rozhodnutí o mimořádné odměně bylo ze strany žalované vydáno a jemu vznikl nárok na zaplacení odměny ve výši [částka].

28. Vysloveným právním názorem odvolacího soudu je soud I. stupně v dalším řízení vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí, kterým se před ním bude řízení končit, tento soud opětovně rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

29. Výroky ad I., II a III. nebyly napadeny odvoláním žádným z účastníků a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).